Mezinárodní situaci okolo Nigeru, který minulý týden zažil vojenský převrat, eskaloval výrok sousedního Mali a Burkina Faso. Tamní režimy budou považovat jakýkoliv vojenský zásah proti nově ustanovené juntě za vyhlášení války. Převrat slovně podpořil i šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin. Skupina západoafrických států ECOWAS však uzavřela vzdušný prostor nad Nigerem pro komerční lety a požaduje okamžité propuštění zajatého prezidenta Bazouma. Evropské státy mezitím evakuují své občany.
V Nigeru posiluje vliv Ruska. Pomoc juntě nabídli i wagnerovci
8 minut
Horizont ČT24: V Nigeru roste vliv Ruska
„Jakýkoliv vojenský zásah proti Nigeru bude považovaný za vyhlášení války proti Burkina Faso a Mali,“ prohlásil malijský ministr pro teritoriální administrativu Abdoulaye Maiga. Ke dvojici států se později připojila i Guinea. Region se zmítá ve stále ostřejších slovních přestřelkách.
Silou už Nigeru o víkendu pohrozilo sdružení západoafrických států ECOWAS, které požaduje, aby armáda do týdne propustila zajatého prezidenta Mohameda Bazouma. Ostrá slova ocenily Spojené státy, které ale zatím ještě nerozhodly, jak budou vůči Nigeru postupovat. Bílý dům však podle agentury Reuters vyloučil, že by za převratem stálo Rusko.
Státy západní Afriky mezitím na Niger kvůli převratu uvalily sankce. „(Opatření zahrnuje) pozastavení všech obchodních a finančních transakcí mezi členskými státy ECOWAS a Nigerem. Zmražení všech transakcí služeb včetně těch s energií. Zmražení aktiv Nigerské republiky v centrálních bankách ECOWAS,“ přiblížil předseda uskupení Omar Touray.
Posilující vliv wagenrovců
Podporovatele Nigeru spojuje podobná minulost. Napříč africkým kontinentem od Atlantského oceánu až k Rudému moři se teď táhne takzvaný pás pučů, který má přes pět tisíc kilometrů a zahrnuje šestici států. Všechny v posledních třech letech zažily převrat.
Nestabilita, chudoba i odpor vůči bývalým západním kolonizátorům posilují v oblasti vliv Moskvy. O víkendu davy v nigerské metropoli Niamey s ruskými vlajkami v rukách provolávaly slávu ruskému vůdci Vladimiru Putinovi. A o slovo se v zemi hlásí i wagnerovci.
„Wagnerovci jsou schopni nastolit pořádek a bojovat s teroristy, aniž by ublížili mírumilovnému národu. To, co se stalo v Nigeru, není nic jiného než boj lidu Nigeru s jejich kolonizátory,“ řekl šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin.
Ačkoliv Rusko mluví o tom, že chce vymanit Afriku z novodobého kolonialismu, podle novinářky Petry Procházkové právě wagnerovci hájí zájmy své domovské země. Proto chrání některé africké režimy a odměnou za to mohou využívat nerostného bohatství daných států nebo prosazovat různé politické vlivy. „Jsou prodlouženou rukou Kremlu tam, kam přímo nemůže nebo nechce jít,“ vysvětlila Procházková ve vysílání ČT24.
Pozice Prigožina je podle ní v Africe stále významnamnější. „Víme o tom, že zhruba od roku 2018 je Wagnerova skupina aktivní ve Středoafrické republice, ale nyní působí i v Mali a Burkina Fasu,“ řekla Procházková.
Moskva hledá nové trhy
V době, kdy Západ tvrdě odsuzuje krvavou ruskou agresi na Ukrajině, je spojenectví s Afrikou pro Kreml klíčové. Dokazuje to summit afrických lídrů svolaný do Petrohradu. Tam jim po pozastavení obilné dohody Putin nabídl zdarma ruské zrno jako náhradu za to ukrajinské, které nemůže Kyjev kvůli blokádě přístavů vyvážet.
„Africký kontinent se skutečně stává novým centrem moci. Jeho politická i ekonomická role nebývale roste. Každý to musí vzít v potaz,“ prohlásil Putin.
„Rusko se zcela zjevně snaží nahradit to, o co přišlo od zahájení invaze na Ukrajinu v loňském roce. Snaží se demonstrovat, že není tak izolováno, jak by se mohlo zdát. Proto se snaží spojit se státy, se kterými má společný odpor proti Západu, ale zároveň Rusko hledá nové trhy,“ řekla Petra Procházková.
Současně však upřesnila, že je podle ní příliš brzy na to hovořit o hospodářském partnerství Ruska a Afriky.
Partnerství s jedním z nejchudších států světa je pro Západ naprosto klíčové. Niger byl posledním opěrným bodem pro boj s džihádisty v oblasti Sahelu. I proto mají v zemi vojenské základny Paříž i Washington. Niger navíc blízce spolupracoval s Evropskou unií při potírání ilegální migrace ze subsaharské Afriky.
