S rychlými rádiovými záblesky, takzvanými FRB, si vědci lámou hlavu už dlouho. Teorii o původu těchto nesmírně silných „výbuchů“, které na Zemi přilétají z velmi vzdáleného vesmíru, nyní rozhodil objev astronoma Calvina Leunga. Když vědci našli místo, odkud jím nalezené FRB vycházely, zjistili, že tam není nic, co by něco tak silného mohlo zvládnout vyprodukovat.
Leung jednu sérii FRB objevil loni v létě. Tyto nesmírně silné výtrysky rádiových vln připomínají kulometnou palbu: vypadají jako řada kraťoučkých výbuchů dlouhých jen několik tisícin sekundy, ale mají podle odhadů stejnou energii, jakou vyzáří naše Slunce za několik let.
Leung zjistil, že stejně jako drtivá většina FRB i tyto pocházejí z jiné galaxie, přesněji odněkud ze souhvězdí Malého vozu. Astrofyziky nejvíc zajímá, co je zdrojem těchto záblesků, představuje to pro ně už roky záhadu: předpokládá se, že nejčastějším zdrojem těchto záblesků jsou takzvané magnetary, neboli neutronové hvězdy s extrémně silným magnetickým polem.
Proto Leung společně se svými kolegy s využitím dat z několika teleskopů zkusili najít přesné místo původu signálů. A podařilo se, jenže odpověď přinesla ještě více otázek: když se na dané místo astronomové podívali dalekohledem, zjistili, že tam není vůbec nic, co by mohlo FRB vyvolat. Zdroj se totiž nachází na vzdáleném okraji dávno mrtvé eliptické galaxie, která by podle všech předpokladů neměla obsahovat hvězdy, o nichž se předpokládá, že tyto záblesky produkují.
Leungovy záblesky leží v galaxii staré 11,3 miliardy let, což znamená, že jde o zdaleka nejvzdálenější FRB, jaký se podařilo najít. Poměrně mladé magnetary by v tak starém prostředí měly už dávnou zaniknout. Naznačuje to, že některé FRB mohou vznikat i jinak, než se doposud předpokládalo. Galaxie, odkud tento signál přišel, je velmi jasná a masivní, takže v ní mohou nastávat zvláštní podmínky, jež by takové masivní výtrysky energie umožňovaly.
Mimozemská hypotéza
Existuje ještě jedna možnost, která leží na samotném okraji hypotéz, ale i o ní se mezi některými teoretickými fyziky uvažuje. Podobné záblesky by totiž teoreticky mohla úmyslně vysílat technicky pokročilá vesmírná civilizace, která by takto chtěla upozornit na svou existenci. Ale už jen proto, že FRB vycházejí z různých míst ve vesmíru, se vysvětlení považuje za krajně nepravděpodobné.
Na druhé straně je v tomto směru zajímavá informace z roku 2019, kdy tým fyziků popsal, že míra rozptylu (tedy rozdíl mezi vyšší a nižší frekvencí signálu) deseti pozorovaných pulsů je vždy celočíselným násobkem čísla 187,5. Je to značně nepřirozené a z hlediska přírodních jevů i nepravděpodobné. Na Cornellově univerzitě dokonce tuto nepravděpodobnost dokázali kvantifikovat: šance, že jde o čistě náhodný jev, je pouze 1:5000.
