Čína rozšiřuje a modernizuje svůj jaderný arzenál bezprecedentním tempem. Do roku 2030 by mohla disponovat tisícovkou atomových zbraní, uvádí zpráva Pentagonu. Podle expertů stojí za trendem hlavně válka na Ukrajině a snaha vyrovnat se mocensky Rusku a USA. Odborníci si myslí, že strategií Pekingu zůstává odstrašení rivalů, čínské jaderné ambice nicméně přispívají ke změnám v uvažování některých asijských zemí. O nukleární zbrani kromě Jižní Korey začíná přemýšlet i Japonsko, kde bylo téma po dekády naprosté tabu.
Čína buduje „jaderné impérium“. Na bombu si myslí Soul i Tokio
Peking tvrdí, že jeho nukleární arzenál slouží k sebeobraně a oficiální čísla týkající se jaderných zbraní veřejně nesděluje. Bílá kniha o „vojenské strategii Číny“ z roku 2015 uvádí, že čínská „politika národní obrany je svou povahou obranná, staví se proti hegemonismu a mocenské politice ve všech formách a nikdy nebude usilovat o hegemonii ani expanzi“, cituje z dokumentu australský think tank Lowy Institute.
Jaderný arzenál asijské velmoci nicméně v posledních letech významně narůstá. Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI) odhaduje, že Čína měla k lednu 2024 zhruba pět set uskladněných jaderných hlavic, tedy bomb, které nejsou aktivně rozmístěné a připravené k použití, ale zároveň se nejedná o vysloužilé hlavice.
„Ještě to není tak strašné číslo, tam jde spíš o ten trend, o ten nárůst, meziročně to bylo ze 410 na 500, což je o více než dvacet procent, takže proto je to tak alarmující,“ řekl webu ČT24 bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Rychle rostou také čínské zásoby mezikontinentálních balistických střel (ICBM) schopných nést atomové bomby. Podle zmíněné zprávy Pentagonu země disponuje zhruba 350 nosiči tohoto typu.
Změna čínské odstrašovací strategie
Podle expertů se čínská taktika „minimálního odstrašování“ postupně změnila ve strategii „omezeného odstrašování“. Ta spočívá v tom, že pokud by tato taktika selhala, jaderné schopnosti země musí být dostatečné ke kontrole eskalace a přinucení nepřítele k ústupu.
Podle Břízy je hlavním důvodem změny v čínském uvažování konflikt na Ukrajině. „Jasně se ukázalo, a především právě ve východní Asii, že stát, který nemá jaderné zbraně a čelí invazi velkého jiného státu, má velký problém, protože má jen konvenční zbraně, kterými se musí bránit. Kdyby Ukrajina jaderné zbraně měla, tak by situace vypadala jinak, a zřejmě by k napadení ani nedošlo,“ myslí si odborník.
Čína navíc vnímá řádový nepoměr mezi ruským, americkým a svým nukleárním arzenálem, upozornil expert. „Dlouhá desetiletí se držela doktríny nepoužít jaderné zbraně jako první a historicky to odpovídá čínské mentalitě nebýt hlavní aktér, který to začne, takže ten arzenál měl být pouze odstrašující a odvetný, ale v tuto chvíli čínský ústřední výbor vyhodnocuje dopad války z Ukrajiny a jednoznačným reziduem je, že čínský jaderný arzenál v poměru jak k ruskému, tak i k americkému je desetkrát slabší,“ podotkl Bříza.
Peking chce být světovou supervelmocí, a na to potřebuje adekvátní vojenské síly, včetně silné konvenční armády, ale právě i jaderných sil, vysvětluje odborník.
Sinolog Martin Kříž považuje zvýšenou produkci bojových nukleárních hlavic za vedlejší efekt rozvoje jaderné energetiky jako takové. „Rozšiřovat arsenál není pro Čínu ve skutečnosti prioritou číslo jedna, na rozdíl od takového Íránu. Stávající zbrojní potenciál taktických jaderných prostředků pro případné lokální konflikty je pro jeho primární použití, tedy pro odstrašení, víceméně dostatečný. Na druhou stranu strategické jaderné zbraně nejsou ani srovnatelné s výbavou zemí NATO, což si v Pekingu velmi dobře uvědomují,“ řekl webu expert.
Během červencového jednání pléna Komunistické strany Číny se ústřední výbor zavázal „urychlit rozvoj strategických odstrašovacích sil“, uvádí podrobný dokument o rozhodnutích výboru ve vztahu k jaderným schopnostem státu, který citoval list The South China Morning Post (SCMP). K urychlení „strategického odstrašovacího bojového systému“ vyzval čínský vůdce Si Ťin-pching poprvé už v roce 2021.
„Klíčovým cílem spolu s celkovou modernizací armády je změnit americké vnímání mocenské rovnováhy a přimět Washington, aby akceptoval posílenou Čínu a ‚respektoval‘ její základní zájmy. Čína nemá náladu omezovat své jaderné a jiné vojenské kapacity,“ tvrdí seniorní výzkumný pracovník Tong Zhao z amerického think tanku Carnegie Endowment for International Peace, který je autorem zprávy o proměnách čínské nukleární politiky.
Podle expertů oslovených serverem SCMP bude Peking upřednostňovat rozvoj triády strategických jaderných sil, tedy pozemních mezikontinentálních balistických střel, raket odpalovaných z ponorek a těch odpalovaných ze vzduchu.
List The New York Times už loni v prosinci napsal, že Čína možná chystá testování nové generace jaderných zbraní. Nejspíš se zaměří na výrobu větších a tichých autonomních jaderných ponorek a pravděpodobně zdvojnásobí vývoj strategických bombardérů dlouhého doletu a letadlových lodí s jaderným pohonem, míní odborníci.
Do roku 2030 by komunistická země mohla mít až tisíc hlavic, uvedl Pentagon ve zprávě pro Kongres, v níž hodnotí stav v roce 2023. Pro srovnání – USA disponují asi 3700 použitelnými bombami, z toho 1770 je podle odhadů SIPRI aktuálně rozmístěných a připravených k použití, zatímco u Ruska je to 4380 hlavic, z toho 1710 rozmístěných. Celkem je na světě 9585 použitelných atomových bomb.
Obavy z konfliktu s Tchaj-wanem
V posledních letech se situace na mezinárodním poli vyostřuje a navyšování a modernizace nukleárního arzenálu jedné ze světových supervelmocí vzbuzuje obavy nejen v sousedních zemích, ale i na Západě.
Americké ministerstvo obrany varovalo, že pokud by případná konvenční vojenská porážka Číny na Tchaj-wanu vážně ohrozila vládnoucí čínskou komunistickou stranu, Peking by pravděpodobně zvažoval použití jaderných zbraní jako odstrašujícího prostředku. Čína považuje mezinárodně neuznanou republiku Tchaj-wan za svou provincii a nikdy se nevzdala myšlenky nasadit vojenskou sílu ke sjednocení ostrova s pevninou.
Bříza v této souvislosti nicméně zdůraznil, že vojenská doktrína Číny je stále pasivní a nelze čekat, že by země své nukleární zásoby aktivně využila. „V tomto ohledu je nejdefenzivnější ze všech jaderných doktrín,“ podotkl odborník.
Kříž to vidí podobně. „Čína se přímé vojenské konfrontaci vyhýbá jako příslovečný západní čert kříži. Nemá k vyvolání ozbrojeného konfliktu v tuto chvíli jediný rozumný důvod a své teritoriální nároky i ambice řeší zcela jinými prostředky, než jak to vidíme u putinovského Ruska. A tady je třeba říct, že se jí to v dlouhodobé perspektivě krok po kroku spíše daří. A tudíž logicky nemá nejmenší důvod měnit svou fungující strategii,“ podotýká sinolog.
Pozastavené rozhovory s USA
Z jaderného zbrojení má paradoxně obavy i samotný Peking, který v posledních měsících nečekaně projevil zájem o jednání o kontrole nukleárního zbrojení se Spojenými státy, což od devadesátých let minulého století opakovaně odmítal. Tyto rozhovory ale byly 17. července ze strany Číny pozastaveny, což tamní diplomacie vysvětlila dodávkami amerických zbraní Tchaj-wanu.
„Spojené státy pokračovaly v prodeji zbraní Tchaj-wanu a podnikly řadu negativních kroků, které vážně poškozují klíčové zájmy Číny a podkopávají vzájemnou politickou důvěru,“ uvedl podle serveru The Voice of America mluvčí ministerstva zahraničí Lin Ťien. „Z tohoto důvodu se Čína rozhodla přerušit jednání se Spojenými státy o novém kole konzultací o kontrole zbrojení a nešíření,“ dodal.
Ministerstvo zahraničí USA v reakci na pozastavení jednání uvedlo, že jde o nešťastné rozhodnutí, které ohrožuje „strategickou stabilitu“ udržovanou mezi oběma velmocemi. Washington v červnu schválil hned dva vojenské balíky pro Tchaj-wan v celkové hodnotě přibližně 300 milionů dolarů, většinou se jedná o díly pro ostrovní stíhačky F-16.
Peking volá po zákazu prvního použití
Čínské ministerstvo zahraničí minulý týden předložilo přípravnému výboru pro hodnotící konferenci smluvních stran NPT v roce 2026 dva pracovní dokumenty týkající se politiky zákazu prvního použití jaderných zbraní a ujištění o atomové bezpečnosti.
Z těchto spisů podle časopisu Newsweek vyplývá, že Peking vyžaduje, aby se Washington zavázal nejen k tomu, že nepoužije ničivé zbraně jako první, ale také k tomu, že se vzdá sdílení vlastního arzenálu, tedy svého „jaderného deštníku“, který má ochránit spojence USA v Asii a Evropě.
Američané mají dohody s Jižní Koreou, Japonskem, Austrálií a také s NATO. Podle odhadů je nyní v celkem pěti evropských zemích rozmístěna zhruba stovka atomových bomb. Ruská federace v loňském roce v reakci rozhodla o umístění svých jaderných zbraní v Bělorusku. Čína, která nikdy veřejně neodsoudila ruskou agresi na Ukrajinu, tehdy uvedla, že je důležité vyhnout se jaderné válce, ale opět odmítla krok Moskvy odsoudit, připomíná Newsweek.
Čína zároveň v pracovním dokumentu vyzvala zbytek jaderné pětky (P5), aby následoval její příklad a veřejně slíbil, že nebude první, kdo použije atomové bomby, a to „za žádných okolností“. V tomto ohledu by P5 měla uzavřít novou dohodu s neomezenou dobou platnosti, zdůraznil ve spisu Peking spolu s varováním, že jaderná válka by lidstvu přinesla zkázu obřích rozměrů.
V čínském návrhu se ale současně hovoří o právu smluvního státu odstoupit od navrhované dohody, pokud by „mimořádné události“ ohrozily nejvyšší zájmy jeho země, všímá si Newsweek. Zvláštní představitel amerického prezidenta pro otázku nešíření jaderných zbraní Adam Scheinman v této souvislosti upozornil přípravný výbor NPT, že Peking rozšiřuje své jaderné zásoby a zároveň se vyhýbá kontrole zbrojení, a zpochybnil tak čínské úmysly, pokud jde o denuklearizaci.
Po ničivé bombě touží i Jihokorejci
Zájem o nukleární výzbroj v současné době roste i v dalších asijských státech. Navzdory americkému „jadernému deštníku“ si podle jedné letošní sondáže celých 70 procent Jihokorejců přeje, aby země vlastnila atomovou bombu a tradiční japonské averze k této otázce oslabuje, píše magazín Foreign Affairs, který varuje před destabilizujícím asijským závodem ve zbrojení, jenž by mohl nastat v příštích letech.
Nedávná zpráva Centra pro strategická a mezinárodní studia zjistila, že 61 procent jihokorejských dotázaných akademiků, odborníků, obchodníků, politiků a úředníků by podpořilo možnost sdílení jaderných zbraní se Spojenými státy, „pokud by to bylo nutné“.
Na rozdíl od Číny podle Břízy nejde u Jižní Korey až tak o reakci na válku na Ukrajině, jako spíše o obavy právě z asertivní Číny, která navyšuje svůj arzenál, ale hlavně z jaderných hrátek severního souseda – totalitní KLDR. „Z odhadovaných třiceti jaderných hlavic se Severní Korea dostala na padesát,“ upozornil expert.
KLDR nově oznámila, že rozmístila k jihokorejským hranicím rakety schopné nést jaderné zbraně. Propaganda se chlubí fotkami z předání dvou set padesáti raketových nosičů jednotkám v první linii u demilitarizované zóny.
Podle státních médií jde o moderní taktické útočné zbraně osobně navržené vůdcem Kim Čong-unem.
Každé zařízení unese čtyři rakety, což by znamenalo tisíc jaderných hlavic na dosah Soulu. Experti pochybují, že Pchjongjang má pro takový počet dost štěpného materiálu, ale může je využít pro konvenční zbraně.
Jižní Korea přitom v současnosti nemá jak se bránit, protože USA v roce 1991 nechaly ze země stáhnout všechny taktické jaderné zbraně. „Sice zůstává pod ochranou amerického jaderného deštníku a v případě potřeby se Spojené státy zaručily, že by Soul ochránily, nicméně chce být soběstačná,“ podotkl Bříza s tím, že pokud by se tato technologicky zdatná asijská země rozhodla, mohla by si vyrobit atomovou bombu do dvou let.
Horizont ČT24: KLDR přesunula k hranicím nosiče jaderných zbraní (zdroj: ČT24)
Jaderné tabu v Japonsku
O nukleárním arzenálu začíná uvažovat i Japonsko, u kterého bylo toto téma po prohrané druhé světové válce a dvou ničivých jaderných úderech v Hirošimě a Nagasaki dosud tabu. „Jako jediné prošlo zkušeností, kdy na jeho území byly svrženy dvě jaderné zbraně, takže je velmi senzitivní a v šedesátých letech schválilo takzvané tři nejaderné zásady nevyvíjet a nemít na svém území ani sdílené zbraně,“ konstatoval Bříza.
Důvody, proč Tokio o změně svého přístupu uvažuje, jsou podobné jako u Soulu, jen by na prvním místě byla místo jaderné KLDR Čína, míní expert. „Co se týče technologií, tak jsou na tom minimálně tak dobře jako Jižní Korea, dokonce se spekuluje o tom, že mají vyvinuté součástky, takže v případě potřeby by mohly sestavit jadernou zbraň v řádu vyšších jednotek měsíců,“ uvedl Bříza.
Japonský zákonodárce Šinzó Abe, který se později stal premiérem, už v roce 2002 prohlásil, že „držení jaderných bomb je ústavní, pokud jsou malé“, uvádí Foreign Affairs. Připomíná, že průzkum z roku 2020 ukázal, že 75 procent japonské veřejnosti stále podporuje globální zákaz jaderných zbraní, někteří lídři Liberálně demokratické strany ale byli vůči této otázce smířlivější.
Poté, co Rusko v roce 2022 zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, Abe uvedl, že Tokio by mělo zvážit dohodu o sdílení nukleárních zbraní se Spojenými státy v podobném duchu, jako činí Aliance. Abe během své politické kariéry patřil k zastáncům změn poválečné pacifistické ústavy a posílení japonské armády.
Ze sondáže z března 2022 pak vyplynulo, že 63 procent Japonců je otevřených diskusím o možnosti sdílení jaderného arzenálu. Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger loni dokonce prohlásil, že Japonsko „směřuje k tomu, aby se za pět let stalo jadernou velmocí“.
Současné japonské vedení pod taktovkou premiéra Fumia Kišidy z Liberálně demokratické strany zatím pokračuje v politice nešíření atomových zbraní, nejspíš i z toho důvodu, že jeho předci pocházeli z vybombardované Hirošimy. Kišidova politická budoucnost je však nejistá a pro další členy jeho strany, kteří by předsedu vlády mohli nahradit, jsou jaderné zbraně více přijatelné, poznamenal Foreign Affairs.
Eskalace k deeskalaci
Podle komentáře v tomto magazínu by měl Washington posílit svou protiraketovou obranu a rozmístit po světě více amerických ponorek a bombardérů s jadernými zbraněmi a usilovat o dohody o sdílení jaderných zbraní se Soulem a Tokiem, které by mohly přivést Peking k jednacímu stolu, stejně jako se to podařilo v roce 1983 Spojeným státům.
Američané tehdy rozmístili rakety Pershing II s jadernou hlavicí v západním Německu a střely s plochou dráhou letu odpalované ze země v Belgii, Itálii a Nizozemsku. Místo eskalace, kterou očekávali někteří experti, tento krok přinutil sovětské vedení k diplomacii, jež nakonec vyústila v podpis klíčové Smlouvy o jaderných silách středního doletu z roku 1987, které byly následně v Evropě vyřazeny z provozu.
Touha Pekingu po soběstačnosti
Kde má čínské zbrojení limit, není jasné, experti ale vzhledem k sílícímu nepřátelství mezi Pekingem a Spojenými státy jeho brzké dosažení neočekávají, protože Čína se bude snažit vyrovnat svému rivalovi a dosáhnout větší rovnováhy sil, píše Foreign Affairs s tím, že země považuje atomový arzenál za symbol vojenské síly, která jí poskytuje větší geopolitickou páku.
„Dlouhodobou čínskou strategií je zejména hledání vyvážené své vlastní svébytnosti a také způsobu, jak se co nejlépe obejít bez Západu. Aktuálně se Číně velmi dobře daří být beneficientem nově vztyčené měkké železné opony mezi Západem a Ruskem a jeho spojenci,“ konstatoval Kříž.
Stranický časopis Qiushi i nejčtenější deník Rénmín Rìbào s milionovou tiráží publikovaly série autorských článků Si Ťin-pchinga ohledně rozvoje Říše středu v letech 2013 až 2024, upozornil sinolog. „Důraz je zde kladen na nezávislost, soběstačnost a hledání nových cest ke zdokonalování. A čím dál více také na překonávání údajné snahy Spojených států znesnadňovat Číně přístup na světové trhy,“ popisuje čínskou politiku Kříž.
„Renesance“ atomových zbraní
Experti se sice nedomnívají, že by Peking byl ochoten atomové zbraně reálně použít, konflikt na Ukrajině ale podle Břízy přímo nebo nepřímo povede k „renesanci“ jaderných zbraní ve světě, který nejspíš čeká dekáda vyzbrojování.
„To napadení (Ukrajiny ruskými silami) bylo tak velké, tak bezprecedentní, že některé státy usoudily, že pouze vlastnictví jaderných zbraní může takto velkému konfliktu předejít. V posledních dekádách předtím se počty jaderných zbraní neustále snižovaly, dokonce některé státy byly schopny uvažovat o tom, že jejich počty buď sníží, nebo se jich úplně zbaví. Ten trend se po únoru 2022 vydal zcela opačným směrem a jsem přesvědčen o tom, že to takto bude pokračovat,“ prohlásil Bříza.
Nejde ale jen o Asii. Podle něj by v budoucnu mohlo disponovat nukleárními bombami rovněž Polsko. „Je to náš soused, ale ty nálady ve společnosti jsou absolutně jiné. Když uděláte průzkum v Polsku, tak většina je pro to, aby mělo jadernou zbraň nebo minimálně se podílelo na sdílení. Kdybyste takový průzkum udělali v Česku, byli byste minimálně označeni za válečné štváče,“ míní expert.
Jaderné války se v blízké budoucnosti neobává, i když riziko podle něj přeci jen narostlo. „Ruská vojenská doktrína vychází z rétorické školy eskalace pro deeskalaci, to znamená neustále zmiňovat hrozbu použití jaderných zbraní, a především v situaci, kdy se mi nedaří na bojišti. To přesně kopíruje konflikt na Ukrajině – když se Rusům ‚daří‘ na bojišti, tak nic takového nezmiňují, a když se jim přestává dařit, tak to zmiňují, že mají jeden z nejsilnějších jaderných arzenálů světa a že jedním tlačítkem vymažou Londýn, Prahu,“ podotkl Bříza.
Nebezpečné rusko-čínské spojenectví
Pro Západ bude klíčový další vývoj rusko-čínských vztahů, míní Kříž. „A samozřejmě také vztahu Číny a Ukrajiny, která je ve skutečnosti velmi významným obchodním partnerem Číny, o čemž se zatím málo mluví. Důležitým indikátorem bude i to, jak se Čína do budoucna postaví k rusko-ukrajinskému konfliktu. Schvalování nových územních pořádků by totiž vytvořilo precedens k předefinování vztahu Číny, Tchaj-wanu, Tibetu i ujgurské autonomní oblasti, což je (v Pekingu) mírně řečeno velmi nežádoucí,“ myslí si sinolog.
NATO vnímá Čínu jako rozhodujícího aktéra, který pomáhá udržovat ruskou agresi na Ukrajině v chodu. Podle končícího velvyslance Česka při NATO Jakuba Landovského je takzvané rusko-čínské partnerství bez limitů nebezpečné, jelikož mění podobu světa nejen v oblasti jaderných zbraní.
„Čína tiše a ve skrytu zbrojí tempem, které je naprosto nevídané. Čínský obranný rozpočet, ten skutečný, se pohybuje více nad hladinou 700 miliard amerických dolarů ročně,“ prohlásil Landovský v Interview ČT24. „Rusko investuje dnes třicet procent svého HDP do obrany a na Ukrajině si osvojuje mnoho dovedností, zlepšuje se v hybridním působení a sabotáži,“ dodal.
Riziko globálního konfliktu tu podle diplomata je a zvyšuje se, tudíž je třeba myslet na investice do vlastní obrany a bezpečnosti, která podpoří mocenskou rovnováhu.