V sobotu uplyne osmdesát let od osvobození Brna od nacistů. Ti sváděli tvrdé boje s postupující Rudou armádou už několik dní předtím v okolí města. Boje o Brno si vyžádaly mnoho obětí na životech. Zahynulo dvanáct set místních obyvatel, dvanáct tisíc rudoarmějců a sedm tisíc německých vojáků.
„Po několikatýdenních těžkých bojích proti fašistickým vojskům, která se bránila na moravskoslovenské hranici, zejména na jih od Brna na čáře Ořechov, Holasice, Šitbořice, zahájila 23. dubna v 9 hodin Rudá armáda dělostřeleckou přípravu útoku na Brno,“ referovala dobová média o konci války v Brně.
O den později byl 2. ukrajinský front pod vedením maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského připravený k závěrečnému úderu na město. V tomto směru bylo soustředěno tisíc děl a raketometů.
„Velká část rudoarmějců přijela na koních. Ono se to málo ví, protože pozdější filmová tvorba to moc nepoužívala. Rudá armáda na Moravě používala jezdecko-mechanizované svazy. Byly to tanky, dělostřelectvo a pěšáci, kteří byli na koních. Bylo to z praktického hlediska, protože Rudá armáda neměla svůj vlastní obranný transportér, jako měli Němci. Používala americké transportéry, kterých byl nedostatek. Ale také kvůli rychlosti, ty tankové svazy se pohybovaly velmi rychle a pěchota je následovala,“ popsal organizátor historické akce ve Slavkově u Brna Ivan Vystrčil.
Velitel fronty maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij 23. dubna 1945 z pozorovatelny na vrchu Čertoraj v Křepicích u Brna 23. dubna 1945 sledoval průběh dělostřelecké přípravy a vydal z ní také rozkaz k úderu na Brno. V místě začali v roce 1984 stavět monumentální památník. Dokončit se ho nepodařilo. Před dvěma lety tam byl otevřen skromnější památník s rozhlednou.
Boje se citelně dotkly Tvarožné u Brna, která byla osvobozená v noci ze 24. na 25. dubna. U tamního kostela se odehrála dokonce malá tanková bitva.
„Kvůli té tankové bitvě u kostela byla všechna okna v domech vymlácená. Vitráž vyobrazující Cyrila a Metoděje v kostele šla pryč. Ustřelili střechu domu pana Maštalíře, padla bomba na dům Kalábů, kde byli ubytovaní dva němečtí důstojníci. O život přišel pan Jochman z Brna, který tam hledal útočiště před válečnými událostmi v Brně,“ popsal kronikář obce Tvarožná František Kopecký.
24. dubna osvobodila Rudá armáda předměstí Brna Tuřany. 25. dubna vnikli sovětští vojáci do prostoru Králova Pole a Soběšic a obsadili všechna východní předměstí. A nakonec přišel 26. duben 1945 – v osm hodin ráno začaly boje ve vnitřním městě.
„Dělostřelecká podpora byla obrovská plus bombardování z letadel. Na Brno létaly tisíce dělostřeleckých granátů, které připravovaly půdu pro vstup pozemních vojsk. Němci byli velmi dobře opevnění, připravení na obranu, měli barikády, protitankové příkopy, vyhodili všechny mosty. Ten útok na Brno nebyl vůbec lehký,“ vysvětlil historik Muzea města Brna Petr Vachůt.
„Fanatismus vojáků wehrmachtu, členů Hitlerjugend a Volkssturmu (německá lidová domobrana, pozn. red.) byl neuvěřitelný. Vrcholil u Německého domu, ten fanaticky bránili a Rusové je museli vyhnat až salvou z kaťuší, kdy zničili dům a ukončili odpor,“ dodal historik.
Tisíce mrtvých včetně civilistů
Boje o Brno byly úporné a vyžádaly si mnoho obětí na životech. Německá vojska se stáhla na sever Brna a kladla vytrvalý odpor až do konce války. Podle historiků Univerzity obrany při bojích přišlo o život dvanáct set Brňanů, zhruba dvanáct tisíc rudoarmějců a rumunských vojáků. Němci ztratili přibližně sedm tisíc mužů.
Nejintenzivnější boje se vedly například v Medlánkách, Bystrci, Soběšicích nebo Řečkovicích. „Pěší Němci utekli přes kopce směrem na Bystrc. Motoristé se museli vracet do Pisárek, protože vyhodili most v Jundrově a pak se už nemohli dostat dál,“ popsal pamětník Erich Veselý.
Rizikem byla pro Sověty Brněnská přehrada, do její hráze totiž Němci umístili protitankové miny, které chtěli odpálit po přiblížení sovětských tanků. Rudoarmějci však včas dostali varování a miny odpáleny nebyly.
Chování ruských vojáků nebylo podle některých pamětníků jenom pozitivní. „Pamatuju si, že můj tatínek měl hlavu v dlaních. Byl u toho a nemyslel si, že to takhle dopadne, když nějaký ruský voják znásilnil ženu z vedlejšího domu. Chlapi se sebrali a šli si stěžovat ruskému důstojníkovi. Ten nechal nastoupit vojáky, žena ukázala na toho, kdo ji znásilnil, důstojník ho vzal stranou a zastřelil,“ vyprávěl pro Paměť národa Rudolf Vévoda.
Brno samotné bylo těžce postiženo jak předchozími leteckými nálety, tak poté přímými boji v ulicích. Poničena byla prakticky každá druhá budova. Škody se odhadovaly na víc než půl druhé miliardy korun.
Zkáze podlehl i zmíněný Německý dům, který byl centrem brněnských Němců. „Německý dům ležel hodně Čechům v žaludku. On byl postaven v devatenáctém století jako kulturní dům, který dělal prospěšnou činnost. Od těch třicátých let to byl ale symbol čistého zla,“ vysvětlil historik Vachůt.
Vyhnání Němců z Brna
Měsíc po osvobození Brna také přišlo na řadu vysídlení Němců. Tehdy tvořili téměř třicet procent brněnského obyvatelstva. „Vyřizování účtů s Němci se v prvních dnech v Brně dělo, ale ne organizovaně,“ řekl historik. Brňané pak podle něj potřebovali vyřešit bytovou otázku. „Chtěli mít víc materiálního zabezpečení a ty domnělé viníky živelně odsunuli z města,“ podotkl. „Uvolnilo se deset tisíc bytů. České rodiny, které se vrátily do Brna, zabíraly byty po těch Němcích,“ doplnil.
„Překvapila mě existence hromadného hrobu u Pohořelic, což je třicet kilometrů od Brna, a to, že takovému faktu nikdo nevěnuje pozornost. Že to místo bylo zapomenuto v souvislosti s celou historií města. Šokovalo mě to, že v tom pochodu byly ženy, malé děti. Docházelo k brutalitám, znásilňování a my jsme jako společnost dělali, že to není náš problém, že se nás to netýká nebo že je to válečná odplata,“ nastínila spisovatelka Kateřina Tučková, autorka knihy Vyhnání Gerty Schnirch.
Příběh této knihy sleduje život dívky z česko-německé rodiny, která se stala obětí divokého odsunu a s jeho důsledky se vyrovnává celý svůj život. Film inspirovaný románem aktuálně natáčí režisér Tomáš Mašín.
Akce k výročí osvobození v Brně
Institut Paměti národa k osmdesátému výročí osvobození připravuje řadu akcí, které mohou lidé najít na webu Nezapomeňme 80.
„My to osmdesáté výročí připomínáme nejen proto, že je to významné výročí, ale vnímáme ho trochu kontroverzně. Ne jako úplné osvobození, ale spíš jako vítězství nad fašismem. To osvobození osudy našich pamětníků zpochybňují, ať už to jsou procesy v padesátých letech, kolektivizace, které ty lidi uvrhly na dlouhou dobu do věznic a do velké nesvobody,“ řekl ředitel Institutu Paměti národa Brno David Butula.
Výstava Mysleli jsme si, že je to dávno za námi, je putovní, do projektu se zapojilo víc než devadesát měst. Na Moravském náměstí je doplněna o čtyři panely pamětníků z Brna a okolí. Podle Butuly má i souvislost s probíhající ruskou válkou na Ukrajině. „Je to pro nás velmi důležité si ty příběhy připomenout, protože nám neustále hrozí, že můžeme zažít něco podobného,“ dodal.
