Čína obchoduje s Íránem pomocí do značné míry tajného směnného systému a obchází tak americké sankce – Peking získává ropu a na oplátku buduje v islámské republice klíčovou infrastrukturu, zjistil list The Wall Street Journal (WSJ). Agentura Bloomberg zase zmapovala, jak obě země směňují automobily za kovy. Podle izraelských médií sílí i čínsko-íránská vojenská spolupráce.
Západní země nedávno v OSN prosadily opětovné zavedení mezinárodních sankcí vůči Teheránu kvůli rozvoji jeho jaderného programu. Zahrnují zbrojní embargo či zmrazení íránských aktiv v zahraničí. Čína to označila za protiprávní krok, stejně jako má za nelegální americké restrikce, které se týkají íránského vývozu energetických produktů, íránských bank, ale i ropného terminálu v čínské provincii Šan-tung.
Nejnovější restrikce, odsouhlasené letos v říjnu, zasadily ránu čínskému rafinérskému gigantu Sinopec, protože státní společnost přes tento terminál odbavuje pětinu svého dovozu ropy, řekli experti agentuře Reuters. Sankce dál komplikují vztahy mezi Washingtonem a Pekingem, a to před plánovaným jednáním lídrů obou zemí ke konci měsíce.
Ropa za infrastrukturu
Americké restrikce státům dlouhodobě takřka znemožňují platit Íránu za jeho ropu. Čína tak činí na základě do značné míry tajné dohody a v posledních letech díky ní prohloubila ekonomické vztahy s islámskou republikou navzdory snahám Washingtonu o izolaci Íránu, upozornil WSJ.
Systém podobný barteru funguje podle západních představitelů tak, že do Číny proudí ropa a na oplátku státem podporované čínské společnosti budují v Íránu infrastrukturu.
Tento systém podle informací WSJ zahrnuje dva hlavní hráče: velkou čínskou státní pojišťovnu Sinosure a čínský finanční mechanismus, který zdroje označují jako Čchu-sin. Jde o finanční projekt tak tajný, že jeho jméno nebylo možné nalézt na žádném veřejném seznamu čínských bank, finančních firem či v obchodních rejstřících.
V rámci této dohody íránská společnost dle listu registruje prodej ropy čínskému kupujícímu, kterého kontroluje státní obchodník s ropou Ču-chaj Čen-žung, na kterého se vztahují americké sankce. Čínský kupec na oplátku vkládá u společnosti Čchu-sin každý měsíc stovky milionů dolarů, tvrdí činitelé.
Čchu-sin má poté dodávat finanční prostředky čínským dodavatelům, kteří provádějí inženýrské práce v Íránu v rámci projektů, jejichž financování je pojištěno společností Sinosure. Ta slouží jako finanční pojivo, které tyto projekty drží pohromadě, vysvětluje WSJ. Sinosure, dříve známá jako China Export & Credit Insurance, je podle deníku finančním nástrojem čínské vlády na podporu mezinárodního rozvojového úsilí Pekingu.
Čínské projekty v Íránu jsou podle deníku obrovskými, státem řízenými projekty, včetně letišť, rafinerií a dopravních projektů, které spravují největší čínské státní banky a inženýrské skupiny. Činitelé došli k těmto zjištěním po prostudování finančních dokumentů, informací zpravodajských služeb a prostřednictvím diplomatických kanálů, uvedl americký deník.
Miliardové finanční toky
Dohoda, která tak má obcházet mezinárodní bankovní systém, nejspíš poskytla záchranné lano íránské ekonomice sužované sankcemi. Podle některých úředníků loni tímto finančním kanálem protékalo až 8,4 miliardy dolarů (175 miliard korun) na ropných platbách na financování čínských prací na velkých infrastrukturních projektech v Íránu.
USA, jež uvalily cílené sankce na čínské firmy, nezařadily na černou listinu společnosti vykonávající civilní práci v Íránu, ani se nezaměřily na velkou čínskou banku. Nebyla nalezena žádná veřejně dostupná dokumentace, která by přímo spojovala společnost Sinosure s dohodou o ropě za výstavbu v islámské republice, poznamenal WSJ. Společnosti Sinosure ani Čchu-sin se sankce přímo netýkají, dodal list.
Íránské „černé zlato“ podle expertů a americké vlády putuje nepřímou cestou, aby se nepřišlo na jeho původ. Proces má zahrnovat přepravu suroviny z lodi na loď a často se údajně mísí s ropou z jiných zemí.
Auta za kovy
Barterový systém se ale nemá týkat jen ropy. Agentura Bloomberg nedávno odhalila, že v rámci obchodního modelu „auta za kovy“ velké čínské automobilky a hutní firmy – zejména Chery Automobile a Tongling Nonferrous Metals Group Holdings – provozují s Teheránem barterový systém, aby obešly tradiční bankovní kanály.
Čínské firmy vyvážejí podle agentury do islámské země „polorozebrané“ automobilové sady, kde se montují do hotových vozidel – místo hotovosti společnosti přijímají zásilky íránské mědi a zinku, které Tongling a další zprostředkovatelé dále prodávají.
Čínské společnosti Dongfeng, Chery a JAC spolupracují s íránskými výrobci automobilů jako místní partneři, popsali Bloombergu čtyři zdroje obeznámené se situací. Podle agentury přitom nejsou náznaky, že by Chery, Tongling nebo další společnosti přímo porušovaly sankce, jelikož automobilky ve skutečnosti s Íránem přímo neobchodují.
Americké a evropské sankce vůči Íránu se vztahují konkrétně na jednotlivce a společnosti z těchto zemí a na kohokoli, kdo používá jejich měnu, což znamená, že čínské společnosti tam mohou i nadále podnikat, aniž by porušovaly jakékoli restrikce, pokud obchodují v íránských riálech nebo čínských jüanech. Podle čínského práva tak zůstává obchod legální.
Mluvčí čínského ministerstva zahraničí uvedlo, že o obchodu neví, ale „Peking se v zásadě vždy pevně stavěl proti nezákonným jednostranným sankcím, normální spolupráce mezi zeměmi a Íránem v rámci mezinárodního práva je rozumná, spravedlivá a legální a měla by být respektována a chráněna“.
Částky zahrnuté v barterové výměně aut za kovy jsou relativně nízké – podle výpočtů Bloombergu se jedná o stovky milionů dolarů – ve srovnání s celkovým loňským čínským vývozem do Íránu ve výši přibližně devět miliard dolarů (187 miliard korun). Přesto tento obchod ilustruje rostoucí fragmentaci globálního finančního řádu, píše americký neziskový think tank The Foundation for Defense of Democracies.
Oživení směnného obchodu
Čínsko-íránský barterový obchod začal asi před šesti nebo sedmi lety, sdělily Bloombergu osoby obeznámené s byznysem. Změny se tak odehrály ruku v ruce se zpřísněním amerických sankcí proti Íránu během prvního prezidentského období Donalda Trumpa.
Restrikce, jež následovaly po Trumpově vypovězení jaderné dohody v roce 2018, drasticky omezily přístup islámské republiky ke globálnímu finančnímu systému, což tamním společnostem ztížilo platby za dovážené zboží.
V osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století, tedy v době studené války a následného rozpadu Sovětského svazu, byl barterový obchod poměrně běžný, jelikož tvrdá měna byla často nedostupná nebo jednoduše neexistovala, připomíná Bloomberg. V posledních třech dekádách dominoval globálním obchodním tokům dolar a barterový systém se stal okrajovou záležitostí.
Rozšiřování sankcí nicméně v posledních letech vedlo k rozšíření různých měn, a dokonce i barterových obchodů za komodity z Ruska, Venezuely, Íránu a dalších zemí. Srí Lanka například vyměňovala čaj za íránskou ropu, zatímco Peking v poslední době poslal do Íránu autodíly v hodnotě dvou milionů dolarů výměnou za pistácie, píše Bloomberg.
Vojenská spolupráce
Teherán se v posledních letech snaží celkově prohlubovat vztahy s Pekingem. Existují známky rostoucí vojenské spolupráce mezi oběma zeměmi – Írán má zájem o čínské stíhačky J-10C a systémy protivzdušné obrany vyrobené v Číně, upozornil analytický web Manara Magazine.
V polovině srpna izraelský server Ynet News s odvoláním na anonymní západní zpravodajské zdroje informoval, že Peking obnovuje íránský raketový arzenál po dvanáctidenní válce mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy. Zpráva neobsahovala žádné podrobnosti a nebyla potvrzena čínskou vládou, ale podobné informace se od té doby objevily i v západních médiích.
Teherán zároveň aktivně pracuje na rozvoji obchodních tras přes Střední Asii do Číny. V květnu hostila íránská metropole setkání vysokých představitelů provozovatelů železnic z Íránu, Číny, Kazachstánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Turecka, kteří diskutovali o tranzitu přes srdce Eurasie. Stejně tak v květnu dorazil do suchého přístavu Aprin v Íránu první nákladní vlak ze Si-anu v Číně, napsal Manara Magazine.
