Galaxie

Americký vesmírný dalekohled Chandra zaznamenal pozoruhodnou srážku kosmických rozměrů. Částice a energie ve výtrysku z černé díry se střetly s masivním vesmírným objektem, který narušily.

Vesmírné objekty jsou tak nepředstavitelně velké, že jim astronomové dávají poetické názvy. V kosmu tak vědci pozorují modré nadobry i červené trpaslíky a mnoho dalších objektů s pozoruhodnými jmény. Nyní skupina astrofyziků přišla s něčím novým. S červenými monstry.

Astronomové popsali velmi vzdálenou diskovou galaxii, která má vlastnosti nečekaně podobné „naší“ Mléčné dráze. Podle vědců je to neočekávané a výsledky měření by mohly změnit chápání toho, jak vlastně galaxie vznikají.

Dva tisíce vědců, 300 ústavů, patnáct evropských zemí a k tomu USA, Kanada a Japonsko. To je ve zkratce mise Euclid, jejímž cílem není nic menšího než vytvořit atlas vesmíru. Prvních „pár stránek“ v tomto týdnu zveřejnili vědci z Evropské kosmické agentury (ESA).

Když se střetnou dva objekty z běžné hmoty, tak to skončí srážkou. Ale co se stane, když do sebe narazí dva obří objekty tvořené podivnou temnou hmotou? Tak detailně jako nyní to zatím vědci neměli nikdy šanci pozorovat.

Čeští vědci se spolupodíleli na nové studii, která se podívala na pozoruhodnou „hvězdnou školku“, která se v roji pohybuje kolem obří černé díry, jež leží v srdci Mléčné dráhy.

Starší a vzdálenější galaxie ještě pozemští vědci neviděli. Mezinárodní tým astronomů na konci května oznámil objev dvou, které vznikly pouhých 300 milionů let po Velkém třesku. Sledoval je vesmírný dalekohled Jamese Webba.

Evropská kosmická agentura zveřejnila nové snímky z kosmického teleskopu Euclid. Ten odstartoval minulý rok v létě a zaměřuje se na snímání velkých částí vesmíru s nebývalou ostrostí. Od snímků si astronomové slibují, že jim pomohou pochopit, jak ve vesmíru funguje takzvaná temná hmota a temná energie. A také zjistit více informací o tom, jak se vesmír vyvíjel a jaká ho čeká budoucnost.

Projekt Event Horizon Telescope (EHT) zveřejnil nový snímek supermasivní černé díry Sagittarius A*, která leží ve středu naší galaxie. Odhaluje a ukazuje silná a organizovaná magnetická pole spirálovitě se šířící od okraje tohoto „monstra číhajícího v srdci galaxie“, jak objekt popisuje přímo EHT.

Dva týmy odborníků s pomocí Webbova teleskopu prozkoumaly jednu z nejmladších a nejvzdálenějších galaxií. Výjimečně zářivá GN-z11 existovala, ale také patrně zanikla už v dobách, kdy byl kosmos ještě v plenkách. Agentura Reuters vesmírný systém přirovnala k americkému herci Jamesi Deanovi, který razil heslo „žij rychle, zemři mladý“.

Prach v okolí center galaxií podle dat astrofyziků významně ovlivňuje měření vzdáleností ve vesmíru. Upozornil na to tým fyziků pod vedením Michala Zajačka z brněnské Masarykovy univerzity, který zpracovával ultrafialová a rentgenová data ze souboru 58 galaxií.

Astronomové popsali vlastnosti trpasličí galaxie, která desítky let unikala jejich pozornosti. Je natolik nevýrazná, že by vlastně podle současných kosmologických modelů ani neměla existovat.

Vědci z mezinárodní observatoře Telescope Array zachytili extrémně silnou energetickou částici, kterou pojmenovali Amaterasu podle japonské bohyně Slunce. Její původ zůstává záhadný, protože zpětné sledování směru příletu nevede k žádnému možnému zdroji, například galaxii. Na novém výzkumu se podílel i odborník z Akademie věd ČR.

Mise vesmírného dalekohledu Euclid zveřejnila své první barevné snímky. Podle Evropské vesmírné agentury (ESA) jiné teleskopy takové fotografie zatím nebyly schopné vytvořit; ty z Euclidu jsou výjimečně ostré a současně zabírají rozsáhlou část oblohy do velké hloubky.

Vědci rozpoznali v kosmu doposud neznámý objekt. Jedná se o obrovské nahuštění galaxií, které tvoří jakousi vesmírnou bublinu, která je desettisíckrát větší než naše Mléčná dráha.

Podle nové studie, která zpochybňuje převládající kosmologický model, by náš vesmír mohl být dvakrát starší, než se dosud odhaduje a učí ve školách. Autoři výzkumu se nově podívali na dlouho nevyřešený „problém nemožně starých galaxií“.

V horkém červnu roku 1963 se dva američtí fyzici potýkali s nepříjemným problémem. Něco jim rušilo signál. Nakonec se ukázalo, že to nebyli obtížní holubi, jak předpokládali, ale zbytky záření spojeného s Velkým třeskem.

Astronomové ve Velké Británii objevili supermasivní černou díru, jejíž hmotnost je asi třicetmiliardkrát větší než hmotnost Slunce. Jde o jeden z nejmasivnějších objektů tohoto druhu, který vědci nepřímo pozorovali. Výsledky vyšly v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Velký třesk je popisován jako moment, v němž vznikl viditelný vesmír. Vědci se teď hlouběji zamysleli nad tím, jestli je nutné, že při něm vznikla i neviditelná část kosmu – ta, která tvoří jeho naprostou většinu.

Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) objevil velké vzdálené galaxie, které by podle vědeckých předpokladů neměly existovat, protože pocházejí z rané fáze vývoje vesmíru. Tehdy přitom panovaly podmínky, které by neměly umožňovat, aby něco takového vzniklo.

Vědci přišli s novým měřením, jehož výsledky mohou změnit celou řadu předpokladů, které má moderní věda o vesmíru. Pokud se výsledky potvrdí, mohly by například vyvrátit představu o tom, že v srdci černé díry je singularita, tedy jev nevysvětlitelný fyzikálními zákony.

Nové snímky takzvané Přízračné galaxie M74 ukazují sílu spolupráce vesmírných observatoří na různých vlnových délkách. Vědci totiž využili data jak ze staršího Hubbleova dalekohledu tak i z nového Webbova teleskopu.

Vesmírný teleskop Jamese Webba zachytil zuřící bouře, prudký vichr i polární záře Jupiteru. Na dvou nově zveřejněných snímcích se vyjímá největší planeta Sluneční soustavy i společně s několika měsíci a prstenci.

Americká vesmírná agentura NASA zveřejnila nové snímky galaxie Cartwheel vzdálené 500 milionů světelných let. Pořídil je vesmírný teleskop Jamese Webba, který od ledna letošního roku z pozice vzdálené 1,5 milionu kilometrů od Země pozoruje vesmír.