Astronomové objevili neuvěřitelně jasný kvasar, který je podle všeho nejjasnějším známým objektem ve vesmíru. Vesmírné těleso s černou dírou v srdci, které září tak oslnivě jako 500 bilionů Sluncí, se přitom dlouhá léta skrývalo všem přímo na očích.
„Tento kvasar je tím nejdivočejším místem ve známém vesmíru,“ uvedl vedoucí autor studie zveřejněné v odborném časopise Nature Astronomy Christian Wolf.
Zatímco na snímcích kvasar vypadá jako drobná nenápadná tečka, ve skutečnosti se podle astronomů bude jednat o dost bouřlivé místo. Rotující plyn a hmota z hvězd, které do sebe vtahuje černá díra, připomínají velkolepý kosmický hurikán.
Světlo vyzařuje z takzvaného akrečního disku, který má průměr sedm světelných let. Pro srovnání – celá Sluneční soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně dvou světelných let a je to o padesát procent víc, než je vzdálenost od naší sluneční soustavy k nejbližší hvězdě v galaxii, Alfě Centauri. Tento disk je místem, kde je materiál vtahován do černé díry a spirálovitě se kolem ní točí, než překročí horizont událostí. Jak tento materiál naráží do jiného materiálu, vytváří obrovské množství světla a tepla.
„Vypadá to jako gigantická a magnetická bouřková buňka s teplotou 10 tisíc stupňů Celsia, všude jsou blesky a vítr fouká tak rychle, že by Zemi obletěl za vteřinu,“ popsal objekt Wolf.
Akreční disk je disková struktura vytvořená z rozptýleného materiálu obíhajícího okolo centrálního tělesa, například hvězdy, černé díry, kvasaru nebo neutronové hvězdy. Gravitace nutí materiál v disku padat po spirále ke středu. Gravitační síly materiál stlačují a způsobují tak vyzařování elektromagnetického záření.
Požírač hvězd
Astronomové s pomocí nových pozorování a počítačových modelů zjistili, že kvasar za rok pohltí ekvivalent 370 Sluncí, tedy zhruba jednu hvězdu denně. „Jde o nejrychleji rostoucí doposud objevenou černou díru,“ uvedl Wolf, který působí na Australské národní univerzitě (ANU). Objekt má hmotnost asi jako sedmnáct miliard našich Sluncí.
Kvasar, pojmenovaný J0529-4351, je od Země vzdálený 12 miliard světelných let. Evropská jižní observatoř (ESO) ho spatřila už v roce 1980, ale tehdy astronomové předpokládali, že jde pouze o obyčejnou hvězdu. Jako kvasar ho odborníci klasifikovali až v loňském roce, a to na základě pozorování z observatoří z Austrálie a chilské pouště Atacama.
„Překvapilo nás, že byl až doteď skrytý, když už známe zhruba milion méně zajímavých kvasarů. Doslova na nás celou dobu zíral,“ uvedl spoluautor studie a Wolfův kolega z ANU Christopher Onken.
Záhadné kvasary
Vědci zatím přesně nevědí, jak kvasary fungují. Předpokládá se, že jde o aktivní jádra velmi starých galaxií, v jejichž středu se nachází obří černá díra, proto se kvasary řadí také mezi takzvané aktivní galaxie.
Není známý žádný jiný mechanismus, který by měl tak velký zářivý výkon s tak rychlými změnami, jako mají kvasary. Zvláštní ale je, že některé kvasary přestávají tuto energii vyzařovat nesmírně rychle: vědci předpokládají, že by tento proces měl trvat tisíce let, ale někdy trvá jen roky. To naznačuje, že věda je zatím od plného pochopení těchto objektů stále dost vzdálená.
Zajímavé také je, že se všechny známé kvasary nacházejí daleko od Země. Nejbližší kvasar je od ní asi 240 megaparseců, nejvzdálenější známý 5500 megaparseců. Jeden parsec přitom odpovídá asi 3,26 světelného roku. Vědci předpokládají, že v blízkém vesmíru se už kvasary nevyskytují, protože černé díry ve středech blízkých galaxií už v minulosti velké množství materiálu ze svého okolí pravděpodobně spotřebovaly.
