Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
Radikalizace společnosti v Česku je podle Mareše značná. „Vidíme poměrně silnou schopnost mobilizovat lidi na pouliční demonstrace. Neznamená to, že jsou to pouze extremisté, ale mezi těmi lidmi na demonstracích se vyskytují i příslušníci extremistické scény,“ uvedl. Podle něj však v Česku není silný násilný extremismus, který by přerůstal například do teroristických projevů. „V tomto směru jsme na tom lépe než řada jiných zemí,“ dodal.
Extremismus podle Mareše představuje latentní nebezpečí z různých forem působení. Mohl by být třeba schopný nahlodat demokratický režim a nastolit diktaturu. Takovou pozici ale extremisté v Česku v tuto chvíli nemají, míní. „Na druhé straně je tam riziko individuální radikalizace a přechodu k těm akcím takzvaných osamělých vlků. V tomto směru je třeba být stále bdělý,“ upozornil.
„Je třeba rozdělit případy individuální agrese a situací, které jsou za extremismus pouze označovány,“ reagoval Dostál. Hovořil například o demonstracích během pandemie covidu. „Je nepříjemné to vyhrožování, které v minulé době bylo, ať už koncentráky pro neočkované, nebo přání smrti. Nebezpečné byly i poplašné zprávy v dobíhajícím covidu, kdy se strašilo tím, že budou desetitisíce mrtvých, ačkoli už pro to nebyly žádné důvody,“ řekl.
Na druhou stranu se však objevovaly i šibenice pro ty, kteří schvalovali pandemický zákon. „Šibenice je nevhodná, ale na druhou stranu, to, co se stalo, poškodilo ekonomickou suverenitu České republiky kvůli zadlužení, a to výrazným způsobem. Jsou věci, které je možné odsoudit, ale současně i pochopit, a to je použití šibenice ve chvíli, kdy dojde k takovým věcem, jako je nerespektování soudních rozhodnutí nebo těžké zásahy do ekonomiky,“ myslí si Dostál.
Definice extremismu
Co je ale možné označit za extremismus? Podle Mareše je u nás definován jako něco, co směřuje proti základům demokratického právního státu, nemusí tak jít pouze o násilné aktivity. „Je třeba posuzovat jednotlivé aktivity individuálně, posuzovat, co vedlo lidi k tomu chodit na demonstrace. Například i vztah k Rusku je třeba vnímat v různých kontextech. To, že někdo protestoval proti některým vládním opatřením za doby covidu, nelze automaticky označit za extremismus ani za sympatie k Rusku,“ uvedl.
Naopak za extremismus by se už podle Mareše mohly označit kampaně, které preferovaly ruskou vakcínu Sputnik, hovořily třeba o celosvětovém spiknutí i s antisemitskými motivy, proti kterému se má postavit silné Rusko. „Tam už bych extremismus viděl, stejně tak, jako excesy po některých demonstracích, kdy došlo k razantnímu užití násilí proti policii,“ podotkl.
O extremismu se hovořilo i v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Dostál míní, že určitě není vhodné nosit například nášivku s písmenem Z nebo cokoliv, co symbolizuje ruskou agresi. „Ty demonstrace ale vnímám jako záležitost proústavní a prosystémovou, pokud reagují na věci, které jsou kritiky hodné,“ tvrdí právník.
„Právo na svobodu shromažďování a sdružování – to jsou základní politická práva, která je třeba ctít, a je také se třeba velmi citlivě dívat na jejich případná omezení, dokonce i na to, pokud jsou jejich účastníci nějakým způsobem ze strany státu nálepkováni a označováni. Ale stát rozhodně neoznačuje všechny účastníky těchto demonstrací jako extremisty,“ upozornil Mareš.
Bezpečnostní expert doplnil, že stát ve zprávách pracuje i s kategorií takzvané předsudečné nenávisti, která už nemusí mít v sobě tak jasný antidemokratický element. „Je třeba sledovat celkový motiv demonstrace, ale také rozlišovat jednotlivé skupiny – jak tam jednají nebo jakou používají symboliku. Je třeba oddělit i dění na hlavní demonstraci a to, co se děje potom, což už nemusí být v souladu se zájmy hlavních organizátorů akce,“ vysvětlil.
Vliv dezinformací na dění na demonstracích
Na průběh protestů mají částečně vliv také dezinformace. „Existuje tady scéna, která je už primárně naladěna proti vládě, proti charakteristice systému. Ta vyhledává nejen dezinformace, ale informace, které podporují její světonázor a kterými se ona pak může prosazovat. Objevují se i falešné informace, které část veřejnosti ovlivňují, ale nepřeceňoval bych tu jejich sílu, protože velká část společnosti je hodnotově ukotvena,“ řekl Mareš s tím, že „boj se vede jen o určitou část společnosti“.
Podle Dostála je velmi důležité pečlivě rozlišovat, co je dezinformací, a co nikoliv. „Veřejná debata, které by média měla poskytnout co největší prostor, pomáhá tomu, aby se nebezpečné dezinformace separovaly od informací, které potřebujeme pro politické i osobní rozhodování,“ míní.
Dostál je také přesvědčen o tom, že česká společnost umí rozlišit, co je hoax, a co ne. „K tomu slouží vědecká práce. V mém oboru zdravotnictví je to velmi snadné. V oborech zahraniční politiky je to jistě složitější, protože tam ty informace nikdy plné nemáme. Ale aspoň v té míře, kde to jde, je zapotřebí, aby se dostávaly do veřejné debaty podporovatelé i odpůrci té aktuální vlády,“ řekl.
Jedná se o cenzuru?
Mareš si ale nemyslí, že by lidem s různými názory bylo znemožňováno říci svůj názor. „Sice se někdy můžeme bavit o míře tvrdosti některých rozsudků, například proti verbálním trestným činům, ale pořád bych řekl, že tady existuje mnohem větší míra svobody projevu než v zemích, ke kterým se třeba často hlásí ta skutečná extremistická scéna,“ sdělil.
„Česká republika naštěstí není totalitou, ale právě proto musíme o svobodu slova pečovat tak, abychom nebránili lidem účastnit se politického života. I ostrakizace, cancel culture (kultura rušení) nebo deplatforming (omezení některé informační platformy – pozn. red.) jsou dle mého názoru určitými formami nepřímé cenzury, protože brání určitému výkonu politických práv,“ uzavřel Dostál.
