Před pár dny jsem se šel podívat do pražského Centra architektury a městského plánování na přednášku o dalším rozvoji tramvajové dopravy v Praze. Ve slovech představitelů města, účastnili se například radní Adam Scheinherr nebo Petr Hlaváček, s radostí nacházím opravdový zájem o veřejnou dopravu a její rozvoj. Ovšem dlouhodobě mám pocit, že městu uniká jeden základní problém.
Ačkoliv se investují nemalé prostředky do technologické preference tramvají a autobusů, skutečná podpora městské dopravy v ulicích je mnohdy na prachbídné úrovni. Pokusím se vysvětlit proč.
Základní preference městské dopravy (hovořím zejména o dopravě tramvajové, ale situace je v obecné rovině platná i pro trolejbusy a autobusy) se dá rozdělit na dva druhy. První nazvěme technologickou či technickou, zahrnout pod ni můžeme vytváření signálních plánů světelných křižovatek, které detekují vozidla městské dopravy a snaží se je „procpat“ co nejrychleji, nebo vymezování oddělených pruhů tak, aby tramvaje, autobusy a trolejbusy nezdržovaly kolony individuální dopravy.
Nás ale bude zajímat jiný druh preference: Včasné a účinné potírání a řešení dopravních přestupků ostatních účastníků silničního provozu tak, aby jejich neumětelstvím netrpěly tisíce cestujících, kteří se pohybují tím pro město nejvhodnějším způsobem – veřejnou hromadnou dopravou. V tomto ohledu Praha začíná výrazně zaspávat, přestože v rukou má všechny nástroje, které jsou potřeba.
Výraznou překážkou přesné a rychlé městské dopravy je naprosto živelné parkování osobních automobilů, které Praha nezvládá efektivně řešit, a raději se zaměřuje například na – pro chod města marginální – špatné parkování v modrých zónách. Řidiči tramvají a dispečeři dopravního podniku ale denně řeší špatně zaparkovaná auta, jež přímo či nepřímo blokují provoz městské dopravy a zdržují tím tisíce lidí. Hříšníci navíc mnohdy odjíždějí zcela beztrestně, přestože jejich konáním vznikla nemalá škoda.
Problém je tak daleko, že vznikají vyloženě absurdní situace. Například kvůli špatně zaparkovanému automobilu se nedávno musela hodinu odklánět tramvajová doprava z Korunní ulice, aby odkloněné tramvaje dorazily ke Zvonařce a zjistily, že na místě stojí na kolejích jiné špatně zaparkované auto a nedá se projet ani tam. Na odtah se kvůli tomu muselo čekat v obou případech téměř hodinu, desítky spojů nabraly výrazná zpoždění, jezdily po jiných trasách, tisíce cestujících přijely tam, kam měly namířeno, pozdě a tramvajová doprava se ještě hodiny rovnala do přesného stavu.
Pomohla by odtahová služba dopravního podniku?
A takové události se opakují vskutku denně. Pokud byste očekávali tlak například na včasné odtahy, očekávali byste marně. Kvůli desítkám minut čekání se často stihne dostavit majitel vozidla a nezřídka odjíždí bez jakéhokoliv postihu, přestože dopravnímu podniku jeho jednáním reálně vznikají vícenáklady, nemluvě o škodě cestujících. Možná by bylo načase zřídit odtahovou službu přidruženou pod dopravní podnik, která by odtahy blokujících vozidel mohla řešit přednostně a co nejrychleji. A ne, proboha, za hodinu.
Po celé Praze je navíc spousta zákazů zastavení, které za tichého přihlížení zodpovědných řidiči osobních automobilů programově ignorují. I toto živelné parkování v důsledku umí městskou dopravu výrazně zpozdit. Špatně parkující totiž mnohdy blokují běžný jízdní pruh, individuální doprava musí jezdit po kolejích – a pokud se vyskytne dopravní zácpa, netvoří se vedle kolejí, ale na nich, tedy v koloně zbytečně stojí i tramvaje. To běžně vídáme například v okolí náměstí Bratří Synků, Strossmayerova náměstí, na předmostí Palackého mostu, ale také v nejužším centru v Jindřišské.
Tohle je tedy ta slibovaná preference?
Ale nejsou to jediné situace, kdy je městská doprava zbytečně zdržována. Denně se v ulicích šourají desítky tramvají za skupinkami dovádějících turistů na koloběžkách, denně se tramvaje plazí za ztrápenými koňmi tahajícími nejužším centrem spřežení (kde je v tomto případě spravedlivý hněv ochránců zvířat?), denně tramvaje blokují ploužící se nekonečné kolony pseudoveteránů a desítky autobusů Hop-on Hop-off vozících za nekřesťanské peníze úzkými a už tak plnými uličkami Prahy turisty sem a tam. Celý den.
Hulvátské paradoxy
V důsledku tedy město vynakládá nemalé úsilí vedoucí k preferenci tramvají, aby mohly volně projíždět křižovatkami, je třeba se však tázat, k čemu to je, když tytéž tramvaje o pár zastávek dále zbytečně stojí kvůli jedincům, kteří opovrhují základními pravidly stanovenými pro zajištění fungování města.
Největším paradoxem pak je následující příběh, který se s minimálními obměnami prakticky neustále opakuje. Řidič špatně zaparkovaného auta blokujícího tramvajový provoz se po mnoha minutách dostavuje a odjíždí se slovy, že se kvůli pár minutám přece nic moc nestalo, že si potřeboval jen něco zařídit. Na dotaz, proč tedy nepřijel městskou dopravou, když nemá kde zaparkovat, odpovídá, že sockou nejezdí, protože nemá čas a městská jezdí neustále pozdě. No aby pozdě nejezdila, když kolem sebe máme tolik podobných hulvátů. Možná by bylo načase dát jim najevo, že nás přestali bavit.
Od dopravy přes žurnalistiku zpět k dopravě.
K novinařině se dostal skrze své dvě veliké záliby: Pasivní sledování hokeje a problematiku veřejné dopravy, zpočátku zejména trolejbusové a zejména ústecké. Nejprve psal v Ústí nad Labem o dopravě do již zaniklého týdeníku, mezi lety 2011 a 2016 pak působil v České televizi na pozici redaktora webu ctsport.cz. Zájem o veřejnou dopravu ho však neopustil a postupně sílil, až jej před dvěma lety donutil vyměnit kancelář na Kavčích horách za poněkud menší, avšak pojízdnou. Nyní řídí tramvaj po pražských kolejích a čas od času se vrátí ke klávesnici.
