Blog

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu jmenoval velitelem ruských jednotek nasazených na Ukrajině náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, napsal ruskojazyčný server BBC. Nově utvořený post v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu dosud zastával Sergej Surovikin, který se nyní podle BBC stal Gerasimovým zástupcem.

Prahou prošel po dvou letech covidové pauzy Národní pochod pro život, který je manifestací zastánců tradičních rodin a odpůrců potratů. Lidé manifestovali také za právo potrat podstoupit a kritizovali výroky zástupců Hnutí Pro život ČR, které pochod pořádá. Obě akce se potkaly na konci Mánesova mostu, kde se jejich účastníci slovně střetli a odpůrci průvod krátce blokovali. Policie, která na obě akce dohlížela, zasahovat nemusela. Aktivistky také rozvinuly transparenty už při dopolední mši v katedrále svatého Víta, kterou sloužil arcibiskup Dominik Duka.

Velkou pozornost vzbudil před několika dny blog kardinála Dominika Duky, v němž se mimo jiné vyjádřil k problematice znásilnění na válkou zmítané Ukrajině. Text v pátečních Událostech, komentářích hájil generální vikář pražské arcidiecéze Jan Balík a kritizovala výkonná ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová.

Koronavirová pandemie rozvrací v lidech pocit takzvaného ontologického bezpečí, všímá si ve svém komentáři socioložka Helena Kubátová. I když na jaře měli Češi strach, viděli podle ní světlo na konci tunelu a mnozí vnímali karanténu jako šanci k odpočinku. Nyní je situace jiná. I když začalo nemocných exponenciálně narůstat, řadu lidí to nyní nechává chladnými, zmocnila se jich totiž únava z nejistých vyhlídek.

V současné „koronavirové době“ jsou lidé ústy svých politických představitelů často upozorňováni a napomínáni, aby se nesdružovali, nepořádali oslavy a večírky, necestovali na dovolené a neúčastnili se hromadných akcí. Chtělo by se říci, že s těmito omezeními se nám zcela vytrácí náš běžný a jediný možný „plný život“. „Cesta do normálu“, po které všichni tolik toužíme, se přece spojuje primárně s navázáním tolik důležitých mezilidských kontaktů, které jsou z velké části spojeny se zábavou.

Skončilo druhé kolo voleb do jedné třetiny Senátu. Pro vládní strany jsou výsledky zdrcující. Méně pro hnutí ANO, protože na slabé výsledky ve volbách do horní komory je přivyklé. Naopak v Lidovém domě si sociální demokraté možná už začínají uvědomovat, že neláká ani program, ani osobnosti, píše analytik ČT Kamil Švec.

Závěr čtyřicátých let 14. století zastihl Evropu uprostřed změn. Angličané, vznášející nárok na sporná léna ve Francii, porazili ve velké bitvě u Kresčaku Francouze a jejich spojence, mezi nimiž padl i český král Jan Lucemburský. Království zdědil jeho syn Václav, který přijal panovnické jméno Karel. Obratný politik mířil ve své kariéře vysoko, přes korunu římskoněmeckého krále až na císařský trůn Svaté říše římské, a se svým dvorem se hodlal usídlit v Praze. Jiný slavný dvůr, papežský, sídlil tou dobou v jihofrancouzském Avignonu, a to k nelibosti mnohých kritiků, kteří by papeže mnohem raději viděli v Římě.

Sochy generálů Roberta E. Leea a Stonewalla Jacksona – dvou asi nejznámějších velitelů Konfederace – stály v Baltimoru téměř tři čtvrtě století. Město dlouho zvažovalo, co s nimi, protože podle Afroameričanů symbolizovaly útlak. Nakonec baltimorské sousoší z rozhodnutí radnice padlo, a to po krvavých protestech krajní pravice proti plánu odstranit obdobný památník ve virginském Charlottesvillu v srpnu 2017. V Baltimoru ho nahradila socha těhotné černošky.

Série textů o neštěstích se dosud pohybovala převážně ve vodách tradičních náboženství. Zabývala se interpretací katastrof jako božího hněvu, čarodějnictví, zlého osudu i známky blížícího se konce světa, nahlédla i pod pokličku náboženství axiální éry a jejich pojetí utrpení. V tomto díle, který je zároveň dílem posledním, se religionistka Zuzana Marie Kostićová věnuje tomu, jak chápe katastrofy a utrpení současná alternativní spiritualita.

Série o náboženství a katastrofách se již zabývala božím hněvem, čarodějnictvím, fatalismem a očekáváním konce světa. Ve všech případech tu byly hrozné události interpretovány jako něco negativního – ať už byly trestem za zlé chování nebo osudovou pohromou, která se nedá nijak zvrátit. Existuje však i jiný přístup k lidskému utrpení – totiž jako k cestě k vykoupení. A té se věnuje další text religionistky Zuzany Marie Kostićové.

V předchozích dílech religionistka Zuzana Marie Kostićová popsala, jak různá náboženství pojímají katastrofy jako hněv nadpřirozených bytostí, důsledek působení zla nebo jako nezvratný osud. Extrémním případem všech těchto pojetí je pak milenialismus neboli očekávání konce světa.

Minulé díly série religionistky Zuzany Marie Kostićové se zabývaly pojetím katastrofy jako důsledku božího hněvu nebo čarodějnictví. Existují však i daleko neosobnější formy výkladu nepříznivých událostí. Jednou z nich je myšlenka zlého osudu, který z nějakého důvodu stíhá jedince, rod nebo celou zemi. Na rozdíl od předchozích případů je zde krutý osud založen nikoli na vůli nadpřirozených bytostí nebo působení zlých lidí, ale na ryze neosobních, téměř mechanických procesech.

Minulý díl série ukázal interpretaci katastrof a neblahých událostí jako trestu za lidská provinění nebo zanedbávání povinností. Tentokrát se religionistka Zuzana Marie Kostićová zaměřila na případy, kdy se zlé události vykládají prizmatem čarodějnictví a černé magie.

Na začátku března to v Japonsku vypadalo, že pandemie nového koronaviru bude jen drobnou nepříjemností. V té době odjela studentka Univerzity Karlovy Irena Grynyuková na roční studijní pobyt na univerzitu Waseda, která se nachází v centru Tokia. Pro ČT24 zaznamenala své postřehy, jak se věci daly rychle do pohybu a jak se odrazily ve specifické japonské společnosti.

Povodně, požáry, epidemie, války, přírodní katastrofy – hrůzy, které jsou nevyhnutelnou součástí života všech kultur světa. Někdy projdou téměř bez důsledků, jindy si vyžádají tisíce lidských životů a nechávají po sobě nesmazatelné stopy. Proč však přicházejí, jaký je jejich význam? Ano, věda dokáže měřit zemětřesení, předpovídat povodně i mimořádně účinně bojovat s epidemiemi. Na otázku, jaký mají smysl, si však troufá jedině náboženství. Série, jejíž první díl web ČT24 nyní předkládá, se zabývá některými způsoby, jakými náboženství vykládají katastrofy, neštěstí a lidské utrpení. Její autorkou je religionistka Zuzana Marie Kostićová.

Dopady současných opatření, jejichž cílem je zmírnit průběh celosvětové koronavirové pandemie, pocítíme tak jako tak do nějaké míry určitě všichni. Je také ale evidentní, že je nepocítíme všichni stejně, a nejenom kvůli tomu, že nemoc COVID-19 je pro různé skupiny obyvatelstva různě ohrožující. Zkušenost krizí, které naše společnost v nedávné historii ustála, nám napovídá, že během mimořádných stavů se ukazují slabá místa společnosti a že jedním z těch nejslabších míst globální společnosti jsou obrovské nerovnosti, které v ní panují, uvádí socioložka Marie Heřmanová.

Současná koronavirová krize představuje pro lidi dosud nevídanou situaci. To s sebou přináší zvýšený nápor pro lidskou psychiku. Tipy a rady, jak tuto dobu lépe snášet, přináší psycholog Štěpán Vymětal. Nápomocná podle něj může být i bezplatná aplikace.

V posledních měsících čelí naše organismy koronaviru, naše duše však čelí neméně závažné nákaze psychické – strachu z nemoci a strachu z důsledků epidemie a opatření proti ní. Na psychické a fyzické úrovni tedy paralelně probíhá dvojí proces: jednak hrozba nakažení organismu (pomáhá vitamín C podporující imunitu), potažmo na psychické úrovni strach z nemoci. Za druhé přehnaná imunitní reakce organismu vedoucí ke zhoršování příznaků (pomáhá vitamín D tlumící imunitní reakci), potažmo na psychické úrovni strach z důsledků opatření proti epidemii.

Uprostřed globální pandemie koronaviru nesmíme zapomínat na souvislosti a výzvy, kterým západní civilizace dlouhodobě čelí, píše ve svém komentáři Radovan Dluhy-Smith z katedry rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Dodává, že odborníci už dekády upozorňují na závažné limity globální ekonomiky, zejména pak na její dopad na životní prostředí a přírodu vůbec.

Při pohledu na události z minulého týdne si mnozí pozorovatelé uvědomili, že dělicí linie mezi fiskálně disciplinovaným severem a nezodpovědným jihem stále existuje. Prognóza Evropské komise ukázala, že v rovině ekonomického růstu představuje Itálie nejslabší článek a zároveň i riziko pro udržení stability v eurozóně. Mediálním prostorem rovněž rezonovala verbální přestřelka mezi italským ministrem financí a jeho německým protějškem o podobě vznikající bankovní unie. V širším kontextu však lze prohlásit, že se situace na Apeninském poloostrově za poslední rok výrazně uklidnila.

Před pár dny jsem se šel podívat do pražského Centra architektury a městského plánování na přednášku o dalším rozvoji tramvajové dopravy v Praze. Ve slovech představitelů města, účastnili se například radní Adam Scheinherr nebo Petr Hlaváček, s radostí nacházím opravdový zájem o veřejnou dopravu a její rozvoj. Ovšem dlouhodobě mám pocit, že městu uniká jeden základní problém.

Pokud jste v posledních letech navštívili Prahu nebo patříte k mnoha stům tisícům jejích obyvatel stálých či oficiálně nepřiznaných, jistě vás čím dál častěji popadá intenzivní dojem, že je v ulicích poněkud nepříjemně plno. Ulice středověkého centra ani okolní rezidenční uliční síť z 19. století logicky nezvládají nápor ruchu století jednadvacátého.

V oboru investičního bankovnictví se Deutsche Bank povedl na evropské poměry bezprecedentní úspěch. Nic však netrvá věčně a série přešlapů společně s tvrdou postkrizovou regulací pohřbila ambice frankfurtské banky dominovat tomuto sektoru. Nyní finanční dům prochází jednou z nejrozsáhlejších transformací za dobu své existence a plánuje se zaměřit na nudné, avšak bezpečnější korporátní a retailové bankovnictví.

Nad Doněckou oblastí se 17. července 2014 zřítil boeing 777 malajsijských aerolinií letící na lince z Amsterdamu do Kuala Lumpuru. V troskách havarovaného letu zahynulo všech 298 cestujících a členů posádky celkem z deseti zemí, z toho osmdesát dětí. Pozadí události, jež dodala konfliktu na východě Ukrajiny nový rozměr, shrnuje v komentáři pro web ČT24 Jan Šír z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.