Masakr na technické univerzitě ve Virginii znovu rozproudí debatu o volném režimu nošení zbraní v některých státech USA. Nemělo by zůstat stranou pozornosti, že také v ČR je právo na zbraň uplatňováno ve velmi liberální podobě. Pistoli, nebo revolver si může u nás, pro vlastní obranu, pořídit téměř každý.
230 tisíc potenciálních střelců v Česku?
V Americe drží ohromné množství lidí zbraň, aby se mohli bránit v případě útoku na sebe nebo svůj majetek. Terčem kritiky je snadnost, se kterou si můžete zbraň pořídit. Například na držení revolveru doma v šuplíku nemusíte mít v řadě států zbrojní pas, pouze vyplníte žádost při koupi zbraně. Federální registr střelců neexistuje, zákon, který dával úřadům pět dnů na to, aby si vás prokleply před nákupem zbraně, už neplatí. Nejvyšší soud ho zrušil jako neústavní. Republikánský prezident Bush zase odmítl prodloužit platnost zákona, který zakazoval pořizování poloautomatických pušek jako je AK 47.
V Česku vám sice podobně nebezpečnou opakovací zbraň prodají jenom v případě, že pracujete pro bezpečnostní agenturu a získáte od policie zvláštní povolení, ale jinak je cesta ke střelným zbraním překvapivě jednoduchá. Nemáte-li záznam v trestním rejstříku, vede vaše cesta k obvodnímu lékaři, který vás NEMUSÍ poslat na psychologické testy, mrkne, jestli jste zdráv, a pokud jste, vaše cesta vede rovnou na střelnici. Dokonce, ani když zdráv nejste, není nic ztracené. Pokud specialista uzná, že vaše duševní porucha není tak vážná, nebo že jste se intoxikoval drogou jenom jednou, a už to nikdy neuděláte, i pak můžete s trochou štěstí zbraň získat. Složit zkoušky je pak lehčí než v autoškole.
Běžte se někdy podívat na střelnici, a možná narazíte na člověka, kterému byste nesvěřili ani klíčky od auta, jak trénuje rozborku sborku. V Česku vlastní legálně zbraň 311 tisíc lidí, z toho 228 tisíc ji má pro svoji obranu. Pro část společnosti je to téměř úzus, mít pistoli. Umíte si představit, že máte holou hlavu, rolexky, vůz Audi Q7 s SPZ 1A1-0001 a nemáte zbraň? Pistole jako prodloužení vašeho ega.
Možná, když se objeví v metru nějaký šílenec podobný Virginskému střelci, někdo z těchto chrabrých mužů a žen vás zachrání. Uklidňuje vás to?
Bohužel, jistí si být nemůžeme. Schopnosti při zápolení s cvičným terčem totiž nijak nepředjímají to, co se stane v hodinu H, na kterou všichni ozbrojení občané celou dobu trénují. Jejich reakci ve chvíli ohrožení žádný doktor nezkoumal, a neznají ji ani oni sami. Jak si riziko vyhodnotí? Budou sedět a třást se strachy, nebo zastřelí každého, kdo si sáhne pro mobil?
Argumentace pro liberální zbrojní politiku, tak jak ji český stát prosazuje, je vždycky stejná. Právo na schopnost ubránit se sám, nečekat na pomoc zcela nespolehlivé policie. Například. Nemůžu to nijak zpochybnit a vlastně ani nechci, taky jsem si kdysi zbroják udělal. Jenom přemýšlím, na co byla zbraň například Františku Mrázkovi nebo šéfovi bezpečnostní agentury Kubínovi. Když vás chce někdo zabít, nedá vám šanci.
Policejní statistiky uvádějí, že na obranu proti fyzickému útoku použilo vloni legálně drženou zbraň 14 lidí. Tato čísla už neříkají nic o tom, kolik bylo mrtvých, a v kolika případech šlo o oprávněnou střelbu - nutnou obranu.