Galaxie

Pátrání po podivné formě hmoty, kterou vědci označují jako temnou, je možná na začátku nové kapitoly. Výzkum japonského fyzika Tomonoriho Totaniho totiž naznačuje, že ji odhalil, a to na místě, kde by jí mělo být spíše méně.

Při pohledu z boku vypadá Mléčná dráha jako plochý disk. Nová data z kosmického dalekohledu Gaia ale ukazují, že se tento disk vlní, jako by jím něco procházelo.

Vědci představili dosud největší simulaci vesmíru. Aktuálně ji zveřejnilo konsorcium Euclid. Tato obří kosmická mapa obsahuje 3,4 miliardy galaxií, každá z nich je přitom detailně vymodelována s více než čtyřmi sty různými vlastnostmi.

Změny magnetického pole supermasivní černé díry M87 jsou podle nového výzkumu nečekaně dynamické a velké. Prokázal to výzkum pomocí virtuálního teleskopu, který vědci nedávno významně vylepšili.

Na obloze se možná rozkládá obří kosmické mračno, které je při pohledu ze Země větší než Slunce i Měsíc. Ale protože je tvořené temnou hmotou, je neviditelné. Astrofyzici to popisují v nové studii, která zatím vyšla v předběžném přístupu a teď prochází recenzním řízením.

Když začala nově odhalená černá díra pohlcovat hmotu ve své galaxii, byl vesmír starý pouhé půl miliardy let, z hlediska jeho existence byl ještě v plenkách. Starší černou díru vědci dosud nikdy nespatřili.

„Modely měly pravdu,“ oznámili evropští astronomové. Tvrdí, že vyřešili jednu z největších záhad astronomie, s níž se věda potýká už desítky let. Našli totiž „chybějící“ hmotu, kterou postrádali.

Mléčná dráha a galaxie Andromeda se k sobě v současné době přibližují rychlostí asi sto kilometrů za hodinu. Dosavadní výpočty naznačovaly, že by se ve velmi vzdálené budoucnosti mohly ničivě srazit. Nový výzkum ale naznačil jiný, méně destruktivní osud.

Astronomové popsali pomocí rentgenové observatoře Chandra a radioteleskopů pravděpodobné vysvětlení zlomu v obrovské kosmické „kosti“ v galaxii Mléčná dráha.

Mise Euclid, kterou provozuje Evropská kosmická agentura (ESA), zveřejnila první várku dat. Jsou v nich vidět i snímky na stovky tisíc galaxií různých tvarů a velikostí, které ukazují pohled na jejich uspořádání v nepopsatelně obří kosmické síti.

Americká NASA do vesmíru v noci na středu vyslala dalekohled SPHEREx, který má pomoci vysvětlit, jak vznikaly a po miliardy let se vyvíjely galaxie a také, jak se vesmír krátce po svém vzniku začal tak rychle rozpínat. Uvedla to agentura AP.

Vědci tento týden oznámili, že detektor neutrin ponořený ve Středozemním moři odhalil částici tohoto typu s dosud nejvyšší energií, jakou se kdy podařilo najít. Výzkumníky to zaskočilo: objev naznačuje, že takto silná neutrina jsou mnohem častější, než se myslelo.

Astrofyzici z brněnské Masarykovy univerzity se podíleli na výzkumu, který odhalil mezigalaktický vítr. Jejich objev přinesl nové informace nejen o takzvaném mezigalaktickém počasí, ale také o roli černých děr v galaktických atmosférách.

S rychlými rádiovými záblesky, takzvanými FRB, si vědci lámou hlavu už dlouho. Teorii o původu těchto nesmírně silných „výbuchů“, které na Zemi přilétají z velmi vzdáleného vesmíru, nyní rozhodil objev astronoma Calvina Leunga. Když vědci našli místo, odkud jím nalezené FRB vycházely, zjistili, že tam není nic, co by něco tak silného mohlo zvládnout vyprodukovat.

Až donedávna se zdálo, že se ve vzdálených galaxiích nedají rozeznat jednotlivé hvězdy. Splývají totiž ve světlo celých galaxií. Jenže nové technologické vylepšení to teď umožnilo a vědci díky němu odhalili rovnou čtyři desítky konkrétních hvězd.

Americký vesmírný dalekohled Chandra zaznamenal pozoruhodnou srážku kosmických rozměrů. Částice a energie ve výtrysku z černé díry se střetly s masivním vesmírným objektem, který narušily.

Vesmírné objekty jsou tak nepředstavitelně velké, že jim astronomové dávají poetické názvy. V kosmu tak vědci pozorují modré nadobry i červené trpaslíky a mnoho dalších objektů s pozoruhodnými jmény. Nyní skupina astrofyziků přišla s něčím novým. S červenými monstry.

Astronomové popsali velmi vzdálenou diskovou galaxii, která má vlastnosti nečekaně podobné „naší“ Mléčné dráze. Podle vědců je to neočekávané a výsledky měření by mohly změnit chápání toho, jak vlastně galaxie vznikají.

Dva tisíce vědců, 300 ústavů, patnáct evropských zemí a k tomu USA, Kanada a Japonsko. To je ve zkratce mise Euclid, jejímž cílem není nic menšího než vytvořit atlas vesmíru. Prvních „pár stránek“ v tomto týdnu zveřejnili vědci z Evropské kosmické agentury (ESA).

Když se střetnou dva objekty z běžné hmoty, tak to skončí srážkou. Ale co se stane, když do sebe narazí dva obří objekty tvořené podivnou temnou hmotou? Tak detailně jako nyní to zatím vědci neměli nikdy šanci pozorovat.

Čeští vědci se spolupodíleli na nové studii, která se podívala na pozoruhodnou „hvězdnou školku“, která se v roji pohybuje kolem obří černé díry, jež leží v srdci Mléčné dráhy.

Starší a vzdálenější galaxie ještě pozemští vědci neviděli. Mezinárodní tým astronomů na konci května oznámil objev dvou, které vznikly pouhých 300 milionů let po Velkém třesku. Sledoval je vesmírný dalekohled Jamese Webba.

Evropská kosmická agentura zveřejnila nové snímky z kosmického teleskopu Euclid. Ten odstartoval minulý rok v létě a zaměřuje se na snímání velkých částí vesmíru s nebývalou ostrostí. Od snímků si astronomové slibují, že jim pomohou pochopit, jak ve vesmíru funguje takzvaná temná hmota a temná energie. A také zjistit více informací o tom, jak se vesmír vyvíjel a jaká ho čeká budoucnost.

Projekt Event Horizon Telescope (EHT) zveřejnil nový snímek supermasivní černé díry Sagittarius A*, která leží ve středu naší galaxie. Odhaluje a ukazuje silná a organizovaná magnetická pole spirálovitě se šířící od okraje tohoto „monstra číhajícího v srdci galaxie“, jak objekt popisuje přímo EHT.