První pravidelně vysílací televizní stanicí na světě se před 90 lety stala německá Fernsehsender Paul Nipkow (Televizní stanice Paul Nipkow), která začala vysílat 22. března 1935. Velkou popularitu přinesly této televizi přenosy z olympijských her v Berlíně v roce 1936. Stanice, která sloužila nacistické propagandě, vysílala až do poloviny října 1944, kdy musela většina jejích zaměstnanců odejít na frontu.
Němec Paul Nipkow si už v roce 1884 nechal patentovat kotouč s otvory uspořádanými ve spirále, schopný rozložit obraz na řádky složené z jednotlivých bodů. Jeho vynález později upravil britský vynálezce John Logie Baird jako základ prvních televizorů. Systém pro mechanickou televizi v Německu vyvinula pobočka společnosti Baird Television, Fernseh AG.
Německý vůdce Adolf Hitler ale nařídil zabavit majetek společnosti Fernseh a předat ho pod správu jednoho ze svých nejbližších spolupracovníků, Hermanna Göringa. Göring, který si byl velmi dobře vědom potenciálu televize pro účely propagandy, dohlížel na vznik pořadů, které by podporovaly ideje národního socialismu. Jméno televize po vynálezci Nipkowovi tedy bylo vědomým pokusem přetvořit televizi na německý, nikoli britský vynález.
První experimentální televizní vysílání se uskutečnilo v Berlíně už v roce 1928. V témže roce představila společnost Telefunken prototyp televizoru na průmyslové výstavě Internationale Funkausstellung. A o rok později začala rozhlasová stanice Witzleben zkušebně vysílat první televizní obraz do přijímače umístěného na poštovním úřadu v Berlíně. První televizní vysílání v Německu bylo veřejnosti představeno v dubnu 1934 v berlínské opeře Kroll. A pravidelné vysílání startovalo o rok později v březnu.
Televize hlavně k zábavě, rozhlas k propagandě
Televizní stanici Paul Nipkow bylo zprvu možno přijímat jen kolem Berlína, později také v dalších městech. Televizi hodně zviditelnily sportovní přenosy letní olympiády v Berlíně v roce 1936. Olympijská klání tehdy sledovalo na několika soukromých a na mnoha veřejných televizních přijímačích celkem asi 160 tisíc diváků. Ve svých začátcích sloužila tato televize hlavně k zábavě veřejnosti, pro účely nacistické propagandy se spíše využíval již zavedený rozhlas.
Zprvu se vše vysílalo živě, na televizní reportáže ještě nebylo dost potřebné techniky. Od května 1935 se začalo vysílat třikrát týdně, v pondělí, ve středu a v sobotu, od 20:30 do 22:00 hodin. Během letních olympijských her v srpnu 1936 byl denní vysílací čas dočasně prodloužen na osm hodin. V srpnu 1937 tato televize vysílala také reportáže ze sjezdu nacistické strany v Norimberku.
Televizní program tvořily živě moderované vstupy ze studia, televizní hry, ukázky z filmů, krátké filmy a týdeníky. Dále se vysílal pravidelný zpravodajský pořad, diskusní pořad, kulturní pořad pod názvem Umělci se představují, pořady o zvířatech a také populární varietní pořad. V pravidelném pořadu pod názvem Kriminální policie varuje! byli diváci žádáni o pomoc při pátrání po zločincích.
Po zahájení druhé světové války byl do vysílání přidán pořad s názvem Vojáci zpívají vojákům. Televize nabízela i speciální pořady určené ženám – pod názvem Zdravá žena – zdraví lidé, a dále pořad o vaření pod názvem Hospodyně ve válce.
Válečná televize
Těsně před vypuknutím druhé světové války, v srpnu 1939, byla stanice na příkaz vrchního velení německé armády vypnuta a její vysílací frekvence začala využívat německá luftwaffe. Tehdejší ředitel televize Herbert Engler ale prohlásil, že by se toto médium dalo využívat k podpoře armády. Označení „důležité pro válečné úsilí“ tak zabránilo předčasnému konci televize, a po přepojení vysílačů na náhradní frekvenci mohlo být vysílání obnoveno.
Vysílání Fernsehsender Paul Nipkow pokračovalo i po zničení vysílačů po bombardování v listopadu 1943, pomocí kabelu se vysílalo až do 19. října 1944, kdy musela většina zaměstnanců odejít na frontu. A na začátku května 1945 obsadili berlínské vysílací centrum příslušníci Rudé armády.
Po zániku Německé demokratické republiky v roce 1990 bylo nalezeno asi 280 svitků 35mm filmů s pořady Fernsehsender Paul Nipkow. Velkou část tohoto materiálu odvysílaly německé a mezinárodní televizní kanály, většinou na stanici History Channel. V Německu objevený materiál využili v dokumentu Televisionen im Dritten Reich (Televize ve Třetí říši) z roku 1996, a také v dokumentu Das Fernsehen unter dem Hakenkreuz (Televize pod hákovým křížem) z roku 1999.
Britský vynálezce John Baird, mnohými pokládaný za „otce televize“, svou mechanickou televizi stále vylepšoval, diváci ale nakonec dali přednost kvalitnější elektronické formě a britská BBC spustila pravidelné televizní vysílání v listopadu 1936. Slibně se rozvíjející televizi ale zbrzdila druhá světová válka. V Československu začalo pravidelné zkušební vysílání 1. května 1953, zprvu jen dva dny v týdnu.
