BLOG: Náboženství za Černé smrti: Sebemrskačství kajícníků a pronásledování židů

Závěr čtyřicátých let 14. století zastihl Evropu uprostřed změn. Angličané, vznášející nárok na sporná léna ve Francii, porazili ve velké bitvě u Kresčaku Francouze a jejich spojence, mezi nimiž padl i český král Jan Lucemburský. Království zdědil jeho syn Václav, který přijal panovnické jméno Karel. Obratný politik mířil ve své kariéře vysoko, přes korunu římskoněmeckého krále až na císařský trůn Svaté říše římské, a se svým dvorem se hodlal usídlit v Praze. Jiný slavný dvůr, papežský, sídlil tou dobou v jihofrancouzském Avignonu, a to k nelibosti mnohých kritiků, kteří by papeže mnohem raději viděli v Římě.

Bohatá města v Itálii v té době už zažívala rozbřesk renesanční kultury, spojený s rozmachem obchodu ve středomořských přístavech. A právě skrze ně vpadla roku 1347 do Evropy rána, o jaké se tehdy nikdo nemohl dočíst v žádných kronikách: epidemie dýmějového moru, nazývaná současníky Velké umírání a novověkými autory zpětně pojmenovaná Černá smrt.

Tuto epidemii, která naplno zuřila ještě roku 1351, můžeme bez problémů označit za důsledek rostoucí provázanosti tehdejšího známého světa, především prostřednictvím obchodních tras. Nemoc, která se šířila po asijské Hedvábné stezce, se do Evropy dostala nejspíš po bojích s Mongoly na poloostrově Krym, a to nejprve přes přístav Janov.

Jen sporadicky bránily jejímu šíření čtyřicetidenní (staroitalsky quarante – odtud slovo karanténa) lhůty, po něž musely lodě čekat na moři, než byly vpuštěny do přístavů. Během pouhých dvou let se mor rozšířil přes celou Evropu do Skandinávie, Velké Británie, a dokonce na Island.

Pohromy byly ve středověku, prostoupeném křesťanskou vírou a symbolikou, běžně vykládány v náboženských souvislostech. Podobně jako jiné nákazy, hladomory nebo živelné katastrofy byl i mor, spojovaný navíc s různými astronomickými úkazy na obloze, vnímán jako Boží trest za hříchy lidí, někdy dokonce jako předzvěst posledního soudu.

Procesí kajícníků

Se snahami části tehdejších vládců o jakousi doktrínu sociálního odstupu – ta ve středověké verzi zahrnovala třeba i zazdívání nakažených v jejich vlastních domech – ostře kontrastovala velká procesí kajícníků. Jejich důsledky lze s odstupem staletí obtížně zhodnotit. Představovala především ideální prostředí pro šíření nákazy, nebo pomáhala těm, kdo nakonec přežili, zachovat si příčetnou mysl a udržet aspoň nějaké společenské vazby?

Extrémní verzí kajícnických procesí bylo dobrovolné veřejné bičování se. Počínání těchto takzvaných flagelantů (z latinského slova pro bič) nebylo v polovině čtrnáctého století nové, stejně jako pokání vykonávaná jednotlivci za hříchy celého světa. Bylo to ale právě v době Černé smrti, kdy tyto praktiky získaly hromadný ráz.

Židé jako viníci

Zatímco někteří lidé bičovali vlastní těla, jiní podléhali odvěkému lidskému nutkání nalézt u každého neštěstí potrestatelného viníka. Skupinou ve středověku nejčastěji viněnou za různé pohromy byli židé, nahlížení jako ti, kteří kdysi ukřižovali Ježíše Krista. Podobně jako za trýznivého hladomoru o třicet let dříve byli i za morové rány židé obviňováni z trávení studen a různých spiknutí napomáhajících šíření nemoci. Hněv proti nim často podněcovali putující radikální kazatelé, jejichž dramatické promluvy padaly mezi nemocí sužovaným obyvatelstvem na úrodnou půdu.

Za pozornost stojí, že zatímco epidemie nejvíce zasáhla města na středomořském pobřeží, z nichž některá téměř úplně vyhladila, k pronásledování židů docházelo častěji ve vnitrozemí. Nejvíce trpěly židovské komunity v německy mluvících zemích.

Ve městech Erfurtu, Frankfurtu, Štrasburku nebo Kolíně nad Rýnem došlo v letech 1348 a 1349 k úplnému nebo téměř úplnému vyvraždění židovských obcí, a to za plného vědomí římskoněmeckého krále Karla, který se osobně postaral o beztrestnost pachatelů.

V mysli budoucího císaře hledícího posílit svou moc ve Svaté říši římské zvítězil cynický pragmatismus: hněv lidu byl skrze brutální násilí na čas ukojen, přízeň místních vládců tím pádem získána, a židovské majetky navíc propadly státu. Velká pronásledování židů zažily i další oblasti, jako Švýcarsko nebo Provence.

Růst významu modlitebních kroužků

Ne všechny náboženské reakce na morovou epidemii byly spojeny s násilím. Oslabení tradičních společenských vazeb podnítilo rozvoj takových podob náboženského života, které nebyly přímo závislé na církevní organizaci a v některých případech ani na osobě kněze. Šlo především o různé modlitební kroužky, které, podobně jako praktiky flagelantů, nebyly novým jevem, pod vlivem Černé smrti ale jejich význam vzrostl.

Mnoho kněží zemřelo, organizovaný církevní život často nebyl uprostřed zmaru a strachu možný – a tak si lidé, pro něž byla křesťanská víra samozřejmostí, museli poradit sami. Přijetí těchto soukromých, často rozjímavých podob zbožnosti ze strany církevních autorit se lišilo případ od případu. Někdy byly vítány jako příklady chvályhodné oddanosti Bohu, jindy odsuzovány coby kacířská hnutí.

Sekty praktikující volnou lásku

Zvláštní jev pak představují údajné radikální sekty, které se podle některých dobových pramenů měly vyznačovat výstředními obřady a uvolněnou sexuální morálkou. Nakolik můžeme zprávám o takových hnutích věřit? Nejspíš ne příliš.

Obviňování kacířů ze sexuální nezřízenosti patřilo do koloritu vrcholného a pozdního středověku, a zprávy o sektách libertinů až příliš dobře zapadají do těchto starých klišé. Ačkoliv je pravda, že mnohé letopisy zmiňují obecné uvolnění mravů pod vlivem morové beznaděje, zprávy o rituálech plných volné lásky, jakkoliv mohou znít poutavě, jsou patrně dost přehnané.

Rychlé probuzení k životu

Epidemie Černé smrti začala ustupovat s počátkem padesátých let 14. století, a zanechala po sobě spoušť. Podle nejčastějších odhadů zemřela asi třetina obyvatel Evropy, v některých oblastech na pobřeží i mnohem víc. Mnohá města se dočasně téměř vylidnila, dílem vinou úmrtnosti, dílem útěku přeživších na vnitrozemský venkov.

S ohledem na to je podivuhodné, jak rychle se společnost a kultura pozdně středověké Evropy znovu probudila k životu. Netrvalo dlouho a Angličané dál válčili s Francouzi, církevní představitelé dál vedli spory o to, zda má papež sídlit v Avignonu nebo v Římě. Náboženská kultura zažila vnitřní rozrůznění a rozvětvení. Zatímco bohatí biskupové a kardinálové z italských měst se stávali mecenáši tehdejšího umění a vědy, jiní učenci v čele s Angličanem Janem Viklefem otevřeně kritizovali jejich bohatství.

Rozrůznění zažily i řeholní řády, když se zejména mezi dominikány a františkány začalo stále více bratří obracet k zakladatelským ideálům prostoty niterně prožívané víry, zatímco jiné odnože se přizpůsobovaly městskému způsobu života. Zkušenost širokého lidu se soukromou zbožností podpořila v církvi proudy, které nakonec inspirovaly náboženské reformátory. Na začátku 15. století Jana Husa, o století později Martina Luthera nebo Ulricha Zwingliho, zakladatele protestanství.

  • Autor komentáře působí na Ústavu religionistiky Masarykovy univerzity.

Konec světa, očekávaný částí současníků, ve druhé polovině 14. století zkrátka nepřišel. Stejně jako po mnoha jiných pohromách se i po Černé smrti ukázalo, že lidská civilizace se vzpamatuje z lecčeho. Dokonce dokáže v mnoha ohledech plynule navázat na dobu před pohromou – v dobrém i ve zlém. Platilo to po velké morové ráně a tím spíš to bude platit po nesrovnatelně menších peripetiích roku 2020.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...