Kyjev/Moskva - Ruské obsazení Krymu a další výhrůžky Moskvy vůči Ukrajině pomalu oživují strach, který se po pádu Berlínské zdi postupně vytratil. Hrozí návrat studené války? V tom se zatím oslovení analytici rozcházejí. Jedni mají jasno: spolupráce mezi Západem a Ruskem, jak jsme ji doposud znali, skončila. A na místě je analogie se studenou válkou. Podle druhých ale tomu tak není - může za to přílišná vzájemná provázanost a závislost obou stran.
Hrozí další studená válka? Západ ani Rusko si ji už nemůžou dovolit
Jaký může být dopad krize vyvolané snahou ruského prezidenta Vladimira Putina zabránit Ukrajině v přibližování k Evropské unii, zatím není jasné. Je třeba si počkat na to, zda půjde o takový mezník v mezinárodních vztazích jako byly útoky al-Káidy na New York a Washington v roce 2001 či rozmístění sovětských raket na Kubě v roce 1962.
Rusko se probudilo z pasivity a stává se znovu velkým hráčem
Už nyní je ale jasné jedno: hrozí, že konflikt může přerůst do ještě větších rozměrů a dokonce i do války. „Vítejte ve studené válce číslo dvě,“ napsal ruský analytik Dmitrij Trenin ve svém článku v časopisu Foreign Policy. „Nedávný vývoj ukončil období partnerství a spolupráce mezi Západem a Ruskem, které obecně během čtvrtstoletí po skončení studené války převažovalo,“ dodal Trenin.
Čtvrtstoletí po skončení studené války bylo ve znamení budování spolupráce mezi Západem a Ruskem. Z geopolitického hlediska v té době došlo k ohromné redukci ruského vlivu v Evropě a Eurasii, a to vznikem nových států, často pocházejících z historické ruské říše.
Dominantní pozici v Evropě a Eurasii převzaly Spojené státy a Evropská unie, která se stala pro své východní sousedy hospodářským magnetem. „Ruská federace, jádro někdejšího impéria, byla z nového systému v podstatě vynechána a dosud se utápěla v trapných a neklidných vztazích s USA a Unií.“ Tento systém se podle Trenina na svém východním okraji neustále třepil, až došlo k jeho protržení právě na Ukrajině. „Úspěch Západem podporované revoluce v Kyjevě fatálně podkopal křehkou rovnováhu ve vztazích mezi Ruskem a Západem. Ale mnohem důležitějším faktem je to, že se Rusko probudilo z postsovětské pasivity. Moskva se poprvé od roku 1989 stává v Evropě aktivním hráčem,“ míní Trenin.
A ruský politolog není jediný, kdo považuje boj za Ukrajinu za největší mezník v evropské bezpečnosti od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 - dopad na jiné bezpečnostní problémy a světovou ekonomiku může být obrovský. Znovu mohou být například rozdmýchány některé ze „zamrzlých“ konfliktů, například v Moldavsku, Ázerbájdžánu či Gruzii - Po Krymu chce k Moskvě i Podněstří.
Angela Merkelová a Vladimir Putin
Někteří z politiků se obávají, že současná situace by mohla vést k tomu, že Rusko přestane se Západem spolupracovat na vyřešení důležitých mezinárodních problémů, což je například situace kolem íránského jaderného programu, občanské války v Sýrii, bezpečnosti v Afghánistánu nebo situace v Severní Koreji vzhledem k jejímu nepředvídatelnému vůdci. Velmi nepříjemné je rovněž zjištění, že na rozhodování ruského prezidenta nemá vliv ani Německo a kancléřka Angela Merkelová, které se přitom vždy v minulosti dařilo najít s Putinem alespoň trochu společnou řeč a nějakým způsobem ho ovlivnit.
Nynější kroky Ruska mají navíc mnohem větší dopady, než měla vojenská intervence Moskvy v Abcházii a Jižní Osetii v roce 2008. „Ukrajina je jiná. Je na zlomové linii a je příliš velká,“ říká Constanze Stelzenmüllerová, autorka rozsáhlé studie o nové zahraniční a bezpečnostní politice Německa. „Začíná éra soutěžení. Proto si myslím, že analogie se studenou válkou je přesná. Pokud jste v Berlíně, cítíte to tak,“ dodává.
Na mimořádný význam, který Ukrajina pro Rusko má, poukazuje i americký politolog a poradce prezidenta Baracka Obamy Zbigniew Brzezinski. Podle něj je Ukrajina pro Moskvu klíčem k případnému znovuvytvoření ruské velmoci a klíčem příslušnosti Ruska k Evropě.
O studenou válku nejde: Rusko a Západ už na sobě příliš závisí
Podle další skupiny analytiků ale o situaci, která by se mohla nazývat další studenou válkou, nejde. A to hned z několika důvodů. Komunismus už dávno není obávaným nepřítelem a Rusko a Západ jsou na sobě vzájemně ekonomicky závislí. Jejich ekonomiky jsou natolik propojené, že by bylo obtížné vrátit se do doby „hermeticky uzavřeného boje nás proti nim“.
Americké firmy jako například McDonald's a Pepsi mají v Rusku obrovský odbyt, stejně tak s Ruskem čile obchodují v mnoha oblastech státy Evropské unie. Rusko zas zásobuje třetinu Evropy svým plynem. Moskvu ale přitom může krize zasáhnout víc než Západ. Rusko je závislé na příjmech z ropy a plynu, které tvoří více než dvě třetiny exportu země. Polovina ruského exportu směřuje do Evropské unie a bohatí Rusové si oblíbili místa, jako je Londýn, kde si kupují domy a v tichosti provozují své podniky.
Ilustrační foto
Rétorika, jako slova o „nebezpečné eskalaci“ nebo že se nacházíme „na pokraji katastrofy“, a k tomu zvýšená vojenská přítomnost v Evropě připomínají napětí známé ze studené války. Zatím to ale nevypadá, že by se chtěl Západ pouštět do nějakého vojenského konfliktu. Krize se ale může ještě vyhrotit. Jestliže Rusko pošle své vojáky na východ Ukrajiny, může to vést k rozmístění vojáků NATO ve východní Evropě, myslí si bývalý americký velvyslanec v České republice Adrian Basora.
Je pravdou, že Putin již před určitou dobou zahájil modernizaci ruské armády a ruský ministr obrany minulý měsíc prohlásil, že země se snaží rozšířit svou vojenskou přítomnost ve světě. Tedy, že usiluje o to, aby její námořní lodě mohly využívat přístavů v Alžírsku, Nikaragui, Venezuele, Vietnamu, Singapuru, na Kubě či na Kypru. Podle Matthewa Clementse z časopisu Jane's Intelligence Review jsou ale schopnosti Ruska „provádět operace po celém světě poměrně omezené“.