Stát se pře s firmou Severní energetická Pavla Tykače o peníze, které mají dostat obce v bezprostřední blízkosti dolu v severních Čechách jako náhradu za poškozené životní prostředí a jiná omezení. Těžební společnost ušetřila za obnovu území dolu po jeho likvidaci a zavázala se, že tyto peníze pošle obcím na různé projekty, které místním pomohou zlepšit život. Se státem se však nemůže dohodnout na tom, o kolik peněz vlastně jde. Podle báňského úřadu o miliardu korun. Těžař počítá jen se zhruba půlmiliardou. Během léta také Tykačova firma oznámila, že končí jednání se státem a bude jednat přímo s obcemi. Sporu se věnovali Reportéři ČT.
„Pokud jste se v Mostě narodil a vyrostl jste v osmdesátých letech jako já, v devadesátých, tak jste to bral jako naprosto něco normálního. Jako něco normálního jste bral mlhy, že jste neviděl kolegu, když jste šli do školy a povídali jste si,“ popsal historik Oblastního muzea a galerie v Mostě Jiří Šlajsna. „Hnědouhelná energetika, to jsou kyselé deště, popílkoviště, prašnost samotných dolů a samotných elektráren,“ dodal.
Na některých místech dolu ČSA jsou ještě stroje. Na většině území ale už těžba skončila a těžař tam krajinu obnovuje, například vysazuje stromy. Některé části lomu jsou ponechané přírodě, která si krajinu postupně bere zpátky. „Od začátku nového tisíciletí začíná pomalu utlumování těžby. Těžba na dole ČSA prakticky skončila v nedávných letech. V té době už začala probíhat přeměna té krajiny,“ řekl Šlajsna.
Stát a Tykačova těžební společnost se po delších jednáních před třemi lety dohodly, že obnovu velké části dolu ponechají přírodě. Původní, desítky let starý plán přitom zněl jinak. Krajinu po těžbě měl upravit člověk, stejně jako tomu bylo v případě jiných dolů.
Například v místech, kde také býval důl, je nyní jezero Most. Jak se ale ukázalo, nefunguje tak, jak mělo. Odpařuje se z něj totiž více vody, než kolik do něj přitéká, a proto je nutné vodu uměle doplňovat.
Také místo dolu ČSA mělo vzniknout jezero. I odtud by však voda mizela rychleji, než předpokládaly původní, desítky let staré plány. „Vzhledem ke globálnímu oteplování, zvyšujícím se teplotám, menším průtokům v řece Ohři není možné znovu napustit další velké jezero. Protože bychom nakonec Ohři úplně eliminovali jako řeku,“ vysvětlil bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Nechat přírodu tak, jak je
Severní energetická a stát proto musely jednat o novém řešení. Ještě za ministra životního prostředí a dnešního ústeckého hejtmana z hnutí ANO Richarda Brabce se dohodly, že obnovu zničeného území ponechají co nejvíce na přírodě.
„Necháváme přírodu pracovat tak, jak je. Ona si sama určí, kde je dostatečně vlhko na to, aby tam vyrostl les,“ řekl letos v lednu Reportérům ČT Michal Porteš z Agentury ochrany přírody a krajiny. „Díky tomu, že je tu poměrně klid a území je dostatečně rozsáhlé, je tu i mnoho velkých kopytníků. Můžeme vidět společné skupiny jelenů, srnců, daňků, muflonů,“ dodal.
Dříve krajinu obnovoval člověk – sázel stromy, upravoval terén a vytvářel vodní plochy. Tento přístup je nový. „Technická rekultivace je opravdu mnohem finančně náročnější, protože se příroda velmi významně upravuje. Přírodní rekultivace mnohem víc spoléhají na to, že si to příroda vezme sama,“ vysvětlil ekolog Greenpeace Jaroslav Bican.
Obnovu zničené krajiny platí těžař. Peníze na ni musí podle zákona ukládat na speciálním účtu. „Od začátku se mluvilo o tom, že úspora nepůjde těžaři zpátky, ale ušetřené prostředky se dají obcím na obnovu zničeného životního prostředí,“ řekla předsedkyně Spolku oživení Šárka Zvěřina Trunkátová.
„Stát by nikdy nepřistoupil na dohodu s těžařem, kdyby tady nebyl závazek, že ušetřené peníze nakonec skončí na účtech obcí,“ poznamenal Hladík.
Místo miliardy jen půl
Stát předpokládal, že těžař pošle miliardu korun. Takovou částku určil báňský úřad, který dohlíží na účty, na nichž se peníze na rekultivace shromažďují. Od miliardy se má odečíst daň a cena za pozemky, které těžař převede na stát. Ten ale přišel s tím, že základní částka není miliarda, ale jen zhruba půl.
„To ale potřebujeme mít nějakým způsobem autoritativně potvrzeno, a ne jen tak, že přijde těžební společnost a řekne: 530 milionů jsme někdy historicky utratili efektivněji a provedli jsme levněji práce,“ řekl v lednu Reportérům ČT bývalý náměstek ministra životního prostředí Pavel Janda (TOP 09).
Kdo má pravdu, měl posoudit auditor. Severní energetická ale přerušila jednání se státem dříve, než k tomu došlo. „Tady máme společnost, která měla obrovské zisky. Zároveň tou těžbou samozřejmě trpěli občané, trpěla krajina. A pak se tu handrkujeme o několik stovek milionů. V tom já vnímám velký pocit nespravedlnosti,“ řekl Bican.
Firma se hájí údajnou liknavostí státu
„Naplňujeme hned několik usnesení Vlády ČR a do koncepce využití území po těžbě hnědého uhlí v části sanací a rekultivací lomu ČSA zapojíme přirozenou obnovu. Stát tak získá území v souladu s jeho požadavky, my uspoříme oproti původním plánům 466 milionů korun,“ uvedl pro Reportéry ČT v lednu generální ředitel těžebních společností skupiny Sev.en Česká energie Petr Lenc.
„Loni v létě Tykačova skupina poprvé řekla, že nechtějí dát miliardu, ale jenom polovinu sumy. To je spor, který se táhne dodnes. Kolik je ta základová částka – jestli to je miliarda, nebo jenom půl miliardy,“ řekla redaktorka Deníku N Zdislava Pokorná.
Tykačova společnost nedávno oznámila, že končí jednání se státem a domluví se přímo s obcemi. Skupinu Sev.en Reportéři ČT požádali o reakci. Její mluvčí přislíbila rozhovor s generálním ředitelem, nakonec ale napsala, že si čas neudělá.
„Ke změně původního úmyslu darovat prostřednictvím státu část z peněz ušetřených úpravou plánu sanace a rekultivace po ukončení těžby v lomu ČSA obcím v okolí nás vede několik důvodů. Především se jedná o liknavost státního aparátu, který se nebyl schopen ani za téměř rok vyjádřit k návrhu parametrů uvažovaného daru. Zároveň jsou po celou dobu jak společnosti skupiny Sev.en, tak i jejich konečný majitel vystaveni nesmyslné kampani, která zpochybňuje výši daru i dobrovolnost rozhodnutí darovat část ušetřených peněz obcím v okolí lomu,“ tvrdí společnost.
„Je potřeba říct, že nikdy nešlo o žádný dar nebo o nějakou benevolenci firmy, kdy bude něco rozdávat obcím. Vždy šlo o peníze, které se měly vrátit do toho místa,“ řekla Trunkátová.
Zdraví a vzpomínky
Kvůli těžbě uhlí zmizelo několik desítek severočeských obcí. Výrazně zasáhla například Most. Kostel je jedním z mála objektů, které ze starého Mostu zůstaly. V roce 1975 ho zachránil téměř kilometrový přesun. V té době něco nevídaného.
„Měl jsem každý rok běžně záněty průdušek. Moje žena je astmatička, těžká alergička. Většina mých kamarádů jsou alergici, astmatici, mají problémy s dýcháním nebo s průduškami,“ popsal Šlajsna, jak život poblíž dolu místní obyvatele postihl.
„Měli tady dětství, vzpomínky, které by svému dítěti nebo vnoučeti rádi předali, ale ta možnost není. Oni mi neukážou: Tady je to místo, kde jsem se setkala s dědou,“ řekl na dotaz, jak těžba postihla místní obyvatele, historik Oblastního muzea a galerie v Mostě Dominik Marek.
Těžař chce jednat přímo s obcemi
Společně s Mostem těžbou nejvíce strádaly Vrskmaň, Vysoká Pec a Horní Jiřetín. Právě tyto čtyři obce mají dostat peníze ušetřené díky obnově krajiny přírodní cestou. „Naše město má připravenou velkou spoustu projektů. Například výstavbu malé sportovní haly, která nám opravdu hodně chybí, máme připravené rozšíření čistírny odpadních vod. Máme připravený ve fázi stavebního řízení malý bytový dům pro mladé rodiny,“ vyjmenoval starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt (Zelení).
„My jsme v kontaktu s těžební společností byli od začátku. Výsledkem byly různé varianty. Jednáme samozřejmě i samostatně o variantě nějakého daru,“ řekl starosta Vysoké Pece Milan Čapek (nestr.).
„Určitě to není chyba naší vlády, pan ministr životního prostředí (Igor) Červený (Motoristé), který mě ubezpečil, že naše vláda, na rozdíl od té předcházející, se snaží bojovat za zájmy České republiky. My sloužíme lidu a určitě nás nebudou ovlivňovat žádné finanční skupiny. Pan ministr Červený to má za úkol,“ řekl premiér Andrej Babiš (ANO).
„Já jsem jasně řekl, že dokud ta situace nebude dořešená, tak to nebudu komentovat. Předchozí vláda udělala takový zvláštní vzoreček do smlouvy a ten vzoreček ovlivňuje finální částku. To je prostě fakt, to jsme neudělali my, to udělala předchozí vláda,“ prohlásil Červený.
Slabiny smlouvy
Ministr mluví o vzorci, který do smlouvy vložil resort za jeho předchůdce Petra Hladíka. Smlouva státu a těžební společnosti totiž neuvádí přesnou sumu. Ta v době podpisu dokumentu nebyla známá. Stanovuje ale způsob, jak se ke konečné částce dojde.
„Musím říct, že to prošlo rukama tolika lidí a tolikrát se o tom hovořilo na různých fórech a platformách, že to přesné je. A že si to teď těžař vykládá jinak a hledá právní kličky, aby to zpochybnil, je spíš o tom, jak k tomu společnost Sev.en přistoupila,“ poznamenal Hladík.
„Ve smlouvě se to ukazuje jako její největší slabina. Určitě šlo ošetřit detailně, podle čeho se to vypočítá. V případě, že bude nějaký spor, jak se to bude řešit,“ řekla Trunkátová.
„Dnešní optikou můžeme říct, že se to mělo udělat jinak. Ale tenkrát nás ani ve snu nenapadlo, že to, co bylo tisíckrát řečeno, by těžař zpochybňoval,“ poznamenal Hladík.
Spor o pozemky a zájem policie
Je tu ještě další spor – firma Severní energetická má na stát převést pozemky v dolu. Jejich cenu si má odečíst ze sumy pro obce. Ani na hodnotě parcel však nepanuje shoda. Skupina Sev.en má znalecký posudek, podle kterého jde o 155 milionů korun. Jak Reportéři ČT ukázali v reportáži z přelomu roku, stát počítá s mnohem nižší sumou.
„Pozemky může využívat k tomu, k čemu jsou určeny, jaká je tam odpovídající kultura. Nemůže je například zastavět,“ řekl v lednu zástupce ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny Pavel Pešout. Stát si nechal pozemky ocenit, prozatím ale nechce prozradit, jaká suma vyšla. „Je několik posudků, teď se i protistrana seznamuje s metodologií, jak jsme je nechali posoudit. Až se s tím i protistrana seznámí, tak budu komentovat něco do médií,“ řekl Červený.
O celou věc se zajímá také policie. Zaměřila se na vznik smlouvy mezi Tykačovou společností a státem. Rekultivaci lomu ČSA tenkrát řešil tehdejší náměstek ministra životního prostředí Tomáš Tesař. Na ministerstvu však musel skončit. Podle médií za tím stála zpráva BIS, která popisovala jeho angažmá v této kauze. Informace jsou ale neveřejné.
„Tak, jak mi to prezentoval, a tak, jak to odborní pracovníci ministerstva připravili, tak se mi to zdálo logické,“ řekl Hladík na dotaz, zda Tesařovi věřil. Reportérům ČT se Tomáš Tesař odmítl vyjádřit.
„Já nechci omlouvat tu smlouvu. Já jsem u ní nebyl jako ministr. Jednali o ní odborní pracovníci ministerstva. Nesu za ni politickou odpovědnost, to určitě,“ poznamenal Hladík.
Stát jedná o vykoupení akcií
Zájmy Pavla Tykače se s těmi státními potkávají v několika bodech. Stát jedná o vykoupení podnikatelových akcií elektrárenské firmy ČEZ. Tykač vlastní elektrárny Chvaletice a Počerady a tlumí také těžbu v nedalekém dolu Vršany. V nedávné době se potkal s premiérem Babišem i místopředsedou vlády Petrem Macinkou (Motoristé).
„Je naprosto klíčové znát jeho vztahy s premiérem, ale i s Motoristy. Protože tahle vláda bude řešit věci, které jsou v řádu miliard a mají dopad na nás na všechny,“ řekla Pokorná.
Andrej Babiš tvrdí, že o penězích z dolu ČSA s Tykačem nemluvil a že toto téma mezi body jejich setkání nepatřilo. „Já jsem s panem Tykačem mluvil. Když chtěl prodávat elektrárny, tak jsme mu řekli, aby jednal s ČEZem. A potom, když chtěl prodávat akcie, tak jsme mu řekli, že k tomu nejsem kompetentní,“ řekl.
Původně měl ministerstvo životního prostředí řídit Petr Macinka. Jako předseda strany v něm má i nadále vliv. Donedávna pracoval v Institutu Václava Klause a právě tento institut získal od Pavla Tykače deset milionů korun. Podle informací médií Tykač s Macinkou nedávno jednali. Reportéry ČT zajímalo, o čem. „To není věc, která by zajímala ministra zahraničních věcí,“ řekl na dotaz, zda o věci s Tykačem jednal, ministr zahraničních věcí Macinka.
Současná představa těžební společnosti je taková, že po odečtení daně, kterou je nutné z částky zaplatit, a ceny za pozemky převáděné na stát by nakonec k obcím poškozeným těžbou mohlo doputovat něco málo přes dvě stě milionů korun. „Majitelé těžebních společností vydělali v posledních třiceti letech obrovské peníze, byly to desítky miliard. A to, co by měli teď vrátit regionu, je nepatrný zlomek z toho, co vydělali. A hádat se o tuto částku je nedůstojné,“ uzavřel starosta Horního Jiřetína Buřt.
