Černé díry mohou mít pravděpodobně i miniaturní rozměry a mohou se tak pohybovat zcela neviditelné prostorem. Takže se hypoteticky mohou setkat i s lidským tělem. Americký fyzik Robert Scherrer se na tuto možnost podíval blíže.
Otázka zní – jak by dopadl člověk, jímž by proletěla černá díra? Zatím nikdy se to, pokud víme, nestalo. Ale stát se to teoreticky může, a tak to podle vědců stojí za prozkoumání.
Hned na úvod: tato otázka může být vnímaná jako nesmyslná a sama o sobě i je. Autor studie, americký fyzik Robert Scherrer, si je toho dobře vědomý, ale podle něj je tento hypotetický scénář zajímavý tím, že pomáhá lépe porozumět vlastnostem černých děr.
Černá díra nemusí být obří kosmické monstrum
Scherrer se věnoval jednomu konkrétnímu typu černých děr. Označují se jako primordiální – a nikdo neví, jestli doopravdy existují. Moderní fyzika ale jejich existenci předpokládá, byť zatím bez důkazů.
Pokud opravdu existují, pak vznikly v raném vesmíru, pravděpodobně hned během první sekundy po Velkém třesku. Byly by velmi rozmanité – jejich potenciální hmotnost se pohybuje od stotisíckrát menší než kancelářská sponka až po stokrát větší než Slunce. Někteří vědci se domnívají, že tyto černé díry mohou tvořit část nebo dokonce celou temnou hmotu vesmíru. Jen jsou ze své povahy neviditelné.
Aktuální zájem o téma
Ve svém článku Scherrer zkoumal minimální velikost takové primordiální černé díry potřebné k tomu, aby způsobila člověku významné zranění. Znalost této informace může pomoci určit vlastnosti tohoto typu temné hmoty.
Pro tohoto fyzika nejde o první ponor do vod takových spekulací. Už v minulosti se pokusil popsat, jak by pro člověka dopadlo střetnutí s jednou formou temné hmoty, hypotetickými částicemi MAKRO. Ty by také mohly být všudypřítomné a jen těžko detekovatelné: ale z toho, že lidé záhadně neumírají na střetnutí s nimi, podle něj vyplývají limity jejich hmotnosti a jejich další vlastnosti.
„Věděl jsem, že některé z těchto výpočtů mohu přenést do studia primordiálních černých děr,“ komentoval Scherrer. „Nedávná pozorování gravitačního záření z fúzí černých děr stejně jako nové snímky černých děr oživily zájem o toto téma obecně. Navíc jsem si vzpomněl, že jsem v sedmdesátých letech četl sci-fi příběh, ve kterém někdo zemřel poté, co jím prošla černá díra. Tak jsem teď chtěl zjistit, jestli by to bylo možné.“
Ohrožený mozek
Scherrer zkoumal dva potenciální gravitační účinky způsobené průchodem primordiální černé díry lidským tělem: nadzvukové rázové vlny a gravitační síly.
Nadzvuková rázová vlna vzniká, když se objekt pohybuje rychleji než rychlost zvuku, a vytváří silné narušení ve tvaru kužele. Při průchodu lidským tělem by primordiální černá díra generovala tyto rázové vlny a ničila lidské tkáně, podobně jako kulka vstupující do těla.
Černá díra by také vytvářela gravitační slapové síly – v podstatě dost podobné přílivu a odlivu. Ty vyplývají z rozdílu v síle gravitace mezi dvěma body. To by vytvářelo sílu, která by materiál natahovala a roztahovala: podle studie by roztrhala lidské buňky, přičemž nejcitlivější na tyto síly by byly buňky v mozku.
Profesor Scherrer svým výzkumem nechtěl vyvolat dalšího bubáka, jenž by se přidal k mnoha dalším, které straší současné lidstvo. „Primordiální černé díry jsou teoreticky možné, ale možná ani neexistují,“ uvedl Scherrer. „Dostatečně velká primordiální černá díra, asi o velikosti asteroidu nebo větší, by samozřejmě způsobila člověku vážná zranění nebo smrt. Menší prapůvodní černá díra by vámi mohla proletět, aniž byste si toho všimli,“ podotýká vědec. Množství těchto černých děr by ale mělo být tak nízké, že by k takovému setkání v podstatě nikdy nedošlo, doplnil.
