Rozhodnutí české vlády stavět nové jaderné zdroje může pomoci ekonomice, ale zároveň přináší rozsáhlé vedlejší náklady státu, a to v řádech desítek miliard korun. Zda budou investice návratné, rozhodnou až ceny elektřiny na burze za patnáct let. Vyplývá to z vyjádření expertů pro reportážní pořad Bilance, který se zabýval projektem nových bloků jaderné elektrárny v Dukovanech.
Výstavba dvou nových bloků elektrárny je největší veřejnou zakázkou v historii České republiky a zároveň největším stavebním projektem nadcházejících let. Podle končící vlády Petra Fialy (ODS) je nový zdroj klíčový pro zajištění budoucí energetické bezpečnosti a splnění závazků v oblasti dekarbonizace, protože jaderná energie je zdrojem bezemisním.
Vláda cílí na to, aby po dostavbě Dukovan mohla být v Česku vyráběna až polovina potřebné elektřiny v atomových elektrárnách. Druhá polovina by měla být pokryta obnovitelnými zdroji a zemním plynem, zatímco uhlí má být odstaveno nejpozději v příštím desetiletí. Emisní povolenky však mohou útlum urychlit.
Expertní analýzy i zástupci státu se shodují, že největším rizikem celé české sázky na atom je potenciální prodlužování doby výstavby a následné prodražování projektu, které v poslední dekádě postihlo všechny atomové elektrárny budované na západní polokouli.
Cena: 407 miliard plus inflace
Vláda objednala dostavbu dvou reaktorů o výkonu tisíc megawattů (MW), včetně dvojice hybridních chladicích věží, které budou snižovat spotřebu chladící vody. Za investici a vlastnictví nové atomové elektrárny bude zodpovídat společnost Elektrárna Dukovany II, ve které stát vlastní osmdesát procent a společnost ČEZ dvacet procent.
Generální ředitel společnosti Elektrárna Dukovany II Petr Závodský v pořadu Bilance upřesnil zveřejněné náklady: cena za dodávku obou bloků je 407 miliard korun. K tomu je nutné připočíst patnáct miliard korun za dodávku prvního paliva a inflaci.
Částka za výstavbu je uváděna jako takzvaná overnight cena. Smlouva s korejským dodavatelem KHNP však obsahuje klauzule o úpravě ceny v průběhu času, tedy její eskalaci. Ta zohlední zvyšování ceny práce v České republice, ceny materiálů a další inflační indexy zveřejňované Českým statistickým úřadem. Vzhledem k tomu, že stavba má začít až za čtyři roky a projekt potrvá minimálně sedm let, je zřejmé, že finální cena bude navýšena.
Do samotného zahájení výstavby stát počítá s útratou 85 miliard korun za přípravu, přičemž necelé čtyři miliardy již byly vynaloženy. To znamená, že dosud známé náklady na výstavbu nového zdroje (přípravné práce a overnight cena) činí 89 miliard plus 407 miliard korun.
Korejská sázka a riziko zpoždění
Vládou vybraný dodavatel, jihokorejská státní společnost KHNP, se prezentuje heslem, že dodává na čas a v rozpočtu. Avšak i v její domovině došlo k prodlevám: výstavba posledních dvou bloků elektrárny Shin Hanul (s vyšším výkonem 1400 MW) se v Koreji protáhla na dvojnásobek předpokládané doby a prodražila se přibližně o sedm procent. Důvodem měly být měnící se požadavky na straně korejského státu. Podle jihokorejského tisku nicméně i tak realizační cena dvou výkonnějších reaktorů dosáhla v přepočtu pouze 160 miliard korun.
Česká státní společnost Dukovany II se snaží minimalizovat riziko zpoždění, které nejvíce ovlivní konečnou cenu. „Je tam samozřejmě penále za nedodržení termínu, které se počítá potom ve dnech, pokud by se ta výstavba protahovala,“ potvrzuje ředitel Petr Závodský.
Závodský uznává, že problém s výrazným překročením termínů a rozpočtů se netýká jen jaderných elektráren na Západě. Upozorňuje, že „jakákoliv velká infrastrukturní stavba se v západní Evropě potýkala s problémy. Trochu jsme se odnaučili ty velké stavby stavět“. Jako příklady uvádí berlínské letiště, operu v Hamburku nebo tunel Blanka, kde došlo k problémům, prodloužení času a navýšení rozpočtu.
Jak vyplývá ze statistiky World Nuclear Status Report, z devatenácti nejnověji spuštěných jaderných elektráren ve světě mělo zpoždění harmonogramu všech devatenáct, některé z nich několikanásobné. Nejrychleji staví nové reaktory Čína.
Technologické požadavky a bezpečnostní prvky
Ředitel sekce jaderné bezpečnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Štěpán Kochánek popsal pro pořad Bilance dodávanou technologii KHNP jako významně modernizovanou a posunutou verzi základů vytvořených společností Westinghouse ve Spojených státech. Jedná se tak o nejmodernější typ reaktoru. Nicméně jeho 1000MW variantu KHNP ještě nikdy nedodávala a musí svoji technologii výrazně upravit.
Česká strana si vyžádala řadu bezpečnostních vylepšení, která původní korejská technologie standardně nemá, jako dvojitý kontejnment a core cacher – tedy prostor, do kterého by se v případě těžké havárie zachytily roztavené prvky primární zóny. Cílem je, aby se tam materiál bezpečně stabilizoval a neunikl dál.
Podle Kochánka je takový design mnohem modernější a robustnější z hlediska bezpečnosti. Pravděpodobnost, že dojde k těžké havárii, by měla být ještě nižší, a pokud by k ní došlo, zařízení by to mělo zvládnout bez ohrožení obyvatelstva v okolí.
Kochánek, který je nyní nejvyšším dohlížitelem nad atomovou bezpečností v České republice, zároveň upozornil, že tyto nové designové prvky se promítnou do náročnosti celého dodavatelského řetězce. „Projekt není zcela standardní, a proto se v tuto chvíli stále dopracovává,“ uvedl.
Skryté náklady: úvěr, garance cen a infrastruktura
Kromě přímých nákladů na výstavbu poskytne stát jaderné energii rozsáhlou finanční podporu, kterou musí schválit Evropská komise (pro první reaktor to již učinila, druhý se posuzuje). Ta spočívá především v levné půjčce pro státní firmu Dukovany II. Stát půjčí peníze na výstavbu a po dobu výstavby nebude požadovat úrok. Splácení začne až ve chvíli spuštění elektrárny, přičemž společnost Dukovany II pak bude státu platit i úrok o jeden procentní bod nad úročení, které musela platit vláda, když si půjčovala v průběhu výstavby elektrárny.
„Primárním cílem vlády bylo mít co nejnižší cenu elektřiny z nových bloků,“ zdůrazňuje ředitel Dukovan II Petr Závodský. „Díky financování za nulový úrok po dobu výstavby jsme schopni dosáhnout jedné z nejnižších cen elektřiny z jaderných projektů, které se v okolí staví,“ uvedl.
Státní garance výkupní ceny
Veřejná podpora jaderné energii tím ale nekončí. Vláda zároveň garantuje cenu, kterou Elektrárna Dukovany II za elektřinu dostane. Stát tuto cenu určí podle toho, na kolik celá výstavba nakonec přijde peněz, a připočte k ní přiměřený zisk pro výrobce. O tom, zda stát na projektu vydělá, nebo prodělá, tak rozhodne teprve budoucí tržní cena elektřiny.
V pořadu Bilance vysvětlil mechanismus náměstek ministra průmyslu Tomáš Ehler. Pokud budou ceny elektřiny na volném trhu vyšší než cena, kterou garantuje stát jadernému výrobci, stát elektřinu prodá za cenu tržní a vydělá. Zisk bude moci použít třeba na snížení regulované složky ceny elektřiny pro spotřebitele. Pokud bude ale cena na trhu nižší, stát rozdíl výrobci dorovná, tedy dotuje, podobně jako je to nyní u starších obnovitelných zdrojů.
Mluvčí ČEZu Ladislav Kříž uvedl, že cílová cena by mohla být pod devadesát eur za megawatthodinu (MWh), což je cena o něco nižší, než se nyní pohybuje na velkoobchodním trhu.
„Kdybychom věřili tomu, že se stane zázrak a poprvé v historii ceny elektřiny z dlouhodobého hlediska zlevní, tak toto by bylo hrazeno ze státního rozpočtu, ale myslím, že to je naprosto vyloučená věc,“ míní Kříž.
Náklady na infrastrukturu a odpady
Rozsah stavby s sebou nese i řadu nákladů, které také zaplatí stát. Výzkumník Asociace pro mezinárodní otázky Oldřich Sklenář je shrnul následovně: odhadem až dvacet sedm miliard by mohly stát úpravy silnic a splavnění Labe, kudy mají dorazit největší nadrozměrné komponenty jaderné technologie. Váha některých dílů totiž může přesáhnout 700 tun. Do nákladů patří tedy i výstavba některých obchvatů obcí a rekonstrukce mostů, které by nakonec stát prováděl tak jako tak, ale později.
Zároveň správci přenosové sítě budují už nyní kvůli vyvedení výkonu Dukovan do sítě novou rozvodnu a musí také investovat do nových přenosových cest.
Stát zároveň ponese náklady na permanentní ochranu jaderných elektráren, které střeží protivzdušná obrana a stíhačky Armády ČR v Čáslavi. Vojáci však tuto službu nevyčíslují.
Další podstatnou výdajovou položku platí spotřebitelé elektřiny, respektive původci radioaktivního odpadu. Náklady na trvalé uložení vyhořelého jaderného paliva se dnes odhadují na částku převyšující 250 miliard korun. Česká republika se zavázala vybudovat hlubinné úložiště do roku 2050 (EU zakázala přesuny radioaktivního odpadu přes hranice a tento termín požaduje). Peníze na tyto účely odvádí ČEZ z každé vyrobené kilowatthodiny. Dosud poslal na jaderný účet kontrolovaný státní Správou uložišť jaderného odpadu přes čtyřicet miliard korun.
Proč atom? Stabilita a multiplikační efekt
Pro vládní sázku na jádro existují ekonomické a strategické argumenty. Náměstek ministra průmyslu Tomáš Ehler, který má rozvoj jaderné energetiky na starosti, v pořadu Bilance zmínil, že zdroj je nezávislý na počasí, je stabilní a extrémně výkonný. Díky nakoupeným zásobám čerstvého jaderného paliva zajišťuje bezpečnost dodávek elektřiny na tři a více let. Životnosti nových jaderných elektráren se navíc nyní počítají až na osmdesát let provozu.
„Děláme to pro zajištění energetické bezpečnosti, pro dekarbonizaci, ke které jsme se zavázali, a také pro významný národohospodářský ekonomický efekt té jaderné energetiky,“ uvádí Ehler. Jaderná energetika má díky silnému českému dodavatelskému průmyslu vysoký multiplikační efekt, tedy národohospodářský přínos. Vláda slibuje, že v Česku sídlící firmy by se mohly podílet až na šedesáti procentech dodávek stavby a technologií. Ministerstvo průmyslu počítá s tím, že další rozvoj jaderné technologie v Česku (tedy i případná další dostavba Temelínu) zaměstná čtyři tisíce vysoce kvalifikovaných techniků a elektrikářů.
Mluvčí polostátního ČEZu Kříž uvedl jako negativum jaderné energetiky vysoké vstupní investice, které se ale podle něj vracejí v poměrně levném provozu a stabilní ceně po mnoho let, protože podíl variabilních nákladů je nízký. Například i případné zdražení jaderného paliva nehraje pro výrobní cenu elektřiny nijak zásadní roli.
