Odolnost bakterií proti antibiotikům představuje rostoucí hrozbu pro globální zdraví, protože snižuje účinnost léčby zachraňující životy a současně vystavuje lidi zvýšenému riziku, ať už v souvislosti s běžnými infekcemi, nebo s rutinními lékařskými zákroky, varuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Jak vážný je to problém a jaké možnosti má věda k dispozici, vysvětluje přední expert na toto téma.
Mark de Boer je nizozemský expert na infekční nemoci, který se věnuje v posledních letech hlavně jednomu z nejvážnějších témat moderní medicíny – odolnosti bakterií vůči antibiotikům.
WHO považuje tento problém za jeden z deseti nejzávažnějších, jimž lidstvo v jednadvacátém století čelí. De Boer se snaží tuto situaci řešit pomocí racionálního a vědeckého přístupu, který staví na prevenci nadužívání antibiotik, spolupráci vědců a lepším řízení zdrojů.
Během jeho říjnové návštěvy Prahy, kdy ve Fakultní nemocnici Motol a Homolka sdílel svoje zkušenosti s českými lékaři, s ním hovořila ČT24.
Myslíte si, že si běžní lidé dokážou představit svět bez levných, funkčních a účinných antibiotik?
To je opravdu těžké si představit. Možná je ale lepší se ptát, jestli tento problém takzvané antimikrobiální rezistence už ovlivňuje běžného pacienta. Širší veřejnost si to nejspíše neuvědomuje, ale odborníci v mnoha evropských zemích – a předpokládám, že i v Česku – už desítky let přizpůsobují a mění pokyny a protokoly pro léčbu infekčních onemocnění způsobených bakteriemi právě kvůli antimikrobiální rezistenci.
Vždycky říkám, že jde o jakousi pomalou pandemii, protože tohle není něco, co by přišlo přes noc, ale probíhá to už velmi dlouho. A příčinou je, že většina antibiotik, ne-li všechna, pochází z přírodních produktů, které vytvářejí plísně a další bakterie. A ty jsou na Zemi mnohem déle než my, lidé.
A samozřejmě existoval důvod, proč dokázaly produkovat tento typ molekul: snažily se tak získat určitou výhodu vůči jiným mikroorganismům. Ale tyto mikroorganismy měly samozřejmě protiopatření. A tady jsme u genů antimikrobiální rezistence. Takže tím, že jsme v minulosti, řekněme posledních šedesát nebo sedmdesát let, hojně používali antimikrobiální látky, docházelo k výběru těchto odolnějších patogenů, například v našich střevech nebo na kůži. Takže u bakterií, které nyní musíme považovat za multirezistentní patogeny, není tato odolnost nic nového.
Mark de Boer je profesorem infekčních nemocí na Lékařském centru Univerzity v Leidenu. V letech 2018 až 2025 působil jako předseda Nizozemské pracovní skupiny pro antibiotickou politiku (SWAB) a v současné době předsedá jejímu Ústřednímu výboru pro směrnice. SWAB hraje v Nizozemsku vedoucí roli při vypracovávání národních pokynů pro uvážlivou antimikrobiální terapii a správu antimikrobiálních látek, jakož i při sledování používání antimikrobiálních látek a rezistence v nizozemských nemocnicích.
V roce 2019 byl zvolen členem Americké společnosti pro infekční nemoci (FIDSA). V letech 2024–2026 byl zvolen do výkonného výboru ESGAP, studijní skupiny ESCMID pro antimikrobiální politiku a správu antimikrobiálních látek, kde působil jako čestný tajemník. Od března do září 2025 byl na akademickém volnu jako hostující profesor na Oddělení infekčních nemocí Karolinska Institutet ve Stockholmu, kde i nadále zastává pozici přidruženého výzkumného pracovníka. Mark de Boer je často zvaným přednášejícím a je autorem více než 180 publikací v oboru infekčních nemocí.
Říkal jste, že jde o evoluční problém. Můžete popsat, jak rychle probíhá evoluce bakterií?
Ano, právě tohle je totiž opravdu důležité. My jako lidé potřebujeme k rozmnožení přibližně dvacet nebo třicet let. Ale bakterie E. coli, která způsobuje například infekci močových cest, se dokáže rozmnožit za dvacet minut. Což znamená, že je to opravdu rychlé, takže se i rezistence vůči antimikrobiálním látkám může vyvíjet rychle. Ve skutečnosti to tak ale není. Pokud se podíváte například na procenta rezistence v Evropě, uvidíte velmi pomalý nárůst v horizontu let.
Tady je důležité ještě dodat, že žijeme ve světě plném bakterií. Existuje jich spousta druhů, ale jenom několik procent z nich je pro člověka skutečně nebezpečných. V průběhu řekněme posledních deseti let můžeme pozorovat zřetelný nárůst u téměř všech relevantních bakterií. Takže je patrné, že se antimikrobiální rezistence stále zvyšuje.
Je nárůst této odolnosti bakterií vůči antibiotikům skokový, anebo spíše postupný?
U téměř všech patogenů je to postupné. Typicky se stává, že když se například objeví nové antibiotikum, jsou v odborné literatuře popsány první případy infekcí způsobených bakteriemi s mechanismem rezistence proti tomuto antibiotiku, a pak je na nějakou dobu ticho. Objeví se sice několik ohnisek s patogeny s těmito mechanismy rezistence, o nichž se pak informuje, nakonec se ale tato odolnost stane běžnějším jevem v nemocnicích a poté se objeví ve statistikách epidemiologů a v národních hlášeních o sledování.
To mi zní vlastně docela optimisticky – když víme, že jde o postupný proces, dají se ohledně šíření odolnosti vůči antibiotikům vytvořit funkční modely a předpovídat tak budoucí vývoj. Nebo to chápu špatně?
Já v tomhle ohledu až tak optimistický nejsem. A to proto, že jde, jak jsem řekl, o pomalou pandemii. Je tedy takřka jisté, že to bude stále větší problém. Ale je pravda, že jistá předvídatelnost tohoto vývoje nám dává čas. Čas na to, abychom nemuseli bojovat proti vlně antimikrobiální rezistence. Protože od doby rozmachu moderní medicíny jsou antibiotika léky, které umožňují obrovské množství činností, které dříve nebyly možné. Složité operace, transplantace orgánů, transplantace kmenových buněk, léčba běžných infekčních onemocnění, jako je meningitida, pneumonie nebo infekce močových cest – nic z toho by bez antibiotik nebylo možné.
Jak může věda pomoci
Jednoduchá otázka, ale asi těžká odpověď. Co s tím?
Na prvním místě tady musím zdůraznit, že proti samotné rezistenci nemůžeme udělat vůbec nic, je to prostě evoluční proces. Můžeme ale zahájit opatření, která působí proti dopadům antimikrobiální rezistence. Prvním pilířem, kterým vždy považuji za velmi důležité začít, je prevence infekčních onemocnění. Protože pokud se všichni necháme očkovat proti chřipce a dalším infekčním onemocněním – abych uvedl jeden z nejvýstižnějších a nejdůležitějších příkladů – pak se k lékaři dostaví méně pacientů s horečkou a nemocí.
A to je klíčové, protože část těchto pacientů, kteří budou mít složitější průběh nemoci, dostane antibiotika. Pokud dokážeme předejít závažným bakteriálním onemocněním, jako je například bakteriální meningitida, bude antibiotika potřebovat méně pacientů. Výsledkem pak je snížením počtu pacientů, kteří antibiotika ve skutečnosti nepotřebují.
Druhým pilířem je velmi důležité téma, kterému se chci věnovat podrobněji, a tím je „antimikrobiální stewardship“. Jde o to, aby se antimikrobiální terapie nepoužívala v maximální míře, ale optimálně. Antimikrobiální stewardship zní jako poněkud abstraktní pojem, ale ve skutečnosti jím není.
Antimicrobial stewardship (odpovědné nakládání s antibiotiky) je soubor opatření a postupů, jejichž cílem je zajistit, aby se antibiotika používala správně, bezpečně a pouze tehdy, když jsou skutečně potřebná. Zahrnuje především výběr vhodného antibiotika, jeho správné dávkování a délku podávání s ohledem na konkrétní infekci a zdravotní stav pacienta. Smyslem je dosáhnout co nejlepšího výsledku léčby, omezit nežádoucí účinky a zbytečné užívání antibiotik a zpomalit vznik a šíření antibiotické rezistence, tedy schopnosti bakterií odolávat léčbě. Antibiotic stewardship tak chrání nejen zdraví jednotlivých pacientů, ale také účinnost antibiotik pro budoucí generace.
Co si pod ním můžeme představit?
Zahrnuje všechna organizační a systematická opatření, která mohou odborníci přijmout k dosažení optimální antimikrobiální terapie. Jedná se o multidisciplinární přístup zaměřený na pacienta, v jehož rámci dochází k velmi pečlivému vyhodnocení konkrétního onemocnění, jeho příčiny a původce, jakož i stavu pacienta, a do kterého mikrobiologové, odborníci na infekční nemoci a velmi často i nemocniční lékárníci vnášejí své znalosti s cílem zajistit optimální léčbu. Ne příliš širokospektrální, ne příliš dlouhou, prostě optimální.
Pokud to budete ve svých nemocnicích provádět systematicky, existuje řada opatření, která může takový tým pro správné používání antimikrobiálních látek zavést, aby nemocnice měla lepší výsledky v antimikrobiální péči o pacienty. Navíc se to samozřejmě netýká jen léčby lidí – například ve veterinární medicíně a při průmyslovém využití antibiotik se dá výrazně snížit spotřeba antimikrobiálních látek a přitom zůstat stejně produktivní jako dříve. Myslím, že existují velmi pěkné příklady z Nizozemska a Dánska.
Na dvou pilířích nemůže nic stát pevně – co je tedy tím třetím pilířem?
Třetím pilířem boje proti tomuto dopadu je vývoj nových antimikrobiálních látek. Protože odolnost mikrobů vůči antibiotikům je sestupná spirála, která bude pokračovat kvůli samotnému velmi častému používání antibiotik.
K léčbě a novým cestám se ještě dostaneme, pojďme si teď ale říct, jak častý je to vlastně problém. Třeba u rakoviny víme, že postihne velkou část lidí alespoň jednou za život. Jak častý je výskyt mikrobiální rezistence – hrozí to třeba i mně a mé rodině?
Myslím, že se to týká téměř každého. Samozřejmě, pokud jste zdravý a antimikrobiální látky zatím nepotřebujete, tak to riziko je nízké, ale jak jste zmínil, všichni někdy v životě onemocníme nebo budeme mít nějaký zdravotní problém. Pokud by šlo o onkologický problém – pokračujme v tom příkladu, který jste zmínil – pak budete podstupovat chemoterapii. Pokud podstupujete chemoterapii, váš imunitní systém bude automaticky oslabený. Pokud je váš imunitní systém oslabený, jste náchylnější k infekcím.
Možná jste hospitalizován také kvůli chemoterapii a potřebujete močový katétr, což vás činí náchylnějším k infekcím močových cest. Zátěž infekčních onemocnění způsobených bakteriemi je u těchto skupin pacientů, ale také u seniorů a pacientů s těžkými kardiovaskulárními onemocněními, vyšší. Trpí více bakteriálními infekcemi, a proto budou potřebovat antibiotika častěji. A vzhledem k tomu, jak dnes antimikrobiální látky používáme, je řada z těchto pacientů stále nadměrně léčena a trpí také vedlejšími účinky těchto antibiotik.
A může se stát, že jsou navíc léčeni nadměrně, například příliš širokospektrálními antimikrobiálními látkami. Tím mám na mysli, že pokud například jako onkologický pacient trpíte infekcí močových cest, je velmi důležité provést kultivaci, aby mikrobiolog mohl identifikovat konkrétní patogen. A nejen identifikovat konkrétní patogen, ale také zjistit, na jaký druh antibiotika je bakterie citlivá.
Jak se s tím dá pracovat?
V nemocnicích se obvykle u takových pacientů používají antibiotika, která zabíjejí všechny druhy bakterií, což přispívá k rozvoji rezistence. Ale tady může pomoci týmová práce: tým pro správné používání antimikrobiálních látek, specialista na infekční nemoci a mikrobiolog totiž společně mohou zjistit, které antibiotikum má užší spektrum účinku, je nejvíce zaměřeno na danou bakterii, a tedy je obvykle i nejúčinnější. Současně tito experti mohou doporučit co nejkratší dobu, která je nezbytná, aby léčba zabrala. Díky takovému postupu se u pacienta nevyskytnou vedlejší účinky širokospektrálních antibiotik, které jsou obvykle závažnější než u antibiotik s užším spektrem účinku, zaměřených přímo na daný patogen.
A pacient také nebude trpět příliš dlouhou léčbou, protože pak se mohou objevit i vedlejší účinky, například na zažívací trakt, jako je nevolnost a průjem, nebo kožní vyrážka, kterým lze v mnoha případech předejít.
Globální problém
Zhoršuje se tato situace? Jste v oboru už dlouho a máte bohaté zkušenosti. Když ji porovnáte se situací před deseti nebo dvaceti lety, o kolik je tento problém nyní závažnější?
Bohužel je zjevně mnohem závažnější. Dokonce i v Nizozemsku, které je v Evropě obecně považováno za zemi s nízkou rezistencí, vidíme stále více pacientů s komplikovanými infekcemi, u nichž můžeme stále použít pouze jedno nebo dvě rezervní antibiotika poslední linie. Před deseti, dvaceti lety to tak nebylo. A jsem si jistý, že k tomu dochází i tady v Česku.
Říkal jste, že Nizozemsko je na tom dobře. Existují nějaké výrazné geografické rozdíly třeba mezi Evropou a zbytkem světa?
Je velmi dobře, že jste to zmínil, protože antibiotická rezistence je celosvětový jev, a proto je to také prioritou například Světové zdravotnické organizace. Omezení nadužívání antimikrobiálních látek samozřejmě funguje jenom tehdy, pokud provádíte výše popsaná řešení a uplatňujete všechny zásady stewardshipu na mezinárodní úrovni.
WHO dělá všechno, co je v jejích silách, aby se tyto programy správného nakládání s antimikrobiálními látkami rozšířily po celém světě. Kdybychom se podívali do specializovaných map, viděli bychom, že zejména Indie a jihovýchodní Asie jsou oblasti, kde lékaři i pacienti čelí extrémně problematickým situacím v souvislosti s antimikrobiální rezistencí. Nicméně i v zemích jižní Evropy je tento problém o něco závažnější než v severozápadní Evropě. A to je tak trochu také geografická záležitost.
V médiích se často používají metafory jako „válka s bakteriemi“. Líbí se vám tyto metafory, jsou přehnané, anebo jsou někdy užitečné?
Jak jsem už řekl, žijeme ve světě bakterií – a jen velmi malé procento bakterií je pro člověka skutečně škodlivé. Naopak pravděpodobně mnoho bakterií plní nějakou funkci někde v našich ekosystémech nebo také v našich střevech. Víme, že existuje mikrobiom, jak tomu říkáme. A jsou v něm všechny druhy bakterií, přičemž víme, že pokud máme dobrý mikrobiom, tak je to pro naše zdraví dobrá věc. Bakterie bych tedy neviděl ani jako dobré, ani jako špatné.
Když je ale narušena rovnováha mezi vaším imunitním systémem a obrannými mechanismy a zejména patogenními bakteriemi, pak se věci zvrtnou. Obecně však evoluce zařídila, že s bakteriemi koexistujeme. Myslím si tedy, že z biologického hlediska nejsou pojmy „dobré“ a „špatné“ v tomto kontextu opravdu použitelné. Slovo „válka“ je v této souvislosti tedy nevhodné.
Během pandemie covidu-19 jsme viděli, jak důležitá je diagnostika. Jde o to problém najít a poté vyřešit. Jak důležitá je v této souvislosti?
Je nesmírně důležitá, zejména v lékařské péči. Máme velké štěstí, že existuje samostatný obor, mikrobiologie, který se zaměřuje na rychlou diagnostiku, spolehlivou diagnostiku, hlášení výsledků a jejich přenos do klinické praxe. Ale opravdu bych chtěl zdůraznit, že se jedná o velmi důležitý obor v oblasti sledování.
Nové naděje
V diskusích o antibiotické rezistenci se většinou mluví o nových lécích, do nichž se vkládá spousta peněz. Jak je tomu v oblasti diagnostiky, dochází tam k nějakému pokroku?
Ano, takový pokrok tady opravdu je. Ale přístup k těmto novým technikám, které umožňují ještě rychlejší detekci antimikrobiální rezistence, není dostupný po celém světě. Některé typy testů, ty sofistikovanější, jsou například k dispozici jen v univerzitních nemocnicích a možná v bohatších zemích i v každé nemocnici. Ale v zemích globálního Jihu v mnoha nemocnicích tyto testy nejsou snadno dostupné.
A pak se samozřejmě situace může velmi rychle zkomplikovat, protože neznáte konkrétní typ antimikrobiální rezistence. A to nás opět přivádí k významu mikrobiologie, která nám ukáže: „Dobře, u tohoto pacienta máme kultivaci mikroorganismů, která vykazuje tento konkrétní typ antimikrobiální rezistence.“ Nemůžeme tedy podat léčbu A, ale měli bychom podat léčbu B. A samozřejmě je pak úkolem infekcionisty zohlednit celou situaci, protože to, co se často velmi přehlíží, je skutečnost, že antimikrobiální látky jsou ve většině případů jen způsobem, jak posunout rovnováhu – tu samou rovnováhu, o které jsme mluvili dříve – ve prospěch pacienta.
Někdy se však pacientovi už daří lépe díky jeho vlastnímu imunitnímu systému. Přirozený průběh bakteriální infekční nemoci není vždy tak špatný. A pak může být někdy lepší antibiotika nepodávat.
Lidé dnes opravdu silně věří v moderní lékařskou vědu a podle mých zkušeností moc nechápou, proč se nevyrábějí žádná nová antibiotika. Mohl byste tedy vysvětlit, proč je tak těžké vyvinout nová a lepší antibiotika?
Myslím si, že většina lidí si pamatuje zlatý věk nových antibiotik, tedy dobu mezi lety 1950 a 1980, kdy se na trh dostalo mnoho nových antibiotik. Poptávka byla obrovská. Lidé si navíc nebyli vědomi rozvoje antimikrobiální rezistence, protože toto povědomí se začalo rozšiřovat až od počátku 90. let dvacátého století. A to je také doba, kdy počet nových antibiotik uváděných na trh začal klesat. Problém totiž ještě nebyl tak velký, ale trh byl víceméně uspokojen. A pokud se vyskytl jeden nebo několik případů antimikrobiální rezistence, samozřejmě se farmaceutickým společnostem nevyplatilo vyvíjet specifická antibiotika jen pro pár případů.
Právě proto bylo mnoho programů zrušeno a řada farmaceutických společností se rozhodla nepokračovat ve vývoji nových antibiotik. Poté se ukázalo, že se jedná o poměrně velký problém, který se dále rozvíjel, a my jsme chtěli jeho dopad zmírnit. Řekněme od roku 2000 se z vědeckých kruhů ozývaly hlasy volající po vývoji nových antibiotik.
Na druhou stranu, pokud by se vyvinula nová antibiotika, šlo by o nová rezervní antibiotika určená výhradně k léčbě těch nejrezistentnějších bakterií. A pak jsme si řekli: „No, samozřejmě existuje antimikrobiální stewardship.“ Pokud bychom toto antibiotikum začali nyní používat pro nejrůznější jiné indikace, dojde k rychlému rozvoji antimikrobiální rezistence i vůči tomuto novému antibiotiku. Měli bychom tedy toto antibiotikum ponechat jako rezervní. Budeme ho používat velmi uvážlivě.
To ale samozřejmě nebylo to, co farmaceutické společnosti chtěly slyšet. Potřebovaly totiž návratnost investic, protože vývoj nového antibiotika je velmi nákladný. A to do jisté míry brzdí a ztěžuje vývoj nových antibiotik. Nyní jsme v situaci, kdy je zcela zřejmé, že se jedná o dlouhodobý a poměrně závažný problém, a to nejen v Evropě, ale také v Americe, v Indii, v Číně a v jihovýchodní Asii – doslova po celém světě.
Jak vidíte, v posledních deseti letech se na trh opět dostalo několik nových antibiotik. Máme tedy k dispozici poměrně značné množství nových antibiotik. Měli bychom si však v kontextu toho, co jsem vám řekl dříve, uvědomit, že se jedná o dočasná řešení. Musíme zavést správné nakládání s antimikrobiálními látkami a prevenci infekčních nemocí, abychom měli dostatek času na adaptaci, ale také na to, abychom se na věc dívali v širších souvislostech a udržovali obyvatelstvo zdravé všemi možnými způsoby. A za druhé, abychom moudře využívali antibiotika, která máme k dispozici. Tedy nasadit týmy, které budou šířit správné používání antimikrobiálních látek.
Existují i jiné přístupy k léčbě bakteriálních onemocnění. A proto se hledají další způsoby, jak léčit bakteriální onemocnění bez antibiotik, například pomocí bakteriofágů. Mohl byste o tom říci něco více?
V současné době opravdu probíhá nejen vývoj nových antimikrobiálních látek, ale roste také zájem o alternativy, jako jsou bakteriofágy a jiné typy přístupů. A myslím si, že jako vědecká komunita máme povinnost tyto cesty prozkoumat a zjistit, jakou mají hodnotu. Například bakteriofágy byly víceméně znovuobjeveny. Jde o viry, které umí ničit bakterie. Ale je s nimi stejný problém jako s antibiotiky, protože víme, že některé bakterie odolají jejich útoku a pak se u nich mohou vyvíjet prvky spojené s nějakou odolností.
Dalším nápadem bylo použít směs bakteriofágů, tedy ne jeden bakteriofág, ale různé typy pro stejnou bakterii. Problémem ale je, že pro některé bakterie jsou zapotřebí specifické viry, takže ani bakteriofágy nejsou žádným zázračným prostředkem. Stále ještě nevíme, jak je rychle získat, jak dostatečně rychle najít správnou kombinaci a dopravit ji do místa infekce, ani například jaká koncentrace je k tomu zapotřebí. Takže existuje stále ještě mnoho vědeckých otázek, které je třeba nejprve vyřešit, například také zatím plně nechápeme, jak přesně jsou tyto bakterie rezistentní vůči bakteriofágům.
Existují vědci, kteří zasvětili svou kariéru právě odhalování toho, jak to přesně funguje. Já mezi ně sice nepatřím, ale existují a bylo by velmi zajímavé mít tyto znalosti, nicméně v tuto chvíli si myslím, že ještě nejsme v bodě, kdy bychom mohli nasadit fágovou terapii jako alternativu k antibiotikům. A ani nedokážu předpovědět, zda se k tomu někdy dostaneme, protože máme stejný problém s rezistencí jako u antibiotik.
Umělá inteligence může pomáhat
Omlouvám se, tahle otázka je ale v současné době prakticky povinná. Co umělá inteligence, pomáhá nějak?
Tato otázka se mi líbí, ale myslím si, že odpověď na ni se bude měnit měsíc od měsíce, protože právě tak rychle se vyvíjí umělá inteligence. Podle mých pozorování odborníci na infekční nemoci i vědecká komunita umělou inteligenci velmi vítá jako pomoc při řešení našich problémů, a to nejen z vědeckého hlediska, kdy chceme umělou inteligenci využít k novým objevům, například při vývoji antibiotik, ale také bychom ji mohli lépe využít v zavádění opatření.
Víme sice hodně o tom, jak optimalizovat antimikrobiální terapii, ale opravdu ji potřebujeme zavést i do přímé péče o pacienty – a možná nám v tom právě umělá inteligence pomůže, abychom to dělali efektivněji, rychleji a abychom mohli naše strategie vyvíjet rychleji.
Takže ano, myslím si, že AI opravdu pomůže, ale jak vám může potvrdit každý vědec, musíme se také naučit umělou inteligenci používat a musíme přemýšlet o tom, kde chceme, aby byl člověk součástí procesu, a kde chceme, aby umělá inteligence odvedla tu nejtěžší práci.
Používáte ji vy sám pro svůj výzkum, pro svou práci?
Ano, začali jsme začleňovat umělou inteligenci do několika projektů. Existuje mnoho klíčových otázek v oblasti antimikrobiálního stewardshipu, u nichž se ptáme, zda by nám umělá inteligence mohla pomoci.
Jednou z nich je možná tvorba doporučených postupů, které chceme mít pro antimikrobiální terapii aktuální, což ve skutečnosti znamená, že musíme neustále revidovat údaje o antimikrobiálních látkách o nové články a studie. A to vyžaduje velké lidské úsilí. Jednou z otázek je, jak můžeme využít umělou inteligenci důvěryhodným a metodickým způsobem, aby nám s tím pomohla.
Dalším způsobem využití umělé inteligence je organizovat a analyzovat údaje o pacientech v reálném čase, abychom zjistili, jestli dokážeme identifikovat nebo předpovědět například pooperační infekci, protože s umělou inteligencí lze vytvářet mnohem sofistikovanější predikční modely než bez ní. Takže jedním z cílů je využít umělou inteligenci k vytváření predikčních modelů a shromažďování dat, abychom zjistili, kdo je nejvíce ohrožen pooperační infekcí, vyvinout algoritmy, které měří, kolik pacientů a v jakém čase v nemocnici trpí sepsí. S těmito poznatky pak můžeme přizpůsobit naše preventivní opatření, a pokud zabráníme vzniku či rozvoji bakteriálního onemocnění, samozřejmě použijeme méně antibiotik.
Zníte nadšeně.
Ano, to jsem. Jako vědec bych měl říct, že bychom měli AI určitě prozkoumat.
Nevím, jestli to není přehnané, ale vidím v tom určitou paralelu k tomu, o čem jste hovořil na začátku. Hovořil jste o rychlosti evoluce bakterií a umělá inteligence je vlastně způsob, jak urychlit naši evoluci, protože je tak rychlá.
Tahle myšlenka se mi moc líbí a myslím si, že to je také to, v co doufáme. Ale je pravdou, že tu stále máme spoustu otazníků. Ale určitě bychom se měli zbavit představy o nějaké lenosti, že bychom mohli začít lenivět a myslet si, že umělá inteligence za nás tu práci udělá. Tohle by byla chyba, kterou vědomě či nevědomě můžeme velmi snadno udělat, a která by nás také zavedla na cesty, jež jsou ještě problematičtější než ta, po které se vydáváme teď.
Chtěl byste něco říci ještě na závěr?
O antibiotické léčbě panuje spousta mylných představ. Pomocí stewardshipu se dá snadno dosáhnout výsledků, které jsou pro každý zdravotnický systém velmi snadno uskutečnitelné a přinášejí reálné pozitivní výsledky.
To, co popisujete, zní levně, ale není to snad proti vůli farmaceutického průmyslu?
Myslím, že jako lékaři a vědecká komunita bychom se neměli starat o vůli farmaceutického průmyslu, ale o blaho našich pacientů.
