Čínský vůdce Si Ťin-pching se na čínsko-africkém summitu v Pekingu před představiteli více než padesáti afrických států zavázal, že jeho země v příštích třech letech poskytne Africe finanční prostředky ve výši padesáti miliard dolarů (1,13 bilionu korun), bude pokračovat v investicích do infrastruktury a pomůže vytvořit na kontinentu milion pracovních míst. Experti však poukazují na to, že největší výhody z této spolupráce leží na straně asijské země a zatímco západní vliv na kontinentu upadá, míří Afrika do područí autoritářských režimů Ruska a Číny.
Si Ťin-pching na největším diplomatickém setkání pořádaném v Pekingu od pandemie covidu-19, kterého se účastní zástupci padesáti afrických států, řekl, že Čína je „připravena prohloubit spolupráci“ s kontinentem v hospodářské oblasti a že čínsko-africké vztahy zažívají „nejlepší období v historii“. Jednání má stanovit směr vzájemných vztahů do roku 2027.
Asijský ekonomický gigant je největším obchodním partnerem Afriky. V uplynulých dvou desetiletích vyslala Čína v rámci iniciativy nové Hedvábné stezky na kontinent stovky tisíc dělníků a inženýrů, aby tam vybudovali infrastrukturu jako železnice, silnice, přehrady nebo přístavy. Získala tak také přednostní přístup k obrovskému množství přírodních zdrojů, které se v Africe nacházejí, včetně mědi, zlata a lithia.
Ačkoli jsou Evropská unie, Francie, Jižní Korea nebo USA pro africký kontinent důležitými partnery, nemají takové ambice jako Čína, ani tak volnou ruku, jakou umožňuje autoritářský systém asijské země. Fórum o spolupráci je pro africké představitele důležité, protože často vede k velkým slibům, které převyšují to, co mohou nabídnout ostatní partneři.
Čína do regionu investuje obří sumy
Čína kontinentu nabízí kromě investic do konkrétních projektů také obrovské půjčky – jen v loňském roce jim schválila úvěry v hodnotě 4,61 miliardy dolarů (104,7 miliardy korun) a pro mnoho afrických států je největším věřitelem. Řada kritiků ale upozorňuje, že Čína chytá africké země do dluhové pasti.
Stále ale na kontinent posílá obrovské sumy peněz. Na letošním devátém společném fóru se Čína prostřednictvím svého vůdce zavázala, že navýší částku, která bude k dispozici africkým centrálním bankám a podnikům prostřednictvím úvěrů. Zatímco na posledním summitu se zavázala poskytnout deset miliard dolarů, nyní má tato částka dosáhnout padesáti miliard dolarů (1,13 bilionu korun), část na kontinent poputuje prostřednictvím půjček a část skrze přímé investice čínských firem.
Čínský vůdce také slíbil že v následujících letech podpoří až třikrát více infrastrukturních projektů. Kromě třiceti v oblasti infrastruktury je Čína připravena v Africe zainvestovat do stejného množství projektů také v oblasti čisté energie a nabídnout spolupráci v odvětví jaderných technologií. Chce tím pomoci řešit nedostatek zdrojů energie, který zpožďuje industrializační a modernizační úsilí, uvedl na pekingském summitu Si.
Výměnou za tyto přísliby, které kontinentu pomohou s rychlejším vyřešením rostoucí domácí dluhové krize a vznikem nových pracovních míst, mají ale africké státy například odebírat více čínského zboží. To, co má vypadat jako velkorysá nabídka pomocné ruky rovnocenným partnerům, ale skýtá nejvíce výhod právě pro Čínu a slouží jejím vlastním širším zájmům.
Snaha afrických států vyrovnat obchodní bilanci
V posledních dvou desetiletích se čínská diplomacie vyplatila. Jak už bylo zmíněno, za posledních několik let se ze všech zemí světa stala největším obchodním partnerem Afriky. Údaje Mezinárodního měnového fondu (MMF) ukazují, že pětina afrického vývozu směřuje do Číny, přičemž většinu z něj tvoří cenné kovy (využívané například v čipech), minerální produkty a pohonné hmoty. Od roku 2001 se tento vývoz v dolarovém vyjádření zčtyřnásobil. Čína je pak podle MMF pro africké země největším dovozcem průmyslového zboží a strojů.
Obchodní bilance však v drtivé většině případů vychází ve prospěch Číny. Což je podle The Conversation dáno neexistencí strategie afrických států pro spolupráci s Čínou. Hlas jednotlivých zemí je navíc při tvorbě agendy minimální, a to především kvůli množství států, slabosti Africké unie a konkurenčním požadavkům jednotlivých zemí.
Negativní obchodní bilanci se jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa snažil řešit už na bilaterálním setkání se Si-Ťin-pchingem, které summitu předcházelo. Chce snížit obchodní deficit své země s Čínou a řešit strukturu vzájemného obchodu.
Snahu Ramaphosy snížit obchodní deficit sdílejí téměř všechny africké státy, a jejich vedoucí představitelé doufají, že na ni Peking zareaguje lepšími podmínkami pro vývoz jejich zemědělských a přírodních zdrojů.
Podle analytiků jsou totiž překážky přístupu na trh ze strany Pekingu příliš přísné a brání africkým vývozcům potravin v prodeji na 1,4miliardový čínský spotřebitelský trh.
Od Číny se očekávalo, že aspoň splní svůj závazek ze summitu v roce 2021 v Dakaru a nakoupí zboží z Afriky v hodnotě 300 miliard dolarů. K tomu se však Si na fóru nevyjádřil a slíbil pouze jednostranné rozšíření přístupu na čínský trh.
Vývoz zelených technologií
Peking se v poslední době více zaměřuje také na financování projektů zavádějících zelené technologie. Příkladem může být program Africa Solar Belt v hodnotě čtrnácti milionů dolarů, jehož cílem je zásobovat padesát tisíc afrických domácností například v Čadu a Nigérii solární energií, píše Foreign Policy.
A i konkurenceschopnost čínských zelených technologií nakonec byla jedním z témat summitu. Si na něm přislíbil podporu třiceti projektů v oblasti čisté energie, a africkým zemím nabídl také spolupráci v oblasti jaderné energetiky.
Peking pro svůj rozvíjející se byznys s udržitelnými technologiemi potřebuje najít odběratele. Západní země totiž mají vlastní výrobní kapacity a čínský elektromobilový průmysl se snaží omezit tím, že na ně uvalí vysoká cla. Peking by se tak mohl zaměřit na Afriku jako na potenciální oblast svého vývozního trhu a také jako na výrobní místo s levnou pracovní silou. Čínský vývoz elektromobilů do Afriky se v roce 2023 zvýšil o 291 procent.
O Afriku je zájem
Podle profesora mezinárodních vztahů Macharia Muneneho je součástí snahy Číny kromě zisku cenných nerostných surovin, včetně drahých kovů nutných pro výrobu počítačových technologií, i zisk vlivu na strategicky důležitém kontinentu. Čína se africkým představitelům snaží ukázat, že „jsou všichni na jedné lodi a všichni jsou obětí západního imperialismu.“
Výkonný ředitel Centra pro africko-čínskou politiku a poradenství Paul Frimpong pak poukazuje na to, že západní mocnosti i státy Perského zálivu se zase snaží vlivu Číny v Africe vyrovnat. „O potenciál Afriky je velký zájem a konkurence,“ řekl pro BBC.
Politický geograf z Institutu politologických studií FSV UK Bohumil Doboš si nemyslí, že kvůli sbližování Afriky s Čínou Evropě „ujel vlak“. „Čína to také nedělá úplně altruisticky, a vidíme ve spoustě států odpor, který se vzdouvá mezi politickými elitami,“ vysvětlil a dodal, že Evropa s problémem stále může něco dělat.
Doboš uvedl, že z pohledu výhodnosti smluv s Čínou o Africe nelze hovořit jednotně. „Některé státy dokáží s Čínou vyjednávat více empaticky, dokáží si lépe prosadit svou. V některých případech to tak není a padají do těch dluhových pastí,“ řekl odborník.
Čína podle něj často kopíruje místní výrobky, jejichž levnějšími variantami následně zaplavuje trh. Místní producenti pak nedokáží konkurovat čínským cenám, a „to je jeden z důvodů, proč určité čínské aktivity nejsou v některých afrických státech vnímány úplně pozitivně“.
Role Ruska
Potenciálu Afriky chce využít i jiná velká autokratická země – Rusko. Strategie Moskvy se oproti té čínské ale mírně liší. Chce nicméně také v rámci geopolitického soupeření využít protizápadní nálady k posílení svého vlivu a oslabení pozic Západu.
Rusko v Africe působí prostřednictvím šíření dezinformací, různých vlivových operací i militantních či žoldáckých skupin. Zapojení ruských vojenských skupin, včetně známých wagnerovců je hnací silou konfliktů, přispívá porušování lidských práv a podněcuje rostoucí militarizaci oblasti. Podpora autoritářských vlád ze strany Ruska, včetně řady převratů v posledních letech, pak podkopává snahy o demokratické směřování, z čehož může Rusko těžit.
Ruská hospodářská a vojenská angažovanost v Africe je však ve srovnání s Čínou i Západem stále poměrně malá, podotýká Council on Foreign relations. Přesto se uprostřed otřesů na mezinárodní scéně způsobených plnohodnotnou ruskou invazí na Ukrajinu některé vlády afrických zemí, například Jihoafrické republiky, sbližují s Moskvou.
Důsledky ruské agrese na Ukrajině odhalily hluboké diplomatické rozpory se zeměmi globálního Jihu, což pro Západ představuje značnou výzvu. Podle analytiků se musí snažit více oslovovat africké země, naslouchat jim a usilovat o vybudování rovnocennějších partnerství.
