Rudá armáda

Tisíce lidí se minulý týden zúčastnily v Česku oslav osmdesátého výročí konce druhé světové války. Bezpečnostní experti oslovení pořadem Reportéři ČT už předem varovali, že tyto vzpomínkové akce mohou být zneužity k šíření ruské propagandy. Takzvaná vlastenecká scéna se podle nich snaží využít vítězství Rudé armády nad německým nacismem a připodobnit to k současnému tažení Ruska proti údajně nacistické Ukrajině i Evropě a tím ho ospravedlnit. Reportéři ČT některé oslavy míru a demonstrace proti válce navštívili a zjistili, že řada jejich organizátorů je napojena na Rusko. Jeho podporou se netajili ani mnozí účastnici těchto akcí.

Už během války získalo Rakousko víceméně náhodou nálepku první oběti Hitlerovského Německa a rádo si ji ponechalo i po roce 1945. Teze oběti zemi zbavila viny za zvěrstva holocaustu a pro budování poválečné rakouské identity byla vítaným odrazovým můstkem. S tichým souhlasem Západu nebyli rakouští váleční zločinci potrestáni a země si mohla žít desítky let v sebeklamu. O to tvrdší dopad měla koncem 80. let aféra Kurta Waldheima, která společnost postavila před realitu historických událostí.

Ačkoli Německo kapitulovalo ve druhé světové válce 8. května 1945, na mnoha místech se bojovalo i v následujících dnech. Poslední bitva se odehrála před 80 lety ve Slivici u Milína na Příbramsku, kde se odmítl vzdát německý generál jednotek Waffen-SS Carl von Pückler-Burghaus. Tvrdé boje, do kterých se zapojily také tanky, se odehrály 11. a 12. května.

V Rovensku pod Troskami v Českém ráji se před osmdesáti lety, 10. května 1945, odehrál jeden z nejhorších válečných zločinů na severu Čech. Sovětští vojáci s partyzány a některými místními tu u školy zastřelili celkem 365 neozbrojených německých vojáků, civilistů, žen a dětí. Pravděpodobným motivem byla msta.

Zvenčí je budova německého parlamentu slavná – její útroby ale skrývají památku, kterou důvěrně zná málokdo. Zanechali ji tam sovětští vojáci v posledních dnech nacistické diktatury.

Rusko si osmdesáté výročí konce druhé světové války připomíná ve velkém stylu, vůdce Vladimir Putin vyhlásil letošek „Rokem obránce vlasti“. Oslavy Dne vítězství mají v zemi velký význam, neboť vítězství v druhé světové válce, respektive v ruském pojetí ve Velké vlastenecké válce, je zásadní součástí tamní kolektivní paměti. Hrdost na porážku nacismu sjednocuje společnost, zároveň ji však režim využívá k politickým účelům, v posledních letech především k ospravedlňování agrese proti Ukrajině, což je také ústředním tématem letošních oslav.

V socialistickém Československu symbolizoval Velkého bratra z Východu a Pražanům připomínal nejen osvobození od nacistů, ale i pozdější sovětskou okupaci. Objevoval se ve filmech, na plakátech, v básních, dokonce i ve školních čítankách – a po sametové revoluci získal provokativní růžový nátěr. Tank číslo 23, který před 80 lety neosvobodil Prahu, se stal symbolem komunistické propagandy.

Obsluhovaly protiletadlová děla, zachraňovaly raněné vojáky přímo uprostřed boje, a dokonce ostřelovaly nepřítele – ženy, které za druhé světové války byly na východní frontě, se do bojů zapojily naplno. A bylo mezi nimi dokonce zhruba tisíc statečných Čechoslovaček. Do armády a přímo mezi svištící bomby a granáty některé vstupovaly dokonce už v 15 letech. A také ony musely mnohdy snášet obtěžování od sovětských vojáků. Jejich touha bojovat byla ale silnější – přesto stále zůstávají ve stínu mužů.

Uplynulo osmdesát let od osvobození celého Slovenska. Závěrečné boje zasáhly severozápad území, o poslední obec Makov se bojovalo jen pár hodin. Nacisté se chystali na partyzánskou válku, Rudé armádě už ale ustoupili směrem k Ostravě.

Bitva o Berlín, která se odehrála před 80 lety, byla posledním velkým soubojem Sovětského svazu a Hitlerovy třetí říše v Evropě. Dobytí hlavního města nacistické říše bylo pro Sověty otázkou prestiže, stejně jako skutečnost, že se poté ocitla většina střední Evropy a celá východní ve sféře vlivu jejich režimu.

Porážka nacistického Německa byla na jaře roku 1945 jen otázkou času. Nacistický vůdce Adolf Hitler se skrýval v Berlíně, které bylo nejdůležitějším městem Třetí říše. Právě v něm svedla sovětská a německá vojska na přelomu dubna a května tuhé boje, které pokračovaly i po diktátorově smrti 30. dubna 1945. Město bylo po četných spojeneckých náletech v troskách, lidé se skrývali ve sklepích. Berlín v ulicích bránily zbytky německé armády, jednotky SS a také domobrana.

Osvobození Ostravy, kterého se tamní obyvatelé dočkali před 80 lety 30. dubna 1945, předcházela rozsáhlá ostravsko-opavská operace, která trvala téměř dva měsíce. Do boje se zapojilo přes čtvrt milionu vojáků 4. ukrajinského frontu Rudé armády včetně příslušníků 1. československé samostatné tankové brigády a československé smíšené letecké divize. Proti stálo sto padesát tisíc vojáků německé armády.

Ještě 20. dubna nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels opěvoval Adolfa Hitlera coby nejstatečnější srdce Německa. O deset dní později spáchal vůdce třetí říše ve svém berlínském bunkru sebevraždu, zhrzený generalitou i vlastním národem. O posledních hodinách muže, který šest let týral Evropu, se ovšem veřejnost nedozvěděla víc, než že „hrdinně padl“. Poslední dubnový den od jeho smrti uplynulo 80 let. Připomínáme starší výroční text webu ČT24.

V sobotu uplyne osmdesát let od osvobození Brna od nacistů. Ti sváděli tvrdé boje s postupující Rudou armádou už několik dní předtím v okolí města. Boje o Brno si vyžádaly mnoho obětí na životech. Zahynulo dvanáct set místních obyvatel, dvanáct tisíc rudoarmějců a sedm tisíc německých vojáků.

Přesně před osmdesáti lety byla osvobozena Opava, na příchod sovětské armády se město v německém područí připravovalo už od ledna 1945. Slezská metropole byla označována za pevnostní, a proto z ní museli být evakuováni civilní obyvatelé. Sověti využili i intenzivní bombardování a ostřelování – Opava se tak stala jedním z nejvíce zničených měst v tuzemsku, více než tři čtvrtiny staveb byly poškozeny nebo zcela zničeny.

V pátek 4. dubna uplynulo osmdesát let od osvobození Bratislavy, k němuž došlo v rámci první etapy bratislavsko-brněnské operace, během níž sovětské a rumunské jednotky osvobozovaly jihozápad slovenského území od nacistů. Boje o Bratislavu, které se Němci nechtěli snadno vzdát, začaly 2. dubna 1945.

Za druhé světové války shodily americké letouny 20. listopadu 1944 na hodonínské nádraží více než čtyři sta padesát bomb. Nedaleko, v nových bytových domech s mladými rodinami bydleli také Zámečníkovi. Před bombardováním se matka s dětmi neschovala do sklepa z obavy, že uniká plyn, ale utíkala ulicí dál od nádraží. Střepiny jí zranily ruku, staršího chlapce zasáhly do hlavy, mladší přišel o nohu.

Zatímco většina obcí dnešního Česka se osvobození od německé okupace dočkala až na přelomu dubna a května, obyvatelé Osoblažska už v březnu. Osvobození Rudou armádou zahrnovalo ničivé bombardování, které Osoblahu téměř srovnalo se zemí. Sovětští vojáci drancovali a znásilňovali.

První pravidelně vysílací televizní stanicí na světě se před 90 lety stala německá Fernsehsender Paul Nipkow (Televizní stanice Paul Nipkow), která začala vysílat 22. března 1935. Velkou popularitu přinesly této televizi přenosy z olympijských her v Berlíně v roce 1936. Stanice, která sloužila nacistické propagandě, vysílala až do poloviny října 1944, kdy musela většina jejích zaměstnanců odejít na frontu.

104letá Růžena Herinková pochází z Náměště nad Oslavou, kde zažila s rodiči a sedmi sourozenci druhou světovou válku a bombardování města. Vzpomíná také na osvobození Rudou armádou i následující roky, kdy byli u moci komunisté, které jim příliš svobody nepřinesly. Záchrana lidského světa podle ní není nikde jinde než v lidském srdci, rozmyslu, pokoře a lidské odpovědnosti, jak řekl i někdejší prezident Václav Havel před americkým Kongresem v roce 1990.

Navzdory pokračující ruské agresi na Ukrajině dál funguje pobočka Československé obce legionářské v Jekatěrinburgu. Z pohledu ruských úřadů jde přitom o spolupráci s organizací z Česka, které Moskva vnímá jako nepřátelskou zemi. Letos uplyne 105 let od odjezdu posledních československých legií z Ruska.

Osvobození Budapešti bylo jednou z nejničivějších městských bitev druhé světové války. Postupující sovětská armáda podpořená rumunskými jednotkami přišla o 80 tisíc vojáků. Proti nim stáli nacisté a domácí maďarská armáda pod velením fašistické diktatury Šípových křížů. Tato strana přišla o 49 tisíc vojáků. Civilistů zahynulo 38 tisíc. Vítězové mohli pokračovat v tažení na Brno, Bratislavu a Vídeň, ale čtvrt roku budapešťské bitvy se stalo obdobím brutality tamních kolaborantů proti poslední velké židovské komunitě pod nacistickou nadvládou.

Druhá světová válka se chýlila ke konci, Rudá armáda postupovala Evropou z východu, na západě operovali Američané a Britové a na sovětském Krymu se sešli nejvyšší představitelé protihitlerovské koalice. Ambice amerického prezidenta Franklina Delana Roosevelta, britského ministerského předsedy Winstona Churchilla a vůdce Sovětského svazu Josifa Vissarionoviče Stalina nebyly malé: projednat budoucnost světa. Od zahájení jaltské konference uplynulo 4. února osmdesát let.

V polském městě Osvětim se v pondělí uskutečnil pietní akt k 80 letům od osvobození nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora. Přímo u jeho brány zazněly vzpomínky na hrůzné osudy lidí, jejichž životy ukončila za druhé světové války nacistická vyhlazovací mašinerie. Účastníci ceremoniálu se shodli, že jde o jedno z posledních výročí, kdy mohou o tragédii holocaustu promluvit přímo přeživší Osvětimi.