Zavedení nové univerzitní rady, posílení funkce rektorů a mnohé další změny obsahuje velký návrh na reformu vysokých škol, který připravuje ministr Robert Plaga (ANO). Právě nový orgán univerzitní rady by měl přinést výraznou změnu ve fungování vysokoškolské samosprávy. Do jisté míry by se totiž například omezily pravomoci akademických senátů. Podle odborníků je změna potřeba. Rada vysokých škol (RVŠ) souhlasí, že je reforma potřebná, ale obává se ztráty nezávislosti a politizace.
Ministr Plaga už připravil první návrh a nyní probíhají debaty s expertní skupinou. Orgán univerzitní rady by se podle návrhu měl podílet na tvorbě strategií, rozpočtu či celkovém směřování školy. Naopak by neměl zasahovat do obsahu výuky a výzkumu. Rada by podle Plagova návrhu do velké míry měla nahradit pravomoci akademického senátu a správní rady.
Jednou z nejdůležitějších pravomocí rady by byla volba rektora. Nyní jej volí právě akademický senát, jehož členy volí ze svých řad akademická obec dané vysoké školy, tedy studenti i pedagogové. Senát má vždy nejméně jedenáct členů, z toho alespoň třetinu, maximálně však polovinu tvoří studenti. Funkční období zvolených zástupců může být nanejvýš tříleté.
Návrh reformy vysokých škol by měl podle ministra vycházet ze západoevropských modelů a obsahovat by měl jasné pojistky proti přímému politickému vlivu na vysoké školy. „Skutečné akademické svobody budou samozřejmě zachovány,“ uvedl dříve Plaga.
Současný systém fungování a řízení vysokých škol v Česku je podle Plagy „ve vyspělé Evropě dávno překonán“. Ministr přitom vychází z Analýzy modelů vnitřního řízení vysokých škol v Evropě, který vypracoval Institut pro rozvoj vysokého školství (IRVŠ). Jeho autoři Šimon Stiburek a Tomáš Fliegl, kteří dříve působili na ministerstvu školství, srovnali systém řízení vysokých škol v Bavorsku, Dánsku, Finsku, Nizozemsku, Polsku a Švédsku.
Podle nich je současný systém v mnoha ohledech podobný tomu, jak fungovaly školy ve většině Evropy ještě v devadesátých letech minulého století a „od té doby tento model naprostá většina zemí opustila“.
„Na velké problémy a neblahé důsledky (už od devadesátých let) stávajícího systému vnitřního řízení VŠ poukazovala již Bílá kniha reformy terciárního vzdělávání v roce 2009,“ upozorňuje také akademický ekonom z think tanku IDEA při CERGE-EI Daniel Münich. Dodal, že od té doby všechny vlády nechaly tuto bílou knihu schovanou v šuplíku. Podle něj většina veřejnosti, včetně vysokoškolsky vzdělané, materii nerozumí a nezajímá je. „Nedokáže vnímat, jak zásadní brzdou ekonomického růstu to je,“ podotkl.
Velká míra autonomie fakult
Podle analýzy IRVŠ je míra autonomie fakult na českých univerzitách garantovaná zákonem v mezinárodním srovnání neobvyklá. To se promítá nejen do formálního rozdělení pravomocí, ale i do „měkké“ roviny očekávání a kultury. Rozložení pravomocí je podle analýzy výrazně vychýleno ve prospěch fakult a „většina univerzit funguje spíše jako volná konfederace fakult než jako homogenní organizace s jedním vedením a společnou strategií“.
Také Münich zmiňuje, že největším problémem je „přílišná sebezahleděnost českých VŠ do sebe sama“. „Je to dáno tím, jak jsou ze zákona nastaveny role, pravomoce a způsoby etablování vysokoškolských orgánů,“ podotýká.
Jednotlivé fakulty také podle analýzy IRVŠ nenesou jednoznačnou odpovědnost za své výsledky – děkani jsou odpovědní pouze svým akademickým senátorům, fakulty nejsou ze strany státu samostatně hodnoceny ani co do kvality výzkumu, ani z hlediska zabezpečování kvality vzdělávání, a financování fakult schvalují akademické senáty, ve kterých samy mají své zástupce.
„Současný systém v některých oblastech dává velmi omezené pravomoci rektorům a rektorkám řešit některé problematické situace na fakultách. Rektor či rektorka mají za mnoho věcí zodpovědnost, ale někdy nemají pravomoci problém řešit,“ uvedla pro ČT24 bývalá rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková.
Pokud podle ní akademický senát fakulty například již dvakrát hlasoval o odvolání děkana (a děkana dvakrát svými hlasy k odvolání opravdu navrhl), tak „by rektor měl mít možnost fakultu řídit nebo řízením někoho pověřit i bez toho, že mu do toho zasahuje například ministerstvo školství nebo někdo jiný“, podotkla.
Nový návrh by měl tyto problémy odbourat. Rektor by kromě navrhování odvolávání a jmenování děkanů mohl po schválení radou rušit či slučovat fakulty. Právě spory týkající se kompetencí v poslední době řešila řada univerzit. Jednou z těch výraznějších mediálních kauz bylo například odvolání bývalého děkana Národohospodářské fakulty VŠE a nyní poslance za SPD Miroslava Ševčíka, což nyní řeší soudy. K soudu se rovněž dostaly i neshody ohledně řízení Katolické teologické fakulty UK.
„Největším problémem je to, že vedení univerzit a fakult volí výhradně jejich vlastní zaměstnanci a studenti. Toto nastavení silně podporuje udržování statu quo a fakticky znemožňuje jakékoli odvážnější změny ve vnitřním fungování institucí,“ uvádí Matouš Glanc, ředitel organizace Czexpats in Science, která propojuje české vědce a vědkyně v zahraničí, podporuje je v návratu a usiluje o rozvoj vědeckého prostředí v tuzemsku. Glanc se rovněž účastní expertních skupin.
Právě akademický inbreeding, tedy obsazování akademických a manažerských pozic vlastními absolventy, je podle studie Czexpats in Science jednou z hlavních bariér pro návrat českých vědců a vědkyň ze zahraničí, stejně jako nízké platové ohodnocení a celková uzavřenost a netransparentnost českého vědeckého prostředí. „Ve všech diskusích, jak tyto bariéry odstranit, jsme vždy došli k tomu, že to nepůjde bez odvážných a mnohdy nepopulárních kroků ze strany nejvyššího vedení institucí,“ dodává Glanc.
Nový orgán univerzitní rady
Ke zlepšení řízení univerzit by tedy mohla pomoci zmíněná univerzitní rada, která by podle resortu měla mít devět členů. „Tento počet je navržen tak, aby odpovídal modelu, který křesla dělí přesně na třetiny,“ uvedl pro ČT24 mluvčí ministerstva Ondřej Macura. Tři členy tedy vybírá akademický senát, tři členy volí komise jmenovaná ministrem a tři členy vybírá ve výběrovém řízení sama rada.
Nicméně tato podoba nemusí podle něj být fixní, debata o ní je otevřená a úřad je připraven o nich dále diskutovat, a to i v kontextu zahraniční praxe. Dodal, že velikost správních rad se v Evropě velmi liší a je pravděpodobné, že se počet ještě může změnit na základě zahraničních zkušeností.
Právě nominace tří lidí jmenovaných komisí, kterou vybral ministr, vzbudila emoce. Podle Plagy by to ale neměli být politicky exponovaní lidé a měli by být vybráni na základě „jasně daných kritérií, která ještě budou diskutována“, jak řekl před časem v Událostech, komentářích.
Kritika ze strany Rady vysokých škol
Proti změně se ohradila Rada vysokých škol. Podle ní navržený model včetně zavedení nové univerzitní rady prakticky likviduje nezávislou akademickou samosprávu. „Je krokem k faktické ztrátě nezávislosti veřejných vysokých škol, krokem směřujícím k jejich politizaci a ohrožujícím akademickou autonomii vysokých škol,“ uvedla v usnesení RVŠ.
Zároveň uvedla, že si je vědoma potřeby modernizace legislativy tak, aby „přispěla ke zvýšení konkurenceschopnosti českého vysokého školství v mezinárodním kontextu“. Zároveň zdůraznila, že pozitivně hodnotí také některé dílčí úvahy obsažené v návrhu, jako například posílení institucionální autonomie a odpovědnosti v oblasti kvality a akreditací. A kladně se staví i k přechodu k takzvanému kontraktovému financování. To znamená, že stát by s VŠ uzavíral smlouvu o plnění určitých ukazatelů, na základě toho by dostala peníze na danou dobu.
Plaga zmínil, že i v předchozí vládě se řešilo to, že zákon z roku 1998 již nesplňuje parametry pro moderní vysoké školství. „Návrh v oblasti řízení tam naopak dává jasné pojistky, že nebude přímá politická možnost ovlivňovat vysoké školy. Za druhé bude omezen i vliv stakeholderů, například z průmyslu, nebo nějakých zájmových skupin a za třetí akademický senát získává významné kontrolní pravomoci. A akademická svoboda tak, jak ji chápe Rada vysokých škol, není absolutní moc akademických senátů,“ uvedl v Událostech, komentářích Plaga.
Debata o likvidaci nezávislosti je podle Plagy lichá. Akademický senát, pokud by podle něj například nesouhlasil se jmenováním rektora, tak může kvalifikovanou většinou univerzitní radu přehlasovat. „To je systém brzd a protivah, který jednoznačně vyvrací tvrzení Rady vysokých škol,“ podotkl s tím, že „hysterie ze strany Rady vysokých škol ukazuje, že si kapři nechtějí vypustit svůj rybník, protože věcně je ten návrh naprosto v pořádku a odpovídá vyspělým evropským standardům“.
Rada se proti Plagovým slovům ohradila v usnesení. „Veřejná debata je ovlivněna tím, že veřejný prostor ovládly zjednodušené výroky o nefunkčnosti systému či nechuti vysokoškolského prostředí něco měnit. To rozhodně odmítáme, nejsme žádní kapříci, kteří se bojí o svůj rybník,“ uvedla ředitelka Agentury Rady vysokých škol Michaela Schwarzová pro ČT24.
Dodala, že jde o to, aby nový zákon, jehož vznik RVŠ podporuje, byl „nastaven funkčně a zároveň vytvořil dobré podmínky pro rozvoj a konkurenceschopnost českých vysokých škol, které představují zásadní součást celého vzdělávacího systému“.
Otázka pojistek
Pojistky avizované ministrem podle Schwarzové nejsou dostatečné ze dvou důvodů. „Explicitně hovoří pouze o neslučitelnosti členství aktivních politiků v univerzitních radách, nicméně politické zájmy mohou hájit i již neaktivní politici (bývalí poslanci, bývalí předsedové stran).“
Za druhé samotná jmenovací pravomoc ministra, který je z podstaty politickým aktérem, podle Schwarzové vytváří potenciál „pro promítnutí politických zájmů prostřednictvím nominovaných členů, kteří mohou být formálně nezávislí, ale úzce propojení s politickými či jinými zájmy“. „Vidíme zde jistou paralelu s Radou ČT a Radou ČRo,“ podotkla.
Podle ní lze otevřít diskusi o postavení univerzitní rady, jejích kompetencích či složení. „Stejně tak si lze představit vyšší rozhodovací propojení stávajících správních rad vysokých škol s akademickými senáty. Tyto debaty vedoucí ke kompromisu, který vysoké školy posune směrem k racionálnějšímu řízení, rádi povedeme,“ uvedla Schwarzová.
Podle ministerstva má v novém návrhu akademický senát fungovat jako hlavní vnitřní kontrolní mechanismus proti zneužití moci ze strany rektora nebo právě univerzitní rady. „K tomu mu návrh svěřuje několik silných nástrojů, jako je personální právo veta a odvolání, kdy může senát kvalifikovanou většinou a s uvedením závažných důvodů odmítnout navrženého kandidáta na rektora nebo děkana před jeho jmenováním,“ uvedl mluvčí resortu Macura.
Senát má podle něj také rozhodující slovo při schvalování předpisů, které přímo dopadají na akademickou obec, jako jsou pravidla pro studium a přijímací řízení, stipendia nebo disciplinární řády. Senát má dle návrhu také zaručeno právo projednat nejzásadnější dokumenty, jako je statut, strategie, rozpočet, prodej majetku nad určitou úroveň nebo zřizování a rušení součástí školy, a to ještě předtím, než je vedení či rada schválí.
Plaga uvedl, že si rovněž dokáže představit, že akademický senát nemá jen kontrolní roli, ale i iniciační, kdy například může dávat podněty, kterými se rektor musí zabývat. „Je to ještě širší, než bylo naznačeno,“ poukázal.
Kriticky se vůči návrhu vyjádřil Jan Komárek z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který dlouhodobě působil na univerzitách ve Velké Británii i Dánsku. Podle něj reforma vychází „z hlubokého nepochopení společenské role univerzit, když se z nich snaží vytvořit jakési ‚akceschopné motory inovací‘, a ničí tak unikátní úlohu, kterou univerzity po staletí měly: soustřeďovaly osobnosti, kterým šlo na prvním místě o přemýšlení, nikoliv o bezprostřední užitek či zisk“.
Zmínil také, že podle nejnovější zprávy Academic Freedom Index Update 2026 tuzemské vysoké školství vykazuje mezinárodně mimořádnou stabilitu a de facto autonomii, která prokazatelně chrání svobodu bádání jednotlivých vědců.
Stiburek: Plagův návrh je umírněný
Stiburek, který pracoval na analýze pro IRVŠ, podotýká, že Plagův návrh, kdy šest z devíti členů rad se má rekrutovat přímo z akademického prostředí, je umírněný a „obsahuje silnější pojistky než většina systémů v západní Evropě“. „Ministerstvo má být omezeno pouze na výběr z uznávaných akademiků z ostatních VŠ a výzkumných organizací, včetně zahraničních, a má být přímo zakázána účast aktivních politiků.“
To zdůraznil i Glanc. „Ve veřejné debatě se trochu ztrácí a zkracuje se to ve smyslu, že externí členové rovná se zástupci veřejné správy nebo byznysu. Ale v návrhu, když si ho někdo přečte pozorně, je vidět, že externí hráči mají být především lidé z akademické sféry, ale z jiných institucí.“
Také Münich míní, že s tvrzením o politizaci nelze souhlasit. „Už jen proto, že cílem návrhu bylo vést veřejnou debatu právě, ale nejen o tom, jak systémově vybalancovat nový systém tak, aby v rámci otevření se vysokých škol (směrem k veřejnosti, pozn. red.) nedošlo k politizaci,“ uvedl pro ČT24.
Předseda České konference rektorů a rektor VŠCHT Milan Pospíšil po čtvrtečním jednání uvedl, že nový vysokoškolský zákon je potřeba. „Ten současný, který je, už té současné době nevyhovuje. Potřebujeme, aby byl dynamičtější a funkčnější.“
České prostředí je podle něj svérázné. „Je tam poměrně velká tendence ke konzervatismu a jakákoliv radikální změna části akademické komunity vyhovovat nemusí,“ uvedl již dříve v Událostech, komentářích. „Snažíme se rozptýlit obavy kolegů z Rady VŠ, protože postup, který zvolilo ministerstvo, nám dává dostatek prostoru,“ poukázal.
Podle RVŠ je tempo příliš rychlé
Podle Schwarzové je představený materiál příliš obecný a i zúčastnění aktéři fokusních skupin upozorňovali, že by podobný typ materiálu měl obsahovat i analýzu rizik. „To nelze udělat v tempu, které nastolilo MŠMT a které chce zásadní změny systému, s jejichž obecným nástřelem seznámilo vysoké školy v květnu, předložit ve formě věcného záměru zákona již do konce roku,“ uvedla.
Míní také, že nelze hovořit jen o nově zamýšlených univerzitních radách, ale o širším kontextu návrhu. Kritizovala, že materiály, které byly předloženy, podle ní „nejsou v tomto ohledu příliš dobrým základem pro odpovědnou debatu“.
