Jednorázová finanční pomoc může lidem bez domova usnadnit cestu k bydlení, dlouhodobější efekt má ale podle experimentu New Leaf Česko podpora sociálního pracovníka. Vedoucí výzkumného týmu Melanie Zajacová doporučuje posílit terénní sociální práci, snížit počet klientů připadajících na jednoho pracovníka a omezit administrativu.
Například v Teplicích podle organizací působících v terénu přibývá lidí bez domova a kapacity nocleháren nestačí. Každý den jim pomáhají sociální pracovníci, kteří se snaží řešit situaci dotyčných přímo v terénu. Organizace White Light má zhruba 150 klientů bez domova. Umožňuje jim najíst se, vyprat si oblečení nebo také například vyměnit použité injekční stříkačky za sterilní.
V zimě mívali lidé bez domova k dispozici stan, který si organizace půjčovala od Českého červeného kříže. Kapacitu měl pro 15 lidí. Vedení města v září schválilo účelovou neinvestiční dotaci 673 tisíc korun pro White Light na provoz dočasné zimní noclehárny. Místo v ní bude pro 33 lidí. Kde přesně bude zařízení fungovat, ale zatím není jasné.
Městu se také v rámci akčního plánu řešení bezdomovectví podařilo během půl roku zapojit první lidi do programu nízkoprahového zaměstnávání prostřednictvím integračních pracovních míst podporovaných úřadem práce. Zapojili se například do úklidu.
Ve Zlíně se počet lidí bez domova zdvojnásobil
Ve Zlíně se podle městské policie za poslední dva roky počet lidí bez domova zdvojnásobil. Na ulici podle ní zůstávají stále častěji mladší lidé a také závislí na drogách. Bezdomovectvím se zabývá také vedení města. V centru na náměstí Míru nechalo instalovat nové lavičky, na kterých se nedá polehávat. „Přes den většinou do nízkoprahového denního centra chodí kolem dvaceti lidí. U azylového domu je teď většinou plno,“ řekla ředitelka Oblastního spolku Českého červeného kříže Zlín Michaela Stýblová.
Za lidmi bez domova vyrážejí sociální pracovníci také do terénu. „Zjišťuji, proč jsou venku, proč nejsou někde ubytovaní, jaká je jejich situace,“ vysvětlila sociální kurátorka pro dospělé odboru sociálních věcí zlínského magistrátu Kateřina Vavrušová.
Potřeba ubytování je logicky intenzivnější v zimě. V létě lidé bez domova například v Brně využívali k „pobytu“ městské parky, mimo jiné ten v Čechyňské ulici v centru jihomoravské metropole. Strážníci tam v srpnu a září řešili desítky přestupků, hlavně pití alkoholu na veřejnosti a odhazování odpadků. Okolní školy kvůli situaci omezily návštěvy parku. Den po odvysílání reportáže České televize nechala městská část Brno-střed místo oplotit. Přesný termín ukončení opatření ani budoucnost parku zatím nejsou jasné.
Poradenská centra místo Housing First
Podle resortu práce a sociálních věcí (MPSV) je řešení situace v konkrétním veřejném prostoru v kompetenci dané samosprávy. „Z hlediska systémového řešení bezdomovectví je však potřeba pracovat především s jeho příčinami a situací konkrétních lidí,“ uvedl mluvčí ministerstva Jakub Slavík. Resort dle něj že vytváří a podporuje nástroje zaměřené na prevenci a řešení bytové nouze. „Od letošního roku přináší systémovou změnu zákon o podpoře bydlení. Fungují kontaktní místa pro bydlení a od července také podpůrná opatření včetně asistence v bydlení,“ upřesnil.
Brno loni na podzim završilo projekt zaměřený na ukončování bezdomovectví Housing First. Podle Českého rozhlasu finance přesunulo na zajištění poradenských center a městské nájemní agentury, které musí provozovat právě na základě zmíněného zákona o podpoře bydlení platného od začátku letošního roku.
Podle výsledků posledního sčítání se v Česku ve všech sledovaných kategoriích bytové nouze nacházelo přibližně 160 tisíc lidí v 70 tisících domácností. Z toho 11 641 lidí spadalo do kategorie bez střechy. Výsledky zveřejnily MPSV a společnost SocioFactor v závěrečné zprávě v lednu 2026.
Situace není všude stejná
Pokud jde o vývoj počtu lidí bez domova, dle MPSV je potřeba upozornit, že v tuzemsku nejsou celostátní data, která by umožňovala průběžně sledovat, zda a jak rychle se jejich počet zvyšuje či snižuje. „Celostátní sčítání představuje vždy snímek situace v určitém čase. Zkušenosti jednotlivých měst a poskytovatelů sociálních služeb mohou ukazovat na růst v konkrétních lokalitách nebo u určitých skupin, nelze je však automaticky zobecnit na celou Českou republiku,“ poznamenalo ministerstvo.
Katedra sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze společně s organizací Neposeda, která poskytuje terénní preventivní sociální služby, a Národním centrem sociálních studií, nicméně realizují už zmíněný výzkumný projekt New Leaf Česko. Jeho prostřednictvím hledají cestu, jak otázku rostoucího počtu lidí bez domova řešit.
Celkové náklady spojené s bezdomovectvím a bytovou nouzí podle dat z Koncepce sociálního bydlení ČR ministerstva práce dosahují 8,2 miliardy korun ročně. Zahrnují náklady na zdravotnictví, záchrannou službu, sociální služby, policii i vězeňství. Jeden člověk bez domova podle těchto dat za rok využije veřejné služby v hodnotě dvou set tisíc.
Dát člověku sto tisíc nestačí
Ze sociálního experimentu vyplynulo, že by se státu vyplatilo dát člověku bez domova sto tisíc, pokud by tato podpora byla spojena s prací sociálního pracovníka, který není zatížen byrokracií a má prostor vytvořit si s klientem vztah. „Peníze samy nestačí. Nejlepší výsledky jsme viděli tam, kde se k nim přidal kvalifikovaný sociální pracovník. Měl málo klientů a nemusel většinu dne trávit byrokracií,“ přiblížila vedoucí výzkumného týmu New Leaf Česko a Katedry sociální práce FF UK Melanie Zajacová.
Z lidí, kteří na začátku neměli kde bydlet, si ve skupině s penězi sehnalo bydlení skoro 87 procent. Do konce roku si ho ale udržely jen zhruba dvě pětiny. „Často proto, že lidé z ulice dostávají nejisté podnájmy a nemají se jak bránit. Sociální práce založená na důvěře se rozjíždí pomaleji, zato vydrží. S podporou pracovníka si bydlení udrželo 80 procent lidí,“ vysvětlila expertka.
Většina lidí dle Zajacové nejdřív řešila základní potřeby. „V prvním měsíci utratili ve srovnání s kontrolní skupinou nejvíc navíc za oblečení, bydlení a jídlo. Zajímavé ale je, co se dělo potom. Výdaje prudce vzrostly jen v prvním měsíci. Kolem třetího měsíce už byly na úrovni kontrolní skupiny a na konci roku utráceli lidé s penězi měsíčně méně než lidé bez nich. Nikdo tedy peníze nerozházel během pár týdnů. Pro většinu byly jednorázovou příležitostí, jak se rychle vymanit z nejhorší situace. Bydlení patřilo k prvním výdajům,“ nastínila.
Nejdražší je hospitalizace
Nejdražší složkou péče o lidi na ulici nejsou podle výzkumníků sociální pracovníci, azylové domy ani policie, ale hospitalizace v nemocnicích. „Člověk na ulici se k lékaři dostane obvykle až ve chvíli, kdy už to jinak nejde. Zanedbaný zánět, omrzliny nebo úraz, které by se u praktika vyřešily za pár stovek, skončí odvozem záchrankou nebo na lůžku,“ vysvětlila Zajacová.
Lůžkovou péči během sledovaných tří měsíců využilo 17 procent účastníků projektu, „vytvořili“ ale 43 procent veřejných nákladů na sledovanou skupinu. U hospitalizovaných lidí činil průměrný výdaj za tři měsíce 124 184 korun na osobu. Po propuštění se navíc dotyční často vracejí zpátky na ulici a po čase znovu do nemocnice.
Neustálý stres, nespavost a samota
Podle Zajacové přitom nejde jen o fyzické zdraví. Život na ulici znamená neustálý stres, nespavost a samotu. Duševní nepohoda snižuje schopnost řešit problémy a situace se pak snadno může změnit v krizi, kterou následně řeší záchranná služba nebo urgentní příjem. „Ve skupině s exkluzivním sociálním pracovníkem se duševní pohoda výrazně zlepšila téměř u poloviny lidí, přesně u 49,3 procenta,“ popsala expertka. Někteří znovu navázali kontakt s rodinou nebo přáteli. Ve skupině, která měla peníze i sociálního pracovníka, klesly zdravotní náklady o 5231 korun na osobu za tři měsíce.
V experimentu dostalo peníze čtyřicet lidí bez domova. Celkem sledoval 99 lidí ve čtyřech skupinách včetně kontrolní, přičemž v úvodním mapování výzkumníci oslovili 420 lidí v Praze. „Na tvrzení, že máme hotový recept pro celou republiku, to nestačí. Výsledky čteme jako signál trendu, který je potřeba ověřit na větším vzorku,“ poznamenala Zajacová.
Investice do sociální práce v terénu
Nejvíc by dle ní pomohlo investovat přímo do sociální práce v terénu. „Sociální pracovníci dnes mají příliš mnoho klientů a podle našich zkušeností jim administrativa sebere až šedesát procent času. Na člověka pak zbývá pár minut a na budování vztahu není žádný prostor. Chtělo by to snížit počet klientů na pracovníka a omezit vykazování na to, co opravdu vypovídá o výsledcích. Tomu pak musí odpovídat i finanční ohodnocení sociálních pracovníků. Jsou to vysokoškolsky vzdělaní profesionálové,“ poznamenala expertka.
Ministerstvo práce a sociálních věcí podle vyjádření pro Českou televizi vnímá výsledky sociálního experimentu jako „zajímavý a přínosný příspěvek“ do diskuze o efektivních způsobech řešení bezdomovectví. „Poukazují zejména na význam individuální podpory a sociální práce při stabilizaci situace lidí bez domova, což jsou principy, které MPSV dlouhodobě podporuje. O konkrétních výsledcích a závěrech experimentu však MPSV zatím s jeho autory podrobněji nediskutovalo, ani nebylo požádáno o jejich odborné posouzení,“ poznamenal mluvčí resortu.
Výzkumný tým je připravený výsledky experimentu úřadu představit. „Data jsou k dispozici a ministerstvu nabízíme, že je projdeme společně. V době, kdy se jedná o rozpočtu, je užitečné vědět, kde peníze pomáhají a kde se jen utrácejí za řešení následků,“ uzavřela Zajacová.
