Je to podobný scénář jako na jaře. Počty nakažených koronavirem stoupají, novináři dál nepřetržitě informují o vývoji a nových nařízeních, sami se ale nakazit nesmí. Nemoc a s ní spojená karanténa by totiž ohrozila celé médium. Po letním uvolnění proto redakce opět zpřísňují pravidla. Reportéry dělí na dva nezávislé týmy, podporují nebo přímo nařizují práci z domova a před osobní komunikací dávají přednost komunikaci on-line. Jak teď česká média fungují a co si z první vlny vzala jako ponaučení? Téma pro nedělní Newsroom ČT24.
Česká tisková kancelář (ČTK) přináší informace, které pro svou práci využívají další novináři z nejrůznějších médií. ČTK je jednou z institucí, která o koronaviru nonstop informuje, zároveň ho ale musí nechat před vlastním vchodem. Během léta se redakce vrátila takřka do běžného, i když letního provozu, začátek září ale zase všechno změnil.
„Vrátili jsme se k opatřením, která jsme měli na konci jara. To znamená, že část týmu necháváme doma,“ říká šéfredaktorka ČTK Radka Marková. „Část provozu je v Četce směnná sama od sebe, tak se snažíme dělat to tak, aby se nám nepotkávali ti samí lidé. Máme část editorů natrvalo pracujících z domova. A ti, kdo se střídají, tak se střídají tak, aby v rámci openspacu dokázali zajistit požadované rozestupy,“ popisuje.
Stačí počítač, internet a telefon
Na týmy pracuje například i Český rozhlas. „Jsme rozděleni na dva základní týmy tak, abychom se nepotkávali anebo potkávali co nejméně. A máme taky tým reportérů, kteří vůbec nechodí do budovy mezi ostatní a kteří fungují zvenku,“ vysvětluje ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu Jan Pokorný.
Porady se tak ze zasedacích místností opět přesunuly na internet, schůzky se z kaváren a restaurací vrátily na telefon.
„Doporučené je samozřejmě spíš dělat rozhovory venku, nescházet se uvnitř,“ popisuje jedno z pravidel Deníku ředitel redakcí Roman Gallo.
„My můžeme pracovat z jakékoliv kuchyně, která je připojená na internet, a jsme schopni se do mimořádného stavu přesunout z hodiny na hodinu,“ říká zase šéfredaktor zpravodajského serveru iROZHLAS.cz Radek Kedroň. Dodává ale, že „doma se zprávy nevysedí“.
V kuchyni se události neodehrávají
Právě taková opatření totiž popírají základní myšlenku práce novináře – být na místě, kde se něco děje. „Novinařina je práce terénní, takže my do toho terénu chodit musíme,“ upozorňuje Radka Marková z ČTK.
„Zasahuje to především do podstaty naší práce. Ta je založená na setkávání se s lidmi, na rozhovorech, na tom, že jsme s kamerou na místě dění,“ doplňuje šéfredaktor zpravodajství České televize Petr Mrzena.
Kromě toho novináři postrádají také interakce mezi sebou. „Chybí jakási inspirace mezi kolegy. To vidím jako největší problém, že si spolu o tématu nemůžou pokecat a musejí si zavolat, to všechno prodlužuje výrobu toho obsahu,“ naráží na další problém Radek Kedroň z iROZHLAS.cz
Poučení z jarních nedokonalostí
I když začátek podzimního života v redakcích připomíná v mnohém ten jarní, v řadě věcí jsou si novináři přeci jen jistější – například technicky. Ale i práce z domu má svá drobná úskalí. „Ano, stalo se nám asi dvakrát, že ve vysílání zaznělo dítě, protože kolegyně, které jsou na homeofficu a vstupují z domova, tak mají třeba děti a občas tam někdo zafňuká nebo se zasměje,“ shrnuje s úsměvem Jan Pokorný z Českého rozhlasu.
Změna je také v tom, jak novináři k informacím ohledně situace kolem koronaviru přistupují. Okolnosti je naučily, že ne vše je tak, jak to zprvu vypadá. „Poučenější jsme, předpokládám, všichni v tom, že to, co říká vláda, jaká opatření nám sděluje, že je musíme brát s velkou rezervou, protože dost často jsou to věci protichůdné a to, co řeknou jeden den, tak druhý den neplatí,“ upozorňuje Jiří Kubík ze Seznam Zpráv.
V aktuálně nastaveném chodu jsou redakce připravené fungovat, dokud to bude potřeba. Většinou mají i krizový plán, například Český rozhlas by v nejhorším případě spojil všechny stanice do jedné.
