Před třemi lety se podařilo Vesmírnému dalekohledu Jamese Webba podívat do tak velké vzdálenosti, že v podstatě pozoroval dobu jen asi 600 milionů let po vzniku vesmíru, tedy relativně krátce po Velkém třesku.
Na snímcích z Webbova teleskopu vědci zachytili spoustu zvláštních objektů, malých červených teček, které nepřipomínaly nic, co astronomové znají. Když je studovali detailněji, záhada se jen zvětšila – přibližně o 1,5 miliardy let později totiž všech asi 300 teček zmizelo stejně podivně, jako se objevily.
Teď vědci přišli s možným vysvětlením, co by toto „akné na tváři kosmu“ mohlo být.
Světlo se šíří konečnou rychlostí, takže když se díváme na vzdálený objekt, nevidíme ho takový, jaký je „teď“, ale takový, jaký byl v okamžiku, kdy z něj světlo vyrazilo na cestu k Zemi. Čím dál je galaxie nebo hvězda, tím déle jejímu světlu trvalo, než k nám dorazilo.
Webbův dalekohled je natolik citlivý (zejména v infračerveném spektru), že dokáže zachytit i nesmírně slabé světlo z objektů vzdálených miliardy světelných let, takže v podstatě ukazuje, jak vesmír vypadal krátce po svém vzniku – protože právě tak staré je to světlo, které právě teď zachycuje.
V nové studii navrhují, že by se mohlo jednat o plynová mračna zhroucená do neuvěřitelně hustých a exotických objektů, jako jsou „hvězdy s černými dírami“.
Pohled do doby, kdy byl vesmír jen batole
Pokud považujeme současný vesmír za dospělý, pak byl v době, kdy existovaly Malé červené tečky neboli LRD (opravdu je to oficiální název tohoto fenoménu) pouhým batoletem – místo, v němž nyní žijeme, je důsledkem tehdejšího potenciálu vesmíru.
Vědci prozkoumali celkem 83 teček LRD a zkusili o nich vypátrat co nejvíc. Zjistili, že 36 z nich, včetně většiny těch nejjasnějších, vlastně nebyly jen osamocené tečky, ale že se u nich vyskytoval alespoň jeden další objekt, který jasně vyzařoval modré ultrafialové světlo. A přestože na snímcích z dalekohledu vypadaly objekty jako téměř neviditelné, měly obrovskou hmotnost – v rozmezí od stovek milionů až po miliardy hmotností Sluncí.
Podle rozhovoru, který poskytli autoři studie odbornému webu Live Science, to naznačuje, že by se mohlo jednat o hvězdokupy nebo dokonce i relativně malé rané galaxie, které vyzařovaly obrovské množství ultrafialového záření. A právě tyto doprovodné objekty by mohly způsobit vznik červených teček. Jak?
Potomci malých červených teček
Plynová mračna, jež jsou v kosmu na mnoha místech, se normálně rozpadají a nebo z nich vznikají vlivem gravitace hvězdy. V tomto případě se ale zřejmě stalo něco jiného, podivnějšího. Silné ultrafialové záření z okolí totiž mohlo výše popsaný proces změnit. Podle studie stlačilo plynová mračna do supermasivních hvězd. Ty ale byly až příliš obří, takže se okamžitě začaly hroutit do černých děr. To vysvětluje jejich krátkou existenci i to, proč po nich nezbyla ve vesmíru žádná informace.
Podle astrofyziků mají všechny malé červené tečky zřejmě nějakého podobného „partnera“, jen se ho zatím nepodařilo u všech objevit. Tato hypotéza je zatím jen na počátku, nedá se tedy říci, že jde o jednoznačné vysvětlení. Ale pokud by byla pravdivá, pak by to pomohlo vysvětlit i další slavnou záhadu. Věda zatím neměla dobré vysvětlení pro to, jak je možné, že supermasivní černé díry byly tak gigantické už takto brzy po vzniku kosmu.
Tato hypotéza naznačuje, že by mohlo jít o zbytky po malých červených tečkách – z nichž se staly obří černé (a tedy neviditelné) tečky. A možná by se to mohlo týkat i černé díry v centru Mléčné dráhy.
