V Izraeli míří k moci nejpravicovější a nejvíce nábožensky založená vláda v historii. Vítězný Likud dlouholetého premiéra Benjamina Netanjahua přizval ke spolupráci ultranacionalistickou alianci Náboženský sionismus, která volá po vyhnání neloajálních Arabů ze země a po umocnění židovského charakteru státu. Plánuje také omezit pravomoci klíčového Nejvyššího soudu a změnit způsob jmenování soudců – vše údajně ve jménu demokracie. Nejvýraznější tváří aliance je odsouzený rasista Itamar Ben Gvir, který žije – dle mezinárodního práva – v nelegální osadě na Západním břehu a chce zařídit, aby bezpečnostní složky mohly častěji střílet po Palestincích. Podle expertů hrozí, že Izrael postupně opustí ideu demokratického židovského státu.
„Temné časy“ v Izraeli. Odsouzený rasista Ben Gvir chce omezit soudy a zatočit s neposlušnými Araby
Izraelská média varovala v reakci na výsledek voleb před návratem do „temných časů“ nebo přeměnou Izraele na teokratický stát.
Zákonodárce Ram Ben Barak z centristické strany Ješ Atid dosavadního premiéra Jaira Lapida hovořil v souvislosti s možnou vládou Netanjahua a Ben Gvira o vzestupu nacismu v Německu. „Nepřirovnávám to k ničemu, ale Hitler se také dostal k moci demokratickým způsobem,“ odpověděl šéf zahraničního a obranného výboru na otázku týkající se perspektivy nové koalice.
Ze vznikající vlády nemají radost ani někteří členové Netanjahuovy strany. Bývalý ministr Limor Livnat například uvedl, že „skutečný Likudník nebude volit Likud“ v souvislosti s rozhodnutím Netanjahua přivést Ben Gvira „přímo z okraje radikálního a šíleného pravicového křídla do srdce politického života a udělat z něj hrdinu“.
Obavy o bezpečnost a demografická revoluce
Jisté je, že tyto přelomové volby odhalily změny v uvažování Izraelců. „Velká část izraelské společnosti se od roku 2000, tedy od vypuknutí druhé intifády (palestinského povstání proti Izraeli – pozn. redakce), posunula doprava. To nesymbolizuje jen Netanjahu, ale také jeden z jeho předchůdců Ariel Šaron. ,Bibi‘ (Netanjahuova přezdívka v Izraeli – pozn. redakce) je ale už dnes hlavním symbolem a nejdéle sloužícím premiérem této epochy posunu napravo,“ podotkl odborník na Blízký východ Marek Čejka z Mendelovy univerzity v Brně.
Právě i tvrdá politika dosavadních lídrů židovského státu, která nechává řešení izraelského konfliktu v nedohlednu, vedla v poslední době ke zvýšené míře násilí. Loni vypukly nepokoje ve smíšených arabsko-židovských městech poté, co se úřady pokusily vystěhovat palestinské rodiny ze čtvrti Šajch Džarráh v okupovaném Východním Jeruzalémě.
Letos na jaře čelil Izrael hned několika teroristickým útokům, které si vyžádaly oběti na životech a za nimiž stáli útočníci z řad Palestinců i arabských Izraelců. Násilné protesty a střety se nevyhnuly ani okupovanému Západnímu břehu Jordánu a situaci přiostřily rovněž zákroky izraelských bezpečnostních složek u jeruzalémské mešity Al-Aksá, jež představuje pro muslimy posvátné místo.
Otázka bezpečnosti je pro mnohé obyvatele židovského státu prioritou. Radikální strany s Ben Gvirem v čele, které prosazují tvrdé zacházení s Araby, tak slaví úspěch mezi pravicově smýšlejícími Izraelci, cituje web The Australian Jewish News experta na národní náboženskou politiku Jaira Šelega z Institutu Šaloma Hartmana v Jeruzalémě.
Ben Gvir mluvil v minulosti o vyhnání Palestinců „neloajálních vůči státu Izrael“. Vyhnání těch, „kteří označují izraelské vojáky za válečné zločince“. Podle arabské televize Al-Džazíra srpnový průzkum místní rozhlasové stanice 103 fm ukázal, že takřka dvě třetiny Izraelců návrh podporují. Sondáže se však zúčastnilo jen 513 respondentů, upozorňuje izraelský Haarec. Jedná se tak o nereprezentativní sociologický vzorek.
Krajní pravice podle expertů těží také z roztříštěného politického prostředí. „V období nejistoty a napětí, kdy lidé chtějí odpověď a levice ji nenabízí okamžitě, je tu úrodná půda pro poselství pravicového křídla, které nabízí odpovědi mnohem více populistickým způsobem. A to je i fenomén Ben Gvir,“ komentuje situaci pro Al-Džazíru politický psycholog z Telavivské univerzity Daniel Bar Tal. V létě se navíc odchodem lídra rozpadla Bennetova národně-konzervativní strana Jamina, kterou volila řada stoupenců pravice.
K posílení pravicového extrému přispívá i demografická proměna v Izraeli. Ze statistik za loňský rok vyplývá, že židovkám v zemi se poprvé rodí více dětí než muslimkám.
„U radikálních osadníků i ultraortodoxních židů (charedim) hraje roli i demografický přírůstek, jelikož rodiny religiózních židů jednoduše generují velký počet voličů. Nyní jsme svědky, že dospěla voličská generace, která se narodila po druhé intifádě. Vyrůstala tedy už v prostředí obecného posunu izraelské společnosti doprava, kterému dominovala silná a charismatická osobnost Netanjahua,“ říká Čejka, který sleduje vývoj izraelských náboženských stran a pravice už více než dvě dekády a publikoval mimo jiné knihu Judaismus a politika v Izraeli.
Reportáž ČT ze dne 13. září 2022:
Horizont ČT24: Demografická revoluce v Izraeli (zdroj: ČT24)
„Ultraortodoxní židé – správněji označovaní hebrejským pojmem charedim – a radikální osadníci jsou oddělené komunity, byť mezi nimi dochází ke stále větším průnikům. Charedim volí hlavně své strany. U aškenázských židů to je především Sjednocený judaismus Tóry, sefardští židé zase volí Šas, který nyní mírně posiluje. Část charedim vzhledem k negativnímu postoji k sionismu přitom ani nechodí k volbám. Ti, kteří volí, však mají pragmaticky blíže k pravici a Bibimu, kteří je berou do koalicí. Jistá část charedim navíc začíná volit i radikální pravici typu Ben Gvira,“ vysvětluje Čejka pro web ČT24.
Náboženský sionismus: tři strany s extrémními myšlenkami
Spolupráci krajně pravicových uskupení s náboženskými stranami v rámci aliance známé jako Náboženský sionismus pomohl zprostředkovat sám Netanjahu. Historicky nejdéle sloužící izraelský premiér je souzen za korupci, obvinění však odmítá a usiluje o návrat na výsluní. Spojením pravice chtěl dosáhnout toho, aby mu z voleb vzešel vhodný partner ochotný jít s ním do vlády.
Společnou kandidátku aliance Náboženský sionismus, jejímž lídrem je Becalel Smotrič, sestavily tři strany; Ben Gvirova ultrapravicová Židovská síla (Ocma Jehudit), krajně pravicová ortodoxní strana Noam vedená Avim Maozem a ultranacionalistická Strana náboženského sionismu (dříve Tkuma) vedená Smotričem. Náboženští sionisté z důvodů víry odmítají sňatky mezi osobami stejného pohlaví, což je hlavní téma uskupení Noam, které bojuje za tradiční rodinu a odmítá uznat práva LGBT komunity.
Pro náboženské sionisty je typické prosazování židovské nadřazenosti a s tím spojené silně protiarabské postoje. Palestinci se mají buď podřídit, nebo budou vyhnáni. Smotričova partaj podporuje rozšiřování osad a odmítá jakékoli územní ústupky Palestincům či Syřanům. Někteří členové žádají anexi celého okupovaného Západního břehu Jordánu, nebo alespoň výrazné části tohoto území, což většina mezinárodního společenství považuje za ilegální.
Smotrič se v souvislosti s volebním výsledkem nechal slyšet, že by rád získal post ministra obrany, který mimo jiné povoluje i výstavbu osad.
„Pokud by se Smotrič, který je napojen na osadníky na Západním břehu a má výraznou podporu mezi touto půlmilionovou společenskou skupinou, stal ministrem obrany, patrně by to znamenalo změnu v množství povolování zástavby. Tady si musíme uvědomit, že Netanjahu sice bývá v některých levicových kruzích na Západě považován za jestřába, ale on tuto otázku po celou dobu svého premiérství řešil velice opatrně a řešil situaci například se Spojenými státy,“ podotkl blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek.
Jinak vnímá situaci Čejka, podle něhož Netanjahu během své éry mezi lety 2009 až 2021 radikální izraelské osadníky a jejich podporovatele na okupovaných územích zcela zjevně vyzdvihoval. Stoupencem osadnictví byl rovněž Netanjahův nástupce Naftali Bennet, zdůrazňuje expert.
Ben Gvirova Židovská síla, která vznikla v roce 2012, se poprvé dostala do parlamentu loni, kdy kandidovala spolu se Smotričovou stranou. Židovská síla odmítá vznik Palestiny i jednání s palestinskou samosprávou a požaduje zrušit mírové dohody z Osla z 90. let 20. století. Představitelé strany vyzývají k úplné izraelské nadvládě mezi řekou Jordán a Středozemním mořem, ukončení zmrazení výstavby židovských osad a zajištění izraelské suverenity nad Chrámovou horou v Jeruzalémě.
Odkaz Kahaneho teroristické strany
Krajně pravicové uskupení rovněž vyzývá k deportaci „arabských extremistů“; inspiruje se tak myšlenkami radikálního rabína Meira Kahaneho, který byl amerického původu a prosazoval vyhnání Arabů ze země a anexi všech palestinských území. Podle Čejky se ideologie neo-kahanismu – prosazovaná i Ben Gvirem – vyznačuje mimo jiné důrazem na rasismus a násilí, ale donedávna také odporem vůči izraelskému establishmentu.
Kahaneho strana Kach i její následovník Kahane Chaj byly kvůli podněcování k rasismu vyloučeny takřka ze všech voleb s výjimkou roku 1984, kdy se Kachu podařilo poprvé a naposledy dostat do parlamentu. Vedoucí představitelé strany Kach mimo jiné vyjádřili podporu masovému vrahovi Baruchu Goldsteinovi, jenž v roce 1994 zmasakroval v Hebronu 29 Palestinců. Organizace má zároveň blízko k hnutí Ejal, jež stálo za vraždou izraelského premiéra Jicchaka Rabina.
Izrael nakonec obě uskupení v roce 1994 zakázal a označil za teroristické organizace. Na černý list umístily partaje také Spojené státy a Evropská unie. Sám Kahane byl v roce 1990 zavražděn v New Yorku radikálním islamistou.
Předvolební billboard s Ben Gvirem
Desítky obvinění z projevů nenávisti
Ben Gvir se narodil v roce 1976 v rodině z nižší střední třídy na malém městě Mevaseret Cijon na okraji Jeruzaléma. Jeho otec se narodil v Jeruzalémě iráckým židovským přistěhovalcům a pracoval na čerpací stanici, jeho matka byla kurdská židovská imigrantka v domácnosti. Přestože rodina byla sekulární, Ben Gvir se jako mladík radikalizoval během první palestinské intifády (1987–1993).
Do Kahanehovy teroristické strany Kach vstoupil v pouhých šestnácti letech. V roce 1995, kdy se řešily mírové dohody z Osla, ukázal po svém zadržení televizním kamerám ozdobu z cadillacu tehdejšího premiéra Rabina a vzkázal: „Dostali jsme se k jeho autu. Dostaneme se i k němu.“ O několik týdnů později byl Rabin zavražděn izraelským ultranacionalistou na shromáždění na podporu mírového procesu.
V Ben Gvirově obývacím pokoji dříve visel portrét teroristy a masového vraha Goldsteina. Sundal ho, až když se rozhodl vstoupit do politiky. Za svůj život již extremista čelil desítkám obvinění kvůli projevům nenávisti vůči Arabům. V roce 2007 byl dokonce odsouzen za podněcování k rasismu proti Arabům, ničení majetku a držení propagandistického materiálu zakázané strany Kach.
Ben Gvir, který je ženatý a v současnosti žije v židovské osadě Kirjat Araba na Západním břehu Jordánu, má vazby na krajně pravicové uskupení Lehava, které kromě jiného brojí proti asimilaci Židů s nežidovským obyvatelstvem.
Palestinci v Gaze pálí plakát s Ben Gvirem
Vystudovaný právník v minulosti obhajoval židy podezřelé z terorismu a obviněné ze zničení arabského majetku. Kvůli svým obviněním však musel právnické zkoušky skládat se zpožděním a na vojnu se kvůli svým politickým názorům vůbec nedostal. Mezi jeho klienty patřili kupříkladu osadníci, kteří podpálili dům s Palestinci a zabili dítě, kterému byl rok a půl, i jeho rodiče, připomíná web The New Arab.
„Tady vládneme my“
Od té doby, co působí v Knesetu, způsobil rozruch hned několikrát. V říjnu 2021 se dostal do potyčky s izraelsko-arabským zákonodárcem Ajmanem Odehem, který ho odmítl pustit za členem Hamásu držícím hladovku v izraelské nemocnici. Ben Gvir se stavěl proti tomu, aby byl muž ošetřován v Izraeli.
Loni v prosinci se vydal se skupinou osadníků do čtvrti Šajch Džarráh v okupovaném Východním Jeruzalémě, kde se izraelské úřady pokoušejí vystěhovat palestinské rodiny. Radikálové rozřezali pneumatiky na autech a pokusili se vtrhnout do domu jedné rodiny.
Když Palestinci odpověděli házením kamenů, vytáhl střelnou zbraň a křičel na ně „tady vládneme my, pamatujte si to“. Policii, která byla na místě, vyzýval, aby po Palestincích střílela. Už dříve si politik ve stejné palestinské čtvrti zřídil symbolickou parlamentní kancelář se stejným heslem „Tady vládneme my“.
Ostrá slova ustupují politice
Zdá se, že po volbách Ben Gvir svůj radikalismus a rétoriku přeci jen mírní. Prohlásil kupříkladu, že chce „pracovat pro všechny v Izraeli, včetně těch, kdo ho nenávidí“.
Před pár dny na vzpomínkové akci vzdal hold svému duchovnímu mentorovi Kahanemu a prohlásil, že ve skutečnosti šlo jeho duchovnímu mentorovi „o lásku k židovskému národu“. Ben Gvira účastníci vypískali poté, co odmítl nejextrémnější a nejvíce diskriminační myšlenky zavražděného rabína. Šéf Židovské síly totiž prohlásil, že nebude usilovat o deportaci všech Arabů ani nebude usilovat o etnickou segregaci ve smyslu oddělených pláží.
Následně ovšem u publika zabodoval, když přislíbil, že dostane všechny „teroristy“ z Izraele. Slovo terorista se přitom občas používá jako urážka Arabů. „Je jisté, že budeme jednat a uděláme vše pro to, abychom teroristy ze země vyhnali. Kvůli židovskému charakteru Izraele, kvůli osadám a jejich židovské identitě,“ vzkázal odhodlaně Ben Gvir.
Náboženství v Izraeli
Také v nedávném rozhovoru pro izraelský Kanál 12 se přitom v arabské otázce mírnil. „Arabský občan může být ministr, může být soudce – ale musí být loajální k této zemi,“ konstatoval politik. „Vy si také zasloužíte, aby vaše děti neumíraly ve válkách a v (arabských) čtvrtích neprobíhalo násilí,“ vzkázal Arabům.
Změnil jsem se. Před dvaceti lety jsem řekl, že chci vyhostit všechny Araby. Dál tímto způsobem neuvažuji, ale nebudu se omlouvat.
Když s ním hovořil prezident Isaac Herzog o obavách, které jeho strana vzbuzuje u některých Izraelců a po celém světě hlavně v souvislosti s postojem k Arabům a muslimům, zdůraznil hlavě státu, že není rasista a že si pouze přeje, aby i v arabských částech byl „pořádek“. V souvislosti s Chrámovou horou pak zdůraznil, že jde o židovskou historii a srdce. „Nemůžete židovi říct, že nemůže na Chrámovou horu, protože je žid,“ uvedl.
Řada členů komunity náboženských sionistů politika kritizuje. „(Ben Gvir) tvrdí, že sám rozhodne, co to znamená být loajální a komu je tedy povoleno být občanem. To je nepřípustné, a to nejen z demokratického pohledu, ale i z židovského pohledu na věc. Jsem rozčarovaný z toho, že moje komunita přijala Smotričovy a Ben Gvirovy názory. Můj judaismus je o zodpovědnosti k menšině, ne pouze k většině, takže zahrnuje každého v Izraeli,“ zdůraznil v komentáři pro Al-Džazíru byznysmen, sociální aktivista a náboženský sionista Daniel Goldman z města Bejt Šemeš.
Pokud jde o názor osadníků, ani zde nejsou všichni ideologičtí extremisté, upozorňuje Čejka s tím, že řada lidí žije v osadách kvůli tomu, že je k tomu izraelské úřady motivují různými pobídkami. Ideologičtí radikálové tak tvoří spíše menšinu, která je však hodně slyšet, vysvětluje expert.
Omezit „levicové“ soudy
Se 14 z celkových 64 křesel bloku vedeného Likudem bude nyní aliance Náboženský sionismus druhou největší stranou v Netanjahuově pravicově-náboženské koalici. Panují obavy, že ultranacionalisté v čele s Ben Gvirem hodlají iniciovat změny, které mohou ovlivnit myšlenku fungování Izraele jako židovského demokratického státu.
„Hlavní problém Náboženského sionismu není ideologický. To, že jde o radikálně pravicové uskupení, není stigma. V Izraeli funguje i radikální levice. Problém je spíše v praktické aplikaci. Ben Gvir se nechal slyšet, že hlasují pro pravici a podporují Netanjahua, ale s tím, že díky síle Náboženského sionismu bude mít Netanjahu poprvé jasně pravicovou parlamentní většinu a už nebudou výmluvy ve stylu, že to či ono nejde. Tady vidíme, že ta strana může mít zásadní dopad na aplikaci politiky, například v oblasti justice,“ upozorňuje Borek.
Představitelé aliance Náboženského sionismu kritizují systém jmenování soudců nebo pravomoci Nejvyššího soudu, který v Izraeli dohlíží na dodržování ústavy. Nejvyšší soud chtějí připravit o možnost vetovat protiústavní zákony.
„Tvrdí, že můžou Nejvyšší soud z hlediska jeho pravomocí omezit tak, že zvýší vliv parlamentu (např. při jmenování soudců). Říkají, že to je demokracie, a chtějí, aby se společenská většina projevila i v praktické politice a soudy jsou tím, kdo si nadále udržuje svou linii, protože podle nich jsou soudy levicové. Hrozí tak kolize mezi exekutivní a legislativní mocí a mocí soudní, což může být velice špatně přijímáno v Izraeli, ale i v zahraničí,“ varuje Borek.
Rozhovor se zpravodajem ČT Borkem ze dne 2. 11. 2022:
Studio ČT24: Blízkovýchodní zpravodaj ČT Borek k výsledkům izraelských voleb (zdroj: ČT24)
Podle arabské televize Al-Džazíra chtějí náboženští sionisté odstranit z trestního zákoníku trestný čin podvodu a zpronevěry či maření spravedlnosti, za něž stanul Netanjahu před soudem. Ze čtyř bodů obžaloby by tak zůstalo jen uplácení.
Ben Gvir se Smotričem sice oficiálně odmítají, že by chtěli Netanjahuův proces smést ze stolu, nicméně Ben Gvir se nechal slyšet, že hodlá prosazovat přijetí takzvaného francouzského zákona, a to i retrospektivně. Zákon by policii zakázal vyšetřovat podezření z braní úplatků u úřadujících premiérů. Sám Netanjahu tvrdí, že nedovolí, aby byl jeho soud zrušen, obžalobě se ale podle něj případ hroutí pod rukama.
Lídr Náboženského sionismu Becalel Smotrič
Spolupráce mezi Ben Gvirem a Smotričovou rasistickou antidemokratickou stranou a Netanjahuem, který udělá cokoli, aby se vyhnul svým soudům, je extrémně nebezpečná.
Povolení střílet
Silná pozice vzešlá z demokratických voleb navíc umožní krajně pravicovým politikům žádat vlivná ministerstva. Zatímco Smotrič si myslí na zmíněný resort obrany, ale také finance nebo spravedlnost, Ben Gvir chce vést ministerstvo veřejné bezpečnosti, pod nějž spadá policie a vnitřní bezpečnost státu. Radikální politik tvrdí, že policisté a vojáci mají svázané ruce, a chce uvolnit pravidla, jež jim umožní zahájit palbu na Palestince, kteří po nich házejí kameny. Pokud povede resort, Ben Gvir jim chce také zařídit imunitu.
Podle Čejky se v takovém případě dá očekávat více represí a následná palestinská násilná reakce. Expert připomíná, že Ben Gvira mají v oblibě radikální mladíci, kteří v okolí osad nelegálně obsazují kopce Západního břehu a na nich pak staví improvizované osady. Politické body pro krajní pravici jim takové kroky usnadní, což může ještě více popudit palestinské extremisty.
Situace však nakonec nemusí být tak dramatická, jak se na první pohled zdá. „Už teď jsou patrné jisté Ben Gvirovy pragmatické posuny, což se dalo čekat, pokud skutečně chce zastávat ministerský post. Bude hodně záležet na tom, jaké ministerstvo nakonec dostane. Pokud skutečně obsadí ministerstvo veřejné bezpečnosti, bude mít velký vliv na činnost policie, což může opravdu hodně zpolarizovat konflikt s Palestinci. Na Netanjahua je ale nyní dost velký tlak, včetně tlaku z USA, aby Ben Gvirovi ministerský post nedával. Uvidíme tedy, jak se situace vyvine,“ podotkl Čejka.
Obavy z americké strany jsou zjevné. „Oslava odkazu teroristické organizace je ohavná, není pro to jiné slovo. Je to odporné. Jak jsme již řekli dříve, jsme znepokojeni dědictvím Kahane Chaje a pokračujícím používáním (kahanistické) rétoriky mezi násilnými pravicovými extremisty,“ nechal se nedávno slyšet mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price.
Spekuluje se o tom, že administrativa demokratického prezidenta Joea Bidena by se nakonec mohla rozhodnout osobu Ben Gvira i Smotriče bojkotovat. To by byla pro Izrael velká rána, jelikož Washington patří po dekády mezi hlavní oddané spojence židovského státu.