Sexuální skandál připravil amerického vědce Davida Sabatiniho o prestižní místo i důvěru kolegů. Teprve po pěti letech od začátku kauzy se mu podařilo získat vysoké odškodné od kolegyně, která ho z nevhodného chování obvinila. Vědec v současné době spojil svou kariéru s Českem.
Biochemik David Sabatini byl před pěti lety vyobcován z americké vědecké obce poté, co vyšetřování odhalilo, že porušil pravidla týkající se sexuálního obtěžování. Teď se dočkal satisfakce: podle odborného časopisu Science mu soud ve státě Massachusetts přiznal odškodné ve výši šesti milionů dolarů (120 milionů korun) v rámci jeho žaloby za pomluvu proti Kristin Knouseové.
Právě tvrzení této jeho bývalé kolegyně z Whiteheadova institutu pro biomedicínský výzkum o sexuálním obtěžování vedla k tomu, že byl Sabatini propuštěn jak z tohoto institutu na univerzitě MIT, tak i na jeho druhém pracovišti v Lékařském institutu Howarda Hughese.
Sabatini už v minulosti prohrál soudní spory proti institutu a jeho ředitelce Ruth Lehmannové a rozhodnutí v novém občanskoprávním sporu nemá přímý dopad na závěry původního vyšetřování, ale Sabatini a jeho příznivci ho vnímají jako ospravedlnění. Někteří jeho přátelé už na sociálních médiích vyzvali institut, aby přehodnotil své závěry, a požadují také rezignaci Lehmannové.
Sabatini po zavržení americkou vědeckou komunitou začal novou kariéru na pražském Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd (ÚOCHB). Jeho ředitel Jan Konvalinka pro ČT uvedl: „Je třeba zdůraznit, že šlo o civilní spor dvou osob, náš ústav nebyl žádným způsobem součástí sporu. Před přijetím Davida Sabatiniho jsme se důkladně zabývali okolnostmi jeho odchodu z předchozího působiště a rozhodnutí nabídnout mu místo na ÚOCHB bylo výsledkem pečlivého posouzení všech tehdy dostupných informací a nikdy jsme neměli důvod zapochybovat o tom, že jsme udělali dobře. Na roli Davida Sabatiniho v našem ústavu se nemění nic.“
Nový verdikt ale Konvalinka považuje za důležitý. „Mám pocit, že v důsledku soudního rozhodnutí se mění veřejné mínění v akademických kruzích, které si nyní kladou otázky, jak k celé věci mohlo dojít, a oceňuje postoje těch, kteří se Davida Sabatiniho s určitým osobním rizikem od začátku zastávali,“ dodává.
Příběh zkažené kariéry
David Sabatini byl jedním z nejslavnějších vědců světa. Spekulovalo se dokonce, že by mohl dostat Nobelovu cenu, objevil totiž neznámou signální dráhu, které se říká mTOR. Ta je zodpovědná za mnoho typů rakoviny, a proto se považuje za velmi důležitý cíl pro léčbu této civilizační choroby. Sabatiniho kariéra ale dostala zásadní ránu roku 2021.
Po čtyřiadvaceti letech tak dostal výpověď z Lékařského institutu Howarda Hughese i z MIT kvůli nevhodnému chování na pracovišti. „Doktor Sabatini porušil zásady Institutu týkající se sexuálního obtěžování a další zásady, které nesouvisejí s pochybením při výzkumu,“ zdůvodnila tehdy ukončení spolupráce ředitelka institutu na MIT.
Vědec navázal tajný sexuální vztah se svou kolegyní Kristin Knouseovou, která si na něj pak stěžovala. Tvrdila, že s ní měl sexuální vztah přímo v ústavu, a to přesto, že to jeho pravidla explicitně zakazují. Největším problémem přitom podle zprávy bylo, že v té době byl jejím vedoucím – a očekávalo se od něj, že jí napíše v budoucnu doporučující dopisy.
Sabatini pak přiznal, že se některých chyb opravdu dopustil. Argumentoval ale tím, že sexuální vztah byl z obou stran dobrovolný, a vyšetřování i trest považoval nepřiměřené. Na otázku ČT, která s ním hovořila v roce 2023, jestli něčeho lituje, odpověděl: „Určitě. Ano. Ale taky jsem si uvědomil, že svět je plný dobrých lidí a spousta z nich mi za tu dobu pomohla.“
Restart v Česku
Sabatini se stal v USA „personou non grata“. Jenže pravidla, která porušil, v Evropě neexistují, takže našel nové místo právě na starém světadílu. Konkrétně v Česku, jeho výzkum je totiž blízký tomu, co zkoumají v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. A právě ten ho zaměstnal.
Američan tak získal nové místo nejprve přímo v Praze, v dubnu roku 2024 se ale stal zakladatelem první americké pobočky této vědecké instituce v USA. Centrum vzniklo v Bostonu, kde sídlí nejen slavné akademické instituce, jakými jsou například Harvardova univerzita, MIT nebo Centrum klinické medicíny v Bostonu, ale také řada firem podnikajících v biochemii.
„Tuto příležitost jsem dostal jen díky úžasné štědrosti a neúnavnému úsilí desítek lidí, kteří mě podporovali veřejně nebo ze zákulisí. V bostonské laboratoři se chci zaměřit na vědecké otázky související s růstem, metabolismem a stárnutím, tedy na problematiku, které se věnuji už desítky let. Kromě toho budeme spolupracovat s kolegy, kteří se zabývají strojovým učením. Cílem je vytvářet a využívat velké soubory dat umožňující řešit rozmanitá témata, včetně účinku léků a enzymů,“ popsal vědec pro ČT24.
ÚOCHB je s jeho rolí velmi spokojený a oceňuje, jak moc dokázal svou odborností i kontakty české vědě pomoci. „David Sabatini dokázal za necelé tři roky vybudovat z nuly plně funkční vědeckou skupinu působící na dvou místech: v Praze a v Bostonu. Ve skupině působí řada českých i mezinárodních studentů, postdoků a seniorních vědců. Pro americkou pobočku ústavu získal podporu od soukromých dárců ve výši 25 milionů dolarů, pro pražskou část skupiny získal prestižní grant Evropské hematologické asociace EHA. Pod hlavičkou ústavu doposud publikoval dvanáct prací v prestižních světových časopisech jako Nature, Science nebo Cell. David Sabatini tak výrazným způsobem zvýšil viditelnost ÚOCHB, Akademie věd i Česka jako místa pro špičkovou mezinárodní vědu,“ uvedl ústav pro ČT.
Jeho skupina konkrétně objasnila struktury proteinového komplexu GATOR. Ten pomáhá buňce vnímat aminokyseliny, tedy základní stavební kameny bílkovin. Zjednodušeně řečeno buňce sděluje, jestli má dost živin a může růst, nebo jestli hladoví a růst má zastavit. Tento mechanismus řídí růst buněk: dovolí jim růst jen tehdy, když mají k dispozici živiny. Zároveň tím ovlivňuje stárnutí buněk i nekontrolované bujení, které je typické pro rakovinu. Projekt navazuje na zmíněný objev signální dráhy mTOR.
Jeho další projekt mapuje, jak stárnou lysozomy (organely fungující jako „trávicí soustava buňky) v jednotlivých tkáních těla. Výsledkem má být atlas, který ukáže, jak se stárnutí liší tkáň od tkáně. U mozku má tento výzkum přímou souvislost s neurodegenerativními onemocněními.
