Rudá armáda

Ruská prokuratura požaduje zákaz distribuce počítačové hry Last Train Home (Poslední vlak domů), kterou vyvinulo brněnské studio Ashborne Games, informoval server Meduza. Hra o československých legionářích podle ruských úřadů podněcuje nenávist vůči vládě v Moskvě a vojákům Rudé armády.

Protinacistické povstání, které vypuklo ve Varšavě před 80 lety, 1. srpna 1944, bylo jednou z největších ozbrojených akcí proti Němcům v okupované Evropě. Vyžádalo si ohromné lidské a materiální ztráty a skončilo kapitulací povstalců 2. října 1944. Lví podíl na jeho selhání měli Sověti, kteří navzdory slibům povstalcům nepomohli a nechali odpor utopit v krvi. Během 63 dnů bojů zahynulo asi osmnáct tisíc povstalců a podle různých odhadů až 250 tisíc civilistů. Německá armáda ztratila asi dvacet tisíc vojáků. A Varšava, z níž muselo odejít asi 700 tisíc lidí, zůstala ležet v troskách. Nacistický diktátor Adolf Hitler ji za trest nařídil srovnat se zemí, podařilo se to asi z 85 procent. Významné výročí si ve čtvrtek Polsko připomíná.

Česko si ve středu připomíná 79 let let od konce druhé světové války v Evropě. Ačkoliv byli Sověti součástí protihitlerovské koalice, podle historika Vojenského historického ústavu Jindřicha Marka lidé nesmí zapomínat na zrůdnost Stalinova režimu, který v té době v Sovětském svazu panoval. Když si toto lidé nebudou spojovat, nastává situace, kdy část veřejnosti „slepě adoruje Sovětský svaz“, upozornil historik. S tím souhlasí i vedoucí katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK Petr Koura. Sověti v roce 1945 podle něj situaci nevnímali tak, že osvobozují Československo, ale tak, že rozšiřují své území.

Na Slovensku nenastala žádná nová věčnost, na Slovensku se toliko vystřídal prezident, řekl v pořadu Interview ČT24 k právě skončeným volbám spisovatel, publicista a autor dvou knih o moderní slovenské historii Pavel Kosatík. Dále hovořil například o rozdílech mezi Čechy a Slováky ve vztahu k Západu, k Rudé armádě či k ideji slovanství.

Amatérský hledač artefaktů s detektorem kovu našel v lese v Rozdrojovicích na Brněnsku vojenský ešus z druhé světové války a pod ním také lidské kosti. Svůj nález oznámil a odborníci z Ústavu archeologické památkové péče (ÚAPP) ve válečném hrobě našli ostatky tří těl. Jejich výzkum poblíž frekventované cesty vyvolal u místních pozornost, proto o nálezu informovali na svých internetových stránkách, ač ostatky a nalezené předměty čeká ještě ohledání v laboratoři.

Před čtyřiaosmdesáti lety útokem německých jednotek na polskou posádku na poloostrově Westerplatte začala druhá světová válka, nejkrvavější konflikt v dějinách, který stál desítky milionů životů na bojištích i mimo ně. Podle historika z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Petra Koury je třeba mít pro pochopení toho, proč válka vypukla, přehled o situaci v tehdejší Evropě. Jedním z faktorů byla i celospolečenská frustrace. Výjimkou ale v tomto ohledu byli dle Koury Češi, kteří se na válku těšili. „Věřili, že Německo bude brzy poraženo a oni získají zpět svůj stát,“ poznamenal.

V noci na úterý došlo k protržení Kachovské přehrady, která na jihu Ukrajiny odděluje svobodná území a ta okupovaná Ruskem. Podobnou tragédii už řeka Dněpr pamatuje. Během druhé světové války sovětští agenti odpálili přehradu v Záporoží. Mezinárodní pravidla později takové útoky zapověděla.

V Litoměřicích chce skupina lidí odstranit válečnou sochu z místního parku. Podle zástupců Iniciativy jde o sochu sovětského okupanta, městský úřad a ministerstvo obrany ale skulpturu evidují jako válečný hrob. Podle zákona ale o válečný hrob ve skutečnosti nejde. Ministerstvo takových objektů registruje v celém Česku zhruba 1800, jenom v Ústeckém kraji jich je kolem stovky.

Desítky lidí se v Kunštátě na Blanensku rozloučili s válečným veteránem Michalem Hečkou. Někdejší příslušník 1. československého armádního sboru zemřel v nedožitých devadesáti devíti letech. Válečný hrdina se účastnil bojů o Liptovský Mikuláš, po válce byl členem Hradní stráže u prezidenta Edvarda Beneše.

Většina Evropy si v pondělí připomněla Den vítězství nad nacismem, v úterý si ho připomnělo i Rusko. To ale vzpomínalo na rok 1945 v době, kdy již déle než rok válčí se svým sousedem. Mezi Moskvou a Kyjevem létají vzájemná obvinění, že režim ve druhém, znepřáteleném státu je nástupcem fašistů. Vladimir Putin původně hovořil o ambici „denacifikovat“ Ukrajinu, Volodymyr Zelenskyj zase mluví o útočnících jako o „rašistech“. Čeští politici a historici se však v debatě v Událostech, komentářích neshodli na tom, že by ruský režim jasně splňoval kritéria fašismu. Historik Jan Kuklík ale upozornil na některé shodné prvky.

Polsko si 9. května připomíná osvobození koncentračního tábora Stutthof, konec druhé světové války ale podobně jako zbytek Evropy slaví o den dříve – a letos kvůli ruské invazi na Ukrajinu polští aktivisté dokonce bránili ruskému velvyslanci položit věnce u rudoarmějských hrobů ve Varšavě.

Lotyšsko se obává ruské agrese. Země hodlá zavést brannou povinnost pro muže nad 18 let, pokračuje také odstraňování ruštiny z veřejného prostoru. Z měst mizí památníky Rudé armády. Nelíbí se to ruské menšině, která se poprvé po začátku války na Ukrajině začíná ozývat.

Zpřetrhané vazby mezi Kyjevem a Moskvou se čím dál víc projevují i v ukrajinském veřejném prostoru. Postupně tam mizí pozůstatky sovětského odkazu. Na Ukrajině o tom natáčel zpravodaj ČT Jan Šilhan.

Vojenskou okupaci někdejšího Československa z roku 1968 v pátek vrcholní slovenští politici přirovnali k současné invazi Ruska na Ukrajinu. Učinili tak ve svých projevech při pietní vzpomínce na oběti vpádu vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa, jehož 54. výročí připadne na neděli. Premiér Eduard Heger vyjádřil přesvědčení, že se Ukrajinci dočkají svobody. Šéf sněmovny Boris Kollár zase doufá, že ruská vojska nakonec opustí Ukrajinu, podobně jako odjeli na začátku devadesátých let sovětští vojáci z Československa.

Finsko během studené války balancovalo mezi Západem a Východem. Politickým špičkám v tom kromě diplomatického umu pomáhalo i to, o čem se v severské zemi dodnes mlčí – spolupráce se sovětskými tajnými službami. Díky nim finští politici věděli, co se děje v Moskvě, a dokázali to využít ve svůj prospěch. Informace ale proudily i druhým směrem, KGB měla síť informátorů nejen mezi politickými špičkami, ale i běžnými občany. O napojení sovětských agentů se ale ve Finsku dodnes nemluví. Neexistují ani lustrace, což vrhá stín podezření i na některé politiky, kteří úřady zastávali i po rozpadu Sovětského svazu.

Dvě pražské galerie se ohlížejí za etapami českého umění. Galerie Zdeněk Sklenář připravila přehledovou výstavu Nepřestávej toužit, která ilustruje vývoj výtvarné scény za posledních sto dvacet let. Galerie Jaroslava Fragnera v instalaci Z galerie ven! mapuje porevoluční umění v tuzemském veřejném prostoru.

Po ruské invazi na Ukrajinu se radnice v malém estonském městě Otepää rozhodla, že přesune hromadný hrob sovětských vojáků od křižovatky v centru na hřbitov. Zjistila ale, že ve skutečnosti neukrývá ostatky vojáků Rudé armády, ale pouze hlínu. V Estonsku přitom může jít o výbušné téma. V roce 2007 kvůli přemístění sovětského památníku v Tallinnu zachvátily hlavní město několikadenní nepokoje s obětí na životech, doprovázené prvními kybernetickými útoky proti samostatnému státu. Nevoli vyvolal přesun zejména mezi početnou ruskojazyčnou menšinou, kterou hojně podporoval Kreml.

Za takřka 25 let pohybu ve válečných oblastech jsem takhle velkou, takhle plošnou destrukci jako na Ukrajině viděl jen jednou, a to bylo na bojištích v severním Iráku, na místech, která se podařilo osvobodit z rukou Islámského státu. Tak zhodnotil v Interview ČT24 své zkušenosti z rusko-ukrajinské války zahraniční zpravodaj ČT Jakub Szántó. Ukrajinu navštívil během čtyřměsíčních bojů třikrát.

Na Ukrajině dochází ze strany ruských vojáků ke znásilňování, které je podle některých organizací i expertů dokonce používáno jako zbraň proti civilnímu obyvatelstvu. Podobné chování už opravdu v minulosti některé válčící strany použily.

Politici v čele s prezidentem Milošem Zemanem, vojáci a další lidé si v neděli připomněli v Praze u Národního památníku na Vítkově 77. výročí konce druhé světové války v Evropě. Na tradiční kladení věnců u hrobu Neznámého vojína se přišli podívat také váleční veteráni. Den, kdy nacistické Německo v roce 1945 kapitulovalo, slaví Česko společně s většinou evropských států jako státní svátek. Pietní akty se konaly i na dalších místech.

Pietní akce v hlavním městě od čtvrtečního rána připomínají sedmasedmdesáté výročí Pražského povstání. Bylo součástí takzvaného květnového povstání českého lidu, které začalo už 2. května. Hlavní pietní akt se tradičně uskutečnil u historické budovy Českého rozhlasu, u níž se vedly v květnových dnech 1945 jedny z nejtěžších bojů a kde tehdy zemřely desítky obránců. Poslední dny války si ale připomínají i v dalších městech po celé republice.

Slova šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova o Hitlerově židovské krvi jsou podle historika Jiřího Plachého bludem. Spisovatel Jiří Padevět míní, že Rusko má největší neonacistickou komunitu na světě, ale kdo s Moskvou nesouhlasí, je hned označen za fašistu či nacistu. V Událostech, komentářích mluvili i o úloze Sovětského svazu v konci druhé světové války.

V Nedachlebicích na Uherskohradišťsku nebo Hřivínově Újezdě na Zlínsku si lidé připomněli konec druhé světové války u poničených pomníků. Místa posledního odpočinku vojáků Rudé armády poškodili vandalové, nejspíš v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu.

Prahou prošel po dvou letech covidové pauzy Národní pochod pro život, který je manifestací zastánců tradičních rodin a odpůrců potratů. Lidé manifestovali také za právo potrat podstoupit a kritizovali výroky zástupců Hnutí Pro život ČR, které pochod pořádá. Obě akce se potkaly na konci Mánesova mostu, kde se jejich účastníci slovně střetli a odpůrci průvod krátce blokovali. Policie, která na obě akce dohlížela, zasahovat nemusela. Aktivistky také rozvinuly transparenty už při dopolední mši v katedrále svatého Víta, kterou sloužil arcibiskup Dominik Duka.