Přesně před osmdesáti lety byla osvobozena Opava, na příchod sovětské armády se město v německém područí připravovalo už od ledna 1945. Slezská metropole byla označována za pevnostní, a proto z ní museli být evakuováni civilní obyvatelé. Sověti využili i intenzivní bombardování a ostřelování – Opava se tak stala jedním z nejvíce zničených měst v tuzemsku, více než tři čtvrtiny staveb byly poškozeny nebo zcela zničeny.
Opava sovětský útok v dubnu 1945 očekávala, proto ve městě již od ledna probíhaly opevňovací práce. „Impulzem bylo obsazení Varšavy Rudou armádou v polovině ledna 1945 a následný sovětský postup do oblasti Haliče a Horního Slezska,“ informoval historik Slezského zemského muzea Opava Ondřej Kolář. Na zákopových pracích se podle něho kromě německých ženistů podíleli také nuceně nasazení civilisté včetně žáků českých středních škol z protektorátu.
Kvůli tomu, že bylo město označováno jako pevnostní, z něho museli být evakuováni civilisté. „V případě německého obyvatelstva probíhaly organizované transporty hlouběji do vnitrozemí. Jiná situace byla v případě české populace, která před válkou tvořila asi třetinu obyvatel tehdejší Opavy,“ popsal historik s tím, že šlo o území tehdejších hranic Opavska a předměstí Kylešovice a Kateřinky. „Další byla už před válkou většinově česká,“ upřesnil Kolář.
Česká populace podle historika odcházela do blízkého okolí k příbuzným nebo známým na venkov, kde počítali, že ve vesnicích nebudou boje tak intenzivní.
Průběh bojů
Útok na Opavu začal 18. dubna po prolomení obrany na řece Opavě u Štítiny, kdy sovětské jednotky postupovaly po obou březích řeky ve třech směrech, popsal události historik. „První (směr) byl z dnešního polského území od Plště, kde se Němcům podařilo nápor zastavit. Další útok šel po druhém břehu řeky přes Kylešovice a prakticky paralelně byl hlavní směr postupu, kde byly nejtvrdší boje, přes Oldřišov a Pusté Jakartice a poté přes Kateřinky. Právě tento směr byl i nejúspěšnější – i přes tvrdou německou obranu se večer 21. dubna první jednotky průzkumníků probily přes řeku do prostoru kolem opavského východního nádraží,“ pokračoval.
Při osvobozování Opavy proti sobě stála sovětská 60. armáda generála Pavla Kuročkina a „různě zformované německé jednotky“. „Velitelem obrany Opavy byl zároveň velitel první lyžařské divize generálmajor Gustav Hundt, který při obraně města zahynul,“ uvedl historik.
Centrum města bylo podle Koláře už tehdy silně poničené intenzivním, více než třítýdenním bombardováním a ostřelováním. „Rudá armáda se snažila primárně zajistit mosty a přechody přes řeku, železniční a komunikační uzly čili obě nádraží. V případně toho východního se to podařilo poměrně rychle,“ sdělil s tím, že kolem západního nádraží se poté zformovala poslední linie německé obrany, kterou se podařilo prolomit až ve večerních hodinách.
Německý ústup
„Němci byli zatlačeni na západ směrem ke Slavkovu, Oticím a do dalších návrší, kde se fronta držela až do 6. května. Němcům se tam podařilo zakopat a z těchto vrchů ještě ostřelovat Opavu a podnikat dílčí protiútoky,“ upřesnil historik.
Němci se z Opavy stáhli 22. dubna 1945, utíkali západně od města ve směru na Krnov, dalším směrem ústupu byla podle historika Olomouc, kam je „pronásledovaly hlavní síly sovětských jednotek“.
Do zničené Opavy se místní vraceli jen postupně, zmínil historik a dodal, že na obnově samosprávy se podíleli i obyvatelé okolních předměstí Kateřinek či Kylešovic.
