Obavy z Ruska spolu s hrozbami Bílého domu kvůli Grónsku přiživily v severských zemích myšlenky na zapojení do jaderného odstrašení. Finsko už dříve signalizovalo ochotu přepravovat atomové bomby přes své území a Švédsko si přeje, aby ničivý arzenál měly „zdravé“ evropské demokracie. V tomto ohledu jedná o spolupráci s Francií a Velkou Británií. Vlastní atomovou zbraň si kvůli stávajícím smlouvám a vysokým nákladům nordický region nepořídí, míní expert Vlastislav Bříza. Za realističtější scénář považuje jejich sdílení.
V souvislosti s ruskou vojenskou agresí na Ukrajině rostou na severu Evropy obavy z možného rozšíření konfliktu do Arktidy, kde Moskva v poslední dekádě vybudovala stovky nových základen. V oblasti se nacházejí významné zásoby ropy, plynu a vzácných nerostů. Změny klimatu navíc otevírají v tomto mrazivém regionu nové obchodní trasy.
Ke zvýšení napětí přispěl nedávno americký prezident Donald Trump, který opakovaně hovořil o nutnosti získat Grónsko, a to i s použitím vojenské síly, čímž pobouřil evropské spojence v čele s Dánskem. Bílý dům tvrdí, že Kodaň není v oblasti schopná čelit Číně a Rusku. Následná dohoda mezi Trumpem a šéfem NATO Markem Ruttem ohledně budoucnosti Grónska zůstává veřejnosti neznámá.
Nástup Arktické stráže
Dánsko v reakci na Trumpovy hrozby uspořádalo v lednu v Grónsku společně s desítkou evropských zemí vojenské cvičení Arktická odolnost. Aliance také ve středu zahájila misi Arktická stráž, jež má posílit roli NATO v regionu a zmírnit napětí mezi Washingtonem a Evropou, napsala agentura Reuters. Podle zdrojů webu Euractiv ale nejde o vyslání vojáků do Grónska, Aliance spíše převezme kontrolu nad loděmi a letadly, jež se v oblasti už pohybují.
Obavy z Ruska a napjaté vztahy s Trumpem rozproudily v severském regionu debatu, jak odstrašit možné protivníky a zajistit účinnější ochranu Dánska, Finska, Švédska, Norska a Islandu. Podle některých severských stratégů mohou těmto státům poskytnout potřebný klid pouze „nordické jaderné zbraně“, uvedl list The Economist.
Jeden z největších švédských deníků Dagens Nyheter v lednu popsal „společný severský“ jaderný program, jenž by mohl fungovat s německou účastí. „To, co nyní vidíme, mohou být první známky politického obratu,“ informoval Mats Knutson ze švédské veřejnoprávní stanice SVT.
Zdravé jaderné demokracie
Změny v přístupu k této otázce naznačil i Stockholm. „Dokud budou nebezpečné země vlastnit jaderné zbraně, musí mít k jaderným zbraním přístup i zdravé demokracie,“ řekl koncem ledna švédský premiér Ulf Kristersson, jenž potvrdil jednání s Francií a Británií o možné spolupráci v oblasti atomových zbraní, napsal magazín Foreign Policy (FP).
„Švédsko mělo relativně dlouho svůj jaderný program – a poměrně pokročilý. Po druhé světové válce vyvíjelo vlastní jadernou zbraň, chtělo ji dokonce na svém vlastním nosiči, na stíhacím bombardéru Saab. Oficiální ukončení programu přišlo formálně v roce 1970 s tím, že Švédsko v roce 1968 přistoupilo ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT), takže to byl de iure konec programu,“ řekl ČT24 bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
NPT usiluje o omezení šíření nukleárních zbraní a s nimi související zbrojní technologií, přičemž hlavním cílem dohody je pak úplné jaderné odzbrojení, uvádí Úřad OSN pro záležitosti odzbrojení.
Podle FP si chtěl Stockholm vlastní atomovou zbraní zaručit neutralitu v době rané studené války. S myšlenkou na vývoj ničivé zbraně koketovalo i Norsko jako šestá země, jež vybudovala jaderný reaktor. Z ekonomických a technických důvodu však od svých plánů nakonec upustilo.
Dánsko v roce 1957 tajně schválilo americké jaderné nasazení v Grónsku, a to navzdory veřejně deklarované nejaderné politice. Kodaň svůj přístup změnila až v roce 1968, kdy se zřítil bombardér B-52 s atomovými zbraněmi a rozptýlil po ostrově trosky pokryté plutoniem, píše FP.
Po druhé světové válce mělo vlastní nukleární program třeba i Švýcarsko. „Dokonce už mělo vytipované hory, kde bude testovat jaderné zbraně. Plánovalo zavést jaderné miny ve svých horských průsmycích, takže ta doba byla ještě mnohem vážnější než nyní, že Švédsko a Švýcarsko mělo vlastní jaderné programy,“ podotkl Bříza.
Naopak Finsko kvůli „finlandizaci“ nemohlo vyvíjet atomové zbraně, jelikož v roce 1948 uzavřelo dohodu o přátelství se Sovětským svazem, která mu to de facto znemožňovala, poznamenal Bříza. „Mimo jiné se v ní zavázalo, že přes Finsko nebude veden útok na Sovětský svaz, bude udržovat specifickou neutralitu a podobné zbraňové systémy nemůže vyvíjet,“ uvedl analytik.
Vstup Švédska a Finska do Aliance
To, že Švédsko a Finsko v souvislosti s ruskou vojenskou agresí vstoupilo do NATO, je podle Břízy pro šéfa Kremlu Vladimira Putina jedním z nejzásadnějších negativních důsledků války proti Ukrajině. „To je neuvěřitelná vzpruha pro NATO. To jsou státy, které jsou připravené bojovat v arktických podmínkách, mají silné armády. Finsko je během pár týdnů schopno mobilizovat přes dvě stě tisíc mužů,“ poznamenal expert.
Už během své volební kampaně v roce 2024 finský prezident Alexander Stubb signalizoval ochotu povolit přepravu nukleárních zbraní přes Finsko. V květnu téhož roku Kristersson odmítl vyloučit umístění jaderných zbraní na švédské půdě, připomíná FP.
Podle Břízy ale není realistické, že by některá ze severských zemí vyvíjela vlastní atomovou zbraň. Hlavní důvody jsou právní – tyto země podepsaly NPT. „Znamenalo by to nutnost od smlouvy odstoupit jako třeba Severní Korea, což by s sebou neslo velké mezinárodní sankce, vytěsnění z mezinárodních společenství, takže to je mezinárodně-politicky neprůchodné téma,“ řekl ČT24 expert.
Koncept sdílení a polské aspirace
V úvahu nicméně podle Břízy přichází sdílení jaderných zbraní, kdy jsou taktické zbraně USA rozmístěny v některých členských státech Aliance. V současné době to jsou Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Turecko, kde „kotví“ po dvou desítkách nukleárních zbraní. „Na tamních základnách jsou dislokovány americké taktické zbraně a místní nosiče – letadla,“ popsal expert. Pro severské země ale i tato možnost zatím zůstává v rovině diskusí, dodal.
Do „klubu“ sdílení atomových zbraní se snaží vstoupit Polsko. Po roztržce Trumpa s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Bílém domě v únoru 2025 polský premiér Donald Tusk uvedl v parlamentu, že „Polsko musí usilovat o nejmodernější schopnosti, včetně jaderných a moderních nekonvenčních zbraní“, připomíná FP.
K věci se ale staví zdrženlivě Washington. „Polsko by rádo šlo cestou vývoje vlastní (bomby). Ale platí pro něj to samé, co pro severské státy – muselo by odstoupit od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, mezinárodní společenství by to nechtělo, vyvolalo by to velkou reakci z Ruska,“ upozornil Bříza.
Pokud jde o případnou spolupráci severu Evropy se Spojeným královstvím a Francií, i tady existují určité limity. „U Británie je ta situace v tuto chvíli technologicky nemožná, protože má své zbraně výlučně na svých jaderných ponorkách, takže si asi těžko představíme, že by jaderná ponorka kotvila někde u Stockholmu a čekala na rozkaz švédského krále,“ poznamenal Bříza.
Naopak francouzský jaderný arzenál má vedle námořních kapacit k dispozici i taktické zbraně umístěné na letounech Rafale. „Tato možnost byla několikrát diskutována i s Německem, nicméně z pohledu Francie to je spíše ekonomická otázka, kdy by byla ráda, aby i ostatní státy sdílely náklady na její nákladný jaderný program,“ podotkl Bříza.
Arzenál obou jaderných mocností dohromady je navíc podle experta stále příliš malý, takže by nedokázal zamezit případným ruským výhrůžkám. Francie a Británie disponují dohromady asi čtyřmi sty připravenými atomovými bombami, zatímco Moskva jich má aktuálně přes sedmnáct set. Pokud by se počítal celkový počet bomb, i těch uskladněných a vysloužilých, Rusko disponuje desetkrát větším arzenálem.
Britsko-francouzská spolupráce
Spolupráce dvou evropských nukleárních mocností se mezitím prohlubuje. Francie a Británie loni v červenci oznámily dohodu na koordinaci použití svých jaderných zbraní a podle listu Economist také zdůraznily, že „neexistuje žádná extrémní hrozba pro Evropu, která by nevyvolala reakci našich dvou národů“.
Obě země už založily řídící skupinu pro jadernou politiku složenou z nejvyšších diplomatických a vojenských představitelů, která se sešla loni v prosinci v Paříži. Francie tam vůbec poprvé pozvala Británii, aby se zúčastnila simulačního cvičení „Poker“, což je pravidelná čtvrtletní demonstrace jejích strategických nukleárních sil. Londýn také loni v létě oznámil plán zakoupit nejméně dvanáct stíhaček F-35A ve snaze rozšířit své jaderné síly.
V současné době probíhají diskuse, že by další země mohly nakonec poskytnout námořní podporu jaderným ponorkám nebo údernou podporu francouzským letadlům s nukleárními zbraněmi. To již činí švédské a finské válečné letouny v rámci současné mise NATO zaměřené na sdílení bomb, která zahrnuje americké taktické jaderné zbraně, podotkl Economist.
Francouzi by ale mohli jít ještě dále a nasadit stíhačky z části své flotily schopné nést nukleární zbraně do Německa nebo jiných evropských zemí, jak to udělali – bez jaderného nákladu – loni ve Švédsku a Polsku, zmiňuje list. Nejradikálnější změnou by pak bylo v rámci takzvaného „eurodeterrentu“ neboli evropského odstrašení rozmístění francouzských atomových bomb odpalovaných ze vzduchu ve spojeneckých zemích, jak dosud činí jen USA.
Tyto snahy o spolupráci a regionální jaderné odstrašování by však mohl do budoucna zhatit politický vývoj v obou zemích. Podle průzkumů je favoritkou příštích prezidentských voleb ve Francii krajně pravicová politička Marine Le Penová, která avizovala, že se o nukleární prostředky nebude s nikým dělit, upozornil server Euractiv. V Británii zase v průzkumech vede euroskeptik Nigel Farage s vazbami na Rusko, který by se mohl stát za pár let premiérem.
Nenahraditelný „jaderný deštník“ USA
Podle Břízy udělala Evropa dobré rozhodnutí, když se rozhodla zbavit závislosti na USA v konvenční oblasti. „Už dnes bychom byli efektivně schopni se bránit, například proti Rusku, i bez případné americké konvenční pomoci,“ je přesvědčen expert.
„Bez jaderného deštníku Spojených států ale nejsme schopni fungovat,“ zdůraznil Bříza. „Je v našem evidentním zájmu, aby i nadále zůstal nad Evropou rozprostřen. Spojené státy ani nenaznačily, že by něco jiného připadalo v úvahu,“ konstatoval s tím, že v tomto ohledu se Washington zatím jeví jako jasný spojenec.
Kdyby se Evropa rozhodla mít stejný nukleární arzenál, jako mají Američané či Rusové, vyžadovalo by to podle experta vynakládat na obranu deset procent HDP. „To je nemyslitelné, žádný stát do toho nebude investovat,“ prohlásil Bříza.
Zbrojní program by mohl trvat roky a obrovské náklady by odvedly výdaje od tanků a letadel potřebných k odrazení případného konvenčního útoku, píše Economist. Americký projekt Manhattan vyšel v dnešním kurzu asi na 40 až 50 miliard eur (asi 970 miliard až 1,2 bilionu korun), spočítal Euractiv.
Expert opakovaně varuje před „renesancí“ atomových zbraní, k němuž podle něj přispívá zejména konflikt na Ukrajině. U asijských zemí to jsou pak obavy z jaderné KLDR a mocenských ambic Číny, která rychle rozšiřuje svůj nukleární arzenál.
Navzdory americkému „jadernému deštníku“ si podle loňského průzkumu přejí vlastnit atomovou bombu více než dvě třetiny Jihokorejců. O nukleárním arzenálu začalo v posledních letech uvažovat i Japonsko, u kterého bylo toto téma po prohrané druhé světové válce a dvou ničivých jaderných úderech v Hirošimě a Nagasaki dlouhodobě tabu.
Vypršel Nový START
Nejistotu vyvolává i nedávný konec smlouvy Nový START uzavřené mezi USA a Ruskem, jež dohromady vlastní devadesát procent všech atomových bomb na světě. Smlouva omezovala počet jaderných hlavic rozmístěných na strategických nosičích na 1550 na každé straně. Počet nosičů – mezikontinentálních raket na souši, raket odpalovaných z ponorek a strategických bombardérů – pak omezovala na maximálně sedm set.
Podle Břízy není dobrá zpráva, že tato oblast není poprvé od roku 1972 regulována, protože se opět zmenšuje předvídatelnost v mezinárodních vztazích. Žádný dramatický vývoj však neočekává. „Pořád platí strategická parita, platí strategická vyváženost, vzájemné zaručené zničení,“ je přesvědčen expert.
Trump oznámil, že by chtěl vyjednat zcela novou smlouvu, Moskva mezitím uvedla, že se hodlá držet závazků vyplývajících z té stávající. Podle Břízy jsou za tím ekonomické důvody.
„Konec smlouvy Nový START je vlastně nevýhodný pro Rusko, protože nové závody v jaderném zbrojení jsou nesmírně finančně nákladné. A Rusko je v tuto chvíli extrémně finančně angažováno v konvenčním konfliktu na Ukrajině, nemá kapacity, aby významně navyšovalo svůj jaderný arzenál. V soutěži se Spojenými státy by nemělo šanci,“ zdůraznil expert.
Obě strany mají své motivace k tomu, proč dosud nedošlo k nové dohodě. Zatímco Rusko nemá kapacity ani peníze k tomu svůj nukleární arzenál navyšovat, USA se podle Břízy nechtějí omezovat kvůli Číně navyšující počet atomových bomb a také kvůli Trumpovu projektu Zlaté kopule. Tento vesmírný protiraketový štít nové generace má ochránit Spojené státy před stále vyspělejšími protivníky.
