Barbora Loudová

Při pádu společnosti Glocin zmizely miliardy korun a o peníze přišly tisíce lidí. Firma slibovala vysoké zhodnocení investic, ale teď je v insolvenci. O jejím pádu se mluví jako o historickém krachu. Oklamaní klienti i policisté říkají, že mohlo jít o takzvané letadlo. Tedy že firma ve skutečnosti peníze neinvestovala, ale žila jen z příjmů od nových klientů. A když zdroje vyschly, padla. Stál za ní mimo jiné i člověk, který byl v minulosti souzen v případu Radovana Krejčíře. Pozadí jednoho z největších krachů současnosti rozplétali Reportéři ČT Barbora Loudová a Petr Vodseďálek.

Policie na začátku září dopadla muže, který se opakovaně – zřejmě mnoho let – proháněl po dálnicích okolo Prahy ve formuli. Řidič byl přitom bývalý policista. Vedle protizákonnosti tohoto jednání poukázal případ také na skupinu lidí, kteří si se zákony a předpisy nejspíš příliš moc nelámou hlavu. Zřejmě ignorují také to, jestli ohrozí někoho jiného. O případu pro Reportéry ČT natáčela Barbora Loudová.

Ministerstvo školství v létě dokončilo audit zkoušek připravovaných organizací Cermat. Ten čelil kritice kvůli nejasnému zadání, nízké časové dotaci či odlišné každoroční úrovni testů. Nejvíc stížností letos mířilo na maturitní test z matematiky, ve kterém byla dokonce chyba. Poslední úloha měla více než jedno řešení, přitom u ní bylo uvedeno, že existuje jedna správná odpověď. Bez problémů ale nebyl ani test z češtiny. A ukázalo se, že kritici měli pravdu. Tématu se pro Reportéry ČT věnovala Barbora Loudová.

V Česku funguje „novodobé otroctví“, kdy pochybné agentury zaměstnávají lidi načerno a bez jistoty výplaty, zjistili na jaře Reportéři +. Zmiňované agentury na reportáž rychle zareagovaly a změny nastaly i ve firmě, která jejich služby využívala. Nové důkazy o nelegálních praktikách a pavučině špinavého byznysu shromáždila reportérka Barbora Loudová.

Zaměstnávání bez smlouvy i zdravotního a sociálního pojištění – tak v Česku funguje část pracovních agentur. Často míří na ty nejzranitelnější, tedy na lidi ve finanční tísni. Na to, kdo v šedé zóně podniká a proč se problémy úřadům nedaří řešit, se zaměřilo nové vydání pořadu Reportéři +.

„Všemu, co říkáte, nevěřím. Mohu se jen dohadovat, co všechno vám mohli provést. Držte se a přežijte to,“ řekla novinářka Tatjana Korovenková z nestátní běloruské zpravodajské agentury BelaPAN vězněnému Ramanu Pratasevičovi na tiskové konferenci. Byla jediná, kdo se k takovému kroku před zástupci běloruského ministerstva zahraničí odhodlal. Státní propaganda už ji za to odsoudila, co ji čeká dál a jaké postihy mohou přijít, netuší. V rozhovoru pro pořad Newsroom ČT24 ale říká, že nelituje.

Úředníci Lukašenkova režimu v pondělí přivedli před zahraniční, opoziční i státní běloruské novináře vězněného Ramana Prataseviče. Na kamery několikrát zopakoval, že mu nic není, kromě redaktorů státních médií mu tato slova ale nikdo nevěřil. Přímo na konferenci mu to řekla novinářka z nezávislé běloruské zpravodajské agentury, reportéři z BBC a někteří diplomaté odešli, protože nechtěli být součástí „konference s rukojmím“. Význam této nečekané akce, reakci reportérů i osud vězněného novináře se snaží rozklíčovat pořad Newsroom ČT24.

Její témata rozhýbala společnost, zvedla vlnu solidarity, změnila zákony, pomohla spravedlnosti. Dokumentaristka a režisérka Šárka Maixnerová je autorkou série Infiltrace. Upozornila na metody léčitelů, zveřejnila příběh Adama Vyčítala, který po operaci mandlí zůstal v kómatu, medializovala umírání doma i život na ulici. Respondenti jí vypráví silné příběhy, každý den tak řeší dilema, jestli je spíš novinářkou, dokumentaristkou, nebo někým, kdo může pomoct. Svůj styl práce se společensky závažnými tématy popsala v rozhovoru pro Newsroom ČT24.

Tři desítky zdrojů stály za textem, který mladého politika Dominika Feriho obvinil z nevhodného sexuálního chování vůči ženám. Všechny vyslechl pár novinářů, kterému se po zveřejnění článku ozývají další dívky. Kauza navíc novinářům otevírá téma, jak u takových činů přistupovat k obětem. Jak s nimi mluvit, kdy být reportér s profesními zásadami a kdy z této role vystoupit a být spíš blízkým člověkem. Téma s novináři, kteří s takovými respondenty často pracují, rozebíral pořad Newsroom ČT24.

Malá země, která je velkým nepřítelem. Tak teď o České republice referují státní média v Rusku. Začalo to zveřejněním skandálu ve Vrběticích a zesílilo po zveřejnění ruského seznamu zemí, které nejsou přátelské. Kromě České republiky jsou na něm už jen Spojené státy. Co to pro Česko znamená z mediálního hlediska, jak pracuje ruská propaganda a kdo jí z Česka nejvíc pomáhá, odpovídal v pořadu Newsroom ČT24 politický geograf Michael Romancov z Karlovy Univerzity a Metropolitní univerzity Praha.

V pátek večer hradní kancléř vydal prohlášení, že se prezident Miloš Zeman nebude vyjadřovat pro Respekt, Seznam Zprávy, Deník N a pořady České televize 168 hodin a Reportéři ČT. Novináři z těchto médií a pořadů podle Pražského hradu „vědomě šíří informace zkreslené, lživé a neobjektivní“. Jsou to přitom právě slova Miloše Zemana, která často používá ruská státní propaganda k šíření vlastních dezinformací. Prokremelská média teď navíc v propagandě proti Česku přitvrzují. Jak pokračuje ruský mediální útok na Česko a jak mu pomáhají někteří čeští politici, popsal Newsroom ČT24.

Téměř rok trávily děti kvůli pandemii koronaviru značnou část dne v on-line prostředí. Na internet se chodily vzdělávat, udržovat a rozšiřovat svůj talent i komunikovat s vrstevníky. Staly se tak zároveň i snazšími cíli například pro dezinformace, se kterými se v období koronaviru neuměli vyrovnat ani někteří dospělí. Na situaci uplynulých měsíců reaguje pátý ročník Týdnů mediálního vzdělávání společnosti Člověk v tísni, experti na mediální výchovu pro něj zvolili motto „Mediální ring. Rozhodni, kdo zvítězí“. Podrobnosti přináší pořad Newsroom ČT24.

Stejně jako v Česku je i v Rusku vrbětická kauza stále tématem pro média. Zpracování se ale výrazně liší, do reportáží ruských státních médií totiž výrazně zasahuje propaganda a dezinformace. Vliv mají nejen na povahu sdělovaných informací, ale také na výběr respondentů. V reportážích tak český přístup k diplomatické krizi kritizují Češi, kteří jsou ve skutečnosti zaměstnanci ruských médií. Jak tamní novináři vykreslují Česko, co zamlčují a co naopak akcentují, zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Říkají si bojovníci proti cizím dezinformačním kampaním na českém internetu. Bohumil Kartous patří mezi České elfy, kteří aktivně vyhledávají, analyzují a uvádějí na pravou míru dezinformace, které působí na českou veřejnost. Teď jsou to především zprávy týkající se výbuchu ve Vrběticích a česko-ruského konfliktu. O tom, jak tyto dezinformace číst a co může následovat, mluvil Kartous s pořadem Newsroom ČT24.

Informace, že do sedm let starého výbuchu v muničním skladě ve Vrběticích byla zapojena ruská tajná služba, zastínila ostatní zprávy v klasických i dezinformačních médiích. Dezinformátoři takřka z hodiny na hodinu zanechali covid a začali šířit mystifikace ohledně Vrbětic. Drží přitom oficiální linii Ruska, podle které se Česká republika stala součástí politické hry, kterou s Ruskem hrají Spojené státy. Státní ruská média situaci zesměšňují, podezřelé agenty mají totiž za státní hrdiny. Pohled do vrbětických dezinformací přináší nedělní Newsroom ČT24.

Pro většinu novinářů je ministerstvo zdravotnictví poslední měsíce nejčastějším a nejdůležitějším zdrojem informací. Komunikace s úřadem ale často vázla, dosavadní zkušenosti teď proto žurnalisté srovnávají s novým vedením ministerstva. Pozici Petra Arenbergera (za ANO) a jeho mluvčí v rozhovoru pro pořad Newsroom ČT24 popsal zdravotnický novinář a někdejší mluvčí resortu Tomáš Cikrt. Nový ministr je podle něj zkušený komunikátor, který je ale ve specifické situaci.

Ministerstvo zdravotnictví řídí nový člověk a tiskový odbor vede nová mluvčí, chaos a prohlášení, která neplatí už následující den, ale pokračují. Od známého dermatologa Petra Arenbergera si novináři slibovali zlepšení komunikace už jen proto, že podle jejich dřívějších zkušeností s médii rád spolupracuje. K jeho prvnímu týdnu v nové roli jsou ale dost kritičtí. Velké nadšení zatím nevzbudil ani start očkovací kampaně, přišla totiž ve chvíli, kdy je vakcín nedostatek. Oba začátky rozebírá pořad Newsroom ČT24.

O koronaviru informují nepřetržitě víc než rok. Každodenně pracují s počtem nakažených, někteří novináři už jsou ale sami tohoto čísla součástí. Na vlastní kůži si vyzkoušeli, co covid znamená, co obnáší a jak může i zdravého člověka na několik dní vyřadit z běžného života. Někteří karanténu vzali pracovně a alespoň na sociálních sítích informovali, jaký má u nich nemoc průběh. Jiní si naopak naordinovali od internetu a zpravodajství klid. Shodně ale po covidu nahlíží na svou práci trochu jinak. Jak, to zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

E-mailové schránky českých novinářů plní výhrůžky, dopisy plné nenávisti a agrese. Podobnému čelí v diskuzích pod články a na sociálních sítích. Není to nic neobvyklého, shodují se žurnalisté, v posledním roce je ale takových zpráv tolik, že je nelze jen tak přejít. Podle mediálních odborníků a sociologů je to důsledek společenské nálady – lidé už jsou covidem unavení a z pandemie nevidí východisko. A novináři, které považují za nosiče negativních zpráv, jsou pro ně nejsnazším terčem. Téma zpracoval pořad Newsroom ČT24.

Někteří čeští novináři nebyli kvůli koronaviru už zhruba rok ve svých redakcích, podmínky pro práci jsou navíc nyní ještě složitější než v jarní pandemické vlně. Do mikrofonu musejí mluvit v respirátorech, při překračování hranic okresů nesmí zapomínat na potvrzení, že cestují za prací, v případě návštěvy redakce musejí nově podstoupit i test. Jak to média zvládají, na co si zvykla a co jim naopak dělá potíže, zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

Víc než dřív začínají novináři v Rusku cítit, že mezi nimi úřady rozlišují. Jiný přístup mají k redaktorům státních a prokremelských médií a jiný ke členům nezávislých opozičních redakcí. Rozdílné podmínky mají také novináři z menších měst a zahraniční zpravodajové. Ukazuje se to teď, kdy všichni reportují z protestů na podporu opozičního vůdce Alexeje Navalného. Kdo má jakou pozici a s čím se novináři v Rusku setkávají, pro pořad Newsroom ČT24 nastínila Ivana Milenkovičová, která se z Moskvy hlásí pro Český rozhlas.

Po úterním rozhodnutí soudu poslat ruského opozičního politika Alexeje Navalného na 3,5 roku do vězení vyšli jeho stoupenci opět do ulic ruských měst. A tamní policie proti nim opět razantně zakročila. Údery obušků a zatýkání ani tentokrát neminulo novináře, a to přesto, že na demonstracích musí kvůli jasné identifikaci nosit žlutou vestu s nápisem press. Pořad Newsroom ČT24 přináší příběhy zadržených novinářů i zpovědi těch, kteří protesty na podporu Navalného na místě sledují.

Už druhý týden se v Rusku konají demonstrace na podporu vůdce tamní opozice Alexeje Navalného. Policie se demonstranty snaží tvrdě potlačit. Mezi lidmi, které doposud zadržela, je i padesátka novinářů. Ti se přitom na podobné akce vybavují vestami, visačkami nebo jinými dokumenty, které potvrzují, že patří k médiím. Pravdivé informace z protestů se přitom k ruské veřejnosti nedostávají, státní i nezávislá média si realitu ohýbají tak, aby se hodila k jejich přesvědčení.

Očkování proti covidu má být symbolem národní hrdosti a také hlavní událostí roku 2021. Takové jsou představy vlády o kampani, která má Čechy přimět k tomu, nechat se očkovat. Podle posledního průzkumu si totiž pro vakcínu plánuje přijít ani ne polovina Čechů. Výběrové řízení vláda ještě nevypsala, existuje už ale několik nápadů, jak obří, několikaměsíční kampaň vést. Od začátku ledna ji v rámci takzvaného hackatonu vymýšlí přední čeští experti na reklamu a komunikační agentury. Jak by mohla vypadat a jakou roli by vedle ní měla hrát média? Po tom pátral pořad Newsroom ČT24.