V uplynulém roce se Blízký východ z chaosu nevymanil, přesto došlo k řadě významných posunů. Islámský stát (IS) je v Iráku na ústupu – armáda se v současné době snaží dobýt baštu radikálů v Mosulu. V sousední Sýrii se jednotkám věrným prezidentu Bašáru Asadovi podařilo s pomocí Ruska dobýt Aleppo a v tuto chvíli to vypadá, že povstalci válku prohrají. Ukrajinská krize mezitím přerostla v „zamrzlý konflikt“. Přestřelky pokračují navzdory minským dohodám.
Konflikty 2016: Asad míří s pomocí Ruska k vítězství v Sýrii, Ukrajina „zamrzla“
Syrský konflikt si za půl dekády vyžádal přes čtvrt milionu lidských životů a miliony Syřanů vyhnal z domovů. Ti nyní tvoří jednu z hlavních částí migračního proudu.
Ženevská jednání o míru ztroskotala
Během ledna a února probíhaly v Ženevě zatím poslední pokusy o mírová jednání mezi zástupci rebelů a Damašku. Opozice ale nakonec oznámila, že se ke společnému stolu nevrátí, dokud syrský režim nepřestane s nálety na civilisty a nezlepší se celková humanitární sitace v zemi.
V lednu Asad konečně pustil OSN se zásobami do města Madájá. Svět šokovaly snímky hladovějících lidí v obléhaném městě, které je přitom jen jedním z mnoha v zemi. Koncem února se podařilo Rusku a USA dojednat dosud nejnadějnější příměří – i to ale postupně ztroskotalo.
V Sýrii dál zasahují zahraniční mocnosti. Spojené státy v čele mezinárodní koalice válčí ze vzduchu s Islámským státem. Ten má baštu v Rakká, odkud údajně plánuje útoky v Evropě. Opoziční síly spolu s USA a Tureckem už chystají ofenzivu s cílem dobýt město zpět.
Postupně se ale Západ odklání od pomoci takzvaným umírněným povstalcům. Američané některé z nich vycvičili, jejich výzbroje se ale zmocnila radikální An-Nusra (nyní Fronta pro dobytí Sýrie) a někteří rebelové k islamistům sami zběhli.
Asadovi dál pomáhá Moskva, kterou Západ kritizuje z útoků na umírněnou opozici. V srpnu Rusové v Sýrii poprvé vypálili na Aleppo z ruských válečných lodí ve Středomoří. V říjnu pak dorazila k syrským břehům jediná ruská letadlová loď Admiral Kuzněcov, která značně znepokojila NATO.
Turci zahájili intervenci na severu Sýrie
Na přeshraniční proud radikálů z IS zareagovalo v srpnu Turecko, když zahájilo intervenci na severu Sýrie s názvem „Štít Eufratu“ a podařilo se mu během pár týdnů osvobodit úsek u hranic od radikálů. Turci ale bojují i s kurdskými milicemi YPG a snaží se zabránit vzniku kurdského státu na severu Sýrie.
Asad v rozhovoru pro ČT, který s ním vedl zpravodaj ČT Michal Kubal, uvedl, že považuje povstalce za teroristy a mluvil o nich jako o žoldácích, v pozdějším interview pro AFP zdůraznil, že hodlá celou zemi dobýt zpět, což se mu postupně daří. Syrská armáda spolu s Rusy kupříkladu dostala v březnu pod kontrolu perlu UNESCO – starověkou Palmýru, kde islamisté zničili řadu slavných chrámů.
Klíčová byla ovšem ofenziva u Aleppa na severozápadě země – kdysi obchodního centra a nejlidnatějšího města, které bylo rozdělené mezi povstalce a armádu. Asadovy síly nejprve odřízly rebely od zásobovacích tras, pak postupně obklíčily východní část města.
Nálety, při nichž umíraly stovky civilistů a které zničily prakticky všechny nemocnice na východě města, pokračovaly celé měsíce. Aktivisté mluvili o použití chemických zbraní a barelových bomb.
Kolem 200 tisíc lidí uvízlo ve východní části takřka bez jídla, pitné vody a elektřiny v rozbombardovaných domech – situace se přirovnává ke Srebrenici či dokonce Stalingradu. Rezoluci OSN o příměří Rusko opakovaně odmítlo a humanitární organizace se do města dlouhé měsíce nedostaly. Jeden konvoj OSN byl dokonce zasažen a zemřely dvě desítky lidí.
Syrská vláda, Rusko a šíitští spojenci Damašku zintenzivnili nápor na povstalce v září a pak v listopadu. Dvanáctého prosince bitva o strategické město skončila vítězstvím Asada. V dalším týdnu probíhala evakuace tisíců civilistů. Objevily se přitom zprávy o „mizejících mužích“ a lidech, které vládní jednotky postřílely v ulicích.
Iráčanům se daří vítězit nad IS
V sousedním Iráku to v uplynulém roce vřelo hlavně v souvislosti s bojem proti IS. Ten už podle Američanů i díky náletům mezinárodní koalice přišel zhruba o polovinu území, jež se mu podařilo dobýt v létě 2014.
Islamisté se mstí nejrůznějšími atentáty a sebevražednými útoky, hlavně v metropoli Bagdádu. Proti Kurdům útočil i chemickými zbraněmi – granáty naplněnými chlórem a dalšími jedy. Zranil při tom desítky lidí.
Iráckým silám se už loni podařilo dobýt strategické město Ramádí, letos to byla třeba v červnu Fallúdža, vzdálená pouhých 50 kilometrů od hlavního města.
V červnu pak vládní jednotky osvobodily starověké město Nimrúd, kde za sebou islamisté nechali dílo zkázy, jak ukázaly záběry ze zničeného města. Islamisté rozmlátili slavné sochy a paláce buldozery a kladivy nebo je vyhodili do povětří.
Hlavní cíl – dobytí islamistické bašty v Iráku – ale mají Iráčané stále před sebou. Dlouho připravovaná ofenziva u Mosulu začala 17. října a jde o největší iráckou vojenskou operaci od invaze vedené Američany v roce 2003.
Podílejí se na ní desítky tisíc iráckých vojáků, policistů, členů kurdských sil, sunnitských kmenových bojovníků a příslušníků šíitských milic.
Iráčanům pomáhá ze vzduchu mezinárodní koalice i američtí poradci. V bojích našly uplatnění i české bitevníky L-159 nebo vylepšené americké špehovací letouny Lockheed U-2 Dragon Lady (Dračí dáma) z dob studené války.
IS brání Mosul do posledního dechu
Provládní síly zatím dobyly asi čtvrtinu města. Boje si už vyžádaly tisíce obětí. Desetitisíce lidí před nimi uprchly. Ve městě ale stále zůstává kolem milionu civilistů.
Lidem chybí elektřina i voda a dennodenně se bojí o život. Řada z nich se předzásobila a raději ani nevychází na ulici. Situaci na místě mapoval i zpravodaj ČT Jakub Szántó, jehož štáb se dostal pod palbu.
Boje o Mosul potrvají ale pravděpodobně ještě dlouhé týdny, případně měsíce. Islamisté totiž měli dost času na přípravu. Využívají bomb, sebevražedných atentátníků, schovávají se v tunelech a civilisty mají jako lidské štíty.
Ani dobytí Mosulu přitom nemusí znamenat konec IS. „V Iráku jsme ještě neskončili. Zbývá vyčistit asi třetinu údolí řeky Eufrat směrem k syrské hranici,“ podotkl americký generál Stephen Townsend.
Evropská unie varovala, že prchající džihádisté představují vážné nebezpečí pro Evropu. Mnozí z nich jsou totiž ze zahraničí a mohou se snažit o návrat do vlasti. Právě islamisté vycvičení na Blízkém východě stáli třeba za loňskými listopadovými atentáty v Paříži.
Marná příměří na Ukrajině
Zatímco konflikty v Sýrii a Iráku znepokojují Evropu hlavně z hlediska statisíců lidí prchajících na starý kontinent před boji, ukrajinská krize odhalila zřejmě nepřekonatelné rozpory mezi Moskvou a Západem.
Na východě Ukrajiny se bojuje od dubna 2014. Během uplynulého roku sice docházelo k méně intenzivním střetům, ty ale neustaly ani přes řadu nových příměří. Konflikt mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty si vyžádal skoro 10 tisíc mrtvých a přes 22 tisíc zraněných.
Plnit minské mírové dohody se nedaří. Zatím se podařilo dojednat vznik nárazníkové zóny pouze v několika sektorech Luhanské oblasti, odkud by měly zmizet děla, minomety i lehčí zbraně.
Kvůli pokračujícím přestřelkám odsouhlasila normandská čtyřka v říjnu vyslání ozbrojených jednotek Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na východ Ukrajiny.
Obyčejní lidé v Donbasu žijí často v polorozpadlých domech a chybí jim potraviny a léky. Ty se jim snaží dodávat humanitární organizace. Kupříkladu Člověk v tísni v Doněcké oblasti nedávno skončil poté, co mu separatisté neobnovili akreditaci.
Ukrajinský prezident Petro Porošenko přitom ve svém zářijovém výročním projevu varoval, že stále nelze vyloučit ruskou invazi. Pro Kyjev je navíc pořád obtížnější získávat západní podporu v boji proti ruské agresi, postěžoval si tehdy.
Nepřehledný konflikt napomáhá korupci a nelegálnímu prodeji zbraní. Právě kvůli podezřením z korupce a liknavosti k reformám padla na jaře vláda Arsenije Jaceňuka, což uvrhlo válkou zmítanou zemi ještě do větší nejistoty. Nakonec Jaceňuka vystřídal prozápadní premiér Volodomyr Hrojsman, jenž slíbil, že prosadí potřebné reformy.
Na Krymu málem došlo na ozbrojený konflikt
V roce 2016 to vřelo i na Ruskem anektovaném poloostrově Krym. V srpnu Kyjev i Moskva řinčely zbraněmi poté, co Rusko obvinilo ukrajinskou tajnou službu z toho, že vyslala na Krym diverzní skupiny s cílem destabilizovat situaci na poloostrově. Ruská tajná služba FSB tvrdila, že Ukrajinci zabili při vpádu dva ruské vojáky.
Incident vedl k posilování armádních sil na obou stranách administrativní severokrymské hranice. Kyjev ale jakýkoli diverzní akt popíral a mezinárodní společenství se skutečných důkazů ze strany Ruska nedočkalo.
Rusko-ukrajinské vztahy byly značně napjaté i kvůli zadržování ukrajinské letkyně Naděždy Savčenkové. Ta byla v Rusku odsouzena na 22 let za údajný podíl na smrti dvou ruských novinářů zabitých v Donbasu. Nakonec ji Rusové pod tlakem ze strany Kyjeva i Západu v květnu vyměnili za dva ruské vojáky zadržené na východě Ukrajiny.
Unie opět prodloužila všemožné sankce vůči Rusku
Západ je s Ruskem stále v diplomatickém kontaktu. Kvůli anexi Krymu ale EU na podzim opět rozšířila sankce, jež se nyní týkají 152 osob a 37 právnických subjektů. Unie jim zmrazila majetek a zakázala vstup na své území. Brusel odsouhlasil i prodloužení hospodářských restrikcí, jež pokrývají zejména bankovní sektor a ropný a obranný průmysl a které Brusel spojuje s naplněním minských dohod ze strany Moskvy.
Kvůli ruské agresi na Ukrajině odsouhlasily členské státy NATO přesun vícenárodních praporů na východ Evropy. To spolu s budováním protiraketového štítu znepokojuje Rusko, které reagovalo oznámením, že pošle do Kaliningradu další balistické rakety Iskander a protiraketové systémy S-400.
Ukrajina a EU: Rušení víz a snahy o asociační dohodu
Pokud jde o sbližování Ukrajiny s Evropskou unií, Kyjev v polovině listopadu uvítal dobré zprávy, když se unijní diplomaté shodli na zrušení víz pro Ukrajince při krátkodobých cestách do EU. Ukrajina se dočká ve chvíli, kdy vejdou v platnost pravidla umožňující bezvízové cestování v případě prudkého nárůstu migrace opět omezit.
Co se týká asociační dohody, jež by měla Ukrajině přinést obchodní výhody, prosincový summit EU souhlasil se zárukami, které by měly Nizozemsku umožnit ratifikaci dohody. Nizozemci ji v dubnu odmítli v referendu. Premiér Mark Rutte ale varoval, že stejně „nic není jisté“ a neví, zda se mu podaří parlament přesvědčit.
Po EU žádal záruky, že ratifikace asociační dohody není formální krok na cestě ke členství Ukrajiny v EU a že Unii nezavazuje k vojenské pomoci Kyjevu.
- TURECKO
- Mír mezi Turky a kurdskými povstalci skončil, na jihu Turecka je situace značně napjatá. Bombové atentáty ze strany kurdských radikálů jsou téměř na denním pořádku. Turecko bojuje jak s povstalci spojenými se zakázanou Stranou kurdských pracujících, tak i s kurdskými milicemi YPG působícími v sousední Sýrii. To se nezamlouvá Západu, pro něhož jsou Kurdové klíčovými spojenci v boji proti IS na zemi.
- LIBYE
- Části Libye opakovaně sužují ozbrojené konflikty od povstání, které před čtyřmi roky svrhlo diktátora Muammara Kaddáfího. Benghází, jež bylo střediskem revoluce, padlo do rukou radikálů. O vládu nad zemí stále usilují dva kabinety – na východě působí Libyjská národní armáda (LNA) generála Chalífy Haftara, v Tripolisu pak kabinet, za nímž stojí OSN. Jednotkám spadajícím pod mezinárodně uznávanou vládu se letos na podzim podařilo vyhnat IS z jeho bašty v Syrtě.
EGYPT - Islámský stát v Egyptě působí hlavně na Sinajském poloostrově a útočí především na příslušníky ozbrojených sil. Přihlásil se ale také k akci, při níž se loni zřítilo na Sinaji ruské letadlo s 224 lidmi, nebo k letošnímu útoku na koptský kostel – zemřely desítky lidí.
- JEMEN
- Už dva roky zůstává Jemen dějištěm konfliktu mezi tamními menšinovými šíity a vládou. O život při něm přišlo na 10 tisíc lidí a do konfliktu zasahují také regionální mocnosti Saúdská Arábie na straně vlády a Írán na straně šíitů. Protože povstalci mají v rukou stále hlavní město Saná, je dočasným sídlem vládních úřadů Aden.
- Islámský stát stejně jako Al-Káida využívají chaos k prosazování svých cílů. Útočí hlavně na vládní jednotky a Al-Káida se snaží uhájit si území na jihu země.
- IZRAEL
- Pokračoval také izraelsko-palestinský konflikt. Palestinci začali útočit noži, ale také auty či střelnými zbraněmi loni na podzim, kdy se vyhrotily spory o posvátná místa na jeruzalémské Chrámové hoře. Dosud při této vlně násilností jak na okupovaném Západním břehu, tak v Izraeli zemřely stovky Palestinců a desítky Izraelců. Většina zabitých Palestinců byli útočníci nebo podezřelí.
- Izraelští a palestinští politici důvody vysvětlují odlišně. Podle Izraele je viníkem palestinské vedení, které k útokům občany podněcuje. Palestinci naopak útočníky popisují jako lidi v zoufalé situaci, jejíž příčinou je neřešený izraelsko-palestinský spor. Mírové rozhovory jsou zastaveny od roku 2014 a Izrael nepřestává rozšiřovat židovské osady, které vznikají na území, na němž měl být palestinský stát.
- JIŽNÍ SÚDÁN
- Konflikt v Jižním Súdánu začal v roce 2013, dva roky po vzniku země. O život při něm přišly tisíce lidí a více než milion osob musel opustit domovy. Lidé jsou vystaveni čistkám a OSN se domnívá, že Jižnímu Súdánu hrozí genocida podobná masakrům ve Rwandě z roku 1994.
- NIGÉRIE
- Nigerijská armáda dobyla na Štědrý den jednu z posledních bašt radikální islamistické organizace Boko Haram na severovýchodě země - les Sambisa. Ten leží na severovýchodě země, kde se radikálové od roku 2009 snaží vytvořit stát s přísnými pravidly islámského práva šaría. Boje si dosud vyžádaly na 20 tisíc obětí a asi 2,6 milionu lidí muselo kvůli nim opustit své domovy. Fundamentalisté, kteří loni slíbili věrnost Islámskému státu, terorizují i příhraniční oblasti států sousedících s Nigérií - Kamerunu, Nigeru a Čadu.
- V dubnu 2015 se podařilo vládním jednotkám v lese Sambisa osvobodit asi 300 dívek a žen, které radikálové z Boko Haram unesli. Nešlo však o známý případ více než 200 školaček, které radikálové unesli v dubnu 2014 ze školy v křesťanské enklávě Chibok na převážně muslimském severu země. Většina z nich stále zůstává v zajetí. V říjnu islamisté propustili 21 z nich výměnou za propuštění několika svých vůdců, jednání zprostředkoval Mezinárodní výbor Červeného kříže spolu se Švýcarskem.
- AFGHÁNISTÁN
- Radikálnímu hnutí Taliban se v uplynulém roce podařilo několik výrazných úspěchů – dočasně ovládli kupříkladu město Kunduz. V zemi navíc operuje i Islámský stát. Vzhledem ke kritické bezpečnostní situaci zrušil dosluhující americký prezident Barack Obama plány snížit počet amerických vojáků v této zemi do konce letošního roku téměř o polovinu. Do ledna, kdy Obamovi končí mandát, by mělo v Afghánistánu setrvat 8400 členů americké armády.
- KOLUMBIE
- V Kolumbii letos skončila 52 let trvající občanská válka, která si vyžádala životy čtvrt milionu Kolumbijců a vyhnala z domovů téměř šest milionů lidí. Tečku za ní udělala roky vyjednávaná smlouva mezi vládou a levicovými povstalci z FARC. Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos za to dostal Nobelovu cenu míru.