České školy čelí dalšímu zhoršení nedostatku kvalifikovaných učitelů. O tom, jak trend zvrátit, co by se mělo zlepšit či co už Česko pro zatraktivnění oboru dělá, diskutovali účastníci z řad odborné veřejnosti na debatě s názvem Kdo bude učit naše děti aneb inventura sboroven, kterou pořádala iniciativa Začni učit! Diskutující se shodli, že společnost vnímá učitelství jako vážené povolání, ale nikoliv příliš atraktivní. V této rychle se měnící době jsou navíc na učitele kladeny vysoké nároky.
Učitelů je nedostatek a má být hůř. Jak trend zvrátit, řešili účastníci debaty
O nedostatku kvalifikovaných učitelů se mluví dlouhodobě. Už v únoru představili zástupci Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a ministr školství Mikuláš Bek (STAN) analýzu, podle které by mohlo do roku 2035 v základních a středních školách pracovat asi 90 tisíc kvalifikovaných učitelů, ovšem základní a střední školy jich budou potřebovat asi 113 tisíc. Podíl nekvalifikované výuky by se tak mohl zvýšit na více než dvacet procent.
„My jsme bohužel rychlý rozběh nových pracovních pozic v novém systému financování včas nepokryli navýšením počtu studentů učitelství nebo některých dalších oborů,“ prohlásil Bek na konferenci Školství 2026. K tomuto kroku stát přistoupil až letos, kdy uzavřel s univerzitami dohodu, podle níž začnou od nového akademického roku navyšovat počty studentů učitelství nebo psychologie.
„Ve školách nejsou neobsazené pozice. Ti lidé tam jsou. Ale je těžké často sehnat kvalifikovaného učitele, který splňuje zákonné požadavky a zároveň člověka, kterému by chtěl ředitel danou práci svěřit,“ uvedl v debatě úředník ministerstva školství Matouš Bořkovec s tím, že nyní nekvalifikovanost mezi učiteli činí jedenáct procent, což je výrazně více, než tomu bylo před deseti lety, kdy podíl činil pět procent. Podle něj jde o souhru několika faktorů.
Nepomáhá třeba ani demografie a také to, že Česko má málo absolventů vysokých škol obecně. Podle dat OECD za rok 2023 mělo vysokoškolské vzdělání v Česku 27 procent lidí ve věku 25 až 64 let. Průměr zemí OECD byl 41 procent. Zatímco v Praze má vysokoškolské vzdělání v tomto věku asi polovina lidí, v Karlovarském kraji jde o čtrnáct procent, v Ústeckém asi o šestnáct procent.
V případě školství se pak sešlo málo absolventů a zároveň hodně dětí na základních a středních školách. „To způsobilo velkou krizi. Týká se to regionů, jako je například Karlovarsko, Ústecko, ale Středočeský kraj a Praha jsou na tom v podstatě úplně stejně špatně,“ dodal Bořkovec.
Naopak Morava je na tom výrazně lépe. „Zejména pravděpodobně díky tomu, že vysoké školy mají mnohem více absolventů v poměru k tomu, kolik je tam obyvatel,“ poukázal s tím, že Palackého, Masarykova a pak i Ostravská či Slezská univerzita jsou větší, a tedy vyprodukují více absolventů, potažmo učitelů. Naopak v Čechách jde „jen“ o Univerzitu Karlovu a pak regionální univerzity, které ale mají absolventů výrazně méně.
Rozdíly v aprobacích
Rozdíly jsou také v aprobacích. „Pořád platí, že největší nedostatek je fyzikářů, matikářů, chemikářů a informatiků a pak učitelů cizího jazyka,“ poukázal Bořkovec s tím, že trend počtu pedagogů je negativní. Učitelé také stárnou a do důchodu odcházejí či budou odcházet silné ročníky.
Podobně se vyjádřila i Jana Fryzelková z organizace Začni učit!, která pomáhá a podporuje začínající i zkušené pedagogy či propojuje školy a zájemce o učitelství, kteří mají za sebou praxi v jiném oboru.
Fryzelková, která rovněž učí na základní škole, zmínila, že každý rok v únoru začíná v její škole „hon“ na to, kdo bude od září odcházet, případně bude měnit úvazek, a koho bude potřeba hledat. „Myslím, že pro ředitele je to velmi znejišťující, protože spousta lidí fluktuuje, ale část z nich odchází ze školství úplně,“ poukázala s tím, že v Praze je snazší pedagogy doplňovat, ale například na Karlovarsku, kde také působila, byla situace horší.
„Ředitelé často říkají, že ti ze středních škol si většinou berou učitele ze základních, protože učit na střední je trochu jednodušší,“ dodala s tím, že základní školy pak doplňují chybějící místa pedagogy, kteří často nemají kvalifikaci.
Ze zpráv České školní inspekce vyplývá, že skoro ve všech sledovaných ukazatelích kvality výuky je v průměru kvalifikovaná aprobovaná hodnocena lépe než nekvalifikovaná neaprobovaná. „Což ale neznamená, že tam nejsou výjimky, ale v průměru je tak inspektoři hodnotí,“ dodal Bořkovec.
Nemyslí si ale, že by kvalifikovanost byla i celosvětově zásadním a rozhodujícím faktorem pro kvalitu výuky. Zásadní je podle něj profesní rozvoj učitelů, což je v Česku nevyužitou příležitostí, protože není nijak podporován státem.
Příčinou nedostatku pedagogů je podle Bořkovce také vysoká konkurence na trhu práce. „Hodně se to týká mužů, kteří odchází například do jiných profesí. Ženy odchází v průměru na dlouhou rodičovskou – což je úhel pohledu, jestli je to dobře, nebo špatně,“ poukázal.
Podle Fryzelkové vychází sice učitelství z průzkumů jako prestižní povolání a v rámci společnosti je vážené, ale nikoliv atraktivní. „Když se například zeptáte rodičů, jestli by chtěli, aby jejich děti byly učitelé, tak už to tak atraktivní není,“ podotkla s tím, že situaci nepomáhají ani například tvrzení: ‚Kdo neumí, učí.‘ Toto povolání navíc zahrnuje hodně rolí. „Člověk je od soudce po hlídače pořádku až po další různé role. A člověku nemusí být v každé z nich dobře,“ podotkla.
Na první pohled nevděčné
Podobně se vyjádřila i učitelka Ellen Pražáková, která působí na prvním a druhém stupni základní školy a zároveň pracuje jako vychovatelka v dětském domově. „Být učitelem je v mnoha ohledech na první pohled nevděčné,“ poukázala a zmínila, že bývá oceňována za svou práci v dětském domově, ale práce na základní škole je podle ní náročnější.
„Řeším situace od OSPODu přes sociální znevýhodnění, kdy se shání peníze na lyžařský výcvik, až po psychické poruchy a tak dále,“ poukázala s tím, že si veřejnost často neuvědomuje, co všechno musí pedagog zvládnout a neexistuje na to návod.
„Všude nyní například čtu, jak mají učitelé používat umělou inteligenci a podobně, ale nám nikdo neřekl jak a ani neukázal,“ podotkla s tím, že obecně je velký tlak v tom, co všechno mají pedagogové dělat a stíhat, ale nikdo už neřekne, jak se dané věci například týkající se AI učit a zároveň jak je také učit děti.
„A to bych řekla, že ještě působím na škole, kde je obrovská podpora, ale i tak se to podle mě moc nedá stíhat,“ poukázala. Dodala, že i ona měla ve školství krizi. „Měla jsem pocit, že více řeším jiné věci než trávení času s dětmi,“ dodala. V případě práce vychovatelky v dětském domově je podle ní méně nejen byrokracie, ale i různých změn.
Proč skončit, nebo ani nezačít
Novinářka Fatima Rahimi, která se zabývá školstvím, zmínila, že dělala několik rozhovorů s různými učiteli po celém Česku, kdy se ptala zejména mladých, proč ze školství odchází. „Jedním z velkých důvodů, proč mladí lidé, buď vůbec nezačali učit, nebo začali, ale rychle odcházeli, bylo zkombinovat rodinný život a práci. (...) Na začátku strávili na škole někdy až dvanáct hodin,“ poukázala.
Dalším důvodem byl plat. „Když máte dělat učitelku v Praze, platit nájem, do toho je krize bydlení, tak je to opravdu jeden z velkých důvodů, proč mladí lidé ve školství nezůstávají,“ poukázala s tím, že často ti, kteří studovali fyziku, chemii nebo IT, raději odcházejí jinam, kde mají „třikrát více než ve školství na začátku“.
To potvrdila i Pražáková, která zmínila, že hodně jejích kolegů má k učení ještě druhé zaměstnání. „Přijde mi, že se to teď stalo docela běžným, a to mě mrzí,“ poukázala s tím, že pak svou práci dodělávají například o víkendech.
Z dalších důvodů Rahimi zmínila komunikaci s rodiči a také proměnu učitelství samotného. „Nějak jsou na to připraveni na univerzitách a jinak to potom vypadá v praxi.“ Poukázala, že učitel nyní musí být mnohem připravenější než dříve, protože děti se již naštěstí nebojí ptát. „Jedna mladá učitelka mi říkala, že když začala ruská válka na Ukrajině, tak se musela naučit historii Ukrajiny, aby dětem odpovídala, protože předtím toto řešit nemusela,“ dodala.
Fryzelková zmínila, že sama zažila na počátku své pedagogické dráhy náraz. Hodně jí ale pomohla podpora na dané škole, a to zejména ze strany uvádějícího učitele. Od ledna roku 2024 je totiž školám financováno dvouleté adaptační období začínajících učitelů – dostávají prostředky na odměnu a školení pro uvádějící učitele, kteří ty začínající podporují.
Podle Fryzelkové je to ale jedna část podpory. „Druhá část jsou další podpůrné profese, což je školní psycholog, metodik prevence, sociální pedagog, speciální pedagog. My na škole velkou část toho máme a myslím, že to je poznat,“ poukázala.
Novinářka Rahimi zmínila, že existují pozitivní případy škol, které kladou důraz na duševní zdraví nejen žáků, ale i učitelů či učitelek, kdy vedení školy komunikuje velmi otevřeně nejen s učiteli, ale žáky i rodiči. „Bohužel jinak je české školství velmi uzavřené,“ dodala s tím, že se ale snaží otevřít. „Je to těžké, složité, chápu, ale tu tendenci to má,“ dodala.
Pražáková zmínila, že si často musí před rodiči dětí obhajovat, proč některé věci, které nutně nemusí, děti neučí. „Přála bych si, abychom pochopili, že některé věci už není potřeba tak memorovat a je fajn jednu hodinu týdně věnovat sociálně-emočnímu učení a má to větší efektivitu než vypracovávat v pracovních sešitech příklady,“ dodala.
Bořkovec podotkl, že na poli přípravy a kvality přípravy této profese se odehrálo hodně práce, což je zahrnuto v novele školského zákona (poslanci ji schválili 27. května) „Byť samozřejmě není nikdy hotovo,“ poukázal s tím, že druhou stranou je pak kvantita, kde je potřeba jednat urgentně.
Resort školství se nyní podílí na přípravách na navyšování počtu studentů nejen pedagogických fakult. Bořkovec zmínil, že se připravuje rovněž dlouhodobý program navyšování počtu studentů zhruba na dvanáct let.
Nedostatek učitelů podle Fryzelkové pomáhá řešit i nová platforma, kterou organizace Začni učit! spustila. „Pomáhá napárovat zájemce o učitelství a školu,“ dodala s tím, že školy o sobě mohou uvést spoustu informací a zájemce si může vybrat podle mnoha různých kritérií.
Mohl by pomoci registr učitelů
Ministerstvo podle Bořkovce pracuje také na záměru registru učitelů, protože „současný stav není dobrý.“ „Je to součástí větší digitalizace. Jde o složitý projekt, protože je potřeba i legislativní změna a je to spíše otázka let.“ Zmínil, že pokud by Česko takový registr mělo, tak lze v reálném čase zjistit, kde a v jakých kvalifikacích učitelé chybí nejvíce. Zmínil, že by uvítal i více údajů o průběžném vzdělávání, protože o tom resort „neví skoro nic.“
„V tuhle chvíli nevíme ani kolik hodin a v jakých tématech se učitelé vzdělávají. A vzhledem k tomu, že to je jedna z těch nejvíc efektivních věcí, co může stát udělat pro to, aby zvyšoval kvalitu vzdělávání, tak zde máme velkou příležitost,“ zdůraznil.
Fryzelková zmínila, že registr může přinést informaci i o fluktuaci začínajících učitelů. Nejsou podle ní ale také informace o zájemcích o učitelství, kteří mají zkušenosti z jiných odvětví. Ministerstvo sice podle ní navrhuje modelování a zvyšování počtu studentů na pedagogických fakultách, ale je otázka, jak je tam dostat, jak zvýšit atraktivitu povolání. Celkově jde do školství podle ní velké množství lidí až poté, co zkusí jinou kariéru.
Prestiž by podle ní měla vyvažovat atraktivitu. „Když jsou dobré podmínky, tak učitelství je naplňující,“ zmínila s tím, že děti člověku dělají radost, je hezké vidět, jak se posouvají, a to třeba i ti, kteří jsou z náročnějšího prostředí. „Takže když budou podmínky na školách, budou tam podpůrné profese, dost financí, bude připravené na krize, tak si myslím, že učitelství bude profese, která bude hodně naplňující,“ dodala.
Podle Bořkovce je potřeba systematičtěji uchopit další vzdělávání učitelů či získávání kvalifikace. „Měla by být cílenější státní podpora. Dá se to celé propojit s kariérním systémem, který by se měl znovu zvednout jako téma,“ poukázal.