Začínal s černobílým obrazem, který měl jen třicet řádek a nepřenášel zvuk. Místo skutečných lidí dokázal zpočátku zobrazit jen silně nalíčené masky, které měly mnohem větší kontrast. Přesto stál na počátku média, které zásadně poznamenalo zejména druhou polovinu 20. století. Skotský inženýr a vynálezce John Logie Baird přesně před devadesáti lety, 26. ledna 1926 v Londýně poprvé veřejně předvedl přenos živého obrazu.
Podivínský vynálezce odstartoval před devadesáti lety éru televize – využil díly z vetešnictví
Bairdovu prezentaci sledovala padesátka vědců z Královského ústavu a reportér Timesů. Obraz břichomluveckých loutek byl rozložen do třiceti řádků a na stínítku se objevoval s frekvencí 12,5 snímku za sekundu. Tedy jen poloviční oproti tehdy užívané frekvence u filmu. Postačovala ale na to, aby člověk viděl „pohyblivé obrázky“.
Jak konstatoval ve Studiu 6 historik televize z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Martin Štoll, Baird byl podivín. Musel se mnohokrát stěhovat, protože jeho experimenty budily pozornost všude, kde se usídlil.
„Jeho sousedi si stěžovali na blesky, které dělá ve své místnosti, a na podivné zvuky. Chodil po vetešnictvích, sháněl všechny možné součástky, krabičky od čajů, vše, co by se mu mohlo hodit.“ Aparaturu pro televizní přenos sestavil právě z těchto předmětů, ale na základě vědeckého poznání.
Na počátku televize stál Nipkowův kotouč
Baird sice bývá zejména britskými historiky označován za „otce televize“, ale k jejímu vzniku přispěla řada vynálezců a průkopníků. Základním předpokladem pro televizní přenos bylo rozložit obrázek. Tento princip vymyslel německý vědec Paul Nipkow už v roce 1884.
Klíčovým zařízením pro mechanicko-optický princip přenosu obrazu je Nipkowův kotouč.
Studio 6: Devadesát let televize (zdroj: ČT24)
Mechanická televize pro snímání a reprodukci obrazů využívala dvou synchronně se otáčejících kotoučů s kulatými otvory uspořádanými ve spirále. Ty obraz rozkládaly na řádky a dále pak na světelné body. Jejich větší či menší jasnost se měnila na elektrický signál určité intenzity, přenášený k přijímači, kde se obráceným procesem scéna znovu vytvářela.
Dálkový přenos Londýn – New York v roce 1928
Neúnavnému propagátorovi televize Bairdovi se po prvním úspěšném experimentu otevřela příležitost k dalšímu rozvoji nového média. Brzy přesvědčil šéfa oddělení rozvoje BBC, aby mohl vysílat obraz telefonní linkou ze své laboratoře v londýnské čtvrti Soho do budovy BBC a přes vysílač v nedaleké Oxford Street zpět.
V roce 1928 se už jeho televize předvedla na telefonní lince mezi Londýnem a Glasgowem a John Logie Baird založil Bairdovu společnost pro rozvoj televize. Ta v roce 1928 například provedla první skutečně dálkový televizní přenos z Londýna do New Yorku (podařil se ovšem až na druhý pokus) a také na loď uprostřed Atlantiku.
Vysílat pro běžné diváky – či spíše fanoušky nejnovější techniky – ale Baird ještě nemohl, do éteru se dostal až poté, co mu po úmorném vyjednávání poskytla BBC kapacity a frekvence. Experimentální vysílání Bairdovy mechanické televize na vlnách BBC začalo koncem září 1929.
Baird experimentoval i s barevným přenosem. První takové vysílání sice uskutečnil z jednoho konce Londýna na druhý až v únoru 1938, ale první barevný přenos podnikl už v červenci 1928.
O budoucnosti televize rozhodli diváci v obchodním domě
Technický vývoj šel kupředu a Bairdovu mechanickou televizi začal dohánět druhý systém, čistě elektronický. Počátkem roku 1935 britské ministerstvo pošt rozhodlo, že dá oběma televizím stejnou šanci.
Do obchodního domu byly tehdy umístěny obě televize. Bairdova mechanická a její konkurent – čistě elektronická od firmy Marconi. Diváci měli rozhodnout, která varianta je lepší. Bairdův obraz měl 270 řádků, Marconiho 405 řádků – proto jeho obraz byl o poznání kvalitnější.
„V roce 1936 britský parlament nakonec rozhodl, že se půjde cestou elektronickou a Baird vlastně skončil. Jakoby prohrál,“ konstatoval Štoll. V listopadu 1936 pak BBC spustila pravidelné televizní vysílání v elektronickém systému.
„Ale to nijak nesnižuje Bairdovy zásluhy o popularizaci a zjevení televize jako takové,“ doplnil Štoll.
Rozvoj televize v Evropě zabrzdila válka
I Baird nakonec uznal, že budoucnost patří elektronice, kterou prostřednictvím své snímací elektronky na scénu uvedl ruský emigrant v USA Vladimir Zworykin. A ani v této oblasti si John Logie Baird nevedl špatně, jeho pokusy s barevnou televizí udivovaly diváky kvalitou obrazu.
V srpnu 1944 pak Baird představil první zcela elektronickou barevnou televizní obrazovku. V té době už ale bylo jasné, Evropa ztratila svůj technologický náskok. Slibně se rozvíjející televizi – vedle Velké Británie se ve 30. letech vysílalo i v Německu, Francii, USA či Sovětském svazu – totiž na starém kontinentu zbrzdila druhá světová válka.
Místem, kde televize od 40. let zažila bouřlivý rozvoj, se tak staly Spojené státy. I díky tomu, že se z ní stal hlavně byznys.
Počátky televize v Československu
Historik televize Martin Štoll připomněl ve Studiu 6 i druhé, polozapomenuté výročí. 10. prosince 2015 totiž uplynulo 80 let od sestrojení první československé televizní aparatury. Vytvořil ji čelný představitel hnutí radioamatérů, docent Karlovy univerzity Jaroslav Šafránek.
Jaroslav Šafránek
„V roce 1935 sestrojil celou aparaturu – od kamery až po třicetiřádkovou televizi. A udělal velké propagační turné. Naložil vše do auta a objel celou tehdejší republiku až po Mukačevo,“ uvedl Štoll.
Šafránek se snažil tlačit na československé úřady, aby se i u nás začalo vysílat. Vyžadovalo by to ale tak velké investice, že ministerstvo pošt váhalo. Navíc, jak připomněl Štoll, v roce 1935 byl technický vývoj na rozcestí a nikdo nevěděl, do kterého systému investovat.
Docent Šafránek byl i v Británii a setkal se přímo s J. L. Bairdem. Pro svou televizi si některé komponenty objednal právě od firmy Baird Television. „Šafránek sám dobře věděl, že elektronická cesta bude asi mít větší budoucnost. Takže o své televizi, kterou udělal na principu Nipkowova kotouče, věděl, že to je skutečně pouze experiment,“ uzavřel Štoll.