Ukryté na nemocničních chodbách, šířící se v malých nenápadných vlnkách. Z hlediska lidského času pomalu a nenápadně, ale současně nezastavitelně a tak, aby co nejlépe odolávaly lidské medicíně. A podařilo se jim to – z obyčejných bakterií se staly „superbakterie“ odolné vůči většině antibiotik. Vědci teď popsali, jak tato cesta vypadala.
Acinetobacter baumannii. Tato dvě slova označující bakterii rozšířenou i u nás nejsou obecně příliš známá. Ale o to horší pověst má mezi lékaři. Protože právě tento patogen se už desítky let nenápadně šíří nemocnicemi po celém světě. Evolučně se přizpůsobil tak, že zdravým lidem neublíží, ale napadá ty zranitelné, tedy hospitalizované. A co je nejhorší – velmi šikovně se přizpůsobuje, takže odolává stále více lékům, které proti němu lidé nasazují.
Vědci teď popsali, jak se tato bakterie rozšířila po světě. Objevovala se sice sporadicky už v devadesátých let dvacátého století, ale pak jako by najednou nemocnice zaplavila. Podle nové studie bylo její šíření nenápadné, takže její výskyt širší veřejnost nejspíš podcenila.
Staré bakterie, nové metody
Mikrobiologům se teď podařilo najít desítky let staré vzorky této bakterie a pomocí genetické analýzy vytvořit jakýsi rodokmen tohoto organismu. Díky tomu popsali jeho historii až do sedmdesátých let minulého století.
Zjistili, že se tato bakterie po desetiletí tiše vyvíjela a přizpůsobovala nemocničním podmínkám a druhu Homo sapiens, který se tam vyskytuje. Celou tu dobu v sobě hromadila drobné změny, které ji adaptovaly na toto prostředí a nakonec jí umožnily získat současnou odolnost vůči antibiotikům. Její příchod podle autorů studie připomínal vlny na rybníce za bouře. Přicházela jedna za druhou, ale ty první byly drobné, takřka nepostřehnutelné. Ale každá další byla větší – a ty poslední, konkrétně po roce 2010, už měly sílu, aby otřásly pomyslnou loďkou evropského zdravotnictví.
„Naše práce poskytuje jeden z dosud nejjasnějších obrazů toho, jak se může antibiotická rezistence postupně hromadit – a poté náhle převážit misky vah ve prospěch patogenu. Jedna věc je jasná – tato superbakterie se neobjevila jen tak. Vznikala po celá desetiletí a stále se vyvíjí,“ uvedli autoři práce.
Nová hrozba
Pokrok v poznání umožnila kombinace archivních vzorků a nejmodernějších sekvenčních metod. Díky tomu se povedlo popsat, kde se vzaly současné kmeny a jaké je jejich spojení s těmi z dvacátého století. Mikrobiologové tak mohli sledovat, jak se postupně selektovaly vlastnosti spojené s odolností proti léčbě, až převážily a z běžné bakterie se stala „superbakterie“, jak se často přezdívá mikroorganismům odolným vůči většině antibiotik.
Tým výzkumníků také zjistil, že daná bakterie není jediným jednotným kmenem. Místo toho ji lze rozdělit do nejméně čtyř odlišných skupin, z nichž každá sleduje svou vlastní evoluční cestu. Tři z těchto „větví“ zřejmě vykazují postupnou, krok za krokem probíhající evoluci v průběhu času – jako pomalý genetický závod ve zbrojení proti moderní medicíně.
Čtvrtá skupina se ale od ostatních liší. „Zdá se, že tato linie se odštěpila nezávisle a v nedávných vzorcích je nyní detekována častěji. To je znepokojivé, protože to znamená, že se možná již začíná prosazovat novější a potenciálně lépe přizpůsobená varianta,“ varují experti.
