Vláda Andreje Babiše připravuje největší majetkovou operaci v novodobé historii Česka: rozštěpení energetického gigantu ČEZ. Zatímco výrobu elektřiny hodlá stát ovládnout ze sta procent, u distribuce a obchodu plánuje prodat 49procentní podíl soukromým investorům. Plán zevrubně analyzuje nový podcast série BILANCE.
V centru vládní operace je přesun vlastnických podílů v ČEZ, který by mohl vynést nižší stovky miliard korun. Ty však vláda neplánuje použít na nezbytné investice do nových zdrojů elektřiny, ale na výkup podílů stávajících akcionářů.
Kabinet plánovaný krok zdůvodňuje energetickou bezpečností a nutností masivních investic do nových jaderných zdrojů, které jsou pro soukromé investory neatraktivní. Několik renomovaných ekonomů, včetně bývalých guvernérů České národní banky však varuje, že operace je zbytečná, drahá a stát se zbavuje své nejstabilnější části ve prospěch výnosově rizikové výroby.
Energetický kolos ČEZ, který v Česku vyrábí 60 procent elektřiny a ovládá většinu distribuční sítě, chce vláda rozdělit na dvě části: stoprocentně státní sekci výroby elektřiny a obchodně-distribuční část (ČEZ Energy), ve které si stát ponechá 51 procent a zbylých 49 procent nabídne investorům.
Cena za zestátnění dnes volně obchodovaných akcií je odhadována na 200 až 250 miliard korun. A peníze nechce vláda brát ze státního rozpočtu, ale získat je právě tím, že po rozdělení firmy prodá privátním investorům lukrativní distribuci.
Jádro jako „alfa a omega“ státního zájmu
Hlavním argumentem vlády pro zestátnění výroby je rozvoj jaderné energetiky. Příprava dvou bloků v Dukovanech již běží a v plánu jsou další v Temelíně. Podle vládních představitelů je současná struktura s minoritními akcionáři pro takto obří a dlouhodobé projekty brzdou.
„Ti drobní minoritní akcionáři a stát mají každý jiné nároky, každý má jiné cíle. Ti drobní akcionáři chtějí samozřejmě dividendu, chtějí mít obchodní zisk... a stát zase chce dlouhodobě levnou a udržitelnou energii,“ vysvětlil na začátku července v Českém rozhlase nový předseda dozorčí rady ČEZ Radim Fiala (SPD). Podle něj je výroba „gró a alfa věcí“, kterou musí stát plně kontrolovat, aby se „nemusel ohlížet na minoritní akcionáře“.
S tím souhlasí i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO), podle kterého stát už dnes nese veškerá rizika velkých staveb. „Stát dneska přebírá na sebe rizika všech větších investic... Proč by ten stát na sebe měl přebírat veškerá rizika, když ti minoritní akcionáři je na sobě nemají, přesto z toho benefitují?“ ptá se Havlíček.
Analytici: Jádro je pro soukromníky příliš dlouhá trať
Ekonomická realita jaderných projektů dává vládním snahám o plnou kontrolu částečně za pravdu. Náklady na dva reaktory v Dukovanech by jen u stavební části měly být 407 miliard korun, přičemž stát při přípravě musí vynaložit další desítky miliard. Životnost elektráren je plánována až na 80 let.
„Běžný komerční investor nebude prostě chtít investovat do projektu s návratností 60 nebo 80 let,“ upozorňuje akciový analytik České spořitelny Petr Bártek. Podle něj ČEZ v současné podobě není finančně schopen ufinancovat stavbu nových bloků i malých modulárních reaktorů najednou. „To jsou investice ve vysokých stovkách miliard korun, na které prostě ČEZ takto, jak sám stojí, prostě nemá,“ dodává.
„Vyhozené miliardy,“ varují kritici v čele s Rusnokem
Plán se však potýká s ostrou kritikou ze strany ekonomických špiček. Bývalí guvernéři ČNB Jiří Rusnok a Zdeněk Tůma, exšéf ČEZ Jaroslav Míl nebo ekonom Radim Dohnal v otevřeném dopise premiérovi uvedli, že současná 70procentní kontrola státu je pro strategické řízení zcela dostatečná.
„Neopravujte něco, co není rozbité“, napsali signatáři dopisu s odkazem na to, že stát už teď úspěšně realizuje obří investici do nových bloků elektrárny Dukovany, což je důkaz, že i za současného stavu vlastnictví ČEZ může být u takto náročných investic. Zároveň ekonomové upozornili, že ideální využití prostředků, které by ČEZ získal odprodejem části svého distribučního segmentu, je právě na investice od nových zdrojů elektřiny. Vláda ale obratem tyto peníze použije na zestátnění.
Radim Dohnal v podcastu Bilance řekl, že celá akce je pro stát nevýhodná. Je přesvědčen, že stát vykoupí podíly současných akcionářů příliš draze, protože bude muset nabídnout akcionářům bonus. „Když prostě ten silnější říká: ‘Já už to takhle nechci’, tak za to tomu slabšímu něco musí nabídnout, aby prodal,“ uvedl Dohnal.
Jiří Rusnok považuje výkup stávajících akcionářů za plýtvání veřejnými prostředky, které budou chybět přímo v investicích do sítě a zdrojů. „Vyhodit teď 250 miliard, protože chceme uspokojit minoritní akcionáře a pak budeme mít klid – no, budeme mít klid a zároveň budeme bez peněz,“ varoval Rusnok v pořadu Pro a proti Českého rozhlasu. Podle něj mohl stát jaderné projekty i nadále realizovat přes dceřiné společnosti, které už nyní ovládá.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček naopak v červnovém Interview ČT24 operaci hájil s tím, že „je to férové vůči ČEZu, který tím neztratí příliš mnoho cashflow, je to férové vůči minoritním akcionářům a je to férové vůči občanům, kterým jsme to slíbili“.
Dalším terčem kritiky je fakt, že stát chce prodat poloviční podíl v distribuci, která je stabilním a rostoucím zdrojem příjmů. Naopak si ponechává výrobu, jejíž ziskovost je závislá na kolísavých cenách elektřiny na burze.
Investor Dohnal v podcastu Bilance uvádí, že distribuce elektřiny je segment, který bude dlouhodobě ziskový, protože ziskovost garantuje sám stát přes regulaci Energetického regulačního úřadu. Naopak na ziskovost výroby budou v budoucnu tlačit klesající ceny elektřiny a zvyšující se výroba obnovitelných zdrojů v Evropě.
Mýtus o levné elektřině a evropský kontext
Vláda obhajuje svůj záměr i tím, že stoprocentní ovládnutí výroby elektřiny jí umožní lépe tlačit na ceny pro odběratele v době krizí. Odkazuje na energetickou krizi v roce 2022, kdy ČEZ díky drahé elektřině rekordně vydělával, zatímco stát musel domácnostem kompenzovat ceny ze svého.
Experti však krotí naděje, že by státní ČEZ mohl libovolně určovat „dumpingové“ ceny s tím, že takové zásahy do trhu hlídá a schvaluje Evropská komise. „Pravidla veřejné podpory v Evropské unii se vztahují stejně na zcela soukromé společnosti, na společnosti, kde je nějaký podíl státu, a na ty, kde je úplný podíl státu,“ říká k možnosti podtrhávání tržních cen Radim Dohnal.
Kdo na rozdělení vydělá?
Klíčovým faktorem celé operace bude konečná výkupní cena za podíly v ČEZ, které se dnes obchodují na burze. Stát bude muset 150 tisícům minoritních akcionářů nabídnout finanční bonus, aby se s nimi rozešel smírně. „Obvykle se ty výkupní ceny stanovují tak, že se nabídne nějaká prémie... a pak už jde víceméně o konkrétní jednání,“ popisuje analytik Bártek z České spořitelny.
Mezi největšími vítězi takového postupu by mohl být energetický magnát Pavel Tykač, jehož skupina drží zhruba tři procenta celého ČEZu, tedy desetinu všech volně obchodovaných akcií. Spekuluje se přitom, že jeho skutečný podíl může být prostřednictvím dalších struktur ještě vyšší.
