Syrští drúzové se za občanské války vyhnuli Asadovým represím a zůstali neutrální. Na vlastní pěst ale čelili útokům džihádistů. Nové islamistické vládě proto odmítají odevzdat zbraně. Kvůli zabíjení drúzů udeřil v Sýrii Izrael. Příslušníci sekty slouží v jeho armádě a většina se úspěšně integrovala do společnosti. Vztah jejich syrských „bratrů“ k Izraeli je však složitější.
Drúzové, kteří hovoří arabsky, jsou mystická sekta, která vznikla v 11. století v Egyptě odtržením od šíitského islámu. Praktikují monoteismus, jenž zahrnuje prvky křesťanství, buddhismu a hinduismu, ale i starověkých tradic. V centru jejich víry stojí reinkarnace. Za proroky považují Abraháma, Mojžíše, Ježíše a Mohameda.
Drúzem se lze pouze narodit, jelikož sekta nepřijímá konvertity a sňatky jsou povoleny pouze mezi příslušníky této menšiny. Náboženské praktiky přitom zůstávají tajné i v rámci komunity, pouze zasvěcení „znalci“ se smí účastnit obřadů a mají přístup k tajnému učení písma. Řada muslimů považuje drúzy za heretiky a méněcennou komunitu, v minulosti proto sekta opakovaně čelila pronásledování a čistkám.
Na světě žije zhruba milion drúzů, většina z nich v Sýrii, Libanonu, Izraeli a Jordánsku. Navzdory tomu, že se jedná o poměrně malou skupinu, hráli drúzové v dějinách Blízkého východu významnou roli. Často sloužili jako vojenští vůdci, zprostředkovatelé a měli značný vliv na to, kdo získá politickou moc, uvádí web The National News.
V Libanonu působí často jako jazýčky na vahách mezi soupeřícími bloky, zejména během formování vlád nebo během prezidentských voleb. V Izraeli mnoho drúzů pracuje pro stát, a dokonce slouží v armádě. Ve většinově sunnitské Sýrii tvoří drúzové asi tři procenta obyvatel a představují třetí největší náboženskou skupinu v zemi. Žijí zejména na jihu Sýrie u hranic s Jordánskem a Izraelem.
„Komunita je rozdělena podle náboženských, vojenských a kmenových linií. Náboženské vedení syrských drúzů je rozděleno mezi tři postavy (a) fragmentace drúzské komunity se týká i jejích vojenských skupin,“ cituje stanice Deutsche Welle spolupracovníka projektu Syria Strategy Project ve think tanku Atlantická rada Omera Ozkizilcika.
Tichá dohoda s Asadem
Po vypuknutí občanské války v Sýrii v roce 2011 uzavřeli drúzové s tehdejším režimem Bašára Asada tichou dohodu, kdy se těšili určité autonomii ve svých baštách v Suvajdě a na předměstích Damašku.
„Ve městech, jako je Suvajda, drúzové, kteří v letech 2011 až 2012 pokojně demonstrovali proti Asadovi, přijali zbraně režimu a vytvořili (vlastní) milice,“ řekl webu France24 specialista na Sýrii Fabrice Balanche. Poté zaujala komunita neutrální postoj. „Byla to válka mezi sunnity a alavity,“ řekl zpravodajskému kanálu CBC majitel místní kavárny.
I když zejména v posledních letech před pádem režimu demonstrovala v ulicích i řada drúzů, Asad se snažil prezentovat jako ochránce menšin před islamistickým extremismem a vyhýbal se represím vůči drúzským protestujícím, které používal vůči rebelům v jiných městech, jež se vzbouřila proti jeho vládě, poznamenala BBC.
V provincii Suvajda včetně stejnojmenného města si tak drúzové dokázali udržet vlastní způsob život. „Přestože se Suvajda nachází pouhých devadesát minut jízdy od Damašku, působí jako z jiného světa. Alkohol se prodává zdánlivě v každém třetím obchodě; ženy nenosí téměř žádné šátky,“ píše CBC.
Ve městě dál působí drúzské milice, které odmítají odevzdat zbraně a začlenit se do státních struktur, stejně jako přítomnost vládních islamistických sil v oblasti. Je za tím negativní historická zkušenost.
Útoky džihádistů
Během občanské války se drúzové opakovaně stali terčem džihádistických skupin. V létě 2018 zahájil Islámský stát útok na Suvajdu, během dne zemřelo dvě stě lidí. „Neměli jsme nikoho, kdo by nám pomohl: ani (Asadovu) vládu, ani žádnou cizí zemi. Proto nikdy nemůžeme složit zbraně. Vždycky jsme byli ozbrojeni, protože se můžeme spolehnout jen sami na sebe,“ uvedl pro CBC Mehdi Faraj, který se bojů sám zúčastnil.
Bojovníci Fronty an-Nusrá zase zaútočili v červnu 2015 na vesnici Kalb al-Loze a zabili nejméně dvacet vesničanů. „Mnoho (drúzů) bylo uneseno, propuštěno za výkupné nebo zavražděno,“ připomněl Balanche.
Krvavá historie vede příslušníky menšiny k nedůvěře vůči novému režimu. Po pádu Asada loni v prosinci se totiž chopili moci islamisté v čele s Ahmadem Šarou, jenž dříve působil právě ve Frontě an-Nusrá napojené na teroristickou skupinu al-Káida.
Řada drúzů tak nechce mít s Damaškem nic společného. „Jediný způsob, jak si můžeme zachovat svá práva, je decentralizace,“ řekl CBC drúzský aktivista Bader Kmash. „Nemůžeme žít pod přímou vládou skupiny, která už naše lidi zabíjela. Nikdo jim tady nevěří,“ dodal. Případná autonomie by však byla obtížně proveditelná vzhledem k rozptýlení drúzské populace po celé zemi.
I když zástupci sekty nejsou zcela jednotní v tom, jak se postavit k možné integraci do syrských státních struktur, řada drúzů včetně šejka Hikmeta al-Hidžrího kritizuje Damašek za to, že nezapojil menšinu do rozhodování o budoucnosti Sýrie. Podle CNN má sekta v novém kabinetu jediného ministra.
„Jednáme s (novou vládou) už od třetího dne po Asadově pádu, ale je jasné, že nám nenaslouchají. Na tvorbě nové ústavy se nepodílel ani jeden drúz. Vláda říká, že s námi bude spolupracovat, ale jsou to jen slova – nepodnikají v tomto směru žádné kroky,“ upozornil duchovní vůdce.
Načítání...
Obavy z tureckého vlivu
Mnoho drúzů znepokojuje silný vliv Turecka na budování nového syrského státu. V dobách Osmanské říše sekta čelila pronásledování. „V nové administrativě je přítomno mnoho salafistických a extremistických proudů a Turecko tyto skupiny vždy rádo podporovalo. Vidíme také, co Turecko dělá Kurdům – zabíjí je, ničí jejich kulturu. Takže je to pro nás samozřejmě velmi znepokojivé,“ prohlásil podle CBC Hidžrí.
Šará sice slíbil, že bude usilovat o inkluzivní Sýrii a zasadí se o ochranu menšin, od začátku jeho vlády však došlo k několika masakrům. Sektářské násilí se dotklo nejprve alavitů, z nichž pocházel sesazený diktátor Asad.
Na jaře ale propukla vlna odporu i vůči drúzům poté, co se na sociálních sítích objevila nahrávka drúzského lídra, který proklínal proroka Mohameda. Přestože vůdci sekty označili nahrávku za falešnou, následovaly smrtící útoky sunnitských ozbrojenců na komunitu poblíž Damašku. Při nepokojích zemřely desítky osob.
Podle syrských zpravodajských webů opustily v dubnu stovky drúzských studentů kvůli nárůstu násilí univerzity v Damašku, Aleppu a Homsu. Islámští extremisté také některým drúzským duchovním oholili kníry, aby je „ponížili“, napsal server Times of israel.
Minulou neděli 13. července pak vypukly boje v Suvajdě mezi beduíny a drúzskými ozbrojenci po údajném únosu drúzského obchodníka v jižní Sýrii. Syrské vládní síly měly uklidnit situaci na místě, místo toho se ale střetly s drúzskými milicemi. Podle svědků rabovaly a zapalovaly domy, kradly auta a došlo také na vraždy. Nejnovější vlna násilí si vyžádala stovky mrtvých.
Nejednoznačný vztah k Izraeli
Strach z islamistů i vlivu Ankary žene drúzy do náruče Izraele. Část drúzské elity přitom dříve podporovala syrskou stranu Baas, kterou desítky let vedl klan Asadů a která považovala Jeruzalém za nepřítele, podotýká server France 24 s tím, že přijetí izraelské ochrany tak může být pro sektu riskantní krok. „Být považován za kacíře je jedna věc, ale být v Sýrii vnímán jako někdo napojený na Izrael je ještě horší,“ konstatoval Balanche.
Židovský stát v posledních měsících komunitě opakovaně přišel na pomoc. Zatímco na jaře udeřil mimo jiné na cíle poblíž syrského prezidentského paláce v Damašku, během červencové vlny násilí se zaměřil třeba na syrské ministerstvo obrany. Syrské úřady obviňují Jeruzalém ze snahy roztříštit zemi a snahy využít sektářských sporů k oslabení ústřední vlády.
Izraelský ministr zahraničí Gideon Saar se v roce 2015 jako člen Institutu pro studium národní bezpečnosti zasazoval o rozdělení Sýrie na různé etnicko-náboženské entity a předpokládal drúzskou autonomii v jižní Sýrii, napsal blízkovýchodní web al-Monitor s tím, že plán připomínal ideu prosazovanou Francií během světovými válkami, od něhož musela Paříž upustit pod tlakem syrských nacionalistů, včetně drúzů.
Izrael brzy po pádu Asada vtrhl do syrského pohraničí a oznámil, že jeho síly v „bezpečnostní zóně“ zůstanou dlouhodobě. Syrská vláda spolu s mezinárodním společenstvím opakovaně vyzvala Jeruzalém k ukončení vojenských akcí, které narušují jeho suverenitu. Izrael podnikl také stovky leteckých úderů na nejrůznější syrské sklady zbraní s argumentem, aby se vojenského materiálu sesazeného režimu nezmocnili radikální islamisté.
Vláda Benjamina Netanjahua označuje Šarův režim za hrozbu pro Izrael a opakovaně zdůrazňuje potřebu ochrany drúzské komunity v sousední zemi a vyhrožuje Damašku rozsáhlým vojenským zásahem, pokud dopustí její ohrožení.
Loajalita vůči židovskému státu
Židovský stát k tomu má své důvody. Drúzové na rozdíl od izraelských Arabů nejsou osvobozeni od vojenské služby. Desítky let dokonce působili ve zvláštní jednotce Herev (Mečový prapor), jež zanikla v roce 2015. Většina drúzů je loajální vůči Státu Izrael, a kromě armády se někteří z nich uplatnili také v policii a dalších bezpečnostních složkách.
„Izraelci tradičně důvěřují drúzské komunitě. Drúzové jsou integrováni do hebrejského státu, kterému jeho členové žijící v Izraeli přísahali věrnost – do té míry, že existují dokonce drúzsko-izraelští generálové, kteří získali prestižní posty,“ řekl France24 David Rigoulet-Roze, výzkumný pracovník francouzského think-tanku IRIS pro mezinárodní vztahy.
Drúzská komunita v Izraeli čítá zhruba 150 tisíc osob, což jsou necelá dvě procenta obyvatelstva. Sekta žije převážně v severních oblastech Galileje, Karmelu a Golanských výšin. Na okupovaném území si nicméně většina drúzů zachovala syrské občanství a status quo odmítá. Ti, kteří odmítli izraelské občanství, dostali povolení k pobytu, ale nejsou považováni za izraelské občany.
Odpor vůči Jeruzalému v oblasti ještě vzrostl po loňském útoku na fotbalové hřiště ve městě Majdal Šams během války mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem, při němž zemřelo dvanáct dětí a mladých lidí. Jeruzalém tvrdil, že útok uskutečnil Hizballáh, teroristé to ale popřeli. Když Golany navštívil Netanjahu, místní obyvatelé na něj pokřikovali „vrah“, upozorňuje server The National News.
Vztahy drúzské komunity a Izraele obecně nejsou idylické. V roce 2018 přijal izraelský parlament zákon o národním státu, který vyvolal kritiku mezi částí této komunity. Legislativa označuje Izrael za „národní domov židovského lidu“. Drúzové tvrdí, že může ohrozit jejich práva jako menšiny a dělá z nich občany druhé kategorie.
Nyní řada příslušníků menšiny v Izraeli volá po razantní akci Jeruzaléma na ochranu jejich „bratrů“ žijících za hranicemi. Dilema syrských drúzů, zda se integrovat do struktur nového režimu, mezitím trvá. Šará ve středu zdůraznil, že lidé zodpovědní za násilí na menšině budou pohnáni k zodpovědnosti. Slíbil také, že bezpečnost v Suvajdě přejde na místní frakce a drúzské vůdce. Nedůvěra vůči Damašku mezi příslušníky sekty ale neskončila.
