Mohu spojit lidi, o kterých bychom si často nedokázali představit, že spolu zasednou za jednací stůl, uvedl kandidát na funkci prezidenta a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula. Domnívá se, že jako šéf odborů může pro funkci prezidenta využít zkušenosti spojené s politickým vyjednáváním, a odmítá, že by kandidatura byla přípravou na vstup do stranické politiky. Česká televize postupně přináší rozhovory se všemi uchazeči o Hrad. Rozhovor vedla Barbora Kroužková.
Umím vyjednávat a chci spojovat protistrany, říká kandidát na prezidenta Středula
Interview ČT24 – Josef Středula (zdroj: ČT24)
Pane Středulo, už víme, že do boje o prezidentský úřad má jít devět kandidátů. Zmizel vám nějaký soupeř, kterého jste se bál?
Rozhodně ne. Myslím, že všichni, kteří se do takové věci, jako je kandidatura na prezidenta republiky, mají snahu přihlásit, tak je potřeba před nimi úklona, protože si myslím, že to nikdo nedělá z plezíru. Věřím tomu, že i ti, kteří momentálně nebyli vyhlášeni jako kandidáti, že využijí třeba možnosti opravného prostředku.
Vy jste celoživotní odborář, to znamená, že zastupujete určitou část naší společnosti. Čím chcete přesvědčit i ty ostatní, že budete i jejich prezidentem?
Celoživotní odborář nejsem. Bylo by strašně jednoduché, kdyby bylo něco podobného možné. Začal jsem v železárnách na dělnické a následně technické profesi. Až po roce 1990 jsem měl možnost kandidovat do odborové organizace ve Vítkovicích. A od té doby to taky není tak, že by se člověk stal odborářem na celý život. Musí také obhájit sám sebe i před svými kolegy a získat mandát. Je to podobné jako například při volbách do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu.
Jak ale přesvědčíte třeba živnostníky nebo i miliardáře, že budete jejich prezident?
Miliardáře nevím, zda přesvědčím, ale to, co umím, je vyjednávání. Dělám to celý život. Obhajuji nejen zájmy zaměstnanců, ale přeneseně také jejich rodin. Vyjednáváme s vládou, se sněmovnou, ale také s Evropskou komisí. Jsem viceprezidentem evropských odborů. To jsou dovednosti, které jsou potřebné pro výkon funkce prezidenta České republiky. Myslím tím vyjednávání s protistranami.
Nejsem straníkem a nikdy jsem jím nebyl. Z tohoto pohledu mám velkou možnost, že mohu s těmito lidmi vyjednávat a někdy dám dohromady i ty, kteří nebyli, anebo si neuměli představit, že se po nějakém sporu či konfliktu budou moci vrátit za jednací stůl. Je to dovednost, která si myslím, že je důležitá, obzvlášť na pozici prezidenta.
Ještě se k tomu vrátíme, zajímá mě ale i jiná věc. Vaši předchůdci v čele centrály odborů, ať už to byl Jaroslav Zavadil, Milan Štěch, nebo Richard Falbr také skončili v politice. Uspěli jako poslanec, senátor, dokonce i europoslanec. Ale přece jenom není post hlavy státu velké sousto?
Já si myslím, že rozhodně ne. Například předseda Senátu Jaroslav Kubera byl také odborářem nebo současný europoslanec za ODS Evžen Tošenovský byl můj kolega z odborové organizace, kde jsme v roce 1990 začínali. Spoustu lidí má různý základ a automaticky to neznamená, že budete úspěšní, ale zároveň to neznamená, že budete neúspěšní.
Z tohoto pohledu je to rozhodně profese, která je multidovednostní a musíte v ní zkombinovat spoustu znalostí a dovedností, které vás poté mohou na politické scéně ještě naopak posílit i ve výkonu takové funkce, jako je prezident České republiky.
A není to jiný typ úřadu? Je správné, že zůstáváte šéfem odborů?
Je to mé povolání. Jsem zvolen a je to mé živobytí. Dokud nejsem zvolen prezidentem České republiky, tak je to samozřejmě mé občanské povolání, tak jako to mají poslanci, senátoři. Nebo jako jsou lékaři či učitelé.
Moje profese se v této chvíli jmenuje předseda odborové centrály. Ve chvíli, kdybych byl zvolen, tak se samozřejmě okamžitě této funkce vzdám a odborová centrála zvolí nového předsedu.
Jak jste ale dříve zmínil, zůstanete řadovým členem odborů. Proč?
Samozřejmě. To je moje právo, protože mohu být odborově organizován a odbory mi daly obrovské množství znalostí a dovedností do života. A rozhodně bych je neopustil.
Takže jednou odborář, navždy odborář? To je srdcová záležitost, nebo jak to myslíte?
Z mého pohledu rozhodně. Jestliže jsme v roce 1990 ve firmě chránili zájmy zaměstnanců a rozhodli jsme se to dělat, tak vám to do vínku dá opravdu obrovské množství schopností.
Jsem nesmírně vděčný za to, že tu mám možnost a příležitost chránit zájmy lidí. To není jen o zaměstnancích, ale i o firmách. Proto třeba v krizových dobách, jako nyní, žádáme po vládě, aby pomohla lidem i firmám. Jeden bez druhého být nemůže. Žádáme, aby vláda pomohla ekonomice. Jsou tam obrovské překryvy.
Z mého pohledu to rozhodně v tomto slova smyslu není úřad, ale je to obrovská možnost pomoci České republice, lidem, kteří v ní žijí, a firmám, které tady úspěšně pracují. A hlavně možnost pomoci těm poctivým, a to si myslím, že je důležité.
Když jste sbíral podpisy, nemyslel jste si, že jich dostanete šmahem třeba sto tisíc a budete takto „občanským kandidátem“, díky řekněme kamarádům odborářům? Nakonec jste musel kvůli kandidatuře jít za senátory. Proč jste to udělal?
Protože jsme měli asi 67 504 podpisů a sami jsme si udělali nějakou vnitřní kontrolu, co je možné a nemožné. S tím jsme přišli na počet více než 62 tisíc podpisů a řekli jsme, že v tom případě rozhodně neuděláme to, že bychom promarnili energii, která do toho byla vložena, obrovskou práci dobrovolníků, ale i práci lidí ve firmách, kteří sbírali podpisy. Proto jsem požádal senátory napříč politickým spektrem o podporu, abych mohl kandidovat. A tu podporu jsem dostal.
Nepřekvapilo vás ale, že těch podpisů nebylo rychle hodně?
Vůbec ne. My jsme s tím měli velkou zkušenost i z odborů, že když děláte nějakou petici, není to tak jednoduché. Lidé se obávají, a navíc u petice a petičních listin na prezidenta České republiky ještě uvádíte občanský průkaz a přesnou adresu. Také se v tom můžete jednoduše zmýlit a udělat v tom chybu. To se bohužel nyní pro některé kandidáty stalo osudným. Takže si myslím, že v tom nemá být člověk naivní.
To, že si někdo něco myslel, je něco jiného, my jsme ale byli velmi realističtí. Chodil jsem také na petiční stánky, také jsem s lidmi mluvil. Mnoho lidí s sebou například nenosí občanské průkazy, nebo své údaje nechce dát, což je zcela relevantní.
Odbory dřív dokázaly naplnit náměstí. Teď už je zaplňuje někdo jiný. Proč? Odbory netáhnou a lidé víc věří radikálům?
Myslím, že je dobře, že odbory naučily lidi protestovat, protože první demonstrace odborů byla v roce 1995 a …
Jde mi spíš o to, na které demonstrace lidé chodí víc.
Vy hodnotíte až současnou dobu, ale odbory byly mnoho let jediným subjektem, který protestoval.
Bavme se ale o současné době. Vy kandidujete nyní.
To ano, ale my nejsme ani radikálové, ani nejsme lidé, kteří jdou na, v tomto případě, na demonstraci proto, že bychom chtěli něco zhroutit. My jsme přišli s jednoznačnými a seriózními požadavky a myslím si, že to je v pořádku.
Ano, ale není to i vaše a odborářské fiasko? Přesně z toho důvodu, který jste vyjmenoval, vás nepodpořilo tolik lidí, kolik jste asi očekávali.
Vůbec ne. Několik tisíc lidí na demonstraci rozhodně není málo. A srovnávat demonstrace, které tomu předcházely, s naší demonstrací není něco, co by se mělo vůbec srovnávat. Myslím si, že je dobře, že odbory nejsou radikální v tom pojetí, jak to vnímá mnoho lidí. Je to dobře a taková možnost by se měla využít pro sociální dialog, abychom se dohodli. Jestli to vláda využije, je na ní.
Vláda dosud neudělala krok v takové šíři, aby se dohodla se sociálními partnery na tom, jak situaci, která je v České republice nyní, zvládne.
Přemýšlejte teď jako prezident. Co byste udělal, kdyby vám někdo přinesl petici za odvolání vlády?
Jsou tady svobodné volby a Poslanecká sněmovna. Ty o tom rozhodují. Vládu můžete odvolat v případě, že má vláda nedůvěru. Nebo to udělá sama prostřednictvím premiéra. Taková situace tady nenastala. To, že je ve společnosti nespokojenost, je zcela správné a je správné, že to lidé dávají najevo. Třeba i prostřednictvím petice.
V tom případě je pak namístě o tom mluvit s vládou, pokud obsahuje požadavky relevantní k dané době nebo situaci. Je správné, aby prezident republiky v tomto případě s vládou jednal o tom, jak věci napraví, aby se napětí ve společnosti snížilo.
Už jste zmiňoval svoje vyjednávací schopnosti jako svoji přednost. Ale vy jste tvrdý vyjednávač. Jste odborářský boss, který ještě po svém zvolení na jaře vyhrožoval generální stávkou nebo blokádou Prahy. Jako odborář to v podstatě máte v popisu práce…
Počkejte, to jste si ale vzala od jiného odborového předáka, ne ode mě. To, co jste teď formulovala, to jsem nikdy neřekl. To řekl někdo jiný. Jestli chcete vyjednávat, tak přece rovnou nehartusíte zbraněmi. Když se mě zeptají novináři na to, jestli budeme něco pořádat, tak odpovídám, že my nikdy neuděláme dopředu to, že bychom se nějakého nástroje vzdali.
Ano, to je tvrdé vyjednávání, nástroj, který používáte a je to fér. Ale jde mi o něco jiného. Budete coby prezident schopný změnit takový způsob jednání?
Který způsob jednání?
Jako odborářský boss tvrdě vyjednáváte se zaměstnavateli a s vládou. Využíváte nástrojů, které máte, nebo jimi pohrozíte, dáte je do placu, i když je to někdy třeba jenom rétorika. Změníte tohle ale jako prezident?
Prezident republiky nemá možnost pořádat demonstrace nebo něco podobného. Prezident republiky je právě ten, který vyjednává. Tvrdé vyjednávání je také vyjednávání.
Umíte ale pak spojovat společnost a vyjednávat jako prezident?
Rozhodně ano, protože vyjednávání vede k dohodě. Jestliže vedete vyjednávání k dohodě, která vznikne a oba partneři se dohodnou, tak jste použila vše k tomu, aby byla dohoda uzavřená. To je také role prezidenta – nalézt dohodu i znesvářených stran.
Jestliže to je dohoda mezi prezidentem republiky a vládou v zahraniční politice, tak tam rozhodně nepoužíváte nástroje, o kterých jsme hovořili.
Pokud se ale jedná například o to, že část společnosti se bude bouřit, je důvod pro to, mluvit s vládou o tom, jaké jsou důvody a jak se dá napětí zmírnit a co udělá vláda pro to, aby zmírnění dosáhla. To jsou myslím nástroje, které se při vyjednávání velmi hodí. Charakteristika „tvrdý vyjednávač“ tedy znamená, že jste vyjednávač, který to umí a dovede. Když tohle říkáte, tak je to dobrá zpráva. A to i pro partnery, že bude férově jednat a pro finální dohodu, že jí dosáhnete.
Jak napsaly Seznam zprávy, miláček sponzorů nejste. Dosud největší dar 250 tisíc jste dostal od podnikatele, který je dlouholetým sponzorem ODS, Miroslava Dvořáka. Je pro vás důležité, z jakého politického spektra peníze na váš účet přicházejí?
Myslím, že to je zrovna jedna z ukázek toho, že dovedu spojovat společnost. Jestliže odborového předáka, kandidujícího na prezidenta republiky, podpoří i někdo, kdo v minulosti sponzoroval, v tomto případě ODS, je to ukázka toho, že dovedu spojovat lidi. A to i mezi těmi, které by si možná někdo předtím neuměl a nemohl ani představit, že by se tak stalo. V tomto případě jsem tomu velmi rád.
Zrovna ve článku Seznam zpráv ale odboráři vyjádřili údiv, protože navíc v dané firmě byli ve stávkové pohotovosti.
Já jsem s tímto podnikatelem nikoliv v souvislosti s tímto darem jednal v době, kdy byla vyhlášena stávková pohotovost. A právě proto, kdyby bylo nějaké podezření z navázání, tak by asi nějaká stávková pohotovost byla zrušena. Já ale nejsem ten oprávněný. Lidi, kteří stávkovou pohotovost vyhlásili, jsem podpořil a za tím si stojím. A také jsem panu podnikateli řekl, že bych byl rád, aby došlo k dohodě mezi nimi a zaměstnanci.
Jak je to s Richardem Benýškem? Hospodářské noviny dnes (v pátek) přišly s informací, že vám dal 200 tisíc korun. Navíc je nejenom člen olomoucké ODS, ale je také poměrně úzce spojován s PPF. Vy jste prý jeho konkrétně o tu pomoc požádal. Proč?
Přímo jsem s ním mluvil, protože se jedná o podporu…
Řekl jste si tedy o peníze tvrdému vyjednávači spojenému s PPF a dlouholetému členu ODS?
Tvrdý vyjednávač Josef Středula je schopen vyjednat takovouto podporu. Účastnil jsem se jednání Hospodářské komory v Olomouckém kraji, kde jsem jej poprvé potkal a kde hrozilo, že dojde k nějaké kontroverzi mezi mnou a ním. Viděl jsem ho poprvé v životě.
Musím říct, že to bylo překvapení stejně tak pro něj, protože po prvním setkání, které jsem s ním měl, dokonce vyjádřil pozitivní zájem v to, jak jsem obstál v debatě, kterou jsem s podnikateli měl. Ocenil to a neplánovaně ještě podpořil mou kandidaturu.
Myslím si, že to je to, co jsem schopen dělat, tedy opravdu spojovat i to, co se pro někoho může jevit jako nespojitelné.
Kandidát na prezidenta Josef Středula
Pak je tam také spolek Společně pro lidi. Víte, co je to za lidi?
Ano, vím. Jsou to lidé, kteří se rozhodli mě podpořit v kandidatuře na prezidenta České republiky.
Řekněte ta jména, ať zazní.
Jaká jména myslíte?
Pokud víte, co je to za lidi a kdo to je?
Jedna věc je samozřejmě, jak se to jmenuje a kdo všechno tam je. Je to třeba Miroslav Sklenář, Hana Kosová. Jsou to lidé, kteří se rozhodli mě podpořit a já jsem tomu samozřejmě velmi rád.
Pan Sklenář byl vedoucím vaší kampaně, nyní už není. Byl spojován poměrně dost úzce s prezidentem Milošem Zemanem. Není to paralela s jiným spolkem, tedy Přátelé Miloše Zemana, když už se bavíme o financování prezidentské kampaně? Miloš Zeman byl tehdy kritizován, že se obklopoval lidmi, u kterých bude hrozit, že po něm budou chtít nějaké prosazování vlastních zájmů. To vy můžete vyloučit?
Možná ta inspirace pochází spíš od toho, co udělal Petr Pavel ještě v době, kdy…
Ptám se ale na to, jestli můžete vyloučit, že někdo, kdo vás bude financovat, si to bude chtít nějak vybrat?
To nepřichází v úvahu. Kdo mě zná, tak ví, že to nepřichází v úvahu. Předtím jste ale mluvila o inspiraci a ta spíš pochází od Petra Pavla, který také založil spolek, nebo jeho kolegové založili spolek a dělali poměrně velké aktivity daleko ještě před prezidentskou kandidaturou a jejím oficiálním oznámením. Ta inspirace je tedy odjinud.
Co se týká částek – víte, když celkem na účet přišel asi milion a 200 tisíc korun, tak si nemyslím, že někdo přijde s tím, že by vůbec chtěl, aby je nějakým způsobem v něčem podporoval Středula. Možná že to bude zajímavější u částek, které jsou dnes už v desítkách milionů korun. Tam to může být zajímavější dotaz, ale co se mě týká, tak to nepřichází v úvahu a sponzoři to ví velmi dobře.
Jaký schodek rozpočtu byste už nepodepsal jako prezident?
Tady jde o daleko vážnější debatu. To není o čísle.
Je to o čísle.
Není to o čísle. V pozici předsedy odborů jsem dal jasně najevo, že nesouhlasím s tím, co se odehrálo v roce 2020, tedy daňové změny, které nás vrhly do obrovských deficitů a na nichž se podílelo hnutí ANO, ODS a SPD a nyní v tom ODS pokračuje. Vrhly nás do násobků bývalých deficitů. V roce 2019 jsme měli deficit i kolem čtyřiceti miliard korun, teď máme 400.
Pojďme to ale směřovat k vaší možné budoucí roli. Dostanete na stůl papír s číslem.
Vy jdete až na konec příběhu, ten ale začíná se státní rozpočtem úplně jindy. Začíná v únoru kalendářního roku. V druhé polovině měsíce, kdy začínají všechny práce pro přípravu státního rozpočtu, který vláda schvaluje před koncem září toho roku.
V tom případě prezidentská kancelář je řádné připomínkové místo a je také jeden z úřadů, který čerpá finanční prostředky. Myslím si, že je fér se zapojit do přípravy státního rozpočtu daleko dříve. Aby nenastalo to, co říkáte.
Dobře, řekněte ale částku. Až budete sedět jako prezident na vládě a bude se jednat o výši schodku, o jakém jim řeknete, aby ho nepsali?
To neuděláte ve chvíli, kdy už je zákon schválený.
Zajímá mě spíše číslo. Bude 300, 400, 500, šel byste ještě víc nebo naopak míň?
To jde ale vláda, ne prezident.
Mluvím o debatě, do které byste se zapojoval.
V debatě budu chtít vědět, jakým způsobem bude vláda řešit otázku daní a jakým způsobem bude chtít takový deficit změnit. To znamená ne na 400, 300, ne na 200, ale jak se bude blížit k daleko menším částkám a jakým způsobem to udělá.
Jak se bude chovat v daňové oblasti, zda připravuje změny daní, zda bude schopna pomoci lidem a firmám v případě, že se dostaneme do podobných situací, jaké prožíváme nyní.
Jakým způsobem to udělá, aby to nedopadlo jenom na ty, kteří to vůbec nezpůsobili. Jakým způsobem napraví chyby třeba v daňových oblastech a tak dále. To je velmi vážná debata.
A konkrétně? Jste pro progresivní zdanění platů nad 100 tisíc korun?
Ano, jsem pro progresivní zdanění. Dlouhodobě.
Na druhou stranu, protože rozpočet se tvoří komplexně, ale odmítáte zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let. Napsal jste, že teď není na takové hloupé vtipy místo. Proč vtipy? Vždyť to zcela vážně České republice doporučuje i OECD.
Když vláda odsouhlasila další změny daní, to je problém s těmi až minus dalšími šedesáti miliardami korun, tak jeden ze způsobů bylo, že se sníží odvody na sociální pojištění ze strany zaměstnavatele u zkrácených úvazků. Výsledkem toho je, že se zvýší deficit v důchodovém účtu. To je špatný krok.
Místo toho, aby stabilizoval systém, tak ho destabilizuje. Výsledek destabilizace je, že se prodlouží věk odchodu do důchodu. Nesouhlasím s tím. Je to politická chyba, kterou udělala vláda spolu s Poslaneckou sněmovnou a není důvod tady teď kvůli této jejich transakci potrestat lidi, aby šli do důchodu později.
K další věci. Z čeho se tvoří prostředky pro důchody? Z mezd. A český problém s mzdami je opravdu celou transformační dobu, a pokud se nám mzdy zvýší, samozřejmě to může znamenat a bude to znamenat vyšší odvody a tím pádem bude víc prostředků na důchody.
Měli bychom být velmi rádi, že minulá vláda odsouhlasila automatickou valorizaci důchodů, ale teď jsou náměty, že by se to valorizační schéma mělo snižovat. To znamená, že dopad na důchodce by měl být dále. To jsou věci, které si musí politik uvědomit a bylo by to z mé strany předmětem debaty vůči vládě.
A kdy se chystáte do důchodu vy?
Budu rád, když se ho dožiju. To je první důležitý moment. Ten druhý je, že pokud mi síly budou stačit, budu rád pracovat, ale to není o tom, kdy jdete do důchodu…
Vy se ale teď cítíte na to, pokud se dožijete a budete fyzicky zdatný, že budete pracovat déle než do pětašedesáti?
Vy můžete pracovat déle, ale jde o to, kdy dostanete důchod.
Rozhodujeme se tady o tom, jestli je nebo není v silách systému a lidí pracovat déle.
Jestliže pracujete na těžké pracovní pozici, kde používáte ruce… ale to je právě ta situace. Přehlížíme to, v jakých podmínkách lidé pracují. V pětašedesáti jsou pak už opravdu unavení. V České republice je navíc daleko delší pracovní doba než kde jinde. Takže český zaměstnanec například při ideálním propočtu proti německému zaměstnanci za čtyřicet let ekonomicky aktivního života odpracuje o jedenáct let více. To je přece dopad na jeho zdraví, únavu a podobně.
Ale hranice odchodu do důchodu v České republice je hranicí, kdy můžete požádat o to, abyste dostala důchod. Můžete pracovat dál, zdali je pro vás vaše fyzická zdatnost dostačující, protože nikdo vás kvůli důchodovému věku nemůže vyhodit z práce.
Jste pro snížení důchodů bývalých komunistických pohlavárů?
Definici, jak je postavená, jsem neviděl, ale myslím si, že by se i někteří současní politici mohli divit, ale nacházíme se v době už hodně dlouho po roce 1989. Tohle jsme měli přijmout daleko dříve. Je to otázka samozřejmě trochu specifická. Zajímalo by mě, jaký je to okruh lidí, jak je přesně evidován a zda máme jejich evidenci. V tom případě si myslím, že to potrestání je v případě lidí, kterým je osmdesát, devadesát let…
Ano, nebo ne?
Myslím si, že je to podle definice zákona. Rozhodně teď neřeknu žádný slib ani ano nebo ne, protože jsem připraven to za určitých okolností podpořit, ale věřím tomu, že debata ve sněmovně a Senátu bude podrobná.
Anketní otázky
Co uděláte, až vám nespokojení odboráři nakydají hnůj na nádvoří Pražského hradu?
Věřím tomu, že se to nikdy nestane.
Co uděláte, když se to stane?
Rozhodně bych se s nimi sešel a chtěl bych se ptát na to, jaké jsou pro to důvody.
Budete jezdit městskou hromadnou dopravou jako rakouský prezident Alexander van Der Bellen?
Moc rád, tramvaj 22 jezdí až k Pražskému hradu a je to kousek.
Jmenoval byste šéfa BIS Koudelku generálem?
Neznám okolnosti toho, proč nebyl jmenován. Nejdřív bych si zjistil důvody toho, co se odehrálo, a poté bych teprve přistoupil k rozhodnutí.
Ani z podtextu a dění je neznáte? Neshody prezidenta Miloše Zemana s BIS.
Neznám jeho souboj.
Jak často chodíte do kostela, pane Středulo?
Rád bych častěji, ale pro mě je to spíš sváteční záležitost. Naposledy, když jsem byl ve Znojmě, tak jsem strašně rád do tamního kostela vstoupil a vnímal atmosféru. Bylo to nesmírně příjemné a vlastně velmi posilující.
Podporuje stávky studentů za klima?
Jsem rád, že se využívá tohoto práva a je to velmi dobrá osvěžující záležitost. Jsem rád, že mladí lidé tímto způsobem podporují své zájmy.
Je Rusko teroristický stát?
Myslím si, že ano.
Litujete své účasti na ruské ambasádě v roce 2016, dva roky po okupaci Krymu?
Jednalo se o aktivitu, která souvisela s oslavou Dne vítězství. Myslím si, že poklonit se těm, kteří položili život za svobodu od fašistického Německa, je myslím správné.
I dva roky po okupaci Krymu?
Nebyl jsem tam sám. Byl tam i předseda vlády České republiky. Jsou ale mimořádné věci a neměli bychom zapomínat ani na historické události. Kontext, který zmiňujete, je zcela férový.
A nelitujete toho?
Co jsem udělal, už v tomto případě nejde odestát. Váhal jsem, jestli ano nebo ne, ale upřednostnil jsem nakonec ty, kteří nás osvobodili.
Když ale označujeme Rusko jako teroristický stát, můžeme s ním pak v budoucnu jednat o míru?
Myslím si, že mír je důležitý. Po všech stránkách. Měli bychom udělat vše pro to, aby mír zavládl. Aby se ruský voják vrátil na své území a aby okupovaná území byla opětovně v ukrajinských rukou. O mír bychom měli usilovat vždycky a za každých okolností.
Podpořil vás Miloš Zeman, který vedle vás podpořil i Andreje Babiše. Ale podpořil vás třeba i Miroslav Kalousek. Jen málo lidí na politické scéně vyvolává takové kontroverze jako oni. Nečekal jste jinou podporu, například silnější od prezidenta? Je tohle podpora, o kterou stojíte?
To je přesně ono. Už jsme o tom mluvili. Jestliže je někdo schopen spojit společnost a mít podporu z takovýchto velmi vyhraněných stran, tak si myslím, že to stojí za zvážení, a ne za kritiku. Pokud můžu disponovat takovou podporou, tak si myslím, že je to v pořádku.
Málokdy kandidát vyvolá takovou spontánní reakci lidí, kteří už od nepaměti stojí na dvou rozdílných březích. Já jsem za to v tomto případě rád. Je spousta jiných lidí, kteří kontroverzi mohou vyvolat nebo nevyvolat. Já jsem ale rád, že i od těchto letitých soupeřů mám podporu.
Stačí vám pravomoci, které teď Ústava prezidentovi dává, nebo byste je posílil?
Myslím, že jsou dostačující.
Když neuspějete, nebude to přece jen odrazový můstek do politiky, ale třeba i směrem, že byste reinkarnoval ČSSD?
Nejsem členem žádné politické strany a nechystám se v této chvíli do žádné vstupovat. Nabídky jsem měl mnohokrát, ale nikdy jsem takového volání nevyslyšel. V této chvíli se soustředím na volbu prezidenta a nikoliv na cokoliv, co by bylo den poté.
- Josef Středula v neděli 8. ledna během živého vysílání předvolební Superdebaty ČT oznámil, že z kandidatury odstupuje.
- Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), vede ji od dubna 2014, letos byl znovuzvolen. Předtím byl devět let předsedou Odborového svazu KOVO.
- Opavský rodák po studiích na střední průmyslové škole pracoval ve vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati a v roce 1990 se ve 22 letech stal místopředsedou základní organizace odborů.
- Po listopadu 1989 se Středula podílel na přeměně Revolučního odborového hnutí (ROH) ve standardní odbory, v roce 1991 byl zvolen členem rady OS KOVO, od roku 1993 pak působil jako místopředseda svazu.
- V době, kdy Středula stál v čele svazu KOVO, profiloval se jako výrazný kritik pravicových vlád.
- Jeho kandidaturu na Hrad podepsalo 11 senátorů, získal také přes 60 tisíc podpisů občanů.
- Zdroj: ČTK/ČT24
Události, komentáře: Kampaň a témata kandidáta na prezidenta Josefa Středuly (zdroj: ČT24)