Když předminulý týden z taneční reality show Stardance vypadla Olga Šípková, přítomné publikum ji vyprovodilo ovacemi ve stoje. Zcela konsternovaná porota jí předtím udělila vysoké body za vynikající předvedení tanců. Diváci, hlasující u televizních obrazovek, ale Šípkovou poslali domů a v soutěži podpořili ty, kterým tanec nejde. Paralela s americkými prezidentskými volbami je nabíledni. Američané si zvolili prezidenta, který je nejen zcela nevypočitatelný, ale navíc je to prokazatelně rasistický a šovinistický hulvát.
Proč bude Trump prezidentem? Odpověď překvapivě najdete ve Stardance
Stejně jako televizním divákům, ani tady lidem nevadilo podpořit nekvalifikovaného kandidáta. Rozhodovali se podle něčeho jiného. Volili proti elitě, proti statu quo. Pochopit tuto bizarní souvislost nám pomůže, když se podíváme nikoliv na pravidla prezidentských voleb, ale pravidla oné televizní soutěže.
Ve Stardance rozhoduje napůl odborná porota a napůl lidé. Z výsledků obou hlasování se sestaví pořadí tanečníků, kde první dostane 10 bodů, druhý 9 a tak dále, a pak se body z obou hlasování sečtou. Olga Šípková dostala od poroty vysoký počet bodů (byla tuším čtvrtá). Aby ze soutěže vypadla, nejen že musela od diváků získat nejméně hlasů ze všech, navíc museli diváci nejsilněji podpořit právě ty soutěžící, kteří podle poroty tančili nejhůře.
Diváci pořadu prostě v tomto dílu nehlasovali o tanci, ale o něčem jiném, což je jejich právo. V každém případě hlasovali proti elitě – zde skupině čtyř expertů, kteří tanci zasvětili celý život a rozumí mu.
Nejsme jako my
Donald Trump měl proti sobě drtivou většinu americké elity. Vzdělanci, úspěšní podnikatelé, celebrity, novináři, dokonce i část jeho strany ho považovala za velké nebezpečí pro jejich zemi i celý svět. Voliči zkrátka poslali i s Hillary celou elitu do řiti. Promiňte, ale lepší výraz čeština v této souvislosti nemá.
Kampaň ukázala, že lze porušit všechna psaná i nepsaná pravidla slušnosti a korektnosti (a porušovaly je obě strany), mít nulovou podporu mainstreamových médií, a přesto lze vyhrát. V srpnu padesát bezpečnostních expertů z jeho vlastní strany varovalo, že Trump je nekompetentní k vedení země. Nevadilo. Podle dnes již zastaralých kritérií Trump neměl kvalitní kampaň a neuspěl v televizních debatách. Nevadilo.
Stačilo, že kandidoval s ideou, že on stojí mimo systém, mimo establishment a posbíral protestní hlasy, kterých bylo letos opravdu hodně. To, že se právě díky tomuto systému a establishmentu stal multimilionářem, je sice důkaz, že Trump vykládá nesmysly, ale voliče to nezajímalo.
To všechno je zajímavé a hodné analýzy, ale nejzajímavější je, co všechno musel volič Donalda Trumpa překousnout, aby mu vhodil svůj hlas. Zdá se, že v historii USA nebyl výčet nutných přimhouřených očí nikdy tak široký, primárky totiž vždy vyprodukovaly víceméně ctihodné muže. Trump je však jejich pravým opakem. Během kampaně hrubě urážel zástupy lidí. Ženy, menšiny, postižené občany. Nevadilo.
Sociologové hovoří o vzpouře chudého bílého muže z venkova, který se cítí elitami zanedbáván ve prospěch menšin. Toto je základem Trumpova úspěchu, ale domnívám se, že by to nestačilo, kdyby se nezměnilo více souvislostí. Především, kdyby se nezměnila média. Co je tedy jinak?
Pravda a lež už neexistují
Mainstreamová média ztratila monopol na pravdu. Levicoví teoretici masmédií již desetiletí uváděli, že média pomáhají udržovat status quo a měli pravdu. Mělo to negativní i pozitivní konotace – na jednu stranu velká média mívala vždycky problém zachytit dlouhodobé trendy, podpořit nové myšlenky či menšinová politická hnutí. Na druhou stranu si vybudovala poměrně spolehlivý systém práce a ověřování, který zabraňoval šíření lží a nesmyslů. Klíčovými slovy byla hodnověrnost a relevance zprávy. Dnešní publikum tento systém nechápe a nezajímá ho.
Sociální média monopol mainstreamových médií roztrhala na kusy. Na Facebooku vypadá zcela smyšlená zpráva úplně stejně jako materiál, na jehož ověření makal tým novinářů půl roku. A co víc, smyšlená zpráva se tam šíří možná ještě rychleji a účinněji, protože splňuje základní pravidlo zprávy – přináší něco nového či nečekaného. Ačkoliv není pravdivá.
Sociální média umožňují lidem masivně znásobit šíři své sociální bubliny. Je známo, že si odjakživa v médiích spíše vybíráme fakta, která potvrzují naše názory, nicméně mainstreamová média nám servírují i jiná fakta, která se nám tolik nehodí. Díky Facebooku a skupině přátel, kterou si tam vytvoříte, můžete tok informací, které vám vyhovují, znásobit, a potlačit informace opačné.
Dříve vám pět vašich kamarádů v hospodě málokdy řeklo něco nového, dnes sedíte v hospodě s pěti sty kamarády několikrát denně a nesmysly, které se tváří jako věrohodné zprávy, si můžete přehazovat mezi sebou donekonečna. Typickým příkladem je uprchlická krize – dodnes po sítích koluje tolik pověr, že není v silách kohokoliv je vyvracet – protože to stojí čas a peníze, a navíc je to v přímém rozporu s názory obyčejných lidí.
Konzumace zpravodajství je v každém případě formou vzdělávání – přichází nové informace, na jejichž základě bych se měl rozhodovat. Otázkou budoucnosti novinařiny je, zda relevance zprávy a jejich informační hodnota zcela ztratí význam. Zda pokusy najít pravdu ještě někoho budou zajímat. Na několika politických polích dnes vidíme, že lhát není problém, po lži nepřichází společenský trest, ale úspěch. Ve světě sociálních médií není důležitá pravda, protože každá pravda se dá zpochybnit nějakým nesmyslem, do jehož šíření nasadíte pár trollů a zbytek si rozeberou dobrovolníci. Je to osvědčená metoda ruské propagandy a Trump ji dobře zná.
V případě jeho vítězství ale nelze říct, že vyhrál jen díky lžím a hoaxům na sítích. Trump vyhrál díky hlasům hodně naštvaných lidí, kteří byli naštvaní kvůli řadě objektivních příčin, jednou z nich je jistě vládnutí Obamy a Clintonové.
Dalším faktorem jeho úspěchu je vzpoura lidí proti elitám, včetně odborníků, opinion-leadrů a tak dále a možnost vytvořit si díky sociálním médiím vlastní infomační bublinu, ve které budu žít. Tato bublina mi umožní třeba legitimizovat si pro sebe hulvátství a sprostotu. Do své bubliny prostě nepustím nikoho, kdo by mi řekl: „Styď se“, a přitom, na rozdíl od minulosti, nezůstávám sám. Hle, jsou nás miliony. Přimhouřit oči je pak mnohem lehčí.
Vítězství Donalda Trumpa přináší poselství, že možné je teď všechno. Voliči se nerozhodovali jen podle politického programu, ale vzhledem ke kandidátovi, který není ani korektní, ani úplně normální, rozhodovali také o starých pravidlech. A rozhodli, že neplatí. Mainstreamová média v USA jen podtrhla svoji totální porážku zoufale špatnou předpovědí výsledků.
Zajímavé je, že se vítězství Trumpa předpokládat dalo. Většina sázkařů v Česku vsadila na něj, já sám jsem vsázel za krásného kurzu 4.30. A elita odborníků v sázkových kancelářích úplně vyhořela.
V České televizi pracuje od roku 1996. Začínal jako redaktor zpravodajství a publicistiky v pořadech Události, 21, Tady a teď nebo Fakta. Později byl vedoucím vydání Událostí a Událostí, komentářů. Působil také v týmu Reportérů ČT, za své reportáže dostal několik novinářských cen. Nyní je šéfredaktorem on-line zpravodajství www.ct24.cz a www.ctsport.cz.
Filip Černý