Volby do Poslanecké sněmovny se letos uskuteční 3. a 4. října, oznámil prezident. Předvolební kampaň již podle komentátorů dávno začala, až teď se na ni však zaměřuje Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí (ÚDHPSH). Ten například sleduje, zda strany v reklamách označily zadavatele a zpracovatele kampaní, nebo kontroluje výroční zprávy. Musí se ale potýkat třeba i s tím, že největší provozovatelé sociálních sítí, kam se politická reklama distribuuje stále častěji, nekomunikují, sdělil v rozhovoru pro ČT24 člen rady Jan Outlý.
Boti i „neochotná“ Meta. Jak se kontroluje volební kampaň na sítích?
Výdaje kandidujících subjektů na volební kampaň do sněmovny od prezidentova oznámení nesmí překročit 90 milionů korun. Jak se to kontroluje?
V průběhu kampaně sbíráme data o rozsahu reklamy. Pořizujeme si služby monitoringu venkovních ploch, inzerce v tisku i na internetu. Odděleně pak shromažďujeme údaje o reklamě na sociálních sítích. Na nich ale nelze sledovat vše, takže se v první fázi kampaně vytipuje několik desítek profilů, u nichž to má největší smysl. Po volbách strany předloží své zprávy a účetnictví. My ho s naším monitoringem srovnáme, a když údaje nesedí, zahájíme u strany kontrolu, abychom odlišnosti vysvětlili, nebo potvrdili. Pokud strana porušila zákon, dostane pokutu.
Stačí, když si strany založí transparentní účet, nebo toho musí splnit víc?
Strany si zakládají volební účet, ze kterého mají platit všechny finanční výdaje. Důležitějším zdrojem informací je ale volební účetnictví a jeho shrnutí ve zprávě o financování kampaně. Oboje strany úřadu předkládají. S údaji se může seznámit i veřejnost na webu ÚDHPSH. Pokud jde o příjmy, strany musí ještě před volbami, konkrétně tři dny před hlasováním, zveřejnit všechny sponzory, i ty potenciální. Definitivní seznam sponzorů uvedou znovu ve zprávě o financování kampaně.
Když vidím klasický billboard nebo třeba reklamu na Instagramu, musí obsahovat informaci, kdo je zadavatelem a zpracovatelem kampaně, nebo je náležitostí více?
Kromě zadavatele a zpracovatele musí obsahovat ještě název nebo zkratku strany. Pokud je to billboard registrované třetí osoby, musí na něm být její jméno nebo název a evidenční číslo přidělené úřadem. Zkrátka a dobře, z každé takové inzerce musí být vždy patrné, kdo ji zaplatil (zadal), kdo ji vytvořil (zpracoval) a komu slouží.
V předvolebních kampaních jsou zásadní sociální sítě, kde reklama může být anonymní, případně zadaná dárci či podporovateli. Ta vás také zajímá?
Anonymní účty mohou být recesistické, někdy dezinformační, jindy profesionálně spravované. Svoboda slova samozřejmě patří k volební kampani a veřejnost má plné právo se dle libosti vyjadřovat ve prospěch nebo proti kandidátům i stranám. Vyjádření, jakkoliv peprná a politicky motivovaná, která nejsou spojena s nějakým výdajem, nepovažuje volební zákon za kampaň. Ale pokud autoři příspěvků za publikovaný obsah zaplatili, nebo přímo nezaplatili, ale je to agitace, za kterou se běžně platí, ukládá jim zákon povinnost se ke svojí agitaci přihlásit. Udělají to jednoduše, rychle a bezplatně pomocí nástroje na našem webu. Získají status registrované třetí osoby. Své materiály pak musejí viditelně označovat číslem, které jim přidělíme. Kdokoliv má díky tomu možnost se na našem webu podívat, kdo za takovou kampaní stojí.
Realita může být komplikovanější, protože zjistit, kdo za anonymním profilem stojí, není vždy snadné.
Snažíme se o to, ale taháme za kratší konec provazu. Dalším fenoménem sociálních sítí jsou různí „boti“. Jde o účty, které se někdy tváří jako profily existujících osob, jindy ani neskrývají, že jsou smyšlené. Jejich úkolem je zmnožovat dosah příspěvků fingovanými interakcemi, tedy komentáři, lajky a podobně. Využívají toho, jak algoritmy sociálních sítí fungují. Za služby „botů“ se také platí, ale jde o neetickou praktiku, která je v rozporu s pravidly většiny sociálních sítí, takže ji málokdo přizná. Přitom jejich dosah může být značný.
Musím něco udělat já, když chci podpořit svého kandidáta třeba reklamou na domě?
Je běžné a žádoucí, že se strany snaží veřejnost do kampaně zapojit. Lidé třeba běžně poskytují k agitaci své ploty nebo auta. Pokud takto svého favorita podporují s jeho vědomím, registrovat se nemusí. Jejich podporu vykáže kandidující strana jako bezúplatné plnění. Oni jen straně poskytnou základní údaje, které musí kandidující subjekt zveřejnit před volbami a zahrnout do zprávy po volbách. A pokud kandidáta lidé takto podporují bez jeho vědomí? To jsou ty zmíněné registrované třetí osoby.
Spolupracujete na monitoringu aktivit v on-line prostoru s provozovateli sociálních sítí?
Provozovatelem hlavních sociálních sítí, tedy Facebooku a Instagramu, je společnost Meta. Naše zkušenost je bohužel taková, že její ochota k součinnosti je minimální, nekomunikuje ani s námi, ani s obdobnými institucemi v jiných zemích. Musíme se s tím nějak popasovat. Zdá se, že donutit ke spolupráci Metu či další provozovatele velkých sítí může jen silný hráč, jako je Evropská unie. Už na podzim má začít platit nařízení Evropské komise, která by měla v tomto ohledu přinést významný posun. Uvidíme.
Pátráte i po možném zahraničním vlivu na předvolební kampaně v Česku?
Podle současného zákona mohou politické strany zcela legálně získávat peníze od zahraničních politických stran bez ohledu na to, jestli je to demokratická evropská strana, a tedy přirozený politický partner, nebo skořápková strana z Baham. To je špatně a ve sněmovně nyní leží nový zákon o volebních kampaních, na jehož tvorbě jsme se jako úřad podíleli a který by tato vrátka měl uzavřít. Stejně tak je možné financování od zahraničních nadací. Neříkám, že se takto strany financují, jen podotýkám, že je to možné. Mnohem pravděpodobnější a bohužel reálnější je, že i u nás budou kampaň ovlivňovat zahraniční aktéři napřímo, a ne krkolomně přes posílání peněz českým stranám, protože internet a sociální sítě obzvlášť hranice nemají. Pokud nejste zrovna stát jako totalitní Čína, nemůžete přístupu zahraničních vlivů na internetu bránit.
Takže neexistuje způsob, jak se proti těmto silám obrnit?
Myslím, že nikdo moc neví, co s tím. Řeší to všechny demokratické země. Jediný účinný způsob, jak takovému vměšování čelit, je mít vzdělané voliče, kteří na dezinformace nenaletí. Ale to je běh na dlouhou trať a do cíle nikdy nedoběhnou všichni. Dokud se ale na tu trať aspoň nevydáme, budeme jako společnost zranitelní.
Zatajují politické subjekty i jinou než on-line reklamu?
Když řeknete „zatajují“, dáváte tomu význam naschválu. Skoro při každé kontrole narazíme na výdaje, které do zprávy nebyly zahrnuty. Ale jejich výše a charakter naznačují, že jde spíš o opomenutí nebo organizační nezvládnutí kampaně. Většinou jsou to výdaje samotných kandidátů, kteří si někde zaplatili inzerci, třeba v regionálním tisku, ale nenahlásili to svojí straně, takže ta to pak do zprávy nedala. V některých případech je i odlišný pohled na to, co už je, a co ještě není volební výdaj. Ale tyto věci si se stranami postupně vyříkáváme a ubývá jích. Loni jsme na web také vyvěsili srozumitelného Průvodce financováním politiky, který každému napoví, jak při financování kampaně postupovat. Nechceme primárně trestat, ale hlavně pomáhat tomu, aby prostředí kampaní i běžného financování stran ztrácelo punc nekalosti.
Přesto – jaké volby obecně provází nejvíc prohřešků? Jde právě o sněmovní, nebo třeba i prezidentské?
Nejvíc prohřešků bývá ve volbách, ve kterých nekandidují velké zavedené strany s profesionálním aparátem, ale spíše regionální strany nebo nezávislí kandidáti. Takže v senátních a krajských volbách. Podotýkám, že komunální volby jsou mimo regulaci a na kampaň v nich nedohlížíme. Jsou to ale prohřešky četné, nikoliv závažné. Aspoň obvykle ne.
30 minut
De facto 24. 5. 2025