Proslulý speciální vztah udržovaný po dekády mezi Spojenými státy a izraelským státem prošel v posledních letech výrazným ochlazením. Washington kritizuje vládu premiéra Benjamina Netanjahua za rozšiřování nelegálních osad, spornou justiční reformu i nevybíravé útoky v Gaze. Navzdory kritické rétorice ale do Izraele dál proudí mnohamiliardová vojenská a finanční pomoc. Američané totiž považují židovský stát za „své oči a uši na Blízkém východě“ a podle expertů si nemohou dovolit strategické spojenectví ohrozit. Pevné pouto mezi oběma státy přežilo historicky i větší krize, nyní ho navíc posílila íránská hrozba.
Miliardy za „oči a uši na Blízkém východě“. Zvláštní pouto mezi USA a Izraelem oživil íránský útok
Vztahy mezi Izraelem a Spojenými státy prošly od vzniku židovského státu v roce 1948 výraznou proměnou. V prvních dekádách byly spíše chladné a zdvořilé, postupem času se ale zintenzivnily. Termín „zvláštní vztah“ použil poprvé americký prezident John F. Kennedy v roce 1962, kdy hovořil na společném závazku vztahujícímu se k právu Izraele na mírovou existenci. Ještě několik let ale trvalo, než se mezi státy vytvořilo „nezlomné pouto“.
„Speciální vztah Izraele a USA se vyvinul do podob, jaké známe, až více než dvě dekády po vzniku Izraele. Do té doby se snažil s Izraelem vytvořit speciální vztah hned v době jeho vzniku nejdříve Sovětský svaz, mimo jiné prostřednictvím zbraní prodaných Izraeli komunistickým Československem, ale nakonec se mu to nezdařilo. Pak nastoupila Francie, která byla mimo jiné důležitá v zahájení izraelského jaderného programu, což trvalo do šestidenní války. A až pak začaly zaujímat místo klíčového spojence Izraele právě Spojené státy, které v rámci studené války potřebovaly na Blízkém východě dobré spojence,“ říká blízkovýchodní expert Marek Čejka.
Za studené války platila v USA doktrína hovořící o nutnosti zadržování komunismu. Po porážce arabských zemí Izraelem ve válce v roce 1967 se začalo hovořit o „historickém závazku Spojených států vůči Izraeli“ a „sdílených hodnotách“, tedy dvou demokraciích zrozených ze vzdoru vůči nespravedlnosti a starému, nepřátelskému světu. Spojené státy tehdy měly co dělat při svém tažení ve Vietnamu a neměly kapacity věnovat se Blízkému východu.
„Klíčové na válce v roce 1967 bylo to, že Izrael porazil Araby za šest dní naprosto bez americké vojenské pomoci. Spojené státy si řekly: ,Tihle chlapi jsou dobří. Pojďme se s nimi spojit. Ve Vietnamu je zmatek.‘ A věci se postupem času začaly vyvíjet,“ citoval web Vox profesora historie Blízkého východu na Stanfordské univerzitě Joela Beinina.
Šéf Bílého domu Joe Biden s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem na schůzce v Tel Avivu dne 18. října 2023
Vojenská a finanční závislost
Washington nejprve začal s dodávkami zbraní a poskytoval Izraelcům zvýhodněné půjčky od amerických bank. V osmdesátých a devadesátých letech pak odstartovala spolupráce obou zemí na výzkumu, ale také vývoji a výrobě zbraní. Po Jomkipurské válce v roce 1973 americký prezident Richard Nixon zajistil každoroční vojenskou pomoc Izraeli, píše izraelský deník Ha'arec.
Spojené státy poskytují svému blízkovýchodnímu spojenci bezprecedentní vojenskou a finanční podporu. Od druhé světové války obdržel Izrael od USA přes 300 miliard dolarů, což je nejvíc ze všech zemí světa, píše magazín Foreign Policy (FP). Washington nyní poskytuje Izraeli zhruba 3,8 miliardy dolarů ročně na vojenské účely a zajištění bezpečnosti na základě memoranda z roku 2019. Tato částka činí asi 16 procent izraelského vojenského rozpočtu. Izrael má sice své vlastní výrobní vojenské kapacity, stále je ale závislý na USA, pokud jde o přístup k vyspělým zbraňovým systémům a technologiím.
Už třináct let Spojené státy pomáhají Izraeli financovat slavný systém protiraketové obrany krátkého dosahu Iron Dome, který využívá radarovou technologii k ničení raket vypálených Hamásem a dalšími militantními skupinami. Některé části systému, který zlikvidoval už tisíce nepřátelských raket, se vyrábí přímo v USA.
Oba státy sdílejí strategické zájmy, vyměňují si zpravodajské informace a pokročilé technologie. Biden v roce 2013 jako tehdejší viceprezident v době vlády demokrata Baracka Obamy k otázce podpory Izraele prohlásil, že „nejde pouze o dlouhodobý morální závazek; je to strategický závazek“.
Nyní jako šéf Bílého domu říká, že „kdyby neexistoval Izrael, museli bychom si ho vymyslet“. Jeho předchůdce Donald Trump zase uvedl, že Američané „nemusejí být na Blízkém východě, kromě toho, že chtějí chránit Izrael“. Izrael a jeho spojenci navíc mají ve Washingtonu obrovský vliv prostřednictvím různých skupin v obou politických táborech, upozorňuje FP.
Unikátní pouto má své pro i proti
Podle stoupenců židovského státu je neochvějná podpora Izraele zásadní pro prosazování amerických zájmů USA na Blízkém východě. Vojenské a sledovací komplexy obou zemí jsou úzce propojené. Republikánský senátor Lindsey Graham kupříkladu označil Izrael za „oči a uši Ameriky“ v regionu.
Američtí představitelé také dlouho tvrdili, že americký vztah s Izraelem má strategickou hodnotu jako stabilizační síla na Blízkém východě, která brání nepokojům, jež by ohrozily přístup k regionálním dodávkám ropy, na nichž Amerika tehdy byla závislá.
Podle FP má sdílení zpravodajských informací a další formy spolupráce mezi oběma zeměmi významnou strategickou hodnotu, nicméně půl roku izraelské ofenzivy v Gaze odhalilo i negativní dopady speciálního americko-izraelského vztahu.
Neutichající podpora Izraele totiž podle magazínu významně podkopala strategickou pozici USA na Blízkém východě a poškodila globální obraz Spojených států, protože brutální postup Izraelců v Gaze zvýšil šance na rozpoutání regionální války a USA podporou Jeruzaléma podkopávají své liberální hodnoty.
Podle některých kritiků tak nastal čas vzájemné vazby se židovským státem přehodnotit. Výhody vztahu USA s Izraelem podle nich neospravedlňují jejich morální a doslovnou cenu. Profesor mezinárodních záležitostí Stephen Walt z Harvardské univerzity připomněl v komentáři pro FP, že Izrael nepodpořil USA ve dvou válkách proti Iráku, a dokonce požadoval americkou ochranu před útoky iráckých raket Scud v první válce v Zálivu. Před válkou v Gaze Walt napsal, že „desetiletí brutální izraelské kontroly zničily morální argumenty pro bezpodmínečnou podporu USA“.
Spor o Rafáh i budoucnost Gazy
Izrael aktuálně dráždí Washington svou plánovanou ofenzivou v Rafáhu na jihu Pásma Gazy, kde žije přes 1,5 milionu Palestinců, kteří sem uprchli před boji na severu. Lidskoprávní organizace se obávají humanitární katastrofy v době, kdy je podle nich Gaza na pokraji hladomoru a palestinské zdroje hovoří o více než 34 tisících obětí, což Západ nedokáže nezávisle ověřit.
Bidenova vláda zdůraznila, že je proti invazi do Rafáhu „bez důvěryhodného a proveditelného plánu pro zajištění bezpečnosti a podpory civilistů“. Sám šéf Bílého domu naznačil, že může jít o „červenou linii“, přestože nadále zdůrazňuje, že obrana židovského státu je pro USA naprosto klíčová. Netanjahu nicméně opakuje, že pro likvidaci Hamásu je Rafáh klíčový a odmítá z tohoto plánu i přes rostoucí nátlak slevit.
Vzájemný vztah narušuje i skutečnost, že Netanjahu nechce přistoupit na další pauzu v bojích a zajistit masivnější humanitární pomoc Palestincům v Gaze, jak Washington požaduje. Koncem března dokonce USA nevetovaly rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která vyzývala k okamžitému příměří v Gaze. Díky tomu, že se zdržely hlasování, byl návrh schválen, což kritizoval Netanjahu, jenž v reakci zrušil cestu do Washingtonu plánovanou s vysoce postavenými představiteli Izraele, kteří měli jednat v USA o Rafáhu.
Olej do ohně pak přilil začátkem dubna podle izraelského vedení tragický incident, kdy izraelský útok na humanitární konvoj v Pásmu Gazy zabil sedm lidí, kteří pracovali pro organizaci World Central Kitchen (WCK). Bílý dům to v prohlášení důrazně odsoudil, stejně jako další západní země.
Nejistá zůstává rovněž budoucnost Pásma Gazy po konci války. Spojené státy by nejraději viděly v enklávě vládu palestinské autonomie, což Izrael odmítá. Bidenova vláda se hlásí k dvoustátnímu řešení izraelsko-palestinského konfliktu a chce tuto vizi vnutit regionu navzdory značné neoblibě palestinské samosprávy, kde bují korupce a která podněcuje k násilí, píše web amerického týdeníku Newsweek.
Biden ignoruje skutečnost, že 72 procent Palestinců a 65 procent Izraelců je podle průzkumů proti řešení konfliktu v podobě dvou států. Řada Palestinců vnímá samosprávu jako kolaboranta, protože koordinuje svou bezpečnostní politiku s Izraelem. Od roku 2005 se navíc na Západním břehu nekonaly volby, upozorňuje Newsweek.
Nebývalá kritika Izraele mezi demokraty
Frustrace mezi americkými politiky včetně Bidena tak sílí. Prezident dával v uplynulých týdnech najevo, že dochází mezi ním a Netanjahuem k jakémusi „rozchodu“, zatímco podpora státu Izraele jako takového trvá. Netanjahu se dosud nedočkal pozvánky do Bílého domu, což je vzhledem k mimořádnému vztahu obou zemí nezvyklé. Viceprezidentka Kamala Harrisová v březnu dokonce uvedla, že je důležité rozlišovat mezi izraelským lidem a vládou, připomněl Newsweek s tím, že podobná vyjádření se většinou vztahují k diktaturám.
Lídr americké demokratické většiny v Senátu Chuck Schumer pak v nebývalém kroku veřejně odsoudil Netanjahua za jeho postup v Gaze a vyzval k vypsání předčasných izraelských voleb. „V tomto druhu boje je těžištěm civilní obyvatelstvo. A pokud je zaženete do náruče nepřítele, nahradíte taktické vítězství strategickou porážkou,“ prohlásil americký ministr obrany Lloyd Austin.
Už v minulých letech ale liberálnější hlasy v Demokratické straně stále častěji upozorňovaly na porušování lidských práv ze strany Izraele, ať už šlo o vystěhování palestinských rodin izraelskou vládou či zadržování palestinských dětí izraelskou armádou, uvedl časopis Time. Senátor Bob Menendez, který předsedá výboru pro zahraniční vztahy a je oddaným zastáncem Izraele, údajně varoval Netanjahua, že vytvoření vlády s krajně pravicovými politiky, jako jsou Itmar Ben Gvir a Becalel Smotrič, poškodí bilaterální vztahy.
Tyto extremistické hlasy v Netanjahuově kabinetu volají například po rozšiřování nelegálních židovských osad až anexi Západního břehu, případně vysídlení Palestinců z Gazy. Ben Gvir také provokativně navštívil jeruzalémskou mešitu al-Aksá, čímž porušil status quo posvátného místa.
Demokratický senátor Jacky Rosen, který řídí výbor na podporu normalizačních dohod mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, se letos v lednu odmítl setkat s Ben Gvirem a Smotričem během jejich návštěvy USA. Dva další proizraelští demokraté, kongresmani Brad Sherman a Jerry Nadler, zase varovali, že izraelská vláda svými plány oslabit soudnictví „riskuje podporu USA“.
Kongres nicméně zůstává Izraeli nakloněn mnohem více než americká veřejnost. V průzkumu Gallupova ústavu z března 2024 uvedlo 55 procent Američanů, že jsou proti izraelskému způsobu vedení války v Gaze.
Ústupky Jeruzaléma a nová várka zbraní
Izrael přitom v posledních měsících na řadu apelů ze strany USA reagoval kladně. Jeruzalém kupříkladu souhlasil s tím, aby USA a Jordánsko dopravovaly letecky pomoc do Gazy a aby izraelské síly zajistily bezpečnost pro molo postavené Američany, které umožňuje dodávky pomoci Palestincům v enklávě po moři.
Biden také podle serveru přesvědčil Netanjahua, aby se vyvaroval preventivnímu zásahu proti teroristům z Hizballáhu, kteří pravidelně ostřelují sever Izraele a jejichž útoky vedly k vysídlení skoro 100 tisíc obyvatel na izraelské straně hranice, píše Newsweek.
Podle serveru je vysoce nepravděpodobné, že by jiný izraelský premiér „dal USA víc“. Za zhoršení vztahů mezi oběma státy může podle serveru hlavně fakt, že se v Americe letos budou konat prezidentské volby a řada demokratů tlačí na Bidena, aby usiloval o zmírnění utrpení obyvatel Gazy.
Netanjahuova vláda včetně krajně pravicových politiků, jako jsou ministr financí Becalel Smotrič a ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, tak mnohdy poskytuje americké vládě vhodnou záminku kritizovat židovský stát a tvrdit, že za rozkol může izraelský premiér a jeho koalice. Bidenova administrativa tak může současně dělat ústupky progresivistům a zároveň říkat, že je stále proizraelská.
Zatímco Washington kritizuje Izrael za jeho počínání v Gaze, tak paradoxně povoluje přesuny dalšího a dalšího vojenského vybavení do židovského státu a trvá na tom, že nebylo zjištěno, že by Izrael při použití amerických zbraní porušil mezinárodní právo.
Nový balík pomoci pro Izrael, který prošel dolní komorou Kongresu o víkendu, počítá s více než pěti miliardami dolarů na posílení systémů protivzdušné obrany, další prostředky mají pak doplnit různé vojenské zásoby. Předloha obsahuje i více než devět miliard dolarů určených na humanitární pomoc. Podle Izraele pomoc USA ochrání západní civilizaci a vyšle jasný vzkaz nepřátelům židovského státu.
„Tato podpora, která porušuje mezinárodní právo, je licencí a zeleným světlem pro sionistickou extremistickou vládu (Izraele) pro pokračování její brutální agrese proti našemu lidu. Považujeme tento krok za potvrzení oficiální americké spoluúčasti a partnerství ve vyhlazovací válce vedené fašistickou okupační armádou proti našemu palestinskému lidu v Pásmu Gazy,“ reagovalo na schválení pomoci ve Sněmovně reprezentantů teroristické hnutí Hamás, které vyvolalo současnou válku loni 7. října útokem na Izrael, jenž si vyžádal na 1200 obětí, a stovky dalších Izraelců byly uneseny do Gazy.
Obavy USA z justiční reformy a násilí na Západním břehu
Bidenovu administrativu netrápí jen počínání Izraele v Gaze. Jedním z rozkolů je i Netanjahuova sporná reforma soudnictví, proti níž loni demonstrovaly statisíce Izraelců a která má omezit pravomoci nejvyššího soudu ve prospěch výkonné moci. Američtí představitelé včetně Bidena reformu opakovaně kritizují a varují před úpadkem demokracie v Izraeli, který je považován za baštu demokracie na Blízkém východě.
Bidenova vláda a Spojené státy obecně stojí na ideologii, kterou tvoří jako základ právě demokracie a liberální hodnoty. Prezident Spojených států považuje za svůj úkol tuto ideologii šířit. USA zatím v souvislosti s kontroverzní reformou nepodnikly vůči židovskému státu žádné reálné kroky. Sám Netanjahu odmítá, že by izraelská demokracie byla v ohrožení, a hlásá, že justiční reforma ji naopak posílí.
Sankce vůči radikálním Židům na Západním břehu
Kromě změn v justici Washington znepokojuje v posledních letech rovněž rozšiřování izraelských osad na palestinské půdě a rétorika některých izraelských vládních politiků týkající se de facto anexe okupovaného Západního břehu.
Spojené státy kritizují zejména laxní přístup izraelské vlády k násilí páchanému židovskými osadníky na okupovaném Západním břehu Jordánu. Americká vláda kvůli tomu v únoru oznámila kroky proti čtyřem jednotlivcům, v březnu pak přidala na seznam další tři a poprvé uvalila sankce také na provizorní izraelské osady, které podle ní sloužily jako základny pro násilné výpady.
Minulý týden pak černou listinu rozšířila o dva subjekty registrované jako charitativní organizace, které jsou podezřelé, že sbíraly peníze pro sankcionované osadníky. Cílem je odstřihnout je od amerického finančního systému a od amerických občanů, napsala agentura AP. Dalším terčem se stal Benci Gopštejn, lídr hnutí Lehava, jehož členové podle AP pravidelně napadají palestinské civilisty.
Washington se podle amerického serveru Axios chystá uvalit restrikce rovněž na izraelský prapor Necah Jehuda, a to kvůli jeho působení na okupovaném Západním břehu Jordánu ještě před loňským říjnem. Prapor byl založen v roce 1999 jako speciální jednotka pro ultraortodoxní vojáky a všichni jeho příslušníci jsou muži. Případné uvalení sankcí rozlítilo izraelského premiéra. „Pokud si někdo myslí, že může uvalit sankce na jednotku IDF (izraelských obranných sil), budu proti tomu bojovat ze všech sil,“ zdůraznil Netanjahu.
Izraelská armáda tvrdí, že prapor Necah Jehuda je aktivní bojovou jednotkou, která působí v souladu se zásadami mezinárodního práva. „Pokud v této věci padne rozhodnutí, tak je přezkoumáme. Armáda vždy praktickým způsobem a v souladu se zákonem vyšetřuje a bude vyšetřovat jakoukoli neobvyklou událost,“ sdělily izraelské síly.
Armáda židovského státu už v měsících před brutálním útokem Hamásu vystupňovala razie na okupovaném Západním břehu. Při pravidelných zásazích, které po 7. říjnu ještě zintenzivnila, přitom umírají vedle palestinských ozbrojenců i civilisté. Od začátku války v Pásmu Gazy byly na Západním břehu zatčeny tisíce Palestinců a stovky dalších zabity.
Roli hrají i geopolitické faktory
Kromě politických faktorů na izraelské i americké půdě ovlivňují vztahy obou spojenců i některé klíčové události v regionu. Izraelský deník Ha'arec v komentáři upozorňuje zejména na deziluzi USA z celého regionu po neúspěšných snahách o demokratizaci blízkovýchodních zemí v rámci arabského jara a také nezdařených invazích do Iráku či Afghánistánu. Zájem Spojených států o Blízký východ v posledních letech spíš upadá a Američané posilují svou přítomnost hlavně v Indo-Pacifiku, kde soupeří s Čínou.
Spojené státy nicméně podle expertů nemohou region opustit, protože zde existuje řada rizik, jež si Američané nemohou dovolit ignorovat. Zároveň už ale zjistili, že nemohou region formovat podle svých představ, Bidenova vláda se tak soustředí hlavně na „řízení těchto rizik“, snaží se tedy minimalizovat rizika s co nejmenším vynaloženým úsilím ze strany USA.
Dalším aspektem je pak podle listu Ha'arec odlišný přístup obou zemí k potenciálně jadernému Íránu, kde Washington zastává umírněnější postoj než Izrael, který dal jasně najevo, že nukleární ambice Teheránu nehodlá tolerovat. Írán začal znovu ve velkém budovat svůj jaderný program po náhlém vypovězení mezinárodní jaderné dohody Trumpovou administrativou. Židovský stát dohodu uzavřenou za vlády demokrata Baracka Obamy vždy kritizoval jako příliš mírnou.
Vztahové krize v minulosti
Přestože sporů mezi Washingtonem a Jeruzalémem v poslední době přibývá a osobní napětí mezi Netanjahuem a Bidenem zesílilo, vztahy obou zemí byly v minulosti i výrazně horší než dnes, říká Čejka.
V roce 1957 administrativa amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera donutila Izrael stáhnout se ze Sinajského poloostrova. Izraelský premiér David Ben-Gurion tehdy souhlasil se stažením výměnou za opatření přijatá pro Sinaj a svobodu Izraele proplouvat Tiranským průlivem, vstupní branou do izraelského přístavu Ejlat v Rudém moři, píše americký americký think tank Brookings Institution.
V letech 1962 až 1963 další americký prezident John F. Kennedy vyvíjel masivní tlak na Ben-Gurionovu vládu pro změnu kvůli podezření Washingtonu, že Izrael vyvíjí jaderné zbraně ve městě Dimona na jihu země. Jaderná otázka jako taková zůstala předmětem sporu až do počátku 70. let, kdy byl prezidentem Richardem Nixonem a ministrem zahraničí Henrym Kissingerem vypracován vzájemně přijatelný vzorec.
Velká krize vypukla pak v roce 1967 během šestidenní války, kdy Izraelci poškodili americkou špionážní loď USS Liberty a zabili 34 amerických námořníků, zmínil Čejka. „Izraelci se následně omlouvali a hájili se, že šlo o omyl, ale posádka lodi toto vysvětlení popírala a celá věc byla sice uzavřena, ale nebyla nikdy zcela jednoznačně objasněna,“ upozornil expert.
Velmi tvrdá kritika ze strany USA mířila na přelomu 80. a 90. let také na tehdejšího izraelského premiéra Jicchaka Šamira, který je pro Netanjahua velkým politickým vzorem, a to za jeho jestřábí politiku vůči Palestincům, uvedl další příklad Čejka.
„Tato politika zahrnovala mimo jiné stupňování výstavby izraelských osad a neochotu angažovat se v blízkovýchodním mírovém procesu. Stála za ní jak administrativa Ronalda Reagana, tak i George Bushe staršího. V roce 1990 tak byl například americký ministr zahraničí James Baker i verbálně mimořádně tvrdý a kritický vůči Šamirově vládě: ,Telefonní číslo (na ústřednu Bílého domu) je 202-456-1414. Jestli to myslíte (s mírem) vážně, zavolejte nám,‘ nechal se tehdy slyšet,“ připomíná Čejka.
„Administrativa amerického prezidenta George Bushe staršího poté dokonce navrhovala pozastavit půjčky Izraeli, pokud se nezúčastní důležitého mírového summitu v Madridu v roce 1991. Generace republikánských prezidentů z konce studené války tak byla v kritice Izraele jednoznačně ráznější, než všichni republikáni pozdější – nejen George Bush mladší a Donald Trump – ale i než ti demokratičtí,“ doplnil expert.
Izolace Íránu jako priorita
K oteplení izraelsko-amerických vztahů nyní paradoxně pomohl bezprecedentní útok Íránu, který poslal na území židovského státu přes tři sta raket a dronů. Izraeli je pomohli zlikvidovat spojenci v regionu v čele právě se Spojenými státy, takže škody nakonec byly minimální. Biden obrátil i na diplomatickém poli, aby izoloval Írán. Po měsících dohadů ohledně izraelského přístupu v Gaze v hovoru s Netanjahuem ujistil izraelského premiéra, že blízké vztahy mezi oběma zeměmi trvají.
„Prezident Biden se vyjádřil jasně: naše podpora izraelské bezpečnosti je skálopevná. Spojené státy budou stát při izraelském lidu a podporovat jeho obranu proti těmto hrozbám ze strany Íránu,“ zdůraznila mluvčí Národní bezpečnostní rady Bílého domu Adrienne Watsonová, kterou citoval list The Times of Israel.
Netanjahuovi se tak díky íránské akci paradoxně podařilo vymanit z izolace. „Íránský útok pomohl Izraeli nabýt lepší postavení na mezinárodní scéně, kdy je už několik měsíců ostře kritizován za postup v Gaze, a íránský útok od toho odvedl pozornost. Domnívám se, že někteří racionálnější členové izraelské vlády to mohou cítit jako příležitost, aby vybudovali mezinárodní koalici proti Íránu,“ myslí si výzkumný pracovník Jakub Záhora z Pražského centra pro výzkum míru.
Odborníci se shodují, že otevřenou válku si nepřeje ani Izrael ani Írán. USA a další západní země nicméně odrazují židovský stát od tvrdé odplaty směřující na území islámské republiky a odmítají se na podobné akci podílet. Jeruzalém pouze sdělil, že na íránský útok zareaguje. Minulý pátek Írán ohlásil exploze u Isfahánu a Tabrízu. Podle listu The New York Times měly izraelské drony zaútočit na leteckou základnu, Teherán však útok bagatelizoval a Izrael tradičně vůbec nekomentoval.
Pokud by pokračovaly útoky na Izrael, židovský stát bude mít vždy podporu svých spojenců, je přesvědčen politický geograf Libor Jelen z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. „Nemyslím si, že by Spojené státy nebo Západ přerušily kontakty nebo podporu, pokud by Izrael zaútočil na Írán,“ konstatoval Jelen.
Provládní shromáždění v íránském Teheránu
Klíčová otázka palestinské státnosti
Spolu se střídáním prezidentů v Bílém domě se mění i přístup jednotlivých prezidentů k palestinské otázce. Bidenova i předchozí Trumpova administrativa na ni nekladly takový důraz jako předchozí americké vlády, všímá si web The Hill. Trumpovi se podařilo zprostředkovat normalizační Abrahámovské dohody mezi Izraelem a několika arabskými státy, přičemž tyto smlouvy nezdůrazňovaly principiální postoj „země za mír“.
Od začátku války mezi Hamásem a Izraelem ale cena za normalizaci mezi těmito státy významně vzrostla a například Rijád mluví o nutnosti nalézt „nezvratnou cestu k palestinskému státu“. Právě usmíření Saúdské Arábie se židovským státem má Washington za prioritu, jelikož Rijád patří mezi klíčové spojence USA na Blízkém východě.
Biden a Netanjahu jednali o této otázce v New Yorku v září 2023 na schůzce na okraj jednání Valného shromáždění OSN. Vzhledem k tomu, že Rusko, Čína a Írán zpochybňují postavení USA na Blízkém východě, by saúdsko-izraelská normalizace byla zásadním krokem k vytvoření proamerického bloku umírněných arabských států a Izraele, píše think tank Brookings Institution. Bez ukončení války v Gaze a pokroku v oblasti palestinských práv a sebeurčení se tak ale v nejbližší době nejspíš nestane.
Začátkem letošního února Palestinci obnovili proces žádosti o získání statusu plnohodnotného členského státu OSN. Spojené státy však minulý týden palestinskou žádost zablokovaly v Radě bezpečnosti s tím, že nezávislý palestinský stát měl být ustaven skrze přímá jednání mezi Izraelem a palestinskou samosprávou, nikoliv prostřednictvím OSN. Při hlasování se zdržely Velká Británie a Švýcarsko, zbývajících dvanáct členů Rady bezpečnosti návrh podpořilo.
Palestinská samospráva americké veto označila za „nespravedlivé, neetické a neoprávněné“ a podle jejího šéfa Mahmúda Abbáse přehodnotí své vztahy se Spojenými státy. Abbás veto označil za porušení mezinárodních zákonů a amerických slibů ohledně dvoustátního řešení konfliktu mezi Palestinci a Izraelem, které počítá se vznikem samostatné Palestiny. „Spojené státy musejí uznat, že region (Blízkého východu) se nestabilizuje bez spravedlivého řešení palestinské otázky,“ prohlásil předseda palestinské autonomie.
Palestina usilovala o status plného členství už v roce 2011, i tehdy ale narazila v Radě bezpečnosti, která o palestinské žádosti zejména kvůli tlaku USA až do minulého týdne nehlasovala. V roce 2012 byl status palestinských území po hlasování ve Valném shromáždění OSN povýšen na nečlenský pozorovatelský stát. V celém Valném shromáždění tehdy hlasovaly proti jen Izrael, Nauru, Marshallovy ostrovy, Palau, Mikronésie, Panama, Kanada, Spojené státy a Česko jako jediná evropská země.
Dvoustátní řešení jako slepá ulička
Palestinci chtějí mít vlastní stát na Západním břehu Jordánu, v Pásmu Gazy a ve východním Jeruzalémě, tedy na územích, kterých se Izrael zmocnil za války v roce 1967. Z Pásma Gazy se Izrael stáhl v roce 2005 a nyní ho ovládá Hamás, proti kterému Izrael v současnosti vede válku.
Washington žádá, aby Izrael a palestinská samospráva po válce obnovily jednání o konečném řešení palestinského statusu, které vyvrcholí vznikem dvou států. To by mělo umožnit Saúdské Arábii a Emirátům financovat obnovu Gazy a Saúdům normalizovat své vztahy s Izraelem.
Netanjahu má ale dvoustátní řešení za nepřijatelné, jelikož si uvědomuje, že v takovém případě by jeho krajně pravicoví partneři opustili vládu, upozorňuje Brookings Institution. Netanjahuova podpora se podle průzkumů po útoku Hamásu propadla na minimum a premiér ví, že by se těžko udržel dál u moci.
Podle expertů Izrael v dalších letech nejspíš zůstane hlavním spojencem USA, nicméně tato podpora bude u Američanů zřejmě dál upadat právě i kvůli otázce Palestiny, kde se vize izraelského a amerického politického vedení zcela rozcházejí.
Podle deníku Ha'arec vztahy obou zemí procházejí jakousi normalizací, kdy už nejsou tak speciální jako v minulých dekádách, k nepřátelství či lhostejnosti ale mají daleko. Situaci komplikuje i fakt, že mezi Bidenem a Netanjahuem nefunguje osobní „chemie“. Izraelský premiér tak čím dál častěji spoléhá na republikány než na obě hlavní americké strany, jak bylo dlouho zvykem. Americká vláda zase doufá, že izraelská společnost svého lídra brzy nahradí někým novým.