Blízkovýchodní válka znervózňuje Čínu, která odebírá ve velkém ropu z Íránu a v regionu má své ekonomické i strategické zájmy. Podle expertů se ale Si Ťin-pching pragmaticky odmítá vojensky angažovat na straně Teheránu, aby udržel stabilní vztahy s USA. Někteří analytici se domnívají, že v krátkodobém horizontu může konflikt nahrát Tchaj-wanu, protože Pekingu ukázal, čeho jsou Američané schopni.
V posledních měsících udeřil Washington hned na dva blízké spojence Číny. Nejprve zajal venezuelského autoritářského prezidenta Nicoláse Madura, nyní spolu s Izraelem zlikvidoval íránského nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího a další vlivné představitele tamního režimu.
Čína už oznámila, že vyšle na Blízký východ zvláštního vyslance, který má pomoci zprostředkovat mírové rozhovory mezi USA, Izraelem a Íránem. „Je to válka, která se neměla nikdy stát, je to válka, která nepřináší žádné ze stran přínos,“ uvedl v pondělí šéf čínské diplomacie Wang I. Varoval také před situaci, kdy nad argumenty převažuje síla. „Svět se nesmí vrátit k zákonu džungle,“ zdůraznil.
Čínský ministr zahraničí vyzval také k respektu bezpečnosti a suverenity Íránu, na který útočí Izrael a Spojené státy, i zemí v Perském zálivu, které čelí íránské odvetě.
Strategické partnerství s Teheránem
Peking s Teheránem udržují úzké strategické partnerství, které se v posledních letech dále prohlubuje. Vztahy s Íránem pomáhaly Číně posilovat její energetickou bezpečnost a také vliv na Blízkém východě. Asijská mocnost je hlavním odběratelem íránské ropy a odsoudila americké sankce uvalené na islámskou republiku. Podpořila i tvrzení Teheránu, že jeho jaderný program je mírového charakteru.
V roce 2021 obě země podepsaly pětadvacetiletou dohodu o komplexní spolupráci zahrnující ekonomické, energetické i bezpečnostní oblasti. Čína slíbila, že v islámské republice investuje během 25 let 400 miliard dolarů (8,4 bilionu korun), analytici se však domnívají, že k Íráncům dorazil jen zlomek těchto peněz, zatímco opačným směrem proudilo „černé zlato“.
Čínské firmy dodávaly v poslední době islámské republice chemikálie používané v íránském raketovém programu a pomáhaly budovat jeho domácí sledovací infrastrukturu, informovala americká stanice CNN. Americké tajné služby obvinily Peking z podpory raketového programu prostřednictvím dodávek součástek a výcviku inženýrů.
V zahraničních médiích se objevily rovněž spekulace o plánovaných dodávkách nadzvukových protilodních střel CM-302, což Peking popírá a trvá na tom, že jeho obchod s Íránem je v souladu s mezinárodním právem.
„Přítel za dobrého počasí“
Ani v případě Venezuely, ani nyní v případě Íránu Čína kromě ostré rétoriky nic nepodnikla. „Čína je přítelem za dobrého počasí – hodně mluví, ale bere na sebe málo rizik,“ řekl CNN Craig Singleton z washingtonské Nadace pro obranu demokracií. „Peking se ozve v OSN, ale vyhne se jakékoli významné podpoře Teheránu,“ poznamenal odborník. „Neexistuje žádný skutečný ideologický ani kulturní důvod, proč by Čína měla s Íránem vycházet,“ uvedl pro BBC profesor Kerry Brown z vysoké školy King's College London.
Za současným postojem asijské velmoci je neochvějný pragmatismus čínského vůdce Si Ťin-pchinga. Írán jednoduše nepatří mezi jeho priority. Vojenská spolupráce obou zemí zůstává omezená a obchodní a investiční toky zastíní obchod s několika státy Perského zálivu.
Podle sinologa Martina Kříže má Peking na rozdíl od Íránu zájem na zachování statu quo globální ekonomiky. „Drží své přátele blízko k tělu, ale nepřátele ještě blíže,“ poznamenal expert. „Čína je schopná se dohodnout se stávajícími i budoucími politickými představiteli a nemá důvod se angažovat nyní, kdy je situace poměrně nejistá. V případě roztržky s USA by ovšem utrpěla výrazné politické i ekonomické šrámy. A proto pragmaticky vyčkává a zcela jistě se přidá nakonec na stranu vítěze,“ dodal Kříž.
Že je vztah s Washingtonem prioritou, si myslí i další experti. „Čína nevidí žádný přínos ve zvyšování napětí s USA kvůli Íránu. Stále přikládá větší důraz na udržení obchodního příměří a celkové stability v bilaterálních vztazích s USA, takže nebude chtít ohrozit pozitivní dynamiku, kterou si v loňském roce vybudovala s Trumpovou administrativou,“ domnívá se hlavní analytik belgického think tanku International Crisis Group William Jang, který hovořil se CNN.
Čína se podle tohoto experta dlouhodobě vyhýbá tomu, aby se prezentovala jako garant bezpečnosti i vůči zemím globálního Jihu. „Zapojení USA do akcí v Afghánistánu a Iráku slouží jako varování, která odrazují Peking od usilování o takovou ambici,“ konstatoval Jang.
Někteří čínští analytici tvrdí, že neposkytování bezpečnostních záruk partnerům představuje ze strany Pekingu způsob, jak být flexibilnější a nemuset vynakládat vysoké částky na tyto garance.
Omezená podpora, kterou Peking poskytl Íránu během dvou velkých vojenských útoků za uplynulý rok, ale nyní vyvolává otázky o jeho spolehlivosti jako partnera v nepříznivých situacích. „Ostatní, kteří s Čínskou lidovou republikou spolupracují nebo chtějí spolupracovat v bezpečnostních otázkách, se mohou právem ptát, zda je Peking opustí, zejména pokud jsou od ČLR daleko – jako v případě Íránu a Venezuely,“ řekl CNN politolog z Národní univerzity v Singapuru Čchung Ja Ian.
Možné důsledky pro Tchaj-wan
Peking nejspíš v současnosti vítá, že se pozornost Washingtonu upřela k Blízkému východu a došlo k odklonu vojenských zdrojů od indicko-pacifického regionu, míní experti. Dlouhodobá kampaň proti Íránu by navíc mohla vyčerpat americké zásoby zbraní. Peking zakázal vývoz prvků vzácných zemin pro vojenské účely, což by mohlo Washingtonu ztížit doplňování jeho zdrojů. Tyto prvky jsou klíčové pro širokou škálu zbraní od raket až po stíhačky, píše CNN.
Co se týká dopadů konfliktu na Tchaj-wan, názory analytiků se poměrně rozcházejí. Podle think tanku Lowy Institute se ostrov musí rychle připravit na scénář, který se nyní odehrává v Íránu, jelikož Peking se může postupem USA a Izraele inspirovat. Si Ťin-pching už dříve nařídil, aby byla jeho země do roku 2027 připravena k úspěšné invazi na Tchaj-wan, připomíná think tank.
„Konflikt na Blízkém východě do značné míry upozadil globální zájem o situaci nejen na Ukrajině, ale také kolem Tchaj-wanu. Doktrína územní celistvosti je ale západní koncept a Čínská lidová republika nikdy nepovažovala Čínskou republiku na Tchaj-wanu za nic jiného než za vlastní vzbouřeneckou provincii,“ upozornil Kříž.
„Situace sice aktuálně nemá vojenské řešení, ale ukazovat svaly je nezbytná součást vnitropolitické komunikace s voliči na obou stranách Tchajwanské úžiny. Čas ovšem pracuje jednoznačně proti samostatnosti Čínské republiky na Tchaj-wanu,“ míní sinolog.
Podle časopisu Time naopak americký úder na Írán mohl v krátkodobém výhledu Tchaj-wanu pomoci. Útoky totiž byly z operačního hlediska mimořádně úspěšné. „Ukázalo se, že hrozba dekapitace je realistický scénář. První reakce Číny bude: Tohle se může stát i tady,“ řekl magazínu politolog Wen-ti Sung, který působí na Australské národní univerzitě.
Dalším faktorem je slabý výkon čínské vojenské techniky v Íránu, který údajně od Pekingu zakoupil kamikadze drony a systémy protivzdušné obrany. „Čína se bude snažit poučit ze selhání vlastního vybavení ve Venezuele i Íránu,“ míní profesor Čchung Ja Ian. „A myslím, že je poněkud překvapila demonstrace americké síly a její schopnosti provádět poměrně složité operace,“ dodal pro Time.
Mezi další důvody, které spatřují experti oslovení tímto magazínem, patří bezmocnost Číny, která podle nich byla nyní po svých mírotvorných snahách v regionu Blízkého východu diplomaticky pokořena. Navíc pocítí ekonomické dopady současného konfliktu.
Největší odběratel íránské ropy
Kvůli válce Čínu v nejbližší době potrápí krátkodobé narušení dodávek, zejména v energetickém sektoru. Vládnoucí komunisté snížili minulý týden roční cíl hospodářského růstu na nejnižší úroveň od roku 1991, a to i přesto, že Peking pokračuje v rychlém rozvoji high-tech a obnovitelných zdrojů energie, upozorňuje server BBC News.
Peking nejspíš doufal, že se z ekonomických problémů dostane exportem. Rok však vedl obchodní válku se Spojenými státy a nyní čelí vyhlídkám na otřesy na Blízkém východě, který zásobuje jak čínské hlavní námořní trasy, tak i část energetických potřeb, podotýká britský server s tím, že škody budou větší, pokud se válka rozvine v dlouhodobý konflikt.
Podle analytické firmy Kpler téměř veškerý íránský export ropy proudí právě do Číny. Ta loni nakupovala od islámské republiky asi 1,4 milionu barelů denně. To představuje asi 13,4 procenta z celkových 10,27 milionu barelů denně, jež dovážela po moři.
Čínské rafinerie ušetří asi osm až deset dolarů za barel, když nakoupí íránskou lehkou ropu se slevou namísto nesankcionované ománské ropy, propočítal jeden z obchodníků a agentura Reuters. Íránská ropa je obchodníky obvykle označována jako surovina pocházející z jiných zemí, jako je Malajsie, která je významným překladištěm, či Indonésie.
Obchod s energií mezi Čínou a Íránem se podle analytiků spoléhá na síť plavidel, která filtrují íránskou ropu do menších nezávislých rafinerií na pobřeží Číny, často přes zprostředkující země. Tato praxe odděluje rafinaci od čínských státních podniků, které by byly zranitelné vůči americkým sankcím.
Tyto rafinerie jsou podle CNN známé tím, že spolupracují se stínovou flotilou tankerů, které používají skryté taktiky k pašování sankcionovaného zboží. Trumpova administrativa uvalila sankce na hráče údajně zapojené do přepravy i rafinace, jelikož od loňského roku stupňuje tlak na Írán.
Uzavření Hormuzu jako výzva
Problém nyní pro Čínu představuje narušení provozu v Hormuzském průlivu, což je klíčová přepravní trasa pro ropu ze zemí Perského zálivu, jako je Saúdská Arábie a Kuvajt. Podle společnosti Kpler představuje ropa z tohoto regionu zhruba třetinu celkové poptávky Číny a více než polovinu jejího námořního dovozu, z něhož velká část byla přepravována přes průliv.
Írán kontroluje severní stranu průlivu a v pondělí poradce velitele Islámských revolučních gard pohrozil, že všechny proplouvající lodě „zapálí“. Doprava v oblasti se po útocích na ropné tankery takřka zastavila.
Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning zdůraznila důležitost úžiny pro obchod a naléhala na okamžité příměří. „Zajištění bezpečnosti a stability v tomto regionu slouží společným zájmům mezinárodního společenství,“ uvedla na úterní tiskové konferenci.
Podle expertů by měl Peking nicméně výhledově situaci zvládnout, jelikož už dříve diverzifikoval zdroje a nejvíce suroviny dováží z Ruska. „Čína se do jisté míry izolovala od potenciálního dlouhodobého výpadku dodávek ropy díky rychlé elektrifikaci vozidel a robustní domácí produkci ropy. Diverzifikovala také zdroje energie – většinou uhlí, ale i obnovitelné zdroje. Ve skutečnosti je mnohem méně zranitelná než její regionální rivalové,“ píše think tank Atlantic Council.
Japonsko, Jižní Korea a Tchaj-wan prakticky neprodukují ropu na domácí úrovni a spoléhají se téměř výhradně na dovoz. Peking si oproti tomu už roky vytvářel zásoby, což by jej v těžkých časech mělo ochránit před dopady výpadku v dodávkách. Čína má teď zhruba 1,2 miliardy barelů ropy na pevnině, což odpovídá asi třetině ročního námořního dovozu „černého zlata“, ukazují data společnosti Kpler.
Ohrožení čínských zájmů v Africe
Nejde ale jen o Blízký východ. „Dlouhodobé období nepokojů a nejistoty na Blízkém východě naruší i další regiony důležité pro Čínu,“ řekl BBC Philip Shetler-Jones z think tanku Royal United Services Institute.
„Například africké ekonomiky profitovaly ze značného a stálého přílivu kapitálu z Perského zálivu. Pokud investiční vlna ustane, hrozí větší nestabilita, která podkopává udržitelnost širších a dlouhodobějších zájmů Číny,“ poznamenal expert.
To znamená, že vzhledem ke globální přítomnosti Číny jsou její investice a trhy mimo Blízký východ také zranitelné vůči vleklé válce. A stejně jako mnoho jiných zemí se i Peking obává této nové vlny nepředvídatelnosti.
„Zodpovědná protiváha“ USA
Čína se nyní snaží prezentovat jako „zodpovědná protiváha“ USA, míní Shetler-Jones. USA ale podle něj ukázaly, co doopravdy znamená být supervelmocí, tedy „schopnost vynutit si výsledky na bojištích po celém světě“. Peking podle tohoto experta není navzdory své ekonomické síle „supervelmocí na stejné úrovni“. „Není vybaven k tomu, aby své přátele před tímto druhem akcí ochránil, i kdyby chtěl,“ míní.
Si Ťin-pching se tak především bude snažit prezentovat jako stabilní a předvídatelný globální lídr, na rozdíl od současného šéfa Bílého domu. „Čínským argumentem bude, že Donald Trump opět nade vší pochybnost prokázal rozsah západního pokrytectví a západních řečí o liberálním mezinárodním řádu,“ řekl BBC profesor Steve Ceng, ředitel čínského institutu SOAS.
I když krize poskytuje Pekingu příležitost vykreslit Washington jako válečné štváče, přítomnost nepředvídatelného aktéra je pro něj zdrojem neklidu, míní Brown. „Nemyslím si, že Čína chce svět ovládaný USA, ale ve skutečnosti nechce ani svět, kde by USA byly tak nestabilním aktérem,“ poznamenal expert.
Načítání...
Pokud jde o budoucí vztahy mezi Pekingem a Teheránem, podle odborníků se dá předpokládat, že z ekonomických důvodů přetrvají. „Číňané s režimem íránských ajátolláhů nemají vůbec nic společného. A vlastně mu ani nerozumí. Írán je důležitou součástí dlouhodobě plánované čínské nové Hedvábné stezky. Bez ohledu na stávající nebo budoucí lokální politickou reprezentaci,“ podotkl Kříž.
Z aktuálního omezení exportu íránské ropy, a tudíž růstu ceny těží zejména stávající producenti, upozornil sinolog. „Je to tedy logicky výhoda pro (ruského vládce) Vladimira Putina. Ovšem ve chvíli, kdy se podaří íránskou situaci stabilizovat a na trhu se náhle objeví záplava levné íránské ropy, se karty samozřejmě obrátí. A to v neprospěch Ruska a ve prospěch USA. Potažmo Ukrajiny, mimochodem,“ poznamenal Kříž.
