Téměř rok trávily děti kvůli pandemii koronaviru značnou část dne v on-line prostředí. Na internet se chodily vzdělávat, udržovat a rozšiřovat svůj talent i komunikovat s vrstevníky. Staly se tak zároveň i snazšími cíli například pro dezinformace, se kterými se v období koronaviru neuměli vyrovnat ani někteří dospělí. Na situaci uplynulých měsíců reaguje pátý ročník Týdnů mediálního vzdělávání společnosti Člověk v tísni, experti na mediální výchovu pro něj zvolili motto „Mediální ring. Rozhodni, kdo zvítězí“. Podrobnosti přináší pořad Newsroom ČT24.
Za normálních okolností dospělí čas strávený na internetu dětem hlídají, poslední rok to bylo jinak. V on-line prostředí se museli pohybovat všichni, kdo se chtěli dál účastnit školního i mimoškolního vzdělávání. Vedle úkolů z matematiky nebo angličtiny děti na obrazovce objevily ale také to, že „koronavirus neexistuje“, „test na covid je skryté čipování“ nebo že „očkování zabíjí“. Víc než dřív se tak ukázalo, jak moc je nutné, aby i nejmladší znali fungování médií a sociálních sítí.
„Je to možná teď obtížnější úkol a naléhavější než kdy jindy,“ říká novinář Martin Veselovský z DVTV, který je součástí výukového programu. V pěti videích společně s youtuberem Kovym vysvětluje, co jsou sociální bubliny, jak vzniká digitální stopa nebo co je cílem dezinformací a propagandy.
Nejlepší obranou je mediální gramotnost
„Nejlepší obranou proti dezinformacím je, že budeme mediálně gramotní, že budeme schopni rozlišovat mezi informacemi a dezinformacemi. Informacemi, které jsou postavené na faktech, a těmi, které jsou lživé, konspirační,“ vysvětluje záměr letošního ročníku Týdnů mediálního vzdělávání ředitel JSNS ve společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.
I ten se kvůli protikoronavirovým opatřením už podruhé koná výhradně v on-line světě, debaty ve školách zatím nejsou možné. Nahradí je zmíněný pořad novináře a youtubera, ve kterém mluví také ke konkrétním událostech, které rezonovaly nejen v médiích, ale i ve společnosti. Kromě covidu je to třeba vražda slovenského novináře Jána Kuciaka nebo sestřelení letu MH-17 na Ukrajině.
„My se dlouhodobě snažíme vést mladé lidi k obezřetnosti. Máme vypracovanou metodiku pěti klíčových otázek, která by je měla vést k tomu, aby ve chvíli, kdy jsou konfrontováni s jakýmkoli mediálním sdělením, aby se zastavili a položili si otázky – kdo, co, komu je sdělení určeno, proč vzniklo a jaké používá prostředky. Díky tomu budou schopnější rozlišit mezi lží a informací, která je pravdivá nebo která respektuje fakta,“ říká Karel Strachota z Člověka v tísni.
„Proč tomu věřím?“
S tím souhlasí také mediální expert a vedoucí katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Jan Jirák. S otázkou „proč tomu věřím?“ by podle něj měl každý přistupovat ke každé zprávě, kterou čte, slyší nebo vidí.
„Zdrojem zpráv jsou především sociální média typu Facebook, Twitter a distributorem zpráv jsou především přátelé v těchto sociálních médiích. Takže představa, že velká autoritativní a profesionální média nám určují agendu a říkají, co je důležité, protože je to na titulních stranách a na prvním místě ve zprávách, tak to už není. Důležité je to, co přijde po síti z hlubin bubliny, ve které dotyčný žije,“ vysvětluje tok zpráv k mladším generacím Jirák.
Šestitýdenní výukový program začal v pondělí a skončí v polovině června. Kromě mediálních témat zmiňuje i kyberšikanu. Jak se jí bránit má žákům a studentům napovědět videohra, ve které hráč hraje za třináctiletou dívku šikanovanou na fiktivní sociální síti.
Reportáž, jak mladí konzumují zprávy v období koronaviru, přinese v neděli večer pořad Newsroom ČT24.
