Napětí v oblasti Afrického rohu prudce stoupá. Etiopie obvinila sousední Eritreu z invaze a podpory povstalců v nepokojném Tigraji. Asmara to odmítá a naopak osočila Addis Abebu z vyhlášení války a z plánovaného vpádu do země s cílem osadit přístav Assab u Rudého moře. Experti varují, že opětovné rozpoutání bojů na severu Etiopie a její svár se sousedními státy včetně Egypta a Súdánu může přerůst v rozsáhlý regionální konflikt.
Eritrejský ministr zahraničí Usmán Sálih v sobotním dopise Radě bezpečnosti uvedl, že tvrzení o eritrejském vpádu jsou součástí etiopského plánu na ospravedlnění agresivní války, a vyzval organizaci k intervenci s odvoláním na kapitolu VII Charty OSN. Ta umožňuje opatření od sankcí až po vojenskou akci.
„Eritrea žádá Radu bezpečnosti OSN, aby důrazně odsoudila etiopské hanebné vyhlášení války proti Eritreji a přijala nezbytná odstrašující opatření,“ zdůraznil Sálih. Podle něj chování Etiopie způsobí zkázu obyvatelům obou zemí a destabilizuje celý region.
Etiopie v pátek v dopise Radě bezpečnosti obvinila Asmaru z podniknutí „totální invaze“ a uvedla, že eritrejské jednotky postoupily až šedesát kilometrů do etiopského Tigraje. Etiopský ministr zahraničí Gedion Timothewos v listu uvedl, že jeho zemi nezbývá jiná možnost než se bránit.
„Eritrejská armáda se zapojila s využitím svých plných kapacit a logistiky. Mnoho eritrejských vojáků bylo zabito a zajato. Není pochyb o tom, že odplata bude dvojnásobná. Uvidí, co to znamená překročit hranice jiné země a bojovat po boku banditů,“ konstatoval vysoký představitel etiopské vlády Abraham Belay v rozhovoru pro soukromou stanici Fana Television.
Obyvatelé tigrajského města Adigrat ve druhé polovině minulého týdne řekli BBC, že eritrejští vojáci vstoupili do severní Etiopie a míří do oblasti, kde dochází ke střetům mezi jednotkami národní armády a povstaleckými silami.
Svědci mluví o eritrejském konvoji
Podle několika zpráv se eritrejské jednotky přesunuly z pohraničního města Zalambessa směrem k centrálnímu Tigraji, přičemž konvoje údajně projížděly Adigratem a mířily k Edaga Hamus, městu ležícím mezi Adigratem a provinční metropolí Mekele.
„Viděl jsem asi čtyřicet nákladních aut s vojáky. Konvoj se pohyboval na jih,“ řekl BBC jeden z obyvatel Adigratu, který si z bezpečnostních důvodů přál zůstat v anonymitě. Další Etiopan uvedl, že viděl kamiony s eritrejskými registračními značkami projíždět městem. „Byli jsme svědky asi dvaceti až třiceti velkých nákladních aut mířících směrem k Edaga Hamus,“ řekl britské stanici.
Dodal, že jeho známí na této trase hlásili další vozidla s těžkými zbraněmi, včetně protiletadlových kanonů, a poznamenal, že někteří vojáci se pohybovali i pěšky. Zdroj v Mekele sdělil BBC, že jeho příbuzní v Adigratu popsali ještě rozsáhlejší přesuny vojsk a odhadují, že viděli až šedesát nákladních vozů s vojáky, kteří byli později nasazeni v hornatém terénu poblíž Edaga Hamus. BBC k tomu poznamenala, že nemůže svědectví nezávisle ověřit.
Hlášený vpád eritrejských sil vyvolal mezi mnoha místními Etiopany obavy. Někteří vzpomínali na zvěrstva údajně spáchaná eritrejskými vojáky během nedávné občanské války. Jeden obyvatel Adigratu uvedl, že opětovné setkání s eritrejskými vojáky bylo emocionálně náročné: „Vzpomínky jsou stále čerstvé. Lidé jsou zarmouceni, když je znovu vidí,“ sdělil BBC.
Boje v regionu vypukly před dvěma týdny po měsících napětí mezi vládou a stranou, která ovládá Tigraj, Tigrajskou lidovou osvobozeneckou frontou (TPLF). Obě strany se navzájem obviňují z porušení dohody z roku 2022, která ukončila dvouletou občanskou válku.
Rebelové společně proti vládě
Etiopie viní Eritreu z podpory TPLF, což Asmara dříve popřela. Nejnovější nepokoje následují po zářijovém vytvoření nové Aliance etiopských lidových sil za přežití (EPFAS), která sjednotila geograficky i etnicky rozmanitou skupinu organizací, jejichž působnost sahá od státu Tigraj na severu až po Somali.
Rebelové chtějí svrhnout vládu v Addis Abebě, kterou vede nobelista Abiy Ahmed. Skupiny sdružené v EPFAS obviňují vládu z centralizace moci a odsouvání regionů na okraj pozornosti. Kromě Tigraje zahájily útoky také v regionech Afarsko a Amharsko. Boje vyhnaly z domovů do konce září na 150 tisíc lidí.
K alianci se přidaly i síly TPLF či Národní hnutí Amhara Fano (AFNM). Milice Fano jsou koalicí ozbrojených skupin ze státu Amharsko, které bojovaly na straně federální vlády proti TPLF během války ve státě Tigraj v letech 2020 až 2022.
Krutý konflikt si tehdy vyžádal stovky tisíc obětí a provázely ho etnické čistky. Síly sdružené v milicích Fano se ale následně postavily proti federální vládě v konfliktu, který si od roku 2023 v Amharsku vyžádal tisíce obětí.
Verbování dětských vojáků
TPLF se po zářijových intenzivních bojích musely začátkem října stáhnout z Mekele, hlavního města provincie Tigraj, které je nyní pod kontrolou armády. Podle svědků citovaných listem The Guardian povstalecké skupiny ve velké míře nabírají dětské vojáky.
„Když viděli, že se nikdo dobrovolně nepřipojí k jejich armádě a že lidé prchají do hlavního města, začali shánět lidi z ulice,“ řekl Guardianu 34letý Gezu, který v dřívějším konfliktu bojoval po boku tigrajských sil. „Odmítl jsem se zapojit do války. Odpověděl jsem jim, ať mě raději zabijí, než aby mě kdykoli donutili vrátit se k hrůzám bojiště,“ uvedl.
„Cílem jsou především lidé ve věku 15 až 40 let. Viděl jsem, jak ozbrojenci z TPLF nabírají mladistvé ve věku 15 až 16 let na ulicích a v oblastech s veřejnou dopravou a vyhrožují jim přitom zbraněmi,“ prohlásil 52letý Solomon, kterému se podařilo uprchnout do hlavního města Addis Abbeby.
TPLF fakticky vládla celé Etiopii téměř třicet let, než se v roce 2018 dostal k moci premiér Abiy Ahmed. Po nástupu do funkce zahájil liberalizaci ekonomiky v zemi, kde žije asi 135 milionů obyvatel, a získal Nobelovu cenu za mír za urovnání konfliktu se sousední Eritreou.
Kritici a lidskoprávní organizace však v posledních letech jeho vládu obviňují z omezování svobody médií, z represí vůči občanské společnosti a z porušování lidských práv během vojenských operací. Vláda systematické porušování lidských práv popírá a své kroky zdůvodňuje ochranou národní bezpečnosti.
Vztahy mezi Asmarou a Addis Abebou jsou turbulentní dlouhodobě. Eritrea, kde vládne diktátorský režim, získala nezávislost na Etiopii v roce 1993. Oba státy zpočátku spolupracovaly a sdílely přístavy v Assabu a Massawě. Spory o hranice ale pokračovaly a v roce 1998 vypukla krvavá pohraniční válka, v níž zemřelo více než sto tisíc lidí. Mírová dohoda z roku 2000 nikdy nebyla dotažena do konce.
Etiopie trvá na přístupu k moři
Vztahy se výrazně zlepšily až po nástupu současného etiopského premiéra v roce 2018. Obě země tehdy podepsaly mírovou dohodu a ukončily téměř dvě desetiletí trvající válečný stav. V posledních letech se ale vzájemné vztahy opět zhoršily, především kvůli ambicím Abyiho Ahmeda převzít vlastnictví jednoho z eritrejských přístavů v Rudém moři v Assabu.
Šéf etiopské vlády minulé pondělí zopakoval, že jeho země musí mít přístup k této vodní ploše a že její „legitimní zájmy“ v Rudém moři musí být uznány. „Na základě principu něco za něco budeme pilně pracovat na tom, aby měla Etiopie přístup k moři,“ prohlásil. Addis Abeba to považuje za nezbytné k zajištění ekonomické a geopolitické bezpečnosti země.
Předminulý týden země přerušily diplomatické vztahy poté, co Addis Abeba vyhostila deset eritrejských diplomatů a oznámila uzavření svého velvyslanectví v eritrejském hlavním městě. Asmara následně oznámila, že bude reagovat recipročně, a obvinila sousední zemi, že plánuje invazi s cílem získat přístup k jejímu pobřeží.
Odborník na Africký roh Faisal Roble se domnívá, že se sousední státy připravují na závěrečnou fázi otevřeného konfliktu. „Skutečně netřeba pochybovat o tom, že se obě strany k otevřenému konfliktu pomalu ale jistě blíží,“ řekl stanici al-Džazíra. „Ať už píší Organizaci spojených národů cokoli, jde jen o pózu a snahu zajistit si jakousi mezinárodní podporu,“ míní expert.
Etiopie obviňuje z podpory ozbrojené opozice kromě Asmary také Súdán a Egypt, což všechny zmíněné země popírají. Egyptský zdroj sdělil televizi Al-Ahram, že krize je vnitřní záležitostí Etiopie, a zdůraznil deklarovanou politiku Káhiry respektovat suverenitu a nevměšovat se. Káhira rovněž odmítla pokusy spojovat Egypt s domácími nepokoji v Etiopii.
Obavy z regionálního konfliktu
Experti nicméně varují, že boje v Tigraji by mohly přerůst do rozsáhlejšího konfliktu. Střety v Rudém moři se totiž postupně propojují a krize v Etiopii, Jemenu a Súdánu prohlubují regionální nestabilitu, všímá si v analýze server The Jerusalem Post.
Zhoršení vztahů přichází v návaznosti na spor Etiopie s Egyptem a Súdánem o Velkou přehradu etiopského znovuzrození (GERD), která hrozí odvedením vody z Nilu. Regionální rivalové přitom nebojují jen o zásoby sladké vody. Káhira vnímá snahu Addis Abeby o přístup k Rudému moři jako součást širší strategie fragmentace a obává se posílení regionálního vlivu Etiopie, poznamenal saúdskoarabský list Al Majalla.
Začátkem tohoto roku sdělil bývalý poradce etiopské vlády deníku Middle East Eye (MEE), že klíčový spojenec Etiopie, Spojené arabské emiráty, „udává tón“ ve věci Eritreje a případných etiopských plánů na opětovné dobytí Assabu silou.
Od roku 1993 se Etiopie v souvislosti s námořním obchodem spoléhá na přístav v Džibutsku, dlouhodobě ale hledá alternativní řešení. V lednu 2024 podepsala memorandum o porozumění se Somalilandem, odtrženým regionem Somálska, který rovněž podporují Spojené arabské emiráty a který jako první stát světa oficiálně uznal nedávno pouze Izrael.
Somálsko dříve dohodu odsoudilo jako porušení své suverenity, ačkoli se vztahy mezi Addis Abebou a Mogadišu následně zlepšily. Somálský prezident Hassan Šajch Mohamud nyní tvrdí, že země nemá námitky proti tomu, aby Etiopie získala přístup k moři přes somálské území.
„Těším se na úzkou spolupráci na posílení vztahů mezi Somálskem a Etiopií a na podporu míru, stability a společné prosperity pro naše národy a oblast Afrického rohu,“ sdělil v příspěvku, v němž blahopřál Abiyovi k jeho novému funkčnímu období. Mogadišu také ohlásilo v době zvýšeného napětí svou neutralitu v případném konfliktu.
Izraelský velvyslanec v Etiopii Avraham Neguise letos v září vyjádřil silnou podporu úsilí Addis Abeby o zajištění přístupu k Rudému moři a argumentoval, že tato snaha je strategicky důležitá pro bezpečnost mezinárodního námořního obchodu, regionální hospodářskou integraci a stabilitu v celém Africkém rohu.
Sousedé Etiopie jsou nicméně jiného názoru. Před týdnem se v Egyptě setkali vůdci Egypta, Eritreje, Súdánu a Somálska, kteří vydali společné prohlášení, v němž potvrdili „princip svobody plavby“ a zároveň uvedli, že „správa Rudého moře je výhradní odpovědností pobřežních států“.
Deklarace rovněž vyzvala k dodržování mezinárodního práva upravujícího přeshraniční řeky, včetně Nilu, a odmítla jednostranná opatření ovlivňující stávající využívání vody Egyptem a Súdánem.
Otisk súdánské války
Letos v dubnu server MEE odhalil, že etiopská vojenská základna sloužila k podpoře povstaleckých Jednotek rychlé podpory (RSF) ve válce v Súdánu, které podporují Emiráty. Naopak Eritrea a Somálsko stojí v tomto konfliktu za súdánskou armádou.
„Zlomové linie súdánské války nyní vedou přes Etiopii. Současný rozkol s Egyptem a Eritreou by pro vládu Abiye Ahmeda znamenal vysokou cenu, protože Addis Abeba by pak čelila nepřátelským zlomovým liniím jak na severu, tak na východě,“ poznamenal v komentáři pro MEE expert na Afriku Yunus Turhan, docent z Univerzity Ankara Hacı Bayram Veli.
Etiopie by v takovém případě byla téměř výhradně závislá na Džibutsku, které již nyní zajišťuje téměř devadesát procent jejího obchodu. „Bojovat doma a zároveň v zahraničí by pro Addis Abebu byl nejhorší ze všech scénářů, jakmile se sečtou vojenské náklady, tlak na oddlužení a lidské oběti,“ podotkl Turhan.
Africká unie vyzvala k zdrženlivosti a dialogu v době, kdy se nepřátelské akce v severní Etiopii stupňují, a naléhavě žádá zúčastněné strany, aby usilovaly o mírové řešení krize. „Etiopské dějiny jsou v jednom bodě jasné: stát se udržel, když se o moc s regiony vyjednávalo, a zhroutil se, kdykoli jim byla moc vnucena,“ poznamenal Turhan.
V Tigraji zatím chybí mediace třetích stran, zatímco mezinárodní pozornost poutá válka s Íránem, upozornil magazín Foreign Policy. Bez aktivní mezinárodní diplomacie by přitom dlouhodobě doutnající napětí mohlo vést k plnohodnotné zástupné válce v oblasti Rudého moře.
