Nedostupnost pitné vody a jídla, neexistující kanalizační systém, chabá zdravotní péče a nadměrné čerpání přírodních zdrojů patří mezi nejvýraznější problémy karibského Haiti, rozhodně však nejsou jediné. Země, která se stále ještě nevzpamatovala z ničivého zemětřesení v roce 2010, teď čelí krizi po zavraždění prezidenta Jovenela Moïseho. Po jeho smrti v zemi roste násilí živené rozdělením obyvatel na malou skupinu movitých elit a velkou skupinu chudých uvězněných v městských slumech nebo na farmách s neúrodnou půdou. Situace využívají kriminální gangy, jeden z jejich vůdců chystá revoluci.
Násilí v ulicích zbídačeného Haiti po smrti prezidenta roste. Vláda chystá volby, gangy revoluci
Pouhých 35 vteřin otřesů země o síle 7,2 stupňů Richterovy škály stačilo, aby pod troskami zemřelo 217 tisíc lidí. Tragédie v roce 2010 upoutala na Haiti, chudou karibskou zemi, pozornost celého světa.
Ostrovní republikou už ale před zásahem živlů otřásaly hluboké ekonomické a sociální problémy. Pohroma zemi uvrhla do ještě větší bídy, která trvá i více než dekádu po samotném zemětřesení.
Haiti je nejchudší zemí západní hemisféry. Čtyři pětiny obyvatel žijí v naprosté chudobě, tři pětiny se potýkají s nezaměstnaností, dvě pětiny jsou negramotné. Většina pracujících si opatřuje živobytí zemědělstvím, na drobných polích postižených erozí a suchem si však farmáři stěží vypěstují dostatek jídla pro vlastní spotřebu. V mnohých případech práce na venkově nepřináší žádný peněžitý výdělek. Půda navíc trpí kvůli masivnímu kácení lesů, protože hlavním zdrojem energie zůstává dřevěné uhlí.
Řada obyvatel proto raději zkouší své štěstí v městských oblastech. Pravidelný měsíční příjem ze stálého zaměstnání má ale jen menšina Haiťanů, obvyklejší je nestabilní nárazová práce. Ulice haitských měst jsou proto zaplněné různými stánky a dílnami, téměř na každém rohu se prodává fritay, kousky smaženého vepřového, ryby a banánů.
Část obyvatel si však nedokáže vydělat ani na dostatek základních potravin. Podle Dětského fondu OSN (UNICEF) čelí nedostatku jídla 4,4 milionu lidí z jedenáctimilionové populace. Země je tak závislá na humanitární pomoci. Ta však podle zástupce mise OSN na Haiti Joëla Boutrueho přispívá ke stagnaci systému. „Haiti by se dařilo lépe bez pomoci. Nebo alespoň bez té špatné pomoci, díky které mohou administrativa a vládnoucí elity pokračovat beze změn,“ řekl pro The Guardian.
Domky v chudinských čtvrtích nemají kanalizaci ani elektřinu
Problematický není v karibské zemi pouze přístup k jídlu, ale i nuzná obydlí. Města tvoří z velké části slumy. Chatrče z hliněných stěn obvykle tvoří dvě místnosti zakryté střechou z palmových listů nebo vlnitého plechu, do kterých proniká světlo okny pouze s dřevěnými okenicemi, bez skleněných výplní.
Vaří se většinou před domem na ulici, cesty jsou plné hlubokých výmolů. Chybí elektrické připojení, vodovody i kanalizace. Jako záchod často slouží jednoduchá latrína vykopaná za domem.
Chatrná obydlí stavěná svépomocí tak neměla před jedenácti lety proti mocné síle zemětřesení šanci. Zemi, kde neexistují bezpečnostní předpisy, postihlo obzvlášť bolestně. Jeho epicentrum bylo asi 25 kilometrů od nejhustěji obydlené oblasti, hlavního města Port-au-Prince a jeho okolí.
Zemětřesení způsobilo nebývalé škody. Oficiální čísla udávají 217 tisíc obětí, některé odhady mluví ale až o 300 tisících lidech, jejichž život skončil pod troskami.
Další statisíce byly zraněny a potřebovaly lékařskou péči. Nemocnice, které už před pohromou trpěly nedostatkem zdravotníků i materiálních prostředků, ji však nedokázaly poskytnout. Už tak chabé hygienické podmínky škody ještě znásobily a zemi postihla epidemie cholery.
Stáří se dožije jen hrstka lidí, průměrný věk obyvatel je 23 let
Absence kvalitní a dostupné lékařské péče se projevovala už před zemětřesením vysokou úmrtností. Vyhlídky Haiťanů na stáří nejsou příliš růžové, jen necelých sedm procent obyvatel přesáhne 60 let. Výskyt HIV i úmrtnost novorozeňat jsou nejvyšší ze všech zemí západní polokoule. Dlouhodobým problémem je také podvýživa.
Kvůli neexistujícímu kanalizačnímu systému jsou domácnosti nuceny používat kontaminovanou vodu, což vede k bujení infekčních nemocí.
A stejně jako zbytek světa, i karibskou zemi zasáhla pandemie covidu-19. První vlna se v jedenáctimilionovém státě objevila loňské léto, od té doby se počet nově nakažených držel dlouhou dobu na nízké úrovni.
Přestože v zemi lidé běžně nenosí roušky a na plošná opatření nedošlo, covid-19 je jedním z mála problémů, které Haiti příliš netrápí. Obyvatelstvo je totiž velmi mladé, průměrný věk je 23 let. Mladí lidé čelí nákaze mnohem lépe, předpokládá se, že část populace nemoc prodělala bez příznaků a vybudovala si protilátky.
Očkování odstartovalo teprve v polovině července, Haiti tak patří k posledním zemím na světě, které začaly s aplikací vakcín. Půl milionu jich do země dodaly Spojené státy.
Po smrti prezidenta Moïseho se situace v zemi ještě zhoršuje
V poslední době ovšem došlo ke strmému nárůstu počtu případů. Do konce letošního července země oficiálně registruje celkem asi 20 tisíc případů nákazy. Podle serveru Our World in Data oxfordské univerzity přitom pět tisíc nakažených přibylo jen za poslední měsíc. Šíření je spojené s protesty v ulicích, do kterých Haiťany vyhnala nedávná vražda prezidenta země Jovenela Moïseho.
Moïse se stal obětí skupiny ozbrojenců, která vtrhla nad ránem do jeho domu nad předměstí Port-au-Prince. Najatí žoldnéři především kolumbijského původu do něj vpálili tucet kulek a podle praktiky vúdú mu vyřízli jedno oko. Za jeho smrtí mohl být podle médií politický boj, mluví se také o možné odplatě znepřátelých podnikatelů.
Už předtím procházela země politickou krizí, Moïse vládl pomocí dekretů, protože kvůli nepokojům se nekonaly parlamentní volby a mandát poslanců a většiny senátorů vypršel.
Nízké daně pro bohaté, vysoké pro chudé
Politické krize ale nejsou na Haiti neobvyklé. Zejména na venkově je silně ukotvený pocit nedůvěry k vládnoucí elitě, kterou mnozí považují za odtrženou od reality chudých obyvatel. Zatímco 20 procent nejmajetnějších Haiťanů drží podle Světové banky 64 procent bohatství, nejnuznějších 20 procent obyvatel nedisponuje ani jedním procentem majetku. V zemi také funguje regresivní zdanění, systém, ve kterém daně klesají s příjmem. Procentuálně nejvyšší odvody tak padají na hlavu těch nejchudších.
Podle mnohých existuje systém vládnutí jen na papíře, ve skutečnosti ale stát nedokáže zajistit bezpečnost, zdravotní péči nebo alespoň přístup k čisté vodě. Většina populace tak bojkotuje volby, které považuje za zkorumpované.
Korupcí je prorostlý celý systém, nevyhýbá se ani justici. Ve vězení jsou často drženi lidé i měsíce a roky bez soudu nebo po vydání rozkazu o propuštění. Velmi jednoduše se naopak na svobodu dostávají zločinci s tučnou peněženkou, ze které vytahují úplatky.
Úplatná je také policie a bezpečnostní složky, které jsou známé i porušováním lidských práv. Různé militární a paramilitární skupiny terorizovaly obyvatelstvo většinu novodobé historie. Spojené státy s OSN se proto pokoušely v devadesátých letech vycvičit od základu nové haitské policisty, už od začátku nového tisíciletí se ale opět vyskytly případy korupce a násilných zločinů s policií spojených.
Haiťané se tak nemohou spolehnout na ochranu například před ozbrojenými gangy, které z ostrova udělaly hlavní překladiště drog na cestě mezi Jižní Amerikou a Spojenými státy. Do pašování narkotik ze země, ale i nedostupného zboží do země, jsou často právě zapojení i samotní policisté. Prekérní bezpečnostní situace také vede k odlivu vzdělaných lidí.
„Gangy ovládají zemi. Pro lidi se vzděláním není na Haiti místo. Necítíme se vítáni, nechceme vstoupit do politiky a být označování za korupčníky nebo se nechat zabít nebo unést,“ přiblížil mladý právník Jean Marc Brissau pro The Guardian.
Je možné, že i nedávná vražda prezidenta je důsledkem pokřiveného systému fungování země. Zadržený byl kvůli atentátu šéf Moïseho ochranky a zatykač byl vydán i na bývalou soudkyni nejvyššího soudu. Wendell Thélotová musela na začátku roku svůj post opustit, byla totiž podezřelá právě z osnování prezidentovy smrti.
Násilí na Haiti po smrti prezidenta roste
Podle fondu UNICEF se situace v zemi po atentátu zhoršuje. Roste kriminalita a násilí spojené s válkou gangů. „Mnoho dětských životů závisí na humanitární pomoci a nezbytném materiálu, jako jsou vakcíny, injekční stříkačky, léky a výživa. Když gangy bojují v ulicích a kulky létají vzduchem, je těžké dostat tyto život zachraňující zásoby těm nejzranitelnějším rodinám,“ popsal zástupce UNICEF na Haiti Bruno Maes.
Nepřehledná je také situace na politické scéně. Moïse jen dva dny před svou smrtí jmenoval prozatímního premiéra, ten však nyní odstoupil a post předal politickému rivalovi. Zahraniční velvyslanci apelují na rychlé vypsání prezidentských i parlamentních voleb.
Kromě mezinárodních diplomatů budou mít na vývoj situace na Haiti vliv i tamní gangy, které jsou na politiky napojené. Obřad za zavražděného prezidenta například uspořádal lídr jedné z nejmocnějších zločineckých skupin, aliance devíti gangů, Jimmy Cherizier. Tento bývalý policista, přezdívaný Barbacoa, už na konci června oznámil, že chce na Haiti vyvolat revoluci proti politickým a podnikatelským elitám.
Lidé by si podle něj měli vzít zpátky zemi, kterou jim ukradli velcí magnáti. Cherizier se prezentuje jako vůdce místních komunit, který supluje nedostatky státu. Lidskoprávní organizace poukazují na to, že se zřejmě dopustil vražd a dalších násilných činů a podle policie stojí za řadou masakrů civilistů v oblastech ovládaných jinými skupinami.
Podle agentury Reuters haitská policie není schopna aktivity kriminálních gangů potlačit. Zločinecké skupiny mají často lepší vybavení než pořádkové síly, haitský ministr pro volby Mathias Pierre proto požádal Spojené státy o vojenskou pomoc. Vyslání vojáků však odmítl americký prezident Joe Biden.
„Bez spravedlnosti není mír! Než ale odpovíme na vraždu Jovenela Moïseho, musíte počkat na mé pokyny,“ prohlásil přitom Cherizier podle agentury AP k davu lidí ve slumu haitské metropole. Nelze tedy nejspíš předpokládat, že násilí živené sociální nerovností z haitských ulic brzy zmizí.