Vystudoval dějepis a základy společenských věd, na pražském Gymnáziu Na Zatlance ale učí mediální výchovu. Kromě studentů přibližuje Michal Kaderka svět médií i svým kolegům – pro ostatní vyučující totiž na internetu vytvořil otevřenou učebnici. Reagoval tak na nedostatek učebních materiálů a podpory ze strany státu. Tématu se věnoval nedělní Newsroom ČT24.
Pro mnoho škol je mediální výchova na okraji zájmu, říká autor otevřené učebnice Svět médií
Jak se ve vztahu ke studentům i učitelům mediální výchova proměňuje?
Určitě se proměňuje tak, že se zvyšuje poptávka po mediální výchově. Ptají se na ni studenti a učitelé a ptají se občas i rodiče. A je vidět i zájem určitých společností, například nadací, které by rády podporovaly mediální výchovu na školách. Často je mediální výchova součástí digitálních gramotností. Ono to spolu souvisí, protože většina informací, které mají nějaký vadný charakter – jakože jsou manipulativní nebo se jedná o lži – se většinou šíří ve virtuálním prostředí.
Jak teď probíhá mediální výchova na školách?
Má stále charakter průřezového tématu, to znamená, že by měla být součástí různých předmětů. Dějepisu, přírodopisu, českého jazyka. Ale samozřejmě se dostává mediální výchově pozornosti i tak, že se na mnoha školách stává samostatným předmětem.
Věnuje se mediální výchově dostatečný prostor, nebo by si zasloužila více?
Je to o prioritách školy, jestli se jí chtějí věnovat, nebo ne. Také si musíme uvědomit, že nízká mediální gramotnost není jediný problém, který teď školy trápí. Řeší spoustu jiných věcí a pro mnoho škol může být mediální výchova něco, co je skutečně na okraji zájmu. Ale školy, které se mediální výchově věnovat chtějí, tak se jí už dávno věnují.
Zasloužila by si, aby byla samostatným předmětem?
Myslím, že ano. Dříve jsem (toho) nebyl příznivcem, ale čím dál víc si myslím, že by to bylo asi lepší, protože témat, která by se v mediální výchově měla rozebírat, je mnohem více. Jsou taktéž témata, která nedostanete do dějepisu, základů společenských věd nebo výtvarky. Jak pojmout třeba bulvár nebo veřejnoprávnost médii? To už by často mělo být součástí samostatného předmětu.
„Velká část učitelů má k médiím negativní vztah“
Cítíte jako učitel mediální výchovy podporu ze strany ministerstva školství?
Já si myslím, že je vždycky prostor. Ale ministerstvo se nemůže zase přetrhnout v některých ohledech, také těch agend má víc. Samozřejmě by se to dalo více řešit například na úrovni větší metodické podpory, tvorby metodických kabinetů a větší podpory síťování učitelů.
Kde se učitelé mohou mediálně vzdělat? Jaký byl váš postup?
Já pracuji s médii už od roku 2005 na profesionální úrovni, také jsem chvilku pracoval pro agenturu Bison and Rose, takže jsem načerpával informace o tom, jak média fungují, z pozice pracovníka, který je odpovědný za komunikaci. To byly moje první zkušenosti, které jsem se snažil proměnit ve výuce.
Co se týče ostatních učitelů, obvykle nemají zkušenost s médii, nikdy s nimi nespolupracovali, dokonce si troufám i říct, že velká část učitelů k nim má negativní vztah. To může být jedna z velkých brzd rozvoje mediální výchovy.
A kde se mohou učit? Dneska jsou již akreditované kurzy, mohou na ně docházet, třeba konkrétně na mém webu jsou i vzdělávací příležitosti. Dalším místem jsou pedagogické fakulty, tam to v tuto chvíli teprve začíná. Mediální výchovu jako průřezové téma pro studenty nerozvíjí. Začíná se u jednotlivých kateder, ale rozhodně to není systémová záležitost.
Tam by tedy byl prostor pro zlepšení?
Tam by to mělo dokonce začít. Pokud se člověk, který vystuduje pedagogickou fakultu, ani jednou nesetká s tématem mediální výchovy, tak pak absolutně nemůže cítit žádnou potřebu mediální výchovu dělat.
On-line učebnice pro studenty a pak i pro učitele
Založil jste web, který se mediální výchovy týká. Proč? A jaké máte výsledky?
Můj web se vyvinul z mé aktivity na SlideSharu (služba nabízející sdílení prezentací – pozn. red.), kde jsem pro studenty uveřejňoval učebnici, nějakou teorii, fotografie a tak dále. Postupem času mě oslovovalo čím dál víc učitelů, že by k tomu chtěli nějaký metodický výklad nebo to chtěli poslat rozšířené, takže když jsem přemýšlel nad konceptem, rozhodl jsem se pro web. Je to vlastně otevřená učebnice, materiály, které sepisuji. Jsou tam všechny pracovní listy, je tam prezentace a „step by step“ manuál, jak s tématem vhodně pracovat.
Celý web slouží jako rozcestník k mediální výchově a jeho cílem je povzbudit každého, kdo by ji chtěl učit a neví, jak si poradit. Najde tam kontakty na mediální komunity, které se zabývají mediální výchovou, najde tam seznam všech použitelných zdrojů, které za něco stojí a lze je použít. Ale je tam třeba i vysvětlení pro společnost, co vůbec mediální výchova je.
Proč jste měl potřebu něco takového vytvořit?
V době, když jsem to zamýšlel, to bylo někdy v roce 2014, mediální výchova ještě nebyla moc tématem. Bylo to spíše na podporu toho, aby se chytla, protože si myslím, že bychom se jí jako společnost měli věnovat. A myslím si, že nízkou mediální gramotnost můžu klidně charakterizovat jako nebezpečí v on-line prostředí. Pokud budou lidé méně gramotní mediálně a digitálně, tak to může mít i negativní dopad na naši společnost.
Jakou máte na svůj web odezvu? Komunikují s vámi učitelé, ozývají se vám?
Reakcí je hrozně moc. Stahují, píšou připomínky na zlepšení nebo mi najdou nějaké chyby. Nebo mi dokonce dají i doporučení na mnohem lepší metodiku, kterou do toho zapojím. Proto je ta učebnice otevřená a je dynamická, takže každý rok kapitolu vezmu a celou ji aktualizuji.
Kolik učitelů už se vám takhle ozvalo?
Web jsem spustil na konci roku 2018 a od té doby jsou mou cílovou skupinou učitelé, které sdružuji ve facebookové skupině. Tam si učitelé navzájem poskytují rady a zkušenosti a já tam jednotlivé kapitoly vkládám. Skupina sdružuje už přes sedm tisíc učitelů, odsud dostávám ty zpětné vazby na jednotlivé kapitoly.
Dokážete spočítat, kolik učitelů už vaše materiály využilo?
Půjde o stovky, ale nevím, v jaké intenzitě. Učitel si může vybrat jenom jednu konkrétní kapitolu, nepoužívá celou učebnici.