Dramatik, spisovatel a básník Milan Uhde slaví 28. července devadesátiny. Osudově je spjatý především s brněnskými divadly, výraznou stopu ale zanechal také na české politické scéně. V posledních letech československé federace byl českým ministrem kultury, později také předsedou Poslanecké sněmovny.
„Divadlo je krásnější než politika. Ale hlavně divadlo může způsobit nesnáze menšímu počtu lidí,“ řekl před lety. Také proto Milan Uhde v roce 1999 politiku definitivně opustil a vrátil se k múzám. „Za celou svou politickou kariéru jsem dvakrát zažil radost ničím nezkalenou: když jsem do politiky vstupoval – a když jsem ji opouštěl,“ napsal ve svých knižních pamětech.
Veřejně činný ale zůstal a působil v radách veřejnoprávních médií. V letech 1999 až 2006 byl členem Rady Českého rozhlasu, od roku 2002 také jejím místopředsedou. V březnu 2008 pak usedl do Rady České televize, které od srpna 2011 až do konce svého mandátu v březnu 2014 předsedal.
Uhdeho nejznámější hrou je Balada pro banditu, která proslavila Divadlo na provázku. Příběh legendárního podkarpatského zbojníka Nikoly Šuhaje, z něhož spisovatel Ivan Olbracht vytvořil poutavou legendu, zpracoval Uhde jako muzikál. Hlavní role v představení v režii Zdeňka Pospíšila a s hudbou Miloše Štědroně, které mělo premiéru v dubnu 1975, ztvárnili Miroslav Donutil, Iva Bittová a Bolek Polívka.
„Je to určitě můj největší divadelní úspěch,“ řekl autor, který se nyní již ke svému dílu může bez obav hlásit. V normalizačních letech tomu tak nebylo – autorství libreta na sebe musel vzít režisér Pospíšil. Uhde totiž za normalizace upadl v nemilost a ocitl se na seznamu zakázaných autorů. Během těchto „šedých let“ publikoval především v samizdatu a exilových nakladatelstvích, částečně také pod cizím jménem. Byl aktivní v disentu a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77.
„Uhde to!“
Uhde to! Zvolání inspirované jeho jménem provází oslavy devadesátin umělce a bývalého politika.
Jako variaci na píseň Tam u řeky na kraji z legendární Balady pro banditu zformuloval svoji gratulaci Milanu Uhdemu jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, skladatel Miloš Štědroň. Poprvé zazněla na červnové oslavě na jeho domovské divadelní scéně. „Netušil jsem, když jsem psal Baladu pro banditu, že to je Milan,“ řekl Štědroň.
Spojení s jedním ze základních brněnských divadel Uhde považuje za klíčové. „Husa na provázku mi zachránila život. Ona mi skutečně podala křídlo, když mi bylo nejhůř,“ oceňuje.
„Milan Uhde je kmenovým autorem, který provází Husu na provázku od jeho prvních představení až po současnost. Bylo to i pro mě velké dobrodružství být dramaturgem textů tak kvalitního dramatika,“ svěřil se divadelní dramaturg Petr Oslzlý.
Dlouho netušil, že jeho matka byla židovského původu
Milan Uhde se narodil 28. července 1936 v Brně. Až do svých 27 let netušil, že jeho matka byla židovského původu. Před transportem do koncentračního tábora ji na rozdíl od jejích rodičů zachránilo to, že se jich formálně zřekla a doložila jiného otce.
„Byl jsem citlivé děcko, ušetřili mě proto sdělení, že maminka byla málem odvlečena do transportu do koncentračního tábora. Říkali, máme starosti. Já jsem dokonce přijal jako vysvětlení toho, že dědeček s babičkou zmizeli, že jeli pečovat o vilu v lázních Lubochňa na Slovensku,“ popsal v seriálu Paměťová stopa.
Dědeček s babičkou zahynuli v roce 1942 v koncentračním táboře v Rize, nacisté zavraždili také matčina bratra. „Když se o tom rozvykládám, tak se ukáže, že to sice je jako mrtvá historie, ale stále to ve mně žije. Ten dům (pozn. red.: v Berkově ulici, kde rodina žila) můj syn nazývá černým domem. Zázrak v černém domě – moje nejlepší hra – o tomto domě vypráví,“ řekl. V roce 2007 získal za hru Zázrak v černém domě Cenu Alfréda Radoka.
„Zlo není dědičné“
Přestože Uhdemu nacisté zavraždili osmnáct členů rodiny, vůči Němcům nezahořkl a po roce 1989 pracoval na obnovení vzájemných vztahů. „Zlo, které se prohnalo českými zeměmi, není dědičné,“ řekl na květnovém zasedání brněnského zastupitelstva před konáním Sudetoněmeckého sjezdu v Brně, který podpořil. Na sjezdu pak obdržel Evropskou cenu Karla IV., nejvyšší vyznamenání sudetských Němců.
Báseň oslavující Gottwalda
Uhdeho rodiče vstoupili po válce do KSČ a také mladý Uhde zprvu komunistickým idejím věřil. V roce 1953 mimo jiné napsal báseň oslavující Klementa Gottwalda Do bitev půjde před řadami.
„Probral mě až text Chruščovova projevu na XX. sjezdu KSSS v roce 1956,“ řekl po letech. Komunistické přesvědčení ztratil také v důsledku událostí v Maďarsku v roce 1956, kde Sovětský svaz brutálně potlačil tamní povstání.
Studoval češtinu, ruštinu a literární vědu na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity v Brně. Studium dokončil v roce 1958 a později získal také titul doktora filozofie. V letech 1958 až 1970 byl redaktorem literárního měsíčníku Host do domu. Působil také jako externí pedagog Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, na níž se v roce 1992 habilitoval jako docent. Od roku 1970 působil na volné noze a psal divadelní hry i básně.
Tři desítky her a dramatizací
Debutoval v roce 1962 básnickou sbírkou Lidé z přízemí, do různých periodik ale přispíval již od šestnácti let. Všeobecně známým se Milan Uhde stal jako autor divadelních her Král-Vávra, Výběrčí nebo Děvka z města Théby. Do roku 1968 vydal také například prózy Hrách na stěnu a Záhadná věž v B., povídkový soubor Ošetřovna nebo písňové texty Obloha samej cvok.
Po okupaci v srpnu 1968 napsal kromě Balady pro banditu například divadelní hry Hra na holuba a Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl, televizní hry Pán plamínků a Hodina obrany či rozhlasové hry Parta, Zubařovo pokušení, Jitřenka naší slávy a Velice tiché Ave. Celkem je autorem přibližně tří desítek her a dramatizací a dvou desítek textů pro divadlo jednoho herce.
Politické angažmá
Během svého politického angažmá byl Milan Uhde členem ODS. Po odchodu z čela ministerstva kultury v červnu 1992 usedl do křesla předsedy České národní rady, která se po vzniku České republiky stala Poslaneckou sněmovnou. Poslancem byl šest let, až do roku 1998, a mimo jiné vedl klub občanských demokratů. K činnosti strany byl ale často kritický. Po jejím rozštěpení v lednu 1998 přešel do klubu nově vzniklé Unie svobody. S činností této strany se však neztotožnil a politiku nakonec opustil.
V roce 2013 napsal Milan Uhde autobiografickou knihu Rozpomínky. Co na sebe vím. Předloni měla v Divadle Husa na provázku premiéru jeho veršovaná hra na mariánské téma Mariina volba. Loni vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny dosud nejobsáhlejší výbor z Uhdeho divadelních her.
Na červencovém Měsíci autorského čtení v Brně představil svou nejnovější hru Obhájce. Při jejím psaní zavzpomínal i na své dětství. „I když Obhájce je z úplně jiné situace a s mými rodiči nemá nic společného, základní situace dohadů o smyslu zákonů mi byla inspirací,“ poznamenal. Ani tato hra by přitom nemusela být poslední. Další připravovaná má být osobní, o člověku, který upadl do spárů pozdní lásky.
