Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
Studenti češtiny ve Francii podle Malečkové tvoří velmi různorodou skupinu. Někteří si jazyk zvolí vědomě kvůli osobnímu vztahu k Česku, jiní se k němu dostanou jako k volitelnému předmětu.
„Existuje hrstka studentů, kteří si češtinu skutečně vyberou z osobních důvodů nebo například kvůli obdivu k tuzemskému sportovci,“ popsala Malečková. Jednoho z jejích studentů přivedl k češtině například zájem o tenistku Martinu Navrátilovou.
Naši mateřštinu se podle ní učí také potomci českých emigrantů. V některých rodinách se jazyk kvůli rychlé asimilaci přestal používat, další generace se tak k němu později vracejí. „Cítí, že jim něco chybí v jejich identitě, a chtějí se vrátit ke kořenům. To bývá někdy až dojemné,“ popsala.
Přečíst si Švejka v originále
Podle bohemistky Štindlové lze motivaci ke studiu češtiny rozdělit do tří základních skupin. První je praktická – lidé chtějí v tuzemsku pracovat, studovat nebo dlouhodobě žít. „V takovém případě jsou poměrně silně motivovaní, aby dosáhli i vysoké úrovně znalosti, protože nároky škol a zaměstnavatelů jsou značné,“ zdůraznila Štindlová, která působí jako zástupkyně ředitelky pro studium v Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy.
Druhou motivací bývají rodinné vztahy. Cizinci se chtějí domluvit s českými partnery a jejich příbuznými nebo obnovit vztah ke svým kořenům. Třetí skupinu dle expertky tvoří lidé, které přitahuje tuzemská kultura nebo sport. „Někdo si chce přečíst Švejka v originále, jiný se chce podívat na český film nebo rozumět tuzemským operám,“ přiblížila Štindlová.
Výhodu mají podle ní cizinci, kteří se učí česky přímo v tuzemsku. Jazyk tak používají ve škole, při sportu i v běžném životě, sledují tuzemské filmy nebo televizi. V zahraničí záleží především na rodině a krajanské komunitě. „Na rodinu je kladen velký nárok. Musí děti přivést k českému jazyku a vytvořit jim příležitosti, aby ho používaly v různých situacích, a nesetkávaly se s ním jen sporadicky,“ nastínila.
Výuka češtiny pro cizince se podle Malečkové v základu příliš neliší od studia jiných cizích jazyků. Důraz klade především na praktickou komunikaci. „Z první hodiny by měl student odejít s tím, že se umí představit, pozdravit, poděkovat a poprosit, případně napočítat do tří,“ řekla. Začátky výuky by dle ní měly být jednoduché a hravé.
Česko není jen Praha
Jazyk zároveň neodděluje od tuzemských reálií. Cílem není pouze zvládnutí gramatiky, ale také vytvoření pozitivního vztahu k České republice. Studenti se seznamují s kulturou či možnostmi studijních nebo pracovních pobytů. „Musíme ukazovat Česko nejen jako historickou a folklorní zemi, ale také jako moderní a dynamický stát, který může mladým lidem něco nabídnout,“ zdůraznila Malečková.
Tuzemsko je přitom podle ní pro část Francouzů stále „exotickou a vzdálenou“ zemí. Někteří si jej navíc spojují téměř výhradně s Prahou. „Praha ale není celé Česko,“ upozornila.
Obtížnější než ř jsou pády
Za nejtěžší část češtiny bývá často označována výslovnost hlásky ř. Podle Štindlové jde ale spíše o výraznou kuriozitu než o hlavní problém. „Čeština je velmi gramatický jazyk. Studentům působí největší potíže složitý pádový systém,“ sdělila bohemistka. Podstatná jména mají řadu různých tvarů a spolu s nimi se mění také přídavná jména nebo zájmena.
Obtížná je dle odbornic rovněž kategorie slovesného vidu. Cizinci se musejí naučit rozlišovat, zda děj probíhal, nebo byl dokončen. Rozdíl mezi slovesy jako péct a upéct proto může být pro studenty, jejichž mateřský jazyk podobnou kategorii nemá, těžko pochopitelný.
Malečková se však snaží své svěřence gramatikou příliš neděsit. U lidí, kteří se učí češtinu pouze několik semestrů, podle ní není nutné trvat na naprosté přesnosti všech koncovek. „Když někdo použije chybný pád, rodilý mluvčí mu zpravidla stejně porozumí. Důležité je, aby se studenti nebáli mluvit,“ podotkla.
K pochopení humoru a reálií slouží filmy
Francouzským studentům působí problémy také česká slova s nahromaděnými souhláskami. „Když jim řeknu slovo trh, začnou se smát a tvrdí, že to není slovo. Zmrzlina je také velice oblíbené slovo,“ popsala Malečková.
Při výuce využívá také tuzemské filmy. Studentům promítá například snímky československé nové vlny, mezi nimi Sedmikrásky nebo Spalovače mrtvol. K pochopení českého humoru a reálií podle ní dobře slouží také novější snímky. „Krásným filmem pro pochopení českého humoru jsou například Pelíšky,“ uzavřela.
