Filip Černý

Rozhodnutí české vlády stavět nové jaderné zdroje může pomoci ekonomice, ale zároveň přináší rozsáhlé vedlejší náklady státu, a to v řádech desítek miliard korun. Zda budou investice návratné, rozhodnou až ceny elektřiny na burze za patnáct let. Vyplývá to z vyjádření expertů pro reportážní pořad Bilance, který se zabýval projektem nových bloků jaderné elektrárny v Dukovanech.

Povinnost platit za emise z pálení fosilních paliv v budovách a v dopravě známá jako ETS 2 nejvíce zasáhne vytápění uhlím. Vyplývá to z rozhovoru s Karlem Kotounem pro podcast ekonomického pořadu Bilance ČT. Zakladatel konzultačního start-upu Green0meter uvedl, že by se domácnosti, které jsou ještě závislé na uhlí, měly připravit na změnu, jinak na ně silně dopadne nárůst jeho ceny.

Česká republika se v poslední dekádě stala největším vývozcem surového dřeva v Evropě, předstihuje i takové lesnické velmoci jako Německo, Francii, Norsko nebo Finsko. Jak zjistil reportér Filip Černý z pořadu ekonomické publicistiky Bilance, tento stav je pro zemi velikosti Česka paradoxní a má dopady na její ekonomiku i samotné lesy. Země tak má pozici rozvojového státu, protože jí chybí dostatečné výrobní a specializované kapacity.

Tým publicistického měsíčníku Bilance se tentokrát zaměřil na dopady celní války na Evropu. Zajímal se, jak na nestabilní situaci reagují české firmy s napojením na Spojené státy. Věnoval se i soběstačnosti Evropy, přičemž se dostal i do dolů, kde je možné vidět české lithium. Tématem pondělního vysílání byl i odraz proměny bezpečnostní architektury v byznysu, který se projevil hlavně ve zbrojařství.

Zaměstnanci Volkswagenu stávkují proti uzavírání továren, německý i český průmysl jsou v útlumu a německá industriální produkce je dokonce pod úrovní roku 2019. Na automobilový průmysl tlačí několik problémů současně. Pořad ekonomické publicistiky Bilance natáčel v několika firmách reprezentujících český autoprůmysl a zjišťoval, jak se připravují na náročné roky.

Nízké výkupní ceny komodit, vysoké náklady a vysoká úroveň státních regulací. To jsou podle zjištění pořadu Bilance hlavní motivy nespokojenosti zemědělců. Jejich demonstrace se odehrávají v celé Evropě a nátlakové akce jsou úspěšné. Evropský parlament například na posledním zasedání zrušil řadu požadavků na ozelenění agrárnictví – opatření k ochraně přírody zůstanou dobrovolná. Přesto napětí v sektoru trvá, Agrární komora ČR dál vyjednává s vládou o několika požadavcích na zvýšení dotací nebo úlev. Reportér pořadu Filip Černý natáčel na českých i rakouských farmách, sledoval rozdílné přístupy k práci i krajině a mluvil také s reprezentanty velkých agrárních sdružení. Požadavky některých z nich nejsou ve vzájemném souladu – malí a velcí zemědělci stojí proti sobě.

Úřady, energetici a další firmy už několik let připravují českou veřejnou síť pro přechod na elektromobilitu, i když politické špičky vynucený odchod od spalovacích motorů mnohdy kritizovaly. Dobíjecí síť v tuzemsku navíc vyrostla rychleji, než lidé nakupovali elektromobily. Výsledkem je, že v roce 2023 má Česko v poměru na počet bateriových aut mnohem hustší síť, než je v Evropě běžné. Údaje vyplývají ze zjištění reportérů pořadu Bilance, který vysílá ČT1 ve čtvrtek 1. června po 21. hodině.

Kůrovec a oteplování urychlily rozpad tuzemských lesů, především smrkových monokultur. Podle údajů, které získali reportéři pořadu Bilance z ministerstva zemědělství, padlo dosud za oběť kůrovcové kalamitě přes dvacet procent smrků, přičemž masivní gradace ještě neskončila. V některých oblastech, třeba na Dačicku, byl úbytek stoprocentní. Na Vysočině, která patří k nejpostiženějším regionům, odumřelo až 60 procent lesů. Právě tam měly smrky v dřevinné skladbě vysoké zastoupení. Podle náměstka ministra zemědělství Patrika Mlynáře je kůrovcová kalamita nejviditelnějším projevem klimatické změny v Česku.

Velkoobchodníci se zemním plynem mohou objednat tuto komoditu pro český trh z jiných zemí, než je Rusko, ale fyzicky do Česka stejně doteče právě ruský plyn. V mírových dobách státy původ plynu nerozlišovaly, na burzách se obchodovalo se směskou a obchodníci brali vždy tu nejlevnější dodávku. Ale ve chvíli, kdy hrozí, že kvůli útoku na Ukrajinu Evropa o ruský plyn přijde, začne původ suroviny hrát roli. I tomu se věnuje nový díl publicistického pořadu Bilance.

Jaká je budoucnost energetiky, zkoumá nový díl pořadu Bilance. Náklady na výstavbu nových solárních elektráren klesly v poslední dekádě o devadesát procent, u větrných turbín je pokles sedmdesát procent. Stejně tak využití velkých baterií pro ukládání přebytků elektřiny zlevnilo exponenciálně a dnes se již ve světě staví velká úložiště, která jsou rentabilní. Výroba energie tak zažívá revoluční přelom, přesto (nebo právě proto) bude zdražovat.

Několik desítek tisíc tun plastového odpadu letos zůstane bez užitku ležet na třídicích dvorech. Podle novely odpadového zákona se od začátku ledna nesmí nevyužité zbytky plastů z třídicích linek ukládat na skládky. Zpracovatelé odpadu ale neví, co se zbylými umělými hmotami dělat. Nemají pro ně odbyt. Nové paragrafy tak odhalily dlouhodobý problém uvnitř odpadového byznysu v Česku. Plasty se nerecyklují a zpracovatelská kapacita neexistuje. Tématu se věnuje nový díl pořadu aktuální publicistiky BILANCE. Ten popisuje, jak celá situace vznikla.

Když předminulý týden z taneční reality show Stardance vypadla Olga Šípková, přítomné publikum ji vyprovodilo ovacemi ve stoje. Zcela konsternovaná porota jí předtím udělila vysoké body za vynikající předvedení tanců. Diváci, hlasující u televizních obrazovek, ale Šípkovou poslali domů a v soutěži podpořili ty, kterým tanec nejde. Paralela s americkými prezidentskými volbami je nabíledni. Američané si zvolili prezidenta, který je nejen zcela nevypočitatelný, ale navíc je to prokazatelně rasistický a šovinistický hulvát.

Osm malých firem z České republiky bojovalo v irském Dublinu o přízeň investorů. Na konferenci Web Summit 2015 se pokoušely prosadit v konkurenci více než dvou tisícovek startupů. Každá dostala plochu jednoho čtverečného metru a špatně fungující internet. A díky tomu mohly první listopadový týden  získat od investorů milióny.

Vážení čtenáři a diváci,vítáme vás na novém zpravodajském webu ČT24. Připravili jsme zbrusu nový design a prvky, které vám ulehčí orientaci ve zprávách. Chceme, abyste na stránkách jednoduše našli nejnovější informace a sami si zvolili, jestli budete sledovat televizní vysílání nebo si přečtete podrobnější článek. Web jsme koncipovali tak, aby Vám už nic podstatného z denního zpravodajství neuniklo a abyste svá oblíbená témata mohli sledovat dlouhodobě.

Když jsme minulý rok natáčeli reportáž o tom, jak Ředitelství silnic a dálnic umístilo své kanceláře do soukromé budovy a platí za ně předražený nájem, napsal mi výkonný ředitel ŘSD Michal Hala (ČSSD) dopis a stěžoval si na mizerné platové poměry na svém úřadu. Toto postesknutí mělo ukrytý vtip, ale docenil jsem ho teprve letos, když vyšlo najevo, že Michal Hala zorganizoval na své třicáté narozeniny megapárty, která stála přes osm set tisíc korun. Jestliže mladý státní úředník takto slaví, jakou skutečnou hotovostí disponuje? A odkud tyto peníze pocházejí? To jsou jen některé otázky, které jsme položili v pořadu Reportéři ČT. Mimo jiné jsme v něm informovali, že Michal Hala jezdil v letech 2005-2007 motoristické závody. Tento velice nákladný koníček provozoval pod křídly stavební firmy Edikt, která dostává od Ředitelství silnic a dálnic zakázky v hodnotě, která v úplném součtu přesahuje miliardu. Aby se na nic nepřišlo, pan Hala závodil pod pseudonymem Michal Michael. Střet zájmů? Etika? Zákon? To jsou slova, které na ŘSD, či ministerstvu dopravy vůbec nevyslovujme, bylo by to zbytečné.

Ostrá bitka na sídlišti Janov mezi neonacisty a policisty by měla všechny varovat. Myslím tím úřady, politiky, občany. Měla by vést k urychlenému jednání nejen místní radnice, ale i vlády. Tentokrát totiž nácky vítal potlesk místních a majitelé bytů pomáhali holohlavým borcům během krvavého střetu utíkat před policajty. Něco se změnilo.

S mrazením v zádech čtu stanovisko ministerstva kultury, že nové mrakodrapy na Pankráci neohrozí zápis Prahy mezi památky UNESCO. Jsem doslova rozpolcený. Jako Pražák si myslím, že mrakodrapy město nijak nepoškodí. To je jedna strana: názor laika. Na druhou stranu ale nemám jediný důvod, proč bych měl úředníkům ministerstva věřit. Hned to vysvětlím. Znervóznilo mě zdůvodnění, které tlumočila mluvčí ministerstva: "Nemohli jsme rozhodnout jinak, než stavbu povolit. Stavba nenaruší hodnoty památkové rezervace."

Zíral jsem na herce Jaroslava Duška, jak diktuje do oficiálního protokolu něco jako: „Je mi líto, že svět, který jsme si vytvořili, abychom se dorozuměli, je tak komplikovaný a vyčerpávající, že nevede k možnosti se dorozumět.“ Nebyl jsem sám, kdo fascinovaně naslouchal.

Masakr na technické univerzitě ve Virginii znovu rozproudí debatu o volném režimu nošení zbraní v některých státech USA. Nemělo by zůstat stranou pozornosti, že také v ČR je právo na zbraň uplatňováno ve velmi liberální podobě. Pistoli, nebo revolver si může u nás, pro vlastní obranu, pořídit téměř každý.

Švédští kolegové z veřejnoprávní televize pracovali rok na tom, aby odhalili korupci spojenou s nabídkou stíhaček Gripen. Rozpoutali slušnou aféru, o které se bude ještě dlouho psát a točit, ale svoje české kolegy tak úplně neuspokojili. Kde máte důkazy?, ptali se čeští novináři. Otázka je samozřejmě na místě, ale v našich poměrech vyznívá dost naivně. Důkazy nejsou a nebudou.

Policista Aleš z Kostelce měl teda pěknou smůlu. To vám povím. Možná plánoval, že to v sobotu na diskotéce s holkama pěkně rozbalí. Zrovna dokázal ze své kariéry vytěžit deset táců, a to už je nějaký balík na takového balíka. Když k tomu přidáte uniformu a zbraň, měl našlápnuto na skutečně veliký mejdan, o kterém by se nad Černými lesy mluvilo ještě dlouho. Jenže se to celé nějak vymklo a teď nemá ani frčky, ani peníze, naopak na krku má paragraf.

Asi by nebylo tolik vášní kolem fotbalu, kdyby se funkcionáři naučili být k veřejnosti otevření. Když jsem zjišťoval, jak probíhalo losování mezi zájemci o lístky na MS ve fotbale, narazil jsem na tajnůstkaření, které mi nedávalo smysl.

Znojemská radnice si svými občany nenechá mluvit do díla. Přesněji řečeno, jak kterými. Pokud by občan Znojma seděl třeba v orgánech nějaké vlivné stavební firmy, pak to je jiná. Ale ve Znojmě si zastupitelé rozdělili své voliče na normální a „jiné“. „Jiní“ jsou ti, kteří se nebojí radnici veřejně kritizovat. Radnice jim to odplácí tak, že je pranýřuje v obecních novinách, kde se mluví slovníkem 80. let.