Když kolem šestadvacetileté učitelky z Ukrajiny na počátku masivní ruské invaze projížděly ruské tanky, neváhala vzít do ruky svůj telefon. Záběry však Viktorii Andrušu nakonec stály svobodu. Rusové totiž materiál našli a učitelku vzali do zajetí. V cele, kde ji okupanti mučili, se uklidňovala vzpomínáním na svou práci a žáky. Loni v září Andrušu Rusové po šesti měsících vyměnili. Její příběh přibližuje zpravodajka ČT na Ukrajině Barbora Maxová.
Před zajetím Andruša pobývala u svých rodičů v Černihivské oblasti. Myslela si, že tam bude bezpečněji než v Borovanech u Kyjeva, kde bydlí. Bohužel se mýlila. Ruští vojáci začali prohledávat domy a u Andrušy našli materiál, který natočila.
„Řekli: ‚Vezmi si na sebe něco teplého, jdeš s námi.‘ Táta se zeptal, kdy se vrátím. Oni mu řekli, že za čtyři týdny,“ vzpomíná. Ruští okupanti ji považovali za špionku a převezli ji do zajetí na ruské území. Vyhrožovali jí odřezáním masa, vytrháváním nehtů a pravidelně podstupovala výslechy na detektoru lži.
„Dávali mi elektrošoky, bili mě. Zavírali mě do uzavřené místnosti, zapalovali oheň a říkali: ‚Teď pustíme plyn a ty prostě shoříš‘,“ prozradila Andruša. Rusové ji drželi v mrazivé cele a nutili ji zpívat ruskou hymnu, i když neznala celý text.
V zajetí strávila šest měsíců
Útočiště tak hledala ve vzpomínkách na svou práci. Na Ukrajině učí matematiku a informatiku. „Často jsem v cele mluvila o svých žácích. Říkala jsem, co jsme se učili, co jsme všechno dělali,“ přiblížila.
Minulý rok v září ji nakonec vyměnili. Rusové jejímu otci lhali, za čtyři týdny se totiž domů nevrátila. V zajetí strávila na den přesně šest měsíců. Její žáci o jejím osudu věděli z médií a sociálních sítí. „Je velmi statečná, byla u Rusů v zajetí,“ okomentovala jedna z žákyň.
Andrušini žáci jsou rádi, že se jejich učitelka vrátila. Válka na ně stále doléhá – vždy, když zazní siréna, musí do krytu. Andrušu však sirény ani na okamžik nerozhodí. Zažila prý mnohem horší věci a v zajetí začala vnímat čas úplně jinak.
