Kůrovec a oteplování urychlily rozpad tuzemských lesů, především smrkových monokultur. Podle údajů, které získali reportéři pořadu Bilance z ministerstva zemědělství, padlo dosud za oběť kůrovcové kalamitě přes dvacet procent smrků, přičemž masivní gradace ještě neskončila. V některých oblastech, třeba na Dačicku, byl úbytek stoprocentní. Na Vysočině, která patří k nejpostiženějším regionům, odumřelo až 60 procent lesů. Právě tam měly smrky v dřevinné skladbě vysoké zastoupení. Podle náměstka ministra zemědělství Patrika Mlynáře je kůrovcová kalamita nejviditelnějším projevem klimatické změny v Česku.
Jak popsali v pořadu ČT Bilance lesníci, pro smrkové lesy, v nichž nejsou dostatečně zastoupeny jiné druhy, je přemnožení kůrovce smrtící. Největším problémem jsou epizody suchého počasí a oteplování. Při vysokých teplotách stromy vypařují víc vody, která se jim pak nedostává pro vytváření pryskyřice.
Při vhodných podmínkách (vlhké prostředí a nižší teploty) smrk dokáže brouka pryskyřicí zabít a kůrovec, který je běžnou součástí lesa, se nepřemnoží. Kalamita, která začala v rekordně suchém období od roku 2015, ovšem vedla k masivnímu přemnožení lýkožrouta celoplošně v celé České republice, především v hospodářských lesích. V některých porostech se vyrojilo brouka tolik, že napadal a likvidoval i mladé stromky, které běžně zcela vynechává.
Podle některých lesníků nebyly české lesy na takovou kalamitu dostatečně připravovány. Například lesní správce Aleš Erber kritizoval tradiční pasečné hospodaření, kdy se les kácí po velkých pasekách. Erber se na jemu svěřených pozemcích snaží hospodařit výběrově – kácí jen jednotlivé stromy tak, aby les prosvětloval a získal více vody pro zbylé jedince.
Stejný přístup zvolil i lesní z lesního úseku Stonařov Libor Janda. Jeho revír sice také zásadně zasáhl kůrovec, ale díky výběrovému hospodaření a dlouhodobé podpoře listnatých stromů na jeho území nevznikla obří mýtina jako na sousedních parcelách. Místo ní tam stojí základ nového lesa – mladé smrky, které vyrostly přirozeně ve stínu starých, dnes už pokácených. A také větší plochy listnáčů.
Sám Janda ale upozorňuje na to, že větší zastoupení smrku v novém lese není ideální. Obává se dalšího oteplování a úbytku vody. „Myslím, že na Vysočině se dá smrk dopěstovat už jen do třiceti čtyřiceti let a pak využít. Mezitím počítám s přeměnou lesa a mnohem vyšším zastoupením listnáčů a jedlí. Chci také podporovat přirozené nálety,“ řekl.
Jandovy obavy potvrzují klimatologické modely, které využívá Ústav výzkumu globální změny Akademie věd. Pokud by lidstvo rychle nesnižovalo emise skleníkových plynů, může podle nich dojít ve střední Evropě k takovému oteplení, že ideální podmínky pro smrk ztepilý vymizí i z nejvyšších poloh českých hor.
Společenské náklady jsou enormní
Z údajů ministerstva zemědělství vyplývá, že stát na obnovu po kůrovcové kalamitě už zaplatil více než šestnáct miliard korun, přičemž přímo na sanaci škod způsobených lýkožroutem (včetně zalesnění) šlo přes třináct miliard.
Nejnákladnější na tom jsou především obnova lesů, výsadba či obnova cest. Většina ploch, které nyní lesníci zalesňují, musí být oplocena, jinak semenáčky sežere zvěř. Především jedle nemá bez oplocenek šanci se uchytit. Lesníci se dlouhodobě snaží donutit myslivce, aby stav přemnožené zvěře redukovali zvýšeným odstřelem, ale bez adekvátní reakce.
„Je mi to líto, jsem z myslivecké rodiny, ale většina myslivců možná přemýšlí tak, že je jednodušší si pro zvěř přijít a hned střelit než jít desetkrát. Proto je zvěř přemnožená a nám pak dá ohromnou práci les v prvních letech vůbec udržet,“ říká oblastní ředitel Lesů ČR František Holenka.
Jen na Vysočině postavili pracovníci státních lesů za jediný rok dvanáct set kilometrů oplocenek. Orientačním výpočtem náklady na takové opatření přesahují dvě stě milionů korun. Dalším problémem současných vlastníků jsou podmínky v létě na obřích holinách po těžbě, kde není žádný stín. Teploty tam mohou dosahovat i padesáti stupňů Celsia, což v suchých letech vede k uschnutí až třiceti procent sazenic.
Při takovém objemu práce, jako zažívají lesníci v posledních letech, je enormně znát úbytek pracovní síly. Posledních třicet let z lesnictví odcházela pracovní síla, od roku 1990 se snížil počet pracovníků z šedesáti na čtrnáct tisíc.
Při kůrovcové gradaci pak chybějí jak revírníci, protože ti by měli prohlédnout každý strom v lese, tak i dřevorubci a obsluha strojů. Přitom udržitelné hospodaření v hospodářských lesích, tak jak ho nyní aplikuje Německo nebo Rakousko, je na pracovní sílu i finance ještě náročnější, protože jde o výběrové postupy.
Kůrovcová kalamita nicméně vedla k zásadní změně v pěstování nového lesa – změně, po které odborníci volali posledních třicet let. V roce 2019 došlo ke zlomu a vlastníci lesů začali osazovat mýtiny převážně listnatými druhy. Do té doby převažovaly i při obnově jehličnany, přičemž smrk stále tvořil přes čtyřicet procent nově sázených dřevin. Ministerstvo zemědělství směřuje dotace nejen na ně ,ale také na přirozenou obnovu lesa a udržitelné hospodaření.
