Brutální útok palestinských teroristů ze 7. října i vyhlášená mobilizace se přímo dotýká i Čechů a Slováků ve smíšených izraelských rodinách. Někteří už své syny či manžele mají nasazené od začátku války, další na odvod čekají. Natáčel s nimi zpravodaj ČT David Borek.
Mezi lidmi, kteří působili 7. října v armádě, je i dvacetiletý Samuel. Jeho matka Alena Levyová se narodila v Československu, nyní pracuje jako turistická průvodkyně v Izraeli a bydlí s manželem a dvěma syny poblíž Tel Avivu.
„Zavolal mi s třesoucím se hlasem: ,Mami, nevím, co se děje, vypadá to zle. Je nás tu málo. Dostal jsem zprávy, že pár kamarádů z jiných jednotek už povraždili,‘“ vypráví Alena Levyová.
V posledních třech týdnech syna viděla jen krátce dvakrát – neví, kde přesně je. Předvoj jeho jednotky už vstoupil do Gazy a celé dny musí mít vypnutý mobil. Občas jí pošle stručnou zprávu on nebo jeho velitel.
„Nemáme se bát – že děti jsou v pořádku. Samozřejmě jako rodiče panikaříme. Pro mě ,v pořádku‘ je velice těžký pojem. Vím, že od té doby za ty tři týdny už čtyřikrát změnil místa, kde se nacházejí,“ podotýká paní Alena.
Samuel studoval ekonomii a zajímají ho dívky a počítače. S rodiči ale teď řeší úplně jiná témata – zda bude schopen bojovat a zabít.
„Pro něj je představa, že má bojovat, nesnesitelná. A kdyby doopravdy měl přijít do styku s tím, že musí udělat něco, co by normálně neudělal, tak je to náročné. Párkrát mi řekl: ,Mami, je mi na zvracení, je mi zle.‘ Tak jsem mu řekla: ,Klidně se vyzvracej někam do kouta a půjdeš dál. Dělá tě to lidským,‘“ dodává.
Alena mezitím organizuje sbírky vybavení pro vojáky. Prožívá podobné napětí jako stovky tisíc izraelských matek a otců. V tomto se dospívající muži a ženy v Izraeli odlišují od většiny svých vrstevníků v Evropě – v osmnácti letech přijde základní vojenská služba.
V napětí je i Michael Lukáš Avital, který má českou matku a izraelského otce. Je mu teprve sedmnáct, ale ví, že už brzy ho může čekat povolávací rozkaz. „Necítím tolik strach, ale spíš nějakou zodpovědnost za naši zemi,“ podotýká.
Studuje v Praze, takže ještě netuší, jestli do armády nastoupí už příští rok. Každopádně válka není už teď pro něj abstraktním tématem. „Oba moji bratranci tam jsou. Jeden je na severu, druhý na jihu. Ten na jihu byl vyloženě ve válce, viděl hrozné věci a trochu se o něj bojím,“ dodává.
Izraelská armáda má po mobilizaci zhruba půl milionu mužů a žen, což činí pět procent celkového obyvatelstva.
